Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - Epilog

14.10.2011 (18:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 7459×

Epilog

„Dobře,“ zašeptala jsem a podívala se. „Edwarde?“ Otočila jsem se na něj. „Budeme rodiče,“ pronesla jsem.

„Jsou tam dvě čárky, což znamená, že je ten test pozitivní,“ dodala jsem. „Edwarde?“ promluvila jsem na něj, když nereagoval. Pořád mi pohledem propaloval břicho a ani se nehnul. „Edwarde? Prosím, řekni něco.“ Popošla jsem k němu a vzala jeho obličej do dlaní.

„Budu otec,“ vypadlo z něj najednou. A já úplně automaticky vzala jeho ruku a přiložila si ji na bříško, kde se zrodilo miminko. Moje a Edwardovo.

„Budeš tátou,“ zašeptala jsem něžně a přinutila ho, aby se mi podíval do očí.

„Bello, já… mám strach,“ vydechl nakonec. „Mám strach, že to dopadne jako s mojí maminkou. Kdybych… kdybych tě ztratil -“

„Neztratíš,“ řekla jsem pevně. Ještě chvíli jsme si navzájem dívali do očí, když mě najednou popadl a pevně objal. Hlavu si položil mezi můj krk a rameno a pevně objímal.

„Tolik tě miluji, stejně jako ten zázrak uvnitř tebe. Snažil, snažil jsem se k tomu stavět rozumně, ale pocit, že je tu něco, co se zrodilo z naší lásky. Něco, co bude kus mě i tebe. Pocit, že bych mohl mít syna nebo dceru, to je… nádherný pocit,“ šeptal a já to nemohla vydržet a naplno se rozbrečela.

„Budeme mít miminko,“ smála jsem se a do toho brečela. S úsměvem se malinko odtáhl a palci mi stíral slzy z tváře.

„Budeme muset zavolat Carlisleovi, aby tě prohlédl.“ Jen jsem pokývala hlavou a přitáhla si jeho rty ke svým. Láskyplně jsem ho políbila a dala do toho všechno, co jsem cítila, stejně jako Edward.

***

Druhý den jsme sbalili věci a vydali se do Forks za Edwardovou rodinou, aby mě mohl Carlisle prohlédnout. Samozřejmě nikdo o ničem nevěděl, ani Alice, jelikož nás díky mému štítu nevidí. Bude to naprosté překvapení.

***

„Hele, novomanželé se na nás přijeli podívat,“ zavolal Emmett do útrob domu, když nám otevřel. „Vsadím se, že jsem vám tak chyběl, že jste vážili takovou cestu se na mě podívat. Ach, také jste mi chyběli,“ mluvil pořád Emmett a pak nás oba pevně objal.

„Emmette,“ zavrčel na něj naštvaně Edward a vyprostil nás z toho medvědího objetí. „Kroť se, nejsme tady díky blbostem. Kde je Carlisle?“ zeptal se ho.

„V nemocnici. Má službu. Ale teď zpátky ke mně, dlužíte mi to vyprávění, které jste mi slíbili.“

„Jaké vyprávění?“ ptala jsem se nechápavě, ale když na něj Edward varovně zavrčel, zvedl ruce, že se vzdává, a zdrhl do obýváku, kde se poté ozval sport z televize. Když Emmett odešel, měli jsme možnost se pozdravit i s ostatními členy rodiny, ale pak jsme hned vyjeli do nemocnice.

„Dobrý den, prosím vás, kde má ordinaci doktor Cullen?“ zeptal se Edward sestřičky u informacích.

„To musíte jít rovně, pak vlevo a zase rovně,“ vysvětlovala mu a přitom se před ním natahovala tak, až mu svoje viditelně umělé poprsí strkala přímo pod nos. Šlehla jsem po ní zlý pohled a schválně dala Edwardovi ruku na rameno, aby ta nána pořádně viděla můj snubní prstýnek.

„Tak pojď, lásko, už se svého tchána nemůžu dočkat,“ pronesla jsem velmi nahlas a ta husička si až teď všimla našich prstýnků. Myslela jsem, že ji to odežene, jenže ona naopak ještě více vypla hruď, koketně se na Edwarda usmála a dělala, že já tam vůbec nejsem.

„Díky,“ pronesl spěšně Edward, když jsem ho táhla od té… umělotiny pryč. „Víš, že jsi strašně sexy, když žárlíš?“ zasmál se Edward cestou a dal mi ruku kolem pasu. Já si naopak jednu dlaň zasunula do jeho zadní kapsy na džínách a druhou do své přední.

„Nevím, ale ta slečna mi velmi lezla na nervy,“ pronesla jsem předstíravě klidně. Edward se opět zasmál, dal mi pusu na tvář a společně jsme zastavili u dveří, na kterých bylo napsáno Carlisleovo jméno. Edward zaklepal a po vyzvání jsme vešli.

„Edwarde? Bello? Co tu děláte? Tedy, rád vás vidím, ale… potřebujete něco?“

„Ano, potřebuju, abys Bellu vyšetřil,“ vysvětlil mu Edward.

„Máš nějaké potíže, Bello? Pojďte, půjdeme do ordinace.“ Carlisle se zvedl ze svého křesla a vešel do dveří, které vedly rovnou do ordinace. S Edwardem jsme ho následovali a já si po Carlisleovo vyzvání položila na lůžko.

„Takže, bolí tě něco?“ ptal se mě a chtěl mi začít prohmatávat břicho, ale Edward ho zastavil.

„Ve skutečnosti jsme tady, protože je Bella zřejmě těhotná,“ pronesl Edward a Carlisle se na něho vyděšeně podíval.

„A víte to jistě?“ zeptal se.

„No, těhotenský test byl pozitivní, ale byl bych raději, kdybys Bellu prohlédl a nechal jí vzít krev.“

„Dobře, víte však, že pokud je opravdu těhotná -“

„Miminko si necháme i s těmi riziky, samozřejmě. Žádný potrat nechceme,“ zavrčel Edward a já se na Carlislea vyděšeně podívala a zároveň si dala ruku na břicho.

„Dobře, dobře, je to vaše rozhodnutí, já vás chci jenom upozornit, že to zřejmě nebude normální těhotenství. Ten plod bude napůl up-“

„Pouze z jedné třetiny,“ opravil ho Edward a já se na něho něžně podívala a více mu stiskla ruku, za kterou mě držel.

„Teoreticky ano, ale stejně. No, rozhodně udělám testy, z nich budeme vědět více,“ řekl a otočil se na mě. Nejdříve mi udělal normální prohlídku, prohmatal bříško a pak vzal krev. „Dobře. Výsledky budeme vědět zítra. Zůstanete u nás a nebo si pronajmete pokoj v hotelu?“ zeptal se nás. Edward se na mě tázavě podíval, a tak jsem odpověděla.

„Já bych ráda zůstala u vás,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda, jestli souhlasí. Dotyčný se usmál a políbil mě do dlaně.

„Dobře. Jelikož mám ještě službu, nemohu jet s vámi, takže dobře dojeďte,“ usmál se na nás, rozloučil se a my odešli.

„Vážně mě chtěl poslat na potrat?“ zeptala jsem se úzkostlivě cestou k autu.

„Víš, myslel si, že to tak chceme. Nevěděl, že po tom, co si se mnou prožila moje matka, dovolím to samé prožít tobě. Sám jsem si ze začátku myslel, že to tak bude lepší, jenže problém byl v tom, že jsem nedokázal zabít něco, co má kus tebe. A navíc se utěšuji tím, že bude mít moje upírské geny pouze z jedné třetiny. A když nad tím tak přemýšlím, bude vlastně i pokračovatel tvého rodu. Jelikož ty jsi čarodějka, to malé by mělo být stejné jako ty, což znamená, že by se mu v mládí měly projevit schopnosti a ještě k tomu mu bude v žilách kolovat upírská krev. Tak tomu říkám kombinace. Mám dojem, že jsme právě stvořili nový druh,“ smál se už Edward.

„To máš pravdu,“ souhlasila jsem s ním s úsměvem a láskyplně si pohladila své zatím ploché bříško. Společně jsme nasedli do auta a vyjeli k Edwardově rodině, teď už vlastně i mé.

Zbytek dne jsme s ostatními koukali na televizi, já si pak na chvíli udělala s holkama holčičí chvíli a probrala s nimi kosmetiku, oblečení, samozřejmě došlo i na kluky, že jsme vdané ještě neznamená, že o nich nemůžeme mluvit, toto je totiž nevyčerpatelné téma, pak Esme mně a Edwardovi udělala večeři, z čehož měla strašnou radost. Prý jí vaření strašně chybělo. A nakonec jsme s Edwardem šli spát do jeho starého pokoje, který nechali tak, jak byl před jeho odchodem.

Druhý den jsme s Edwardem byli strašně nervózní, jelikož nám měl volat Carlisle, jak dopadly testy. Byla jsem tak nervózní, že jsem do sebe ani nemohla dostat snídani.

„Edwarde, mám žaludek jako na vodě. Jestli mi vnutíš nějaké jídlo, do minuty bude zase venku.“

„Belli, musíš něco sníst,“ káral mě. Esme na stůl položila vajíčka se slaninou pro Edwarda a já, jakmile jsem ucítila slaninu, si okamžitě přikryla ústa dlaní a rozběhla se k záchodu tady v přízemí, abych svůj prázdný žaludek ještě více vyprázdnila.

„Pane bože, Bello, jsi v pořádku?“ Edward se za mnou hned rozběhl a chladil mi čelo. Vlasy jsem naštěstí měla v drdolu.

„Jo, to jen ta slanina. Říkala jsem ti, že mám žaludek jako na vodě. Neboj se, byla to jen chvilková nevolnost. Vlastně už jsem úplně v pohodě.“ A byla to pravda. Jak nevolnost rychle přišla, tak odešla.

„Tak tady máme zřejmě důkaz,“ zamumlal si pro sebe Edward.

„Cože?“ otočila jsme se na něj nechápavě.

„Ranní nevolnosti,“ podotkl a já pochopila.

„Podle mě to s tím nesouvisí. To bylo pouze z nervozity. Už od rána se takhle cítím. Je to takový můj zlozvyk. Když jsem byla malá a byla jsem nervózní, většinou jsem zvracela. Postupem času se to zlepšovalo, ale pořád, když jsem hóóódně nervózní, svůj žaludek vyprazdňuju. Přesně jako teď.“ Edward se chvíli mračil, ale pak se pousmál, pomohl mi se zvednout a počkal, až si vypláchnu ústa. Nakonec jsem se radši kuchyni vyhnula obloukem a šla si pustit televizi, zatímco Edward si šel sníst svoji snídani.

„Jsi v pořádku?“ Všichni se okamžitě slétli kolem mě.

„Ano, nic mi není,“ zakoulela jsem očima. Jo, jim opravdu nic neujde.

„Bello, o čem jste to tam mluvili?“ ptala se mě zvláštně Rosalie.

„Kde?“

„Na tom záchodě,“ vysvětlila.

„Ale o ničem,“ odpověděla jsem vyhýbavě a nepatrně se zavrtěla. Naštěstí se už víc neptala a já si oddychla.

Když o hodinu déle u nás v ložnici zazvonil Edwardův mobil, oba jsme dychtivě vyběhli schody a vrhli se k mobilu. Členové rodiny se na nás dívali jako na mimozemšťany, když viděli, jak se ženeme do ložnice za mobilem.

„Tak co?“ vybafl Edward do telefonu. Chvíli poslouchal, načež já se tiskla uchem k Edwardovu, abych slyšela, co říkal, a Carlisle nám sdělil, že za ním máme přijet do nemocnice.

„Dobře, do deseti minut jsme tam,“ řekl Edward a típl to. Okamžitě jsem se vrhla k Edwardovo skříni, kde jsem si včera vybalila těch pár věcí, které jsem si vzala s sebou, jelikož jsem nevěděla, na jak dlouhou tady budeme, oblékla se, Edward také a bez jakéhokoliv vysvětlení jsme se vrhli do auta a vyrazili do nemocnice.

„Tak jaké jsou výsledky?“ vyhrkli jsme na Carlislea, když jsme mu bez zaklepání vtrhli do kanceláře. Jelikož byl Edward stejně dychtivý jako já, musel si před ním můj tchán krýt myšlenky.

„Dobře, posaďte se.“ Pokynul nám a my si sedli a chytli se za ruce.

„S radostí vám oznamuji, že čekáte miminko,“ usmál se na nás Carlisle a my s Edwardem se šťastně a velmi nahlas rozesmáli a dychtivě se políbili. Pak jsme se však od sebe odtrhli, jelikož jsme zapomněli na Carlisleovu přítomnost, a pobídli ho, ať pokračuje v tom, co chtěl ještě říct. „Takže, Bella je v druhém týdnu a podle testů to vypadá, že to bude normální těhotenství jako u člověka. Žádné náznaky rychlého růstu, jako jsi to měl ty, Edwarde. Řekl si mi, že tvá matka to poznala hned třetí den, že ano?“ ptal se ho Carlisle a Edward přikývl. „Podle těchto výsledků musela Bella otěhotnět při svatební noci, je to možné?“ ptal se nás a my s Edwardem přikývli. Já se při tom červenala jako pivoňka. „V tom případě je vše v pořádku. Ještě ti, Bello, vypíšu těhotenskou průkazku a pak už budete moct jít. Na kontrolu přijdeš prvního srpna, dobře?“ Já přikývla, vzala si od něho průkazku a s rozloučením jsme s Edwardem odešli.

„Pane bože,“ vydechla jsem, když jsme procházeli čekárnou. Já budu máma! Tetelila jsem se blahem, když v tom jsem najednou pocítila zalechtání žaludku a následující zvednutí žaludku. „A sakra,“ zamumlala jsem a rozběhla se na druhou stranu chodby, kde jsem zahlédla záchody. Rozrazila jsem jednu kabinku a zřítila se k záchodové míse, do které jsem vyzvracela další žaludeční šťávy. Ženy, které tam byly, se na mě dívaly nějaké lítostivě, nějaké znechuceně a nějaké mě úplně ignorovaly, to bylo ze všeho nejlepší. Unaveně jsem si stoupla, vypláchla si pusu a vyšla před záchody. To, co jsem ale uviděla, mě totálně rozrušilo. Ta umělohmotná husička nenuceně flirtovala s mým manželem. Poznala jsem na něm, že by ji nejraději odkopl na Mars, jenže ona dál a dál šklebetala.

„Ehm, ehm,“ odkašlala jsem si za jejími zády. Prudce se na mě otočila, jenže když mě uviděla, jen si odfrkla a s úsměvem se otočila zpátky k Edwardovi. „Tak to by stačilo,“ řekla jsem a vší silou odstrčila tu nánu, až skoro spadla na zem.

„Co si to dovoluješ, ty slepice!“ zapištěla na mě. To už Edward ale nevydržel a vybuchl. S hrozivě černýma očima tu krávu chytil pod krkem a přirazil ke zdi.

„Ještě jednou takhle oslovíš moji ženu a přísahám, že nedopadneš dobře. Nikdo, nikdo nebude takhle mluvit o matce mého dítěte, je ti to jasný?!“ řekl hrozivým hlasem.

„R-r-rozumím,“ zakřehotala.

„Fajn, a teď zmiz.“ Prudce ji pustil a ona se okamžitě chytla za krk a rozkašlala. Edward mě mezitím jednou rukou objal kolem pasu a druhou mě pohladil po tváři.

„Jsi v pořádku, lásko?“ zeptal se mě něžně. Pozorovala jsem, jak jeho oči pomalu nabírají normální barvu a přitom si obličej vtiskla do jeho dlaně.

„Je mi dobře,“ usmála jsem se na něj.

„Pojď, pojedeme domů,“ řekl a s rukou okolo mého pasu jsme obešli ještě stále vyděšenou sestřičku.

Doma jsme byli za pár minut. Věděla jsem, že to budeme muset říct rodině, ale s Edwardem jsme se rozhodli, že počkáme, až dorazí i Carlisle. Samozřejmě jsme museli po celou dobu snášet jejich tázavé pohledy a Edward myšlenky, ale vydrželi jsme to. Jakmile bouchly vchodové dveře a my uslyšeli hlas hlavy rodiny, zhluboka jsme se nadechli, políbili se a seběhli schody do obýváku.

„Rodino, chtěli bychom vám něco oznámit,“ řekl Edward a ve vteřině tu všichni byli.

„Tak ven s tím. Víme, že před námi něco tajíte a já jsem celá nesvá, když nevím, o co jde,“ vrtěla se na sedačce Alice.

„Vítej v naší kůži, sestřičko,“ smál se jí Emmett.

„Řekneš to ty nebo já?“ zeptala jsem se.

„Ty na tom máš větší zásluhu, tak to řekni,“ usmál se na mě Edward.

„Tak o tom, kdo na tom má větší zásluhu, bych se hádala. Myslím, že si byl stejně temperamentní jako já,“ protestovala jsem. Carlisle se už delší dobu dusil smíchy a všichni ostatní se na nás dívali jak na blázny, a tak jsem se opět nadechla a řekla to.

„Do rodiny přibude další člen rodiny,“ oznámila jsem s úsměvem.

„Vy jste někoho proměnili?“ ptal se nás s vyvalenýma očima Emmett a pohledem šlehl po Carlisleovi.

„Myslím, že takhle to nemyslela,“ řekla Alice s potulným úsměvem a já jí ho opětovala.

„Pane bože, já to věděla,“ zalapala po dechu Rosalie a zářivě se na mě usmála. Jasperovi už to zřejmě také došlo, akorát Emmett byl pořád zmatenej.

„Já to nechápu,“ mračil se.

„Ježíš marjá, budeš strejda,“ zakroutila jsem očima.

„Vy jste někoho adoptovali a chcete ho proměnit?“ ptal se nechápavě a já myslela, že mi rupnou nervy.

„Jsem těhotná, ty osle!“ vykřikla jsem na něj.

„Ty si podvedla Edwarda?!“ vykřikl vyděšeně.

„To dítě je moje, ty idiote,“ zavrčel Edward a mě si více přitiskl k boku.

„Tak je to pravda. Já budu babička,“ ozvala se Esme. Úplně jsem na ni zapomněla. Doteď byla tak tichá.

„A je to jisté?“ ptala se nás Rose.

„Ano. Včera jsem Belle dělal testy a dneska přišly výsledky. Bella je v druhém týdnu a vypadá to, že to bude normální těhotenství. Zatím se neukázaly žádné náznaky zrychleného růstu, jako to bylo u Edwarda, takže by těhotenství mělo trvat devět měsíců.“

„Ach, gratuluju,“ zpamatovala se konečně Alice a vrhla se mi kolem krku. Po ní následovaly gratulace ostatních členů rodiny, jediný Emmett si však neodpustil poznámku.

„Takže máme v rodině těhuli se splašenými hormony. Za chvíli se nebudeš ani vejít do kalhot a budeš vypadat jako koule. Tak na to se těším,“ smál se Emmett a já myslela, že ho nakopnu. No, Edward to vyřešil za mě. Upíří rychlostí otevřel vchodové dveře, popadl Emmetta, vyhodil ho ven, zavřel a spokojeně si oprášil ruce.

„A je to,“ usmál se na mě a já se rozesmála.

„Bylo by dobré, kdybyste zůstali po zbytek těhotenství tady, kdyby se náhodou objevily náhlé komplikace,“ ozval se vážně Carlisle.

„Vím, už jsem o tom přemýšlel,“ pokýval Edward hlavou.

„S ním pod jednou střechou nebudu.“ Ukázala jsem k Emmettovi, který právě vcházel do domu.

„No dovol.“ Zatvářil se uraženě.

„Bello, buď rozumná. Mysli na bezpečí svoje a miminka. Neboj, já už toho neandrtálce zkrotím. Myslím, že mi s tím Rose mile ráda pomůže,“ usmál se na Emmetta vítězoslavně můj manžel a pokud to bylo možné, Emmett v tu ránu zbledl.

„Rose, Rosalinko, já budu ten nejhodnější strýček na světě. Jen mě, prosím, pusť do postele,“ začal okamžitě škemrat, když věděl, co bude následovat.

„Za ten dnešek si můžeš jít lehnout ven, spát při hvězdičkách je hezké,“ usmála se na něj sladce. Avšak všichni jsme věděli, že to stejně dopadne jinak.

„Dobře tedy. Jelikož tu budu bydlet devět měsíců, budu si muset jet domů zabalit věci a taky to říct rodičům.“ To bude největší oříšek.

***

„Mami, tati, jsem těhotná. Ne. Mami, tati, budete prarodiče. Ne, to taky ne. Ehm… Mami, tati, budu máma! Ach bože,“ zoufale jsem si povzdychla před zrcadlem. Prostě budu improvizovat a tečka. Zhluboka jsem se nadechla, vydechla a s hlavou vzhůru jsem vyšla z koupelny a seběhla schody do obýváku, kde si rodiče v klidu povídali s Edwardem.

„Je ti dobře, zlato? Vypadáš nějak bledě,“ strachovala se mamka.

„Jo, jsem v pořádku, to jsou jen ranní nevolnosti,“ usmála jsem se na ni nuceně. Jak je vidět, náznaku si ani jeden můj rodič nevšiml. Ach jo.

„Tak šup, povězte nám konečně, co za překvapení pro nás máte?“ ptala se dychtivě mamka.

„No…“ Nervózně jsem si sedla vedle Edwarda a pevně ho chytla za ruku. „Prostě čekáme miminko,“ vyslovila jsem to konečně a pozorně pozorovala rodiče, jak se tváří. Ze začátku úplně ztuhli a pak se na mě vyděšeně podívali.

„Ty jsi těhotná!“ zakřičel táta a já sebou trhla.

„Už to tak je,“ řekla jsem poněkud klidně.

„Pane bože! Proč jste si, proboha, nedávali pozor! Bello, máš před s sebou ještě celý život! Nemůžeš ho teď zahodit díky dítěti,“ vyšiloval táta.

„Charlie, nech toho, je to jejich rozhodnutí. Zaprvé je dospělá a zadruhé jsou manželé. Nechápu, proč by nemohli mít miminko. Pokud se na to Bella cítí, nevidím v tom žádný problém. Já měla Bellu pouze o dva roky později,“ zastávala se mě mamka.

„To je mi úplně jedno, pořád je to moje dcera a myslím, že potrat je nejlepší řešení. Bella má jít studovat na prestižní univerzitu a ne se válet doma s dítětem na krku, ještě ke všemu s napůl upířím, proboha. Tohle je -“

„Charlie, dost! Tohle já odmítám poslouchat. Bello, chceš to miminko?“ zeptala se mě něžně mamka a já přikývla.

„Dobře. Páni, tak já budu babička,“ usmívala se na mě mamka a já se jí radostně zavěsila kolem krku.

„To nemyslíš vážně, Renée!“ nevydržel to táta.

„Myslím!“ prskla na něj a dál už se s ním odmítla bavit. „Neboj, on vychladne, nech to na mně,“ mrkla na mě mamka a já se celá ubrečená zasmála.

„Vlastně tu nejsme jenom kvůli tomu, i když to s tím vlastně souvisí. Carlisle už Bellu prohlédl a říkal, že by to mělo být normální těhotenství, které potrvá devět měsíců, přesto však bychom chtěli, aby na Bellu během těhotenství dohlédl, kdyby náhodou došlo ke komplikacím. To dítě bude stále mít mé upírské geny, i když jen z jedné třetiny. Proto jsme se s Bellou rozhodli, že se po tu dobu nastěhujeme k mé rodině,“ sdělil Edward mámě druhou novinu. A to stěhování.

„Vy se budete stěhovat?“ ptala se nás a my přikývli.

„Kvůli bezpečí Belly a miminka. Potřebujeme, aby byl Carlisle poblíž, protože přeci jen mít normální doktora je nebezpečné a Carlisle zase nemůže dojíždět sem, když chodí do práce a je to několik hodin cesty. Proto jediné řešení je nastěhovat se do Forks. Stejně jsme se v září měli stěhovat, takže to bude jenom o trochu dříve, když se to tak vezme,“ usmál se Edward na mamku.

„Máte pravdu, je to rozumné. Bude se mi však po vás stýskat,“ řekla plačtivě a já se opět rozbrečela a pevně ji objala. Táta byl zatím někde nahoře a snažil se vydýchat tu první novinu. No, jsem zvědavá, jak se bude tvářit na to, že budu bydlet v domě se šesti upíry. Jakoby mi Edward četl mysli, šibalsky na mě mrkl a líbl na tvář.

***

„Tak, Bello, polož se tady na lehátko a vyhrň si tričko,“ nařídil mi Carlisle. Když jsem po čtrnácti dnech přišla na kontrolu, poprvé se měl dělat ultrazvuk, na kterém by už měl být vidět náš prcek. Poslušně jsem si tedy vyhrnula tričko a Carlisle mi na něho napatlal nějakou hmotu. Poté zapnul ultrazvuk a začal mi se speciálním přístrojem jezdit po břiše.

„Tady, vidíte? Ten malý hrášek, to je vaše miminko.“ Ukázal na obrazovku a já se musela opřít o lokty, abych to viděla.

„Ach bože,“ zašeptala jsem a do očí se mi draly slzy. Edward se na obrazovku láskyplně podíval a poté pohled přenesl na mě.

„Miluji tě,“ zašeptal mi do ucha a krátce políbil.

„Taky tě miluji,“ zafňukala jsem plačtivě, přesto s úsměvem na rtech.

***

„Emmette, ne, zdržuješ. Alice na mě bude naštvaná, že jdu pozdě. Emmette.“ S povzdechem jsem si vyhrnula tričko, pod kterým se skrývalo už viditelné bříško, a nechala Emmetta, aby se s mrňouskem rozloučil. Na tohle byl hrozný. Pokaždé, když někam odcházím, se s ním musí rozloučit, pak by prý nebyl dobrý strýček. Naštěstí Edward nakázal, že pusinky mu může dávat pouze on, takže si Emmett musí postačit pouze s hlazením.

„Pa pa, strýček Emmett tu na tebe počká a až se vrátíš, bude ti vyprávět pohádku o jedné princezně, která hodiny a hodiny tráví před zrcadlem, místo toho, aby byla se svým milovaným manželem, který na ni oddaně čeká v manželské loži,“ loučil se a ze shora se ozvala hlasitá rána doprovázející Rosalinou větou, že si to lože může strčit někam. Jen jsem zakroutila hlavou, vytrhla se mu a běžela do garáže, kde už čekalo nastartované Volvo. To bylo Edwardovo nové auto, které si pořídil, protože Porsche bylo jaksi pro tříčlennou rodinu nepraktické. Bylo velké s velkým kufrem a velmi pohodlné.

„Můžeme jet,“ prohlásila jsem, když jsem se bezpečně připásala. Edward teď ještě více dohlížel na mé bezpečí, když jsme dva.

„Dobře,“ usmál se na mě Edward a vyjel směrem k obchodnímu centru. Jelikož už jsem byla ve třetím měsíci, všechno moje oblečení mi bylo malé a musela jsem vyjet na nákupy. A jelikož mě Edward nikdy nenechává samotnou, jede s námi.

***

„Lásko, miluj se se mnou,“ prosila jsem svého muže vzrušeně. Bylo po večeři a já s Edwardem ležela v posteli oděná pouze v noční košilce. Ležela jsem na jeho nahé hrudi a cítila, jak ve mně narůstá chtíč. Čím déle jsem těhotná, tím stále více mám chuť na sex. Ptala jsem se na to Carlislea, ale ten mi řekl, že je to naprosto přirozené. Začáteční změna nálad už je naštěstí lepší, stejně jako ranní nevolnosti, které přestaly, zato můj sexuální apetit se o mnoho zvýšil.

„Nepokoušej mě dvakrát,“ zašeptal mi do ouška Edward. Lišácky jsem se na něho usmála a z prstů udělala na jeho břiše, jako že to jsou dvě nohy, které jdou. Pomalu jsem postupovala až k jeho rozkroku, který se čím dál tím více zvedal. Nakonec jsem ho provokativně pohladila po celé délce ztopořeného penisu a vítězoslavně se usmála, když blaženě zavzdychal. Mrštně jsem ruku vsunula pod jeho tepláky, když v tom jsem ležela na zádech přišpendlená k posteli Edwardovým tělem.

„To by stačilo,“ zašeptal a vášnivě se přisál na mé dychtivé rty. „Ani nevíš, jak mě tvoje bříško vzrušuje,“ zasténal, když mě vysvlékl z košilky. V pátém měsíci už na mně mé těhotenství bylo hodně vidět a proto jsem si často stěžovala, že jsem tlustá a tím pádem ošklivá, ale Edward mě ujišťoval, že jsem s bříškem velmi sexy a že ho takhle kulaťoučká velmi vzrušuji, stejně jako ostatní chlapy, kteří se ocitnou v mé blízkosti. Když se mnou prý jde po ulici, má co dělat, aby se nevrhl na každého třetího kluka, který okolo mě projde.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem láskyplně, když se do mě chystal vniknout.

„Já tebe víc,“ řekl a zanořil se do mě tak hluboko, až jsem zalapala po dechu. Když v tom jsem ucítila úplně první kopnutí miminka.

„Pane bože!“ vydechla jsem a ztuhla v pohybu.

„Co se děje?“ ptal se nechápavě Edward a též přestal přirážet.

„Koplo,“ zavzlykala jsem a dojatě si pohladila bříško. Slzy mi samovolně začaly smáčet obličej a Edward láskyplně přiložil dlaň vedle té mé. A pak koplo znovu.

„Cítil jsem to,“ zašeptal a usmál se na mě takovým způsobem, že se mi na pár sekund zastavilo srdce.

„Tak strašně tě miluji,“ zavzlykala jsem štěstím a políbila tatínka svého miminka tím nejláskyplnějším způsobem, jakým jsem dokázala. Poté Edward s jednou dlaní na mém bříšku pokračoval v tom, co jsme měli rozdělané a společně stoupali ke hvězdám.

***

„Lásko, tyhle si musíš koupit,“ vnucoval mi Edward šaty, které jsem vůbec nechtěla.

„Edwarde, vždyť v nich budu vypadat jako koule trojnásobně.“

„Miluji, když ti je vidět bříško a v těchto šatech ti bude vidět krásně, takže už žádný námitky, protože já ti je jdu zaplatit,“ usmál se na mě vítězoslavně a šel k pokladně. Poraženě jsem si povzdychla a šla si do kabinky vyzkoušet haldu oblečení, co mi dala Alice. Vše jsem si pečlivě vyzkoušela a jelikož se mi všechno líbilo, nechala jsem Alice, ať to jde zaplatit. Bohužel nastal problém. Když jsem se oblékala do svých šatů, spadla mi na zem kabelka, kterou jsem měla pověšenou na háčku a ohnula se pro ni. Jenže jakmile jsem se předklonila, najednou jsem uslyšela rup a nějak záhadně mi začalo táhnout na záda. Co to… Otočila jsem se k zrcadlu a vyvalila oči. Celý šev na zádech byl roztržený! Ach ne, co mám dělat!

„Alice, Alice! Pojď sem. Hned!“ zašeptala jsem tak, aby mě z lidí nikdo neslyšel.

„Alice ještě platí, co se -“ Do kabinky nakoukla Edwardova hlava, ale když v odrazu v zrcadle uviděl má nahá záda a vedle toho zapnutý zip, vklouzl do kabinky a začal se tlumeně smát.

„Edwarde, nech toho! To není k smíchu! Já za to nemůžu, že už mi doma je všechno oblečení malé, ale do něčeho jsem se prostě musela nasoukat! A když mi spadla kabelka a já se pro ni ohnula, prostě… no… se mi roztrhly, no,“ šeptala jsem naštvaně.

„Jsem tu.“ Do kabinky nakoukla Alicina hlava, a když uviděla stejně jako Edward odraz v zrcadle, vklouzla do kabinky a stejně jako on se začala smát.

„Vy jste hrozní,“ mumlala jsem si pro sebe.

„N-n-ne, j-j-já jen,“ snažila se mi během smíchu něco sdělit, já ji ale vůbec nerozuměla. „To prostě nešlo se nesmát. Na, tady máš kalhoty a tričko, radši, a ještě ti skočím vedle pro boty, aby to k sobě ladilo. Naštěstí kabelka k tomu jde, tak pa, jsem tu do tří minut,“ zašvitořila Alice a zmizela.

„Chceš pomoct?“ zeptal se mě Edward a já přikývla. Rozepnul mi tedy roztržené šaty a já si je sundala. Samozřejmě, jakmile jsem měla odhalené bříško, Edward neodolal, klekl si a začal se s ním mazlit. Něžně ho hladil, pusinkoval a něco mu šeptal, kdežto náš prcek mu odpovídal kopáním, naštěstí slabým. Když se Edward konečně pomazlil, nechal mě se obléknout do kalhot a trička, co mi tu nechala Alice. Cedulky mi naštěstí sundala.

„Jsem tu,“ ozvala se ta malá ďáblice a podávala mi krabici bot. Otevřela jsem ji a vykoukly na mě růžové lodičky. Moc se mi líbily, a tak jsem si je dychtivě obula a s Edwardem za ruku vyšla z kabinky.

Jelikož už se mi nechtělo chodit po krámech, s Edwardem jsme se od Alice odtrhli a jen tak se procházeli po obchoďáku.

„Bello?“ ozval se za mnou známý hlas, který jsem víc jak půl roku neslyšela.

„Lily.“ Otočila jsem se radostně na svoji nejlepší kamarádku.

„Bello! Bože, ty jsi těhotná.“ Zalapala po dechu, když uviděla moje bříško. Bohužel, když jsem tehdy odjížděla z Magic city, jsem nestihla ani upozornit svoje přátele, že se stěhuji a jsem těhotná.

„Jo, jsem v sedmém měsíci,“ usmála jsem se na ni a objala ji.

„Ach bože, už je to tak dlouho,“ povzdychla si a pozorně si mě pohlédla na délku paží. „No, musím říct, že ti manželství jen prospívá. Ty jo, ale že budete mít dítě… Ale samozřejmě vám to moc přeju,“ usmála se i na Edwarda a dodatečně ho pozdravila.

„A co ty? Jak se máš a co škola?“ ptala jsem se jí dychtivě.

„Co kdybychom si šli sednout do kavárny a popovídali si?“ navrhla Lily a my s Edwardem souhlasili. V kavárně jsme se usadili v boxu a začala zpověď.

„Takže, bála jsem se, že na koleji budu s nějakými fiflenami, ale pokoj mám s dvojčaty Cortny a Caroline, která jsou hrozně prima. Taky by se ti líbily. Já osobně se mám dobře, možná až moc dobře, protože hele,“ usmála se na mě a natáhla před sebe levou ruku. Na prsteníčku se jí vyjímal krásný zásnubní prstýnek.

„Ach, ten je nádherný,“ vydechla jsem.

„Děkuju, Dany má prostě vkus,“ usmívala se jako sluníčko a já ji opět objala.

„Kdy bude svatba?“ ptala jsem se jí.

„Plánujeme to na jarní prázdniny. Ty jo, úplně bych zapomněla. Nemám tvoji adresu, abych ti poslala pozvánku, to, že jsme se tu společně střetly, je jako dar z nebes.“ Nadiktovala jsem jí tedy současnou adresu, ale pak jsme pozornost přenesli na číšníka, který si mě velmi oplzle prohlížel.

„Co to bude?“ pronesl a přitom mě svlékal očima. Edward vedle mě tlumeně vrčel, a když už jsem viděla, že chce zakročit, vzala jsem jeho ruku a položila si ji na bříško. Edward se v tu ránu uklidnil a něžně ho pohladil.

„Já si dám sodu,“ řekla Lily.

„Co vy, slečno?“ zeptal se mě a přitom si olízl rty. Myslela jsem, že z něho budu zvracet.

„Dám si ledový čaj bez cukru a pro mého manžela…“ Nechala jsem Edwarda, ať si něco dá a doufala, že zmínka o manželovi toho slizáka odežene. Naštěstí to zabralo a on se na něho vyděšeně podíval. Ano, můj manžel v této chvíli opravdu vypadal hrozivě. Edwardovy uhlově černé oči toho chlápka rozzuřeně propalovaly a číšník nepatrně couvl.

„Obyčejnou vodu,“ pronesl temně.

„J-j-jistě, hned to b-b-bude,“ zablekotal a rychle zmizel. Naštěstí si Lily stále prohlížela lístek se zmrzlinovými poháry a potyčky mezi Edwardem a tím hnusákem si nevšimla.

„A co mimčo? Kope?“ zeptala se dychtivě, když si konečně vybrala pohár a pokračovala v naší konverzaci.

„Jo,“ usmála jsme se na ni, vzala ji za ruku a přiložila si ji na kulaté bříško. Jako by to náš prcek věděl, v tu chvíli kopl.

„Ó božínku,“ vypískla, „ono koplo,“ řekla šťastně. „Už jste přemýšleli nad jménem?“ zeptala se nás, když se ode mě odtáhla. S Edwardem jsme se na sebe podívali a pak stočili pohled k Lily.

„Vlastně ne. Nějak jsme se k tomu ještě nedostali.“

„A víte, jestli to je kluk nebo holka?“ vyzvídala dál.

„Ne, nechtěli jsme to vědět. Bude to takové naše překvapení,“ pousmála jsem se na ni a pohladila si bříško. Carlisle nám to sice nabízel, ale odmítli jsme. „Co vůbec děláš v Seattlu?“ zeptala jsem se tentokrát já.

„Moje babička tu bydlí a má narozeniny, tak jsem sem musela přijet s rodiči. Děláme to tak každý rok,“ mávla nad tím rukou. Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak už Lily musela jít, a tak jsme se rozloučili a vyrazili každý jinou cestou.

„Jsem ráda, že jsem ji viděla,“ řekla jsem Edwardovi, když jsme se zase procházeli po obchoďáku. Když jsme šli okolo prodejny, kde prodávali věci pro miminka, neodolali jsme a vešli dovnitř.

„Páni,“ vydechla jsem, když jsem to všechno uviděla. Okamžitě jsem se vrhla k pultu s dupačkami a prohlížela si je. V tom mi padly jedny do oka.

„Edwarde, podívej,“ vzala jsem je do ruky a ukázala mu je. „Ty musíme koupit,“ řekla jsem. Poté k nám přišla prodavačka s milým úsměvem.

„Přejete si?“ optala se nás.

„Ano, kolik stojí tyhle dupačky?“

„Třicet pět dolarů.“

„Díky, vezmeme si je,“ usmála jsme se na ni a podívala se na Edwarda, jestli souhlasí. S jiskřičkami v očích se usmál a pokýval hlavou, že souhlasí.

„A co tyhle?“ Vzal Edward dupačky z jiné hromady a ukázal mi je.

„Ach bože, ty jsou snad ještě krásnější,“ došla jsem hned k němu a rozplývala se nad nimi. „Co myslíš, budou prckovi slušet?“ zeptala jsem se ho a přiložila si je k bříšku.

„Padnou mu jako ulité,“ zasmál se. Chvíli jsme si ještě prohlíželi oblečení, z čeho jsme si ještě pár kousků vzali, a pak se odchýlili dozadu, kde prodávali kočárky.

„Dobře, jdeme vybírat,“ usmál se Edward, když viděl můj pohled a já se s radostním vypísknutím vrhla mezi kočárky. S Edwardem jsme se mezi nimi různě procházeli, ale žádný nám nepadl do oka, když v tom jsme se střetli naproti sobě, mezi sebou kočárek a naráz vyhrkli.

„Tenhle se mi líbí.“ Jakmile jsme se uslyšeli, naplno jsme se rozesmáli a věděli, že máme vybráno. A jelikož už byl hotový i dětský pokojíček, Esme se na něm doslova vyřádila, měli jsme pro miminko už komplet všechno.

***

„Tak jo, hezky se na mě usmějte a sýr,“ přikázala nám Alice a vyfotila nás. Byl to takový náš zvyk, že od prvního měsíce mého těhotenství se s Edwardem fotíme, aby bylo vidět mé postupně se zvětšující bříško a k tomu dáváme ultrazvukové snímky miminka. Tato fotka byla poslední, jelikož už jsem v devátém měsíci. Kdo by řekl, že to tak rychle uteče. Jenže veškerý svůj čas jsem trávila ve společnosti Edwarda a naší rodiny a s nimi se prostě nikdy nenudím. Navíc se o mě starali jako o princeznu a skoro nic mi nedovolili dělat. Ze začátku se mi to líbilo, ale pak už mi to docela vadilo. Stačilo však si promluvit se svým oddaným manželem a vše bylo zase v pořádku.

„Ach, vy jste tak sladcí,“ povzdychla si Alice a zasněně nás pozorovala.

„Jestli já jsem sladká, tak Emmett je úplný svatoušek,“ odfrkla jsem si.

„No dovol,“ ozval se z obýváku Emmettův dotčený hlas.

„Bello, kdy konečně přestaneš pochybovat o tom, že s tím bříškem vypadáš kouzelně. Byl bych nejradši, kdyby ti takhle zůstalo ještě alespoň jeden rok,“ usmál se a pohladil mi ho. Úsměv jsem mu opětovala, když v tom jsem ucítila, že mi teče něco mokrého po stehnech.

„Co to…“ zašeptala jsem a zavrtěla se, když vtom mi to došlo. A sakra.

„Myslím, že ti tvé přání nesplním, protože je to přesně naopak,“ řekla jsem ztuhlým hlasem a vyvalenýma očima.

„Bello, ty ses počůrala?“ ptala se mě Alice, když uviděla, že mi začínají moknout tepláky.

„Ne, to je moje plodová voda,“ obeznámila jsem jí a ona zalapala po dechu.

„Bella rodí!“ zakřičela na celý dům a v tu ránu byli všichni okolo mě, kromě Carlislea, který měl shodou okolností zrovna službu.

„Musíme zavolat Carlisleovi,“ řekla okamžitě Rosalie, ale Edward zakroutil hlavou.

„Není čas, my pojedeme do nemocnice,“ řekl, popadl mě do náruče a upíří rychlostí přenesl do Volva. Periferním vidění jsem zaznamenala, že se zbytek rodiny namáčkl do Emmettova Jeepu a vyjeli hned za námi.

„Ach bože, já fakt rodím!“ začala jsem propadat panice, když jsem ucítila první kontrakci.

„Bello, jen klid, už tam budeme, jen zhluboka dýchej,“ nabádal mě Edward a pevně držel za ruku. U nemocnice jsme opravdu byli za pár minut, protože Edward měl po celou dobu jízdy pedál až na podlaze. Opatrně mě vzal do náruče a pádil do nemocnice se zbytkem rodiny za zadkem.

„Prosím vás, zavolejte okamžitě doktora Cullena. Moje manželka rodí,“ oznámil Edward na recepci sestřiček. Mezi tím mě posadil na kolečkové křeslo, které mi jiná sestřička dovezla.

„Co se děje?“ ptal se sestřičky Carlisle, když se ukázal, pak si nás ovšem všiml a hned mu to došlo.

„Sestři, dovezte paní Masenovou do nadstandardního pokoje,“ rozkázal Carlisle a někam zmizel. Jak nařídil, tak se stálo a momentálně jsem tedy ležela v nemocničním pokoji se začínajícími stahy.

„Edwarde, budeš, doufám, se mnou?“ ptala jsem se ho. Po celou dobu mou dlaň ani jednou nepustil.

„Neopustím tě, přísahám. Budu tam s tebou,“ usmál se Edward a pohladil mě po tváři.

„Á,“ vykvikla jsem bolestí a okamžitě se snažila dýchat.

„Správně, Bello, nádech a výdech,“ chválil mě můj manžel.

„Bello.“ Do pokoje najednou vešel zbytek rodiny.

„Ahoj,“ snažila jsme se na ně usmát.

„Ahoj, mamino, tak jak si vedeš?“ ptal se mě Emmett.

„Jak asi,“ zavrčela jsem na něj, když na mě přišla další kontrakce. Edward mě něžně hladil po bříšku a povzbuzoval. Postupem času byly stahy v čím dál kratším intervalu a já myslela, že se zblázním.

„Bože, ještě že jsem chlap,“ zašeptal Emmett, když mě pozoroval a já po něm vrhla rozzuřený pohled. Rose mu vlepila pohlavek a stejně jako Edward se mě snažila povzbudit. V tom se k nám přidal Carlisle.

„Po kolika minutách máš stahy?“ zeptal se mě.

„Asi každou půl až čtvrt minuty,“ odpověděl mu Edward za mě.

„Dobře, myslím, že jsi připravena.“ Pokýval hlavou a zazvonil na sestřičku.

„Paní Masenová je připravena, tak ji odvezte na porodní sál,“ rozkázal. Když se za námi vydal i zbytek rodiny, Carlisle zavrtěl hlavou.

„Vy zůstaňte tady, dál smí pouze otec dítěte,“ nařídil. V té chvíli se v něm doktor nezapřel. O chvilku později jsem ležela na speciálním lůžku s nohama ve vzduchu a Carlislem mezi nimi. Edward stál vedle mě a pevně mě držel za ruku.

„Dobře, až začne další stah, zatlač,“ řekl a já přikývla. Jakmile jsem ucítila bolest, zatla jsem zuby a zatlačila.

„Tak je to dobře, znovu,“ pochválil mě. Třikrát jsem se nadechla a vydechla a opět zatlačila.

„Správně, Bello, vedeš si velmi dobře,“ usmál se na mě.

„Jsi úžasná,“ zašeptal mi do ouška Edward.

„Ááá,“ zakřičela jsem.

„Výborně, už vidím hlavičku,“ řekl a mé srdce se ještě zrychlilo.

„Ááá!“ Bože, to bolí!

„Správně, ještě jednou a je to,“ pobízel mě. Co nejvíce jsem stiskla Edwardovu ruku a s dalším zatlačením jsem i naposledy vykřikla. V tom jsem uslyšela dětský pláč a dojetím jsem se rozplakala.

„Ach bože,“ zašeptal Edward.

„Je to holčička,“ usmál se Carlisle a já dál štěstím brečela. „Chceš si přestřihnout pupeční šňůru, tatínku?“ zeptal se Edwarda a ten se k němu dychtivě otočil. Do ruky vzal speciální nůžky a střihl. Poté s ní Carlisle přišel ke mně a podal mi ji.

„Ahoj, broučku, já jsem tvoje maminka,“ usmívala jsem se na to srdíčko, které mi leželo na prsou. I když byla celá fialová, byla překrásná.

„Chceš si ji pochovat?“ zeptala jsem se Edwarda. Se slzami v očích pokýval hlavou a opatrně si ji ode mě vzal. Ach, byla tak maličká. Obzvlášť v Edwardově náruči. Carlisle ze mě ještě dostal zbytek placenty, když jsem najednou pocítila, že začínám usínat. Byl to však zvláštní pocit, jako by mě někdo uspal. A čím větší byla temnota, tím větší horko mi bylo. Po chvilce mi to začalo být nepříjemné, ale dalo se to ustát.

Edward:

Plný štěstí jsem choval svoji dceru v náruči a nemohl se jí nabažit. Já jsem táta! Tato slova mi stále hrála v mysli. Očkem jsem pohodil po Belle a viděl, že usíná. Usmál jsem se a řekl to Carlisleovi. Mezi tím jsem svoji dceru dal sestřičce, která ji omyla, zvážila, změřila a zabalila do zavinovačky, ve které mi ji zase vrátila.

„Bella teď bude odpočívat. Jdi se radši pochlubit zbytku rodiny, než jsem vtrhnou. Postarám se o ni,“ usmál se na mě Carlisle a já přikývl. Lehce jsem políbil svoji ženu na rty a vyšel ven ze sálu. Všichni se kolem mě samozřejmě okamžitě shrnuli a líbezně si prohlíželi tu krásku v mé náruči. Ta si je všechny zvědavě prohlížela očima, které byly na chlup stejné, jako ty moje. Dokonce ve smaragdové zeleni byly nepatrné zlaté odlesky, jako mám já. V obličeji to však byla celá Bella. Světloučké vlásky měla po celé hlavičce, takže také její barva. A když na ni udělal Emmett obličejík, zvonivě se zasmála a odhalila tak své růžové dásničky bez zubů. Byla kouzelná. Každý si ji také na chvilku pochoval, já ji však chtěl mít u sebe, a tak jsem si ji rychle zase vzal a odešel s ní za její krásnou a statečnou maminkou.

Když jsem však vešel k Belle do pokoje a uviděl ji, zalapal jsem po dechu a vyvalil nevěřícně oči. Bella poklidně spala, ale vypadala dočista jinak. Když jsem se nadechl, ucítil jsem nepatrné upíří aroma smíchané s její vůní, a když jsem se jí dotkl, kůže byla o něco chladší. Její jizvy, které měla z dětství, jsem nikde neviděl a vůbec byla tak nějak celá ještě krásnější. To však není možné, nikdo z nás ji nekousl a ten uzlíček v mé náruči nemá zuby. Okamžitě jsem zavolal na Carlisle a zeptal se ho.

„Moje teorie je, že sice ten drobeček nemá zuby, ale sliny ano, což znamená, že když se drala na svět, pár slin se dostalo Belle do oběhu a započala taková zvláštní přeměna. Zvláštní však je, že i když je upír pouze z jedné třetiny, má i přes to jed, protože jiné vysvětlení není,“ podal mi Carlisle svoji teorii. Podíval jsem se na Bellu a hlavou mi prolétla myšlenka.

„Myslíš, že když teď bude Bella z nějaké části upír, že by mohla být nesmrtelná jako my?“ zeptal jsem se ho.

„Teoreticky ano. Její kůže začíná být silná, už je cítit dokonce upířím aroma a je nepatrně chladná. Ale čarodějku, která je z části upírka, ještě jaktěživ nespatřil,“ zamumlal Carlisle. Nad tím jsem se musel pousmát. Moje Bella byla prostě vždycky jedinečná. Se svojí malou princeznou jsem si sedl na židli vedle postele a začal svým milovaným holčičkám broukat. Carlisle se bez dalších slov vytratil a já si užíval tu překrásnou chvilku. Na tohle už nikdy v životě nezapomenu. Po dvou hodinách se Bella probudila.

„Co se stalo?“ zeptala se mě zmateně, pak však na mě vyvalila svá stále krásně modrá kukadla. „Jakto, že tě vidím najednou tak jasně?“ ptala se zaskočeně. Na její otázku jsem hned odpověděl a hned jí také vysvětlil, co se s ní po dobu, co spala, stalo.

„Takže jsem teď napůl jako ty a vždy už taková zůstanu?“ zeptala se mě šťastně a já přikývl. Usmála se tak překrásně, že jsem měl co dělat, abych z té židle, na které jsem seděl, nespadl. Pak si však k sobě přitáhla naši maličkou.

„Jsi to celá ty,“ usmál jsem se, když mi začala ta malá rošťanda cucat ukazováček. Bella si najednou odhrnula nemocniční košili a přitáhla si ji k prsu. Naše beruška se okamžitě přisála k její naduřelé bradavce a začala nahlas cumlat. Té scény jsem se nemohl nabažit.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala se mě Bella najednou, ale poznal jsem na ní, že už na nějaké jméno myslí.

„Máš na mysli nějaké konkrétní jméno?“ zeptal jsem se jí.

„No, vlastně ano,“ usmála se tajemně.

„Tak ven s tím,“ pobídl jsem ji.

„Renesmé Elizabeth Masenová,“ řekla a mně se dojetím málem zastavilo srdce.

„Ach Bello,“ zašeptal jsem a políbil ji tak vroucně, že jsem pocítil vzrušení. Musel jsem se však odtáhnout, protože zaprvé si budu muset pár týdnu dát pohov a zadruhé kojila Renesmé. To jméno se k ní hodilo jako ušité.

„Je to překrásné jméno,“ řekl jsem a Bella se na mě zářivě usmála. Pohladil jsem svoji dceru po hlavičce a ona si okamžitě ukradla můj ukazováček. Zatímco nahlas cumlala, velice silně si držela můj ukazováček v její drobné pěstičce a já se musel usmívat, jinak to prostě nešlo. Moje rodina, říkal jsem si, když jsem je obě pozoroval. Moje dvě princezny, které jsou moje všechno. Život bych za ně položil.

„Už navždy rodina,“ zašeptal jsem.

„Navždy,“ zašeptala Bella a sama se ke mně opatrně naklonila, aby naše rty spojila v překrásném nesmrtelném polibku.

Lidi, já se strašně moc omlouvám za to čekání, co jste museli čekat. Také se velice omlouvám, že jsem vám povídku neposlala na e-maily, ale já se doopravdy na počítač dostala jen zřídkakdy, a to ještě jenom na pár minutek. Prostě jsem vůbec na psaní povídek a vůbec na celé Stmívání.eu neměla čas. Přestup ze základky na střední je holt ze začátku perný, ale už mám skoro všechno zkoušení a testy hotové, takže opět začínám psát. Kapitoly sice nebudou přibývat tak rychle, ale počítám, že jedna týdně by být mohla. Ještě jednou prosím o prominutí. :) Doufám, že se vám tedy úplně poslední kapitola líbila a tím se s vámi všemi loučím, mí milí čtenáři. Bylo mi radostí pro vás psát a proto tuto kapitolu a celou povídku věnuji všem, kteří mi psali komentíky. Pouze ty mě hnaly dopředu. Nemusím vypisovat jména, každý ví, kdo je psal, ale děkuji i těm, kteří si mou povídku pouze přečetli. Ještě jednou moc děkuji, vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - Epilog: