Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 5. kapitola

06.10.2010 (21:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3880×

Písnička

5. Kapitola

Zdál se mi zvláštní sen. Edward běžel lesem nadlidskou rychlostí a já vedle něho letěla na koštěti jako nějaká čarodějka. S trhnutím jsem se probudila. To byl ale divný sen. Podívala jsem se na budík a ten ukazoval sedm hodin. Věděla jsem, že už neusnu a navíc na půl hodiny to stejně nemělo cenu. Vypla jsem tedy budík a vstala. Oblékla jsem si svůj huňatý župánek a vydala se potichu do kuchyně. Udělala jsem si oblíbený čaj a snídani. Když jsem dosnídala, umyla jsem po sobě nádobí a šla zpátky do svého pokoje. Zamířila jsem do koupelny a šla se vysprchovat. Kapky vody mě dokonale probudily, a i když jsem šla včera dlouho spát, připadala jsem si čilá jako rybička. Zvláštní. Když jsem se vysprchovala, vyčistila jsem si zuby a nalíčila se. Vlasy jsem dnes natočila kulmou a ta mi udělala sexy lokny. Musela jsem uznat, že mi to dnes sluší. Ještě jsem si došla na záchod a pak zamířila do šatny. Dnes jelikož pršelo a byla docela zima, vzala jsem si úzké džíny, k tomu bílé tílko s obrázkem a přes to koženou bundu do pasu. Obula jsem si černé kotníčkové boty na podpatku a barevnou kabelku. Ještě jsem si vzala barevný šátek, který se hodil ke kabelce, a vyšla ze šatny. Věci do školy jsem si dala do kabelky a seběhla dolů do obýváku. Když jsem procházela, uviděla jsem stát tátu v kuchyni v županu.

„Dobré, tati,“ pozdravila jsem tátu. Táta odtrhl pohled od snídaně a vzhlédl ke mně.

„Dobré, Bello, jak to, že už jsi hotová?“ zeptal se mě zaskočeně.

„Ále, probudila jsem se dřív a už se mi nechtělo spát a tak jsem se začala připravovat,“ vysvětlila jsem mu.

„Jdu si pustit televizi. Kdybys něco potřeboval, budu v obýváku,“ řekla jsem a vydala se do obýváku.

„Dobře,“ řekl táta a dál se věnoval své snídani. Já si pustila televizi a čekala, než bude čas vyjet do školy.

Když hodiny ukazovaly tři čtvrtě na devět, usoudila jsem, že už bych mohla vyrazit. Ještě jsem se rozloučila s tátou a pak vyjela se svým miláčkem do školy. U školy jsem byla rychle, takže jsem měla pár minut do zvonění. Rozhodla jsem se, že zůstanu v autě a pustila si rádio. Akorát hrály moji oblíbenou písničku a tak jsem se pořádně zabořila do kožené sedačky, zavřela oči a začala jsem si zpívat a různě se kroutit do rytmu hudby. Úplně jsem zapomněla na čas, a když mi někdo z ničeho nic zaklepal na okýnko u auta, šíleně jsem se lekla. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo mě načapal v tancování v autě a nebyl to nikdo jiný než Edward. Jako by nic, se rukama opíral o dveře od auta a s úsměvem mě pozoroval. Jak jsem se na něj dívala, vůbec bych neřekla, že se známe pouze den. Naopak. Mám pocit, že se známe léta a jsme nejlepší přátelé, bohužel. Ano, bohužel. Konečně jsem si přiznala, že jsem do něj až po uši zamilovaná. Sice jsem se vždy chtěla bezhlavě zamilovat a měla bych být šťastná, ale mám strach. Mám strach z toho, že jsem pro něj jen kamarádka. Několikrát mi sice zalichotil, ale kamarád kamarádce také lichotí. Prostě se bojím,že když bych mu to řekla, že se mi vysměje. No to je teď stejně jedno, protože mu to říci ani nechci. Přeci se jen doopravdy známe jen den. Nechám to být a uvidím, jak se to bude dál vyvíjet.

Vypla jsem rádio a naznačila jsem, že chci otevřít dveře. Edward tedy poodstoupil a já vystoupila z auta.

„Ahoj,“ pípla jsem nesměle. Pořád mi bylo trapně z toho, jak mě načapal v autě.

„Ahoj, musím říct, že to umíš pěkně rozjet. Bylo neuvěřitelné tě pozorovat,“ řekl mi s úsměvem.

„Já…nechala jsem se trochu unést. Když slyším nějakou svoji oblíbenou písničku, nenechá mě v klidu,“ snažila jsem se mu vysvětlit.

„No, rozhodně jsi v něm byla okouzlující,“ polichotil mi. Začervenala jsem se.

„Měli bychom jít do třídy, protože už zvonilo,“ upozornil mě. Vůbec jsem si nevšimla, že už zazvonilo. Automaticky jsem ho chytila za ruku a rychle táhla do třídy trigonometrie. Jako vždy, když jsem se ho dotkla, cítila jsem ten elektrický šok a to jiskření, když se dotýkáme. Do třídy jsme vběhli jen tak tak před učitelem. Když nás ale spolužáci viděli držet se za ruce, málem jim vypadly oči z důlků. Rychle jsem ho pustila a sedla si do naší lavice. Edward si sednul hned vedle mě a Lily s Katy nás jen pobaveně pozorovaly. Zakroutila jsem hlavou a začala poslouchat výklad učitele.

Když zazvonilo, obě k nám přišly.

„Kdepak jste se nám toulali, že jste přišli pozdě,“ mrkla na nás Katy. Lily se na mě jen potuleně usmívala.

„Bella se nám trošku roztančila v autě a zapomněla na čas,“ prásknul mě Edward. Holky se jen rozesmály.

„No jo, to moc dobře známe. Jednou, když jsme čekaly v ředitelně na ředitele, kvůli jedné akci, hrála tam zrovna v rádiu její oblíbená písnička. Vůbec si neuvědomila, kde je, a naplno se tam roztancovala. V tu samou chvíli přišel ředitel. Kdybys viděl, jak se tenkrát Bella i ředitel tvářili. Oba byli k popukání. Já s Katy jsme měly co dělat se tenkrát naplno nerozesmát. Naštěstí to nerozebíral, vypnul rádio a dělal, jako by se nic nestalo,“ naprášila mě Lily. Katy se při té vzpomínce začala smát, stejně jako já s Lily. Edward se k nám hned přidal. V téhle náladě jsme všichni došli na svoje hodiny. Bohužel, tuto hodinu jsem měla sama. Lily jí má s Edwardem a Katy s Tery.

Hodina překvapivě uběhla rychle stejně jako všechny ostatní. Když jsem přišla do jídelny, všichni i s Edwardem už tam byli a něčemu se smáli. Také jsem se usmála, ale nad tím, jak Edward okamžitě zapadl do naší party. Došla jsem si pro jídlo a pak šla k nim. Jakmile jsem došla k našemu stolu, všichni se na mě podívali a naplno se rozesmáli.

„Zase se bavíte na můj účet?“ zeptala jsem se na oko naštvaně, ale měla jsem také co dělat, se nezačít kvůli nim smát.

„To víš, vyprávíme Edwardovi tvoje životní příběhy,“ zasmála se Lizzi a zase se všichni začali smát. Celá jídelna nás pozorovala. Teď už to vážně nešlo a s úsměvem na rtech jsem si sedla vedle Edwarda a Lily. Ostatní pokračovali v povídání si o našich, z jejich strany srandovních a pro mě trapných zážitků. Když zazvonilo, ještě Matt řekl Edwardovi, aby se ve tři stavil na hřišti, kvůli zkušební hře, aby zjistili, jak mu to půjde. Vsadím všechny své peníze, že se trenérovi Clapovi bude líbit. Poslední dvouhodinovku jsem měla s Tery a Edwardem výtvarku. Jsem ráda, že mám s Edwardem skoro stejný rozvrh hodin. No jo, jsem prostě zamilovaná.

Ty dvě hodiny utekly jako voda a já už si to šinula do dívčí šatny se převléknout na trénink. Holky už se převlékaly a kluci v šatně už také. Když jsem se převlékla do sportovního, všichni jsme šli ven na hřiště, kde jsme měli trénink s fotbalisty. Vždy máme tréninky stejně. Je to takový náš zvyk, že roztleskávačky s fotbalisty mají tréninky spolu. Ale chtěla jsem se podívat, jak to Edwardovi půjde a tak to za mě na pár minut vzala Lily.

Bylo neuvěřitelné ho pozorovat. Edward byl naprosto boží. Šlo mu to dokonale. Dokonce bych si troufla říct, že mu to šlo ze všech nejlépe. Vždy když dostal míč, bez problému se vyhýbal ostatním, doběhl na konec hřiště a dal gól. Navíc v té výstroji co měl vypůjčenou, vypadal ještě více sexy. Ale až teď jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo ho pozoruje. Na tribuně seděla snad celá holčičí část školy. Všechny na něj koukaly zbožným a poblázněným pohledem. A nejvíce mě dožralo, že tam seděla i Jessica s jejím dvojčetem Laurent. Já jim říkám ďábelská dvojčata. Obě je nesnáším, stejně jako ony mě. Myslí si, že jsou hvězdy školy a nejkrásnější na světě. Navíc Edward jasně řekl Jessice, že s ní nic mít nechce a to dost ostře. No jo, to je prostě Jessica a Laurent? Ta je to samé co ona. Budu muset dát Jessice lekci, aby si konečně uvědomila, co je její svět a co realita. Bohužel jsem se musela vrátit ke svému týmu a začít trénovat. S Lily akorát skončili jednu sestavu a tak jsem se s nimi pustila do druhé. Pustila jsem písničku a mohli jsme začít.

Byla jsem malilinko nervózní, ale naštěstí to nikdo nepoznal. Zaregistrovala jsem totiž Edwardův pohled vždy, když se mohl podívat. Za to já jsem ho pozorovala pořád. Když kluci z fotbalu skončili, rozloučili se s námi a šli domů. My jsme museli ještě dopilovat jeden můj výhoz s trojitým saltem s přistáním v náručí Danyho a Petra. Nejhorší bylo, že Edward na mě musel počkat kvůli tomu dnešnímu doučování. Sednul si na zem před nás a s úsměvem mě pozoroval. Já se na něj nejistě usmála a otočila se k partě. Pustila jsem písničku od půlky, kde má být můj výhoz. Je to dost těžký a nebezpečný výhoz. Musím se rozběhnout do nastavených rukou Tomáše a Alexe, kteří stojí v první řadě přede všema a odrazit se od nich. Oni mě vyhodí do vzduchu a já přeletím všechny uprostřed, s trojitým saltem k tomu a přistanu v nastaveném náručí Danyho a Petra. Ti stojí až vzadu za všema a zbytek zatím uprostřed bude tančit určenou sestavu. Musíme ten výhoz zařadit do sestavy kvůli té nadcházející soutěži, abychom měli něco extra. Je to moje vymyšlené číslo, které se musím  naučit. Nikoho jiného bych to toho výhozu nenutila, protože je právě hodně nebezpečný. Dobré také je, že do té soutěže nás přihlásil ředitel a ne my sami. No, popravdě to neudělal kvůli nám, ale novým počítačům. Jde o to, že se sjedou všechny školní týmy a vítězný tým dostane zadarmo počítače. Ale to je jedno, hlavně, že jsme se mohli přihlásit.

Tak jo, jdu na to. Ještě jsem se jednou otočila na Edwarda a ten se na mě povzbudivě usmál. Nešlo se také neusmát a pak jsem se otočila. Když jsem uslyšela ten správný okamžik v písničce, rozběhla jsem se a kluci mi nastavili ruce. Skočila jsem do nich, a co nejvíce jsem se odrazila. Kluci mě vyhodili do vzduchu, a když jsem byla nad všemi uprostřed, hodlala jsem udělat trojité salto. Vždy jsem stihla udělat jen dvě, víc jsem nedokázala, ale teď ho prostě musím udělat. „Musím,“ říkala jsem si. Jedno, druhé a… a třetí. Jó. Udělala jsem ho. Já udělala všechny tři. Jó. Přistála jsem v náručí Danyho a Petra. Jakmile mě pustili na zem, vrhla jsem se na ně s jekotem. Smála jsem se jako idiot a překvapivě ostatní také. Všichni jsme se radovali, že jsem to konečně udělala. Otočila jsem se na Edwarda. Edward stál na tom místě, kde seděl, a s velikým úsměvem mi tleskal. Nevím, co mě to popadlo, ale rozeběhla jsem se a skočila Edwardovi do náruče. Rukama jsem ho chytla kolem krku a nohy obmotala kolem jeho pasu. Edward mě okamžitě chytnul a zatočil se se mnou. Najednou mi došlo, co jsem udělala a kde se právě nacházím. Přestala jsem se smát a jen se mu dívala do jeho smaragdovo - zlatých očí. Topila jsem se v nich a měla pocit, že mu vidím až do duše. Najednou jsem uslyšela spoustu uchytnutí od holek a okamžitě se ho pustila. Edward mě pustil na zem a hodně zvláštně se na mě díval. Radši jsem to neřešila a jako by se nic nestalo, jsem mu řekla, ať na mě počká na parkovišti, že se dojdu převléci.

Když jsem byla vysprchovaná a převlečená do normálního oblečení, šla jsem i s ostatními na parkoviště. Ještě jsem se s nimi rozloučila stejně jako Edward a šla do svého auta. Edward následoval mého příkladu a také si sednul do svého auta. Oba najednou jsme vyjeli z parkoviště a potom mi dal jako džentlmen přednost jet první. Dojeli jsme ke mně domů a vystoupili.

„Do kolika máš čas,“ zeptala jsem se ho.

„Doma mě nikdo nečeká, takže do kolika chceš,“ odpověděl mi s úsměvem. Také s úsměvem jsem kývla a šla odemknout domovní dveře. Vešla jsem dovnitř a Edward vešel hned za mnou, zavřel za námi dveře a následoval mě do mého pokoje. Jakmile jsme tam došli, Edward se rozhlížel o sto šest. Můj pokoj je orientovaný na západ a má balkón s výhledem na moře. Je vymalovaný světle fialově a mám tu světlou plovoucí podlahu. Uprostřed pokoje je velký bílý koberec s dlouhými chlupy. Moc příjemný. Pak tu mám psací skleněný stůl a samozřejmě postel. Je to velké letiště ze stejného odstínu dřeva, jako je podlaha. Mám tu i plazmovou televizi naproti posteli a velkou knihovnu. Možná vám to nepřijde, ale jsem velký milovník knih.

„Máš moc hezký pokoj,“ pochválil mi můj pokojíček.

„Děkuji, jestli chceš, můžu ti klidně ukázat moji šatnu s koupelnou?“ nabídla jsem mu.

„Dobře,“ odsouhlasil mi můj nápad.

„Takže, tyhle dveře vedou do mojí koupelny,“ ukázala jsem mu na jedny bílé dveře. Otevřela jsem je a naskytl se nám pohled na moji koupelnu. Je modro-bíle vykachličkovaná a mám tam sprchový kout i s rohovou vanou a velikým zrcadlem. Také tam je spousta skříněk, šuplíčků a poliček, ve kterých mám ručníky, šminky, mýdla a vše, co do koupelny patří.

„Máš ji moc hezky zařízenou. Tu sis vybírala sama?“ ptal se mě.

„Ano, sama,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Opětoval mi ho.

„No a tyhle dveře vedou do mé šatny,“ ukázala jsem na druhé dveře, co tu byly. Když jsem je otevřela, oba jsme vešli. Šatnu mám doopravdy velkou. Řekla bych, že je velká asi jako půlka mého pokoje a ten je hodně veliký.

„Páni, tomu říkám mega šatna,“ řekl a vypadal přitom velmi srandovně. Měl vykulené oči a pusu pootevřenou.

„Jo, je trošku větší, jenže mně by se sem nic nevešlo, kdyby byla menší,“ snažila jsem se obhájit. Do mého pokoje jsme vešli velkými dvoukřídlovými dveřmi.

„Tak jo, čím chceš začít?“ zeptal se mě. Vysvětlila jsem mu, co neumím, a dali se do toho.

Vše mi naprosto perfektně vysvětlil a já jsem klidně mohla říct, že umím trigonometrii na jedničku. Edwarda poslouchat je jako poslouchat tu nejnádhernější hudbu na světě. Když jsme byli hotoví, začali jsme si různě povídat. Jednou jsem něco řekla a on se začal strašně smát. Mě to naštvalo a tak jsem po něm hodila polštář. Trefila jsem ho a on ho po mě hodil nazpátek. A takhle začala naše polštářová bitka. Bili jsme se hlava nehlava a strašně jsme se smáli. Samozřejmě vyhrával a tak jsem na něho naštvaně skočila a porazila ho do postele. Ležela jsem na něm namáčknutá tělo na tělo. V tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, se mi zrychlil dech a moje srdce jako by se splašilo a bilo o sto šest. Naše hlavy od sebe byly jen pár centimetrů a stačilo se jen malinko se posunout a políbila ty jeho rudé šťavnaté rty. Najednou se ke mně začal pomalinku naklánět a já automaticky k němu také. Už doopravdy zbýval jen milimetr. Cítila jsem jeho sladký dech na svých rtech, když se dole najednou ozval táta.

„Bello, jsi doma?“ zakřičel do domu. Rychle jsem z Edwarda slezla. Panebože, vždyť jsme se málem políbili. Proč táta nemohl přijít o minutu déle. Ach jo.

„Jo, jsem nahoře a mám návštěvu,“ zavolala jsem na něho.

„No, já asi půjdu,“ řekl nejistě Edward a zvedl se z postele.

Se skloněnou hlavou jsem kývla. Edward ke mně přišel a zvednul mi hlavu, abych na něj viděla. Cítila jsem, jak své tělo nalepil na mé a přesně jsem cítila, kde všude jsme se dotýkali. Dlaní mě pohladil po tváři a ruku tam nechal. Jeden druhému jsme se dívali do očí a já se topila v těch jeho smaragdových. Pak se sehnul a lehce přitiskl své rty na mé čelo. V tu chvíli jsem se málem rozpustila štěstím a měla jsem co dělat, abych nezačala skákat do vzduchu. Odklonil ode mě hlavu, ale jen pár centimetrů. Usmál se nádherným úsměvem, ze kterého se mi chtělo létat.

„Neboj, zítra se uvidíme,“ zašeptal.

„Hm,“ dostala jsem ze sebe a potom, ani nevím proč, jsem ho pevně objala. Asi jsem se potřebovala ujistit, že tu doopravdy je. Že to není jen výplod mé fantazie. On mi objetí opětoval a jen jsme tam stáli. Bohužel jsem se musela od něho odvrátit a jít pozdravit tátu. Spolu s Edwardem jsem sešli dolů, kde seděl na křesle úplně ztrhaný táta. Vyděsila jsem se, co se stalo, a podívala se na Edwarda. Ten měl najednou neutrální masku, jako by chtěl zatřít nějaké pocty. Zakroutila jsem hlavou a znovu se podívala na tátu. Pořád se tvářil neuvěřitelně bolestně a Edwarda si snad ani nevšiml.

„No, já půjdu, Bells,“ prolomil jako první Edward to strašné ticho a divnou atmosféru, co panovala.

„Dobře,“ pípla jsem a šla ho vyprovodit ze dveří.

„Měj se, Bell, a drž se,“ řekl mi Edward, čemuž jsem vůbec nerozuměla. Pohladil mě po tváři a povzbudivě usmál.

„Ahoj zítra,“ rozloučil se se mnou a odešel ke svému autu.

„Ahoj,“ zakřičela jsem ještě dřív, než zavřel dveře. Usmál se, nastartoval auto, zamával mi a pak už jsem jen viděla zadek jeho auta.

„Tak už to vyklop a řekni mi, co se stalo,“ vypálila jsem na tátu, když jsem se vrátila do obýváku. Snažila jsem se znít klidně, ale nešlo to.

„Bello, máma…“ najednou se zasekl a strašně smutně se na mě podíval.

„Co máma!“ zakřičela jsem hystericky. Už jsem věděla, že se to bude týkat mámy. Panebože, co se stalo mojí mamince?

„Bello, maminka, když jela domů, měla autonehodu,“ oznámil mi táta a já v tu chvíli ztuhla.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 5. kapitola: