Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Let´s dance! - 3. kapitola

20.06.2012 (09:45) • arabek • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2226×

Alicia Andie Elizabeth Rodgers Lilian Swan:

Jedna, dva, dýchej, tři, nejde to… zuřila jsem. Pěsti jsem zatínala do svých krásných ruček a snažila se zhluboka dýchat. No, vzhledem k mé upíří podstatě se mi to krapet nedařilo a pohled na mě musel být opravdu k nezaplacení. Ta proradná, děsivá a odporná mrcha! Jak si to ksakru představuje?! Oči jsem zúžila a hněvivě zavrčela i ve chvíli, kdy se ta partička nesmrtelných s pohrdavými pohledy rozhodla vejít do jídelny. Kdyby tu nebylo tolik svědků, tak z nich už je jenom popel.

„Isabello Marie Swanová! Okamžitě sem pojď!“ zaječela jsem a o pár centimetrů u toho poposkočila. Ví, že se nedokážu ovládat, tak proč mi to sakra dělá?! V téhle chvíli, upír neupír, se ve mně vařila a bublala krev. Měla jsem sto chutí trhat, rvát a cupovat na malinkaté kousíčky, ne o moc větší než mozky těch „rádoby sexy upírů“. Bella by měla pohnout, jestli chce přežít, ozvalo se v hlavě Katherine neurčitě a já po ní loupla pohledem. Jenže za chvilku už se ozvala mysl, kterou bych poznala na míle daleko a já neměla daleko k tomu, abych vypěnila a vybuchla jako Etna.

„Andy, trošku se klidni… Vždyť se nic nestalo,“ zanotovala sladkým hláskem a já měla co dělat, abych po místě, kde jí zřejmě dle všeho tepala krev, neskočila a nezakousla se tam. Nedokážu popřít, že prostě upíří geny mají převahu v mém těle. Co tak vyšiluje, to se zvládne… a budeme od nich mít pokoj, ozvalo se z její hlavy a v tu chvíli se ozvala tupá rána. Nevím, kde se to vzalo, ale vedle mě leželo cosi, co zřejmě předtím byl tác na oběd. V dané chvíli byste kvalitnější prášek asi nenašli. Bella vyděšeně vykulila oči a o pár kroků ustoupila. No, nedivila jsem se jí.

„Andy, uklidni se, trošičku… lidi začínají být zvědaví,“ zamumlala Alice směrem ke mně, ale já věděla, že strach by jim nedovolil se přiblížit ke dveřím. Věděli až moc dobře, že na téhle škole jsou dole v potravinovém žebříčku a v hierarchii na tom nejsou o moc líp – a přesně o tohle nám šlo. Hodila jsem poslední naštvaný pohled na Isabellu a rychlostí blesku si to zamířila do jídelny, kde všichni zaujatě hypnotizovali dveře. Až na ty upíry, protože tam je slovo hypnóza slabé – ústa jim padala někam úplně dolů a nedivila bych se, kdyby jim vypadly oči z důlku.

„Co čumíte?!“ křikla jsem rozzuřeně a zamířila si to směrem k našemu stolu, kde už se, jako obvykle, nacházelo lidské jídlo. Žaludek se mi z něho zvedal, ale musela jsem si udržet svojí identitu v tajnosti, tak jsem uždibla kousek čehosi a zaplula na židli. Všichni ti ubozí tvorové se raději sklonili a začali si něco vzrušeně šeptat – jejich myšlenky mluvily za vše. Znechuceně jsem si povzdechla a čekala na příchod svých sester, které se už chystaly k teatrálnímu divadélku. Nevěnovala jsem jim zvýšenou pozornost, jen se snažila nedat najevo, že mám chuť zakroutit Bella krkem. To ale zřejmě komusi vadilo, protože u stolu upírů se začalo cosi hýbat. Jediný pohled mi stačil na zjištění, že pan empatik na tom se stabilitou nebude taky nějak moc dobře.

„Andy, tak promiň no… ale jednou to přežiješ,“ dloubla do mě trošku bojácně Bella a já se zlomyslně ušklíbla. Tak už i ona se mě bojí… Toho se bude muset v nejbližší době nějak využít. Raději jsem to ale nekomentovala, protože názor o tom, co přežiju a co ne, jsem měla trochu rozdílný. A taková hysterka zase nejsem, že?

Edward Anthony Masen Cullen:

Nemohl jsem v danou chvíli věřit svým smyslům, jelikož tohle bylo na smrtelníka až moc… No, Jasper to neuseděl, jelikož dávka vzteku to byla opravdu obrovská a zasáhla nás hodně nečekaně. Ty holky byly divné vším, co dělaly, ale teď potvrdily naši domněnku – nejsou lidé. Protože rozdrtit tác na prášek není normální. Vůbec ne.

„Jazzi, už v pohodě?“ tázal jsem se poměrně starostlivě svého bratra, jelikož tohle bylo trošku moc. Trošku hodně moc. On jen němě přikývl a pak vstal s tím, že dneska toho asi už nechá. Uznal jsem, že nejlepší asi bude jít domů a rozdýchat to. Stejně se musíme připravit na tu návštěvu, že…

„Dobře, jdeme,“ řekl jsem, vstal a pohledem zavadil o ony prapodivné stvůry. Jedna z nich cosi zlostně odsekávala té druhé, ale moje oči patřily jen té jedné – tomu krásnému andělovi, co se skrýval za záplavou hnědých vlasů před vražedným pohledem blondýnky. Ona byla krásná a já si byl jistý, že prostě jednou bude moje – a doufal jsem v to. Ignorujíc Jasperův pohled, jsem se vydal na parkoviště, kde stálo naše auto. Bez ohledu na to, jak bylo drahé, tak se nevyrovnalo záři nádherného černého Lamborghini, o jehož majiteli jsem nyní docela silně pochyboval.

Cesta nám trvala poměrně krátkou dobu, ale za to jsme se dlouho hádali o tom, co jsou vlastně zač. Všichni z toho byli vykulení, až nám nakonec nezbylo nic jiného, než zavolat našeho drahého otce. Ten ochotně přijel. Z jeho hlavy jsem vyčetl jen to, že dnes cítil upíra. Respektive více upírů na jednom místě, ačkoliv jejich pach nebyl úplně čistý, jak by se původně zdálo.

„Carlisle, stala se divná věc. Ve škole jsou takové… holky. Od začátku byly trochu divné, páchnou upíry, ale je to takový sladký a vábivý pach… a dneska se jedna z nich naštvala tak, že se neudržel ani Jasper. A do toho ona rozdrtila tác na prach,“ řekl jsem po pravdě svému otci a zadíval se mu do čistě zlatých očí. Vždycky jsem obdivoval jeho sebekontrolu, jelikož lidskou krev nikdy neokusil, což se o mně říct nedalo. Tohle období svého života jsem nenáviděl, jelikož jsem se nechoval tak, jak jsem byl vychován. Spíše jsem uvažoval jako zvíře – řídil jsem se pudy, které jsem nepotlačoval. Proto znásilňování a zabíjení bylo na denním pořádku. Nyní jsem však do jisté míry zpacifikovaný upír, ačkoliv jistý pud mám – ten tam dole.

„To je divné, Edwarde, o ničem takovém jsem neslyšel. Asi by stálo za to se jich dojít zeptat, jelikož pokud je cítíte vy, tak je možné, že oni už dávno vědí, co jsme,“ odpověděl mi s obličejem zaujatého vědce blondýn přede mnou. Jen jsem kývl hlavou a prsty si zajel do čupřiny měděných vlasů, které lákaly spoustu dívek. Pohled mi sklouzl jen tak mimochodem na krásné hodiny, kde se rýsovala číslovka 16 a za ní 30… počkat!

Další kapitolka je na světě a s ní si jistě kladete pár otázek. Časem se to vyjasní, to mi věřte. Jinak předem upozorňuji, že povídka má naplánovaný konec na šestnáct kapitol, tak od toho moc nečekejte - Arabia.

Autor: arabek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Let´s dance! - 3. kapitola: