Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové peklo - 1. kapitola

29.05.2012 (16:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2186×

Ve zpocených a zakrvácených dlaních jsem svíral okraj pohovky a po tváři mi stekla slza. Věděl jsem, že tohle je pro mě nutné, ale bylo mi ze sebe samého špatně. Když se jeho tělo znovu vzepjalo proti tomu mému, zasténal jsem bolestí a vzlykl. Jeho drzá slizká ruka se dotkla mého přirození a já se otřásl. Chtěl jsem ho od sebe odehnat, ale nešlo to. Byl silný, moc silný. Já jsem byl slabý, potřeboval jsem svoji dávku. Třásl jsem se, myslí mi pluly nesmyslné myšlenky a mně bylo jasné, že nebude trvat dlouho a sesypu se. U mého ucha zafuněl muž, který přirážel proti mému tělu a podle toho, jak hlasitě zasténal, mi bylo jasné, že mé trápení je u konce. Ještě jednou přirazil, poté se ode mě odtáhl a já se svezl na podlahu. Třásl jsem se. Třásl jsem tak moc, že jsem jeho obrys viděl rozmazaně a připadalo mi, jako kdyby poskakoval.

„Tady máš,“ štěkl a hodil po mně malou ampuli. Z posledních sil jsem se pro ni natáhl, z kalhot, které byly hozené na zemi, vyndal injekční stříkačku a natáhl do ní to, co mi dal. Zvedl jsem ztěžklou ruku, hledal na paži místo, do kterého bych mohl drogu zavést. Cítil jsem, že moc času nezbývá. Namířil jsem špičku injekce ke svému stehnu a stlačil píst. Cítil jsem, jak do mé krve proudí dávka opia a usmál se. Kousek po kousku se mé tělo uvolňovalo a já znovu pocítil ten lehký tlak na hrudi, který jsem tak miloval. Znovu jsem byl tím Maxem, kterému je všechno jedno a záleží mu jen na jediném. Na droze a tom pocitu, který jsem právě prožíval. Než mě svět plný barev a lhostejnosti pohltil nadobro, vzpomněl jsem si na maminku. Na její smutnou tvář ozdobenou vráskami a slzami.

Nebyl jsem vždycky takový, jakým jsem byl dnes. Když jsem se narodil, všichni byli štěstím bez sebe. Mamince bylo skoro čtyřicet a tátovi o nic míň. Byl jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo pozdě, ale přece. Už odmala bylo jasné, že budu rozmazlený a rodiče nenechají nikoho a nic, aby mi ublížilo. Když mi byl rok, nechali mi zřídit konto, na které měsíčně posílali takové částky, které mi stačily na několik let fetování. Otec byl podnikatel, matka velevážená reportérka. Všem bylo jasné, že Max Ryan bude to nejprotekčnější dítě na světě. Ani prezidentovy dcery nebudou takové, jako já.

Všechno to začalo ve školce. Nikdo si se mnou nechtěl hrát, protože jsem byl oblečený v nejnovějších kouscích, které se hodily spíš na přehlídkové molo než na hřiště. Když pro ostatní přišli rodiče, nikdo si toho nevšímal, ale jen co se v místnosti ukázal někdo z našich, okamžitě kolem nich začali tančit a lezli mým rodičům do citlivých partií. Nechápal jsem to. Na můj dětský naivní mozek to bylo moc složité, ale když jsem nastoupil do školy, všechno jsem pochopil. Byl jsem protekční spratek, jak mě korunoval jeden ze spolužáků. Nejspíš ani nevěděl, co to znamená, ale určitě to pochytil od rodičů, ostatně jako mnoho dalších z malého města. Učil jsem se dobře, dokonce udělal přijímačky na školu pro velice talentované děti s hudebním nadáním. Hrál jsem na housle, kytaru, klavír, hoboj a na přání matky se naučil i na bicích. Byla nadšená fanynka rocku a já po několika letech našel zalíbení v tomtéž. Sblížili jsme se mnohem víc, ale i to si vybíralo svoji daň. Daň v podobě otcovy žárlivosti.

Myslel si, že když mu žena porodí syna, stane se také podnikatelem, najde si ženu, postaví ohromnou vilu a povede život, který by si přál každý. Když jsem přišel s tím, že bych se chtěl stát zpěvákem, maminka byla nadšená, ale otec to nebral. Nutil mě, abych mu pomáhal ve firmě, abych se naučil jeho řemeslu, ale já to odmítl. Tehdy jsme se poprvé pohádali. Křičeli jsme na sebe, maminka plakala, ale já si nenechal vzít svůj sen. Můj hlas bylo to jediné, co nebylo protekční. Na škole jsem byl ve sboru, snažil se zdokonalit a přinášelo to své ovoce. Dokonce jsem na své písně balil dívky, které mi ležely u nohou a udělaly by pro mě cokoliv.

Týden u nás doma bylo ticho, ale nakonec to táta vzdal a my se usmířili. O mém snu nemluvil a mně bylo jasné, že spřádá plány, jak mě dostat do kanceláře. Když jsem slavil šestnácté narozeniny, odjeli jsme na několik týdnů do Itálie a já se seznámil s Mischel. Byla to dokonalá dívka. Vlasy barvy medu, tělo jako nějaká světová modelka, tvář bez jediné chybičky, rty ve tvaru srdíčka, vonící po jahodách. Když jsem ji viděl poprvé, ucítil jsem příjemné mrazení. Dokonce jsem poprvé v životě zažil vzrušení. Pocítil jsem touhu jít k ní, někam ji pozvat, lehnout si s ní na pláž a objímat ji. Tisknout ji k sobě a dát jí všechno, po čem by toužila. Když se naše oči setkaly, byl jsem ztracen. Lapený v jejích modrých očích bych na místě zhynul jen pro krátkou chvíli s ní. Usmála se, uhladila si vlasy a mrkla. Skoro jsem narazil do pána stojícího přede mnou. Mamince došlo, co se děje a vzala věci, které jsem měl v rukou. Poslala mě za ní a já se pomalu rozešel k dívce, která mě tak okouzlila. Kdybych tehdy věděl, čím se kvůli ní stanu, raději bych se šel utopit do slaného moře. Čím blíž jsem k ní byl, tím těžší najednou bylo racionálně uvažovat. Nechápal jsem, co se děje, ale když jsem ji pozdravil a ona svým tenkým hláskem promluvila, všechno ostatní pro mě přestalo existovat.

První den jsem ji vzal na pláž, druhý s ní vyjel za město do nedalekého letního kina, třetí jsem ji poprvé políbil, čtvrtý den jí pošeptal do ucha, že ji moc chci a pátý dostal to, co jsem chtěl. Nevyspala se se mnou, ale plavali jsme nazí při měsíčku. Já jsem se za své tělo nemusel stydět a ona také ne. Když jsme se vraceli, otočila se na mě, oči jí zářily a já se usmál.

„Chceš zažít něco úžasného?“ zeptala se s neskrývaným nadšením a já kývl hlavou. Rozeběhla se po pláži, ohlížela se a smála se. Pokud tím úžasným myslela tohle, tak jsem trochu zmatený, honilo se mi hlavou, ale když se dostala k nějaké opuštěné chatě, zpozorněl jsem. Zavolal jsem na ni, aby tam nechodila, ale neposlouchala mě. Zaťukala a já k ní doběhl. Chtěl jsem jí něco říct, ale dveře se otevřely a já překvapeně pozoroval mladíka, který se před námi objevil. Vypadal dobře. Vlasy měl spletené do copu, tváře ošlehnuté letním sluncem a nahou hruď plnou svalů. Když se podíval na Mischel, objal ji a kývl hlavou na mě.

„To je Max, je tu s rodiči na dovolené. Chtěl by vyzkoušet Ledové peklo,“ zašeptala nadšeně a já neměl tušení, o čem mluví. Mladík se usmál, pozval nás dál a já se rozhlédl po té chatrči. Na posteli ležela nahá dívka, usmívala se, a co chvíli sebou škubla. Vedle ní ležel muž, který ji objímal kolem pasu a nahlas chrápal. Povytáhl jsem obočí a podíval se na Mischel. Ta stála s mladíkem u stolu a smála se. Přešel jsem k nim a podíval se, co dělají. Když Mischel roztrhla malý plastový sáček a na stůl vysypala lajnu žlutého prášku, zpozorněl jsem. Chytil jsem ji za ruku a chtěl se zeptat, co to dělá, ale nedovolila mi mluvit. Políbila mě, vzala do ruky brčko a nůžky. Odstřihla zvroubený konec a poklekla ke stolu. Nadechovala se a lajna na stole mizela. Překvapeně jsem ji pozoroval a nevěděl, co si o tom myslet. Když brčkem dojela na konec stolu, podívala se na mě a trochu se zapotácela. Zachytil jsem ji a mladík se zasmál. Podal mi brčko a já se podíval na druhou lajnu.

„No tak, nebuď srab,“ vyzvala mě Mischel se smíchem a já se shýbl ke stolu. Udělal jsem to přesně tak, jako to udělal ona, jen s tím rozdílem, že já se zakuckal a dojel jen polovinu lajny. Nos mě pálil a já nevěděl, jak se toho zbavit. Oba se mi smáli, ale já vnímal jen štiplavou bolest v nose.

Když se se mnou po deseti minutách začal točit svět, posadil jsem se na zem a zavřel oči. Tančily přede mnou bludičky a mátly mou mysl. Myslel jsem na Mischel, na její sexy křivky a na to, jak je svět najednou lehký. Skoro jako pírko, které se vznášelo nad mou hlavou. Natáhl jsem se po něm, ale má dlaň jím prošla a já se začal smát. Pozoroval jsem pírko a znovu se zasmál.

Teď jsem ležel nahý na zemi, popadal dech a cítil, že potřebuji víc. Do stříkačky jsem natáhl zbytek ampule a vstříkl si látku do těla. To teplo, které mě pohltilo, bylo úžasné. Nemyslel jsem na to, že mě otec nenávidí a matka raději pohřbila. Nemyslel jsem na to, že možná zemřu. Nemyslel jsem na to, že jsem se kvůli droze stal prostitutem. Nemyslel jsem ani na to, že venku na mě čeká svět. Svět, který mi kdysi ležel u nohou…

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledové peklo - 1. kapitola :