Příběh vypráví o Alex, která se přestěhuje za svým tátou. Podle názvu je jasné, že nemá nejhezčí minulost. Změní se to však v La Push, nebo se vše víc zkomplikuje? Je to příběh o lásce, utrpení, rodině a pevném přátelství. Určitě se zde dočkáte Cullenů a vlkodlaků z La Push. Je to moje první povídka, tak doufám, že na mě budete hodní. :)
08.11.2010 (18:15) • Tesina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 682×
Prolog
Jmenuju se Alex, teda vlastně Alexis, ale všichni mi říkají Alex. Jsem vcelku normální sedmnáctiletá holka. Bydlím s mámou a jejím přítelem Johnem. S mámou vycházím dobře. A John? John je kapitola sama o sobě, je to nechutně bohatý čtyřicátník, který si myslí, že všechno utrpení a bolest, kterou ostatní musí snášet kvůli jeho chování, zakryje penězi a drahými dárky…
Ale dost, to stačí nebudu si s ním kazit večer.
1. kapitola
Je pátek večer a já, tak jako každý pátek, vyrážím do klubu. Mám sportovní postavu, zelené oči a tmavé vlasy do půli zad. Asi od šesti let jsem chodila na Street dance a Hip hop, ale před rokem mi máma přestala platit trenéra a já jsem toho musela nechat.
Byla jsem na ni hrozně dlouho naštvaná. Tancování mi šlo a cítila jsem se na každém tréninku skvěle a uvolněně, byl to můj únik před realitou. Při tancování jsem se cítila jako nikdo jiný a to se mi líbilo. Mám malý, ale za to útulný pokoj a nikdo mi sem neleze, teda až na výjimky…
Vzala jsem si roury, bílé tílko a mojí oblíbenou koženou bundu. Když jsem scházela schody a zavolala na mámu, že jdu do klubu a vrátím se ráno, jen na mě houkla, ať si dám pozor. Kdyby jen věděla, co se děje když není doma.
Vyšla jsem před barák a vzala si svou motorku, kterou jsem dostala od táty k narozeninám. Jo, já se asi nezmínila. Můj táta bydlí přes celé státy a mám ho strašně ráda. Když se naši rozvedli, tak mě máma tak trochu citově vydírala, jinak bych teď bydlela nejspíš u táty.
Normálně jezdím do klubu s Danym, mimo jiné mým nejlepším kámošem. Jsme jako dvojčata. Žádná párty se neobejde bez nás dvou. Občas jezdím červeným kabrioletem, který jsem dostala jako úplatek od Johna. To, co se děje, ví jen Dany a já jsem ráda, že alespoň jemu se můžu svěřit.
Když jsem přijela před klub, už na mě Dany čekal. Šli jsme dovnitř, a to co jsem viděla, mě ohromilo. Takhle narvaný jsem to tu snad ještě nikdy neviděla, hrála tu super hudba a panovala tu skvělá nálada. Hned jsme šli s Danym na parket a tančili jak smyslů zbavení.
Asi po hodině jsme usoudili, že bychom mohli jít na bar. Objednali jsme si panáka a kopli ho do sebe a pak dalšího, a dalšího, a dalšího… A takhle to pokračovalo dál a dál. Bylo to neuvěřitelný, kolik jsme toho vypili. Občas se divím, že jeden z nás někdy neskončil s vypumpovaným žaludkem. Měli jsme štěstí, že Dany má staršího a zodpovědnějšího bráchu, který nás odvedl domů, tedy k Danymu domů.
Kdyby mě takhle viděla máma, radši ani nemyslet. Máma sice ví, že chodím do klubů, ale myslí si, že si sem chodím jen zatancovat a pokecat s přáteli. Má mě za hodnou dcerušku, která nikdy neochutnala alkohol a kouření se sexem je pro ni cizí pojem. Ano, jsem na ni občas drzá a oblékám se občas trochu odvážněji, ale vůbec by ji nenapadlo, co vyvádím, když mě nemá pod dohledem.
Ráno jsem se probudila s Danym v posteli a na sobě jeho košili. Nemyslete si nic špatného. Samozřejmě jsme spolu spali ve vší počestnosti. Takže jsme spali jen vedle sebe. Když jsem se probudila, Dany spal, tak jsem šla dolů, kde jsem zjistila, že tu nikdo není. Ne, že by vadilo, kdyby tu někdo byl. Danyho rodiče jsou zvyklí na moje noční i denní návštěvy u nich doma.
Udělala jsem teda Danymu snídani a sobě svého osobního vyprošťováka, vitamín C. Sedla jsem si ke stolu a pila můj nápoj, když v tom na mě, jako obvykle, Dany bafnul a dal mi pusu na tvář a já se jako obvykle lekla a začala mu nadávat.
Dany si sednul ke stolu a začal jíst snídani. Samozřejmě mu nic nebylo a mě hrozivě bolela hlava, jako vždycky. Občas mi připadá, že je tohle náš rituál, který se už nikdy nezmění. Chvíli jsme si jen tak povídali, dyž najednou Dany zvážněl.
„Zůstaň tady dneska večer, přes noc, naši tady nejsou a brácha bude taky rád, když zůstaneš.“
„Víš, že nemůžu, Dany, byla bych tu s tebou klidně celý den, ale já musím domů.“
„Ale tvoje máma je v práci. Víš, jak to zase dopadne, nenalhávej si, že to tak nedopadne. Vždyť to víš, vždycky to tak dopadá. Potom hodiny brečíš u mě v pokoji. Je ti jedno, že mi to trhá srdce vidět takhle mojí nejlepší kamarádku? Je ti to jedno?“ začal už Dany zvyšovat hlas.
„Myslíš, že na to jde zapomenout? Myslíš, že to chci? Já to nemám jednoduchý, Dany! Já domů chodit musím, už jen kvůli mámě! A opravdu mi není jedno to, že mě takhle musíš vidět, ale nemám nikoho jinýho! Chápeš, já nemám na výběr, Dany, ale jestli ti tak moc vadí, že za tebou pak chodím, tak stačilo říct, já už chodit nebudu,“ křičela jsem a u toho mi z očí tekly slzy. Najednou byl Dany u mě.
„Omlouvám se, jsem pitomec, neměl jsem ti nic takového říkat. Promiň, je mi to strašně moc líto,“ začal mě utěšovat a já se mu stulila do náruče, tak jako tolikrát…
Autor: Tesina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Lepší než minulost? - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!