Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 14. kapitola

17.01.2011 (08:45) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4213×

Edward

Ani se neohlédla a skočila do řeky. Ne, to se nesmí stát, nesmí kvůli mně umřít. Nevadilo mi, když se kvůli mně trápila, ale nesmí umřít, to už je i na mě moc. Upířím během jsem se rozběhl do řeky. Viděl jsem ji, jak se pomalu potápí. Byla v bezvědomí. Všude okolo byla cítit krev. Ne, ne, ne. Doplaval jsem k ní a rychle jsem s ní vyplaval ven. K mému překvapení ještě dýchala. Hlavu měla ošklivě rozbitou. Snažil jsem se nemyslet na tu blahodárnou tekutinu a dal jsem ji na zadní sedadlo svého auta, podložil jsem ji hlavu dekou, kterou jsem v zadu našel a vyjel. Po cestě jsem zavolal Carlislovi, který měl v nemocnici zrovna směnu.

„Edwarde, co se děje?“ zeptal se mě Carlisle do telefonu, když to zvedl po prvním zazvonění.

„Carlisle, vezu Bellu do nemocnice. Skočila z mostu. Má ošklivě rozbitou hlavu a asi zlomenou nohu, připravte se na ni, budu tam za pět minut,“ řekl jsem a típl to.

Sešlápl jsem plyn. Musel jsem ji tam dostat co nejdříve.

Konečně už jsem uviděl nemocnici. Za půl minuty jsem byl tam a Carlisle se sestřičkami už na mě čekali s nosítky. Rychle jsem otevřel zadní dveře auta a opatrně vytáhl Bellu. Rychle jsme ji položili na nosítka a běželi dovnitř.  Běžel jsem s nimi a přitom vytáčel číslo Alice.

„Alice, sežeň Warnerovy. Hned,“ řekl jsem do telefonu.

„Ale Edwarde, oni se mnou nebudou mluvit,“ řekla Alice.

„Tak to aspoň zkus. Jsem s Bellou v nemocnici, a kdyby došlo k nejhoršímu, budeme ji muset přeměnit. Myslím si, že bude radši, když to udělá Liam než já,“ řekl jsem potichu do telefonu.

„Fajn, zkusím to,“ řekla Alice a típla to.

Když jsem dotelefonoval, už jsme byli na operačním sále. Vyšel jsem ven, tolik krve už mi začínalo vadit.

Alice

Sehnat číslo na Warnerovi bylo snadné. Už těžší bude absolvovat s nimi ten rozhovor.

„Prosím?“ řekl Liam to telefonu.

„Ahoj, tady Alice Cullenová. Prosím nezavěšuj, je to moc důležité,“ řekla jsem.

„Co chceš?“

„Liame, Bella je v nemocnici, nevypadá to dobře. Musíte sem přijet.“

„Co se stalo?“ zeptal se Liam vyděšěně.

„Skočila z mostu.“

„Jedu tam. I když teda nevím, jestli o mě bude stát.“

„Liame, všechno je to jinak. Kdyby bylo na Belle, nikdy by se s tebou nerozešla.“

„Jak to myslíš?“

„Edward ti to vysvětlí líp. Prosím tě. Přijeďte co nejdříve,“ řekla jsem mu a típla to.

Liam

Byl jsem naprosto šílený strachy. Bella. To není možné, Bella nesmí umřít. Představa, že bych ji navždy ztratil, byla příliš na můj zdravý rozum.

„Musíme jet do Forks, Bella je v nemocnici,“ řekl jsem do domu a v mžiku byli všichni u mě.

„Nemůžu to vysvětlovat, tak jedem,“ řekl jsem a už jsem byl ve svém autě a mířil na letiště.

Nejbližší let do Seattlu byl za dvě hodiny. Sakra. To čekání mě zabíjelo. Co když zrovna teď umírá? Tu myšlenku jsem si nechtěl ani připustit. Bella není mrtvá, nemůže být.

Konečně letadlo vzlétlo. Celou cestu jsem byl šílený strachy. Jediná bytost, kterou jsem kdy miloval, teď byla v ohrožení života. Věděl jsem, že nemám opouštět Forks, ale příliš mě bolelo vidět ji každý den a vědět, že už nebudeme spolu. Naomi mi vynadala, že se jí moc rychle vzdávám, ale já věděl, že když Bella miluje někoho jiného, nebudu jí stát v cestě. Miloval jsem ji tolik, že jsem dokázal opustit Forks. Jenomže teď, když mi Alice Cullenová řekla, že Bella by se se mnou sama od sebe nikdy nerozešla, uvědomil jsem si, že je to pravda, opravdu jsem se jí až moc rychle vzdal.

Konečně jsme přilétali do Seattlu. Na letišti jsme si půjčili dvě auta, a co nejrychleji vyjeli do Forks. Naomi se celou dobu klepala a byla vyděšená. Já na tom byl ještě hůř. Sešlápl jsem plyn a jel nejrychleji, jak to šlo.

„Konečně,“ řekla Naomi a vystoupila z auta, když jsme stáli před nemocnicí.

Vyběhl jsem z auta a běžel dovnitř. Na recepci měla službu jedna sestřička, tak jsem k ní rychle přišel.

„Hledám Bellu Swanovou. Kde je?“

„Pane Warnere, nevěděla jsem, že jste zpátky ve městě.“

„Prosím vás, jenom nám řekněte, kde je,“ řekli ostatní.

„Je ve druhém patře, teď ji operují. Můžete tam čekat s Cullenovými a panem Swanem,“ řekla sestřička a usmála se.

Rychle jsme tam vyběhli a už z dálky jsme viděli Cullenovy a Charlieho, jak sedí vedle operačního sálu.

„Tak jste to stihli,“ řekl Edward.

„Jak je na tom?“

„Už skončili s operací, žije. Teď dělají snímky na rentgenu. Chtějí zjistit, jestli si nepoškodila páteř,“ řekl Edward.

„Bude v pořádku?“ zeptal jsem se.

„To nevíme. Můžu s tebou mluvit Liame?“ zeptal se mě Edward.

„Proč ne,“ odpověděl jsem.

Naomi s Adrianou se začaly bavit s Alice a Rosalie a moji rodiče se bavili s Esmé a Charliem, všichni se ptali, co se stalo.

„Liame, Bella se s tebou nerozešla kvůli tomu, aby mohla být se mnou,“ řekl Edward.

„Alice mi něco takovýho naznačovala. Tak o co jde?“ zeptal jsem se ho rovnou.

„Řekl jsem Belle, že jestli se s tebou nerozejde, zabiju tě.“

„Cože?“

„Podívej se. Choval jsem se jak debil. Ty a Bella k sobě patříte a já jsem neměl právo to zničit.“

Měl jsem na něj takový vztek, že jsem mu dal pěstí.

„Tipuju, že jsem si to zasloužil,“ řekl Edward.

Přikývl jsem.

„Už mezi vás nebudu vstupovat. Zítra odjíždím. Bella bez tebe byla dva dny a už skákala z mostu, beze mě byla tři měsíce a byla v pohodě,“ řekl Edward.

„V pohodě nebyla, ale máš pravdu. To, co spolu máme, je silnější, než to, co jste kdy vy dva měli,“ řekl jsem a šel zpátky, protože Carlisle zrovna vycházel z operačního sálu.

„Je to zázrak,“ řekl Carlisle.

„Jak to myslíš?“ zeptala se ho Alice.

„Bella bude v pořádku. Páteř ani mícha nejsou poškozené. Takže až na pár zlomenin a rozbitou hlavu je zdravá,“ řekl Carlisle a mně spadl kámen ze srdce.

„Můžu ji vidět?“ zeptal jsem se Carlisla.

„Spí,“ řekl Carlisle.

„To nevadí,“ řekl jsem.

„Dobře,“ řekl Carlisle a zavedl mě k Belle.

Předtím, než jsem odcházel, se na mě Charlie povzbudivě usmál.

Byla přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval. Hnědé vlasy se jí vlnily kolem obličeje, a když spala, měla roztomilý úsměv na tváři. Pohladil jsem ji po tváři, sedl jsem si na židli vedle její postele a pozoroval ji. Seděl jsem tam takhle asi hodinu, když se Bella začínala probouzet.

„Liame,“ zašeptala.

Bella

„To ne. Ty jsi taky mrtvý,“ řekla jsem smutně Liamovi.

„Ani jeden z nás není mrtvý, Bello,“ řekl Liam a usmál se.

„Takže to byl jenom sen? Cullenovi se nevrátili a my jsme pořád spolu,“ konstatovala jsem.

„Bello, tys ten skok z mostu přežila,“ řekl Liam.

„To není možné, každej, kdo tam kdy skočil, zemřel.“

„Skočil tam před tebou jen jeden člověk,“ řekl Liam.

„I tak jsem měla být mrtvá.“

„To už prosím nikdy neříkej,“ řekl Liam a políbil mě.

Ten polibek byl tak nádherný, že jsem úplně zapomněla na okolní svět. Najednou mi došlo, co dělám, a odtrhla jsem se od něj.

„To nesmíme,“ řekla jsem a cítila, jak se mi slzy derou do očí.

„Ale smíme. Edward mi všechno řekl, a taky mi slíbil, že už mezi nás nebude vstupovat,“ řekl Liam.

To nemohla být pravda. Ten bezcitný netvor se mi už nebude mstít? To znamená jediné.

„Takže můžeme být spolu?“ zeptala jsem se Liama nadějně.

Liam jenom přikývl a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něj a políbila ho. Jak moc mi to chybělo. Cítit ho u sebe. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsou to teprve dva dny.

„Miluju tě, Bello,“ řekl Liam.

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem a objala ho.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 14. kapitola: