Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 4. kapitola


Láskou teprve vše začíná - 4. kapitolaOmlouvám se za zpoždění, ale byla jsem zaneprázdněná. Teď už mám ale vše hotové a přináším vám další díl mé povídky. Bella bude Edwardovi ukazovat město a půjdou spolu do kina. Jak bude večer probíhat? Doufám, že se vám bude díl líbit a dáte mi to najevo ve vašich komentářích. Děkuji, vaše simi1918.

4. kapitola

Za pět minut jsem byla doma. Autíčko jsem zaparkovala v garáži a zamířila si to do svého pokoje. Když jsem procházela domem, bylo naprosté ticho. Táta je v práci až do večera a mamka musí být ve škole. Vyšla jsem schody a šla do mého království. Věci ze školy jsem hodila k psacímu stolu a zamířila si to do koupelny. Tam jsem se svlíkla a šla se osprchovat. Kapky vody mě příjemně uklidňovaly a při tom jsem se psychicky připravovala na podvečer s Edwardem. Bude to poprvé, kdy půjdu sama někam s klukem. Musela jsem si přiznat, že jsem nervózní a to hodně. Když už jsem si připadala dost uvolněná, vypla jsem vodu a vylezla ze sprchy. Zabalila jsme se do ručníku a šla jsem si stoupnout k zrcadlu, které mám v koupelně. Znovu jsme se namalovala a tentokrát jsem použila kouřové líčení. Vlasy jsem si stáhla do dvou volných culíků, vyšla z koupelny a zamířila si to do šatny. Tam jsem si vybrala černé šaty pod zadek se zavázáním za krk. Boty jsem si vzala černé balerýnky a kabelku ve stejné barvě. Ještě jsem si nanesla bezbarvý lesk na rty a mohla jsem vyrazit. Hodiny ukazovaly za pět minut půl šesté, takže by tu měl být každou chvíli.

Seběhla jsem schody a zamířila si to do kuchyně. V rychlosti jsem napsala dopis pro rodiče, že ukazuji novému spolužákovi město a že nevím, kdy přesně se vrátím, ale budu nejpozději do jedenácti doma. Vzkaz jsem dala na lednici a šla se ještě napít. Když jsem akorát utírala skleničku, zazvonil zvonek. V rychlosti jsem ji uklidila a šla otevřít. Jakmile jsem otevřela dveře, zadrhl se mi dech a jen zírala na toho boha před sebou. Edward je doopravdy ten nejkrásnější kluk na téhle planetě. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě, jak se říká. Začala jsem u bot. Na nohou měl obyčejné černé kecky. Na sobě měl vyšisované děravé džíny, které mu neskutečně slušely. K nim měl onyxově černou košili, u které měl vyhrnuté rukávy k loktům a u krku měl rozepnuté tři horní knoflíčky, takže mu byla vidět jeho sexy vypracovaná hruď. A jako poslední jsem si nechala jeho obličej. Očima jsem mu jela po krku až k jeho lícním kostem, které měl mužně vystouplé. Z lícních kostí jsem sjela na jeho božské rudé rty, které bych nejradši políbila a nikdy je nepřestala líbat. Od rtů jsem sjela na jeho bezchybně rovný nos a jako poslední jsem si nechala jeho oči. Jakmile jsem se do nich podívala, najednou jsem nedokázala myslet na nic jiného než na Edwarda. Dívala jsem se do těch studánek a měla pocit, že mu vidím až do duše. Jeho oči měly tu nejkrásnější a nejpodivnější barvu. Připomínaly mi dva smaragdy olemované tím nejdražším zlatem, jaké existuje. Doopravdy, jeho oči byly zářivě zelené, protkané zlatými žilkami. Zvláštní, ale úchvatné. Musela jsem se v jeho očích topit pěknou dobu, protože si musel odkašlat, aby upoutal moji pozornost. Když jsem konečně zase racionálně myslela, uvědomila jsem si, co jsem udělala. S rudými tvářemi jsem sklonila hlavu a propalovala špičky svých balerýnek.

„Ahoj,” pípla jsem nesměle. Ještě pořád jsem neměla odvahu se mu podívat do očí. Byla jsem až moc velký srab.

„Ahoj,“ odpověděl mi na pozdrav a nepatrně se uchechtl. Já jsem konečně zvedla hlavu a podívala se na něj. Překvapivě se na mě usmíval, a když se naše oči střetly, jeho úsměv se ještě více rozšířil.

„Moc ti to sluší,“ zalichotil mi.

„Tobě víc, ale i přes to děkuji,“ také jsem mu zalichotila a zároveň poděkovala.

„Tak to teda ne. Ty ses asi neviděla že? Vypadáš mnohem lépe než já. Musím vedle tebe vypadat strašně.“ To nemyslí vážně. Já se prý neviděla v zrcadle, to spíše on se neviděl. Vypadá naprosto úžasně a já musím vedle něho vypadat jako šmudla.

„To je diskutabilní. Slepá ulička.“

„Máš pravdu, ale stejně ti to sluší víc.“

„To není pra…“ Ani mě to nenechal doříct a položil mi ukazovaček na rty. Jakmile se dotkl prstem mých rtů, okamžitě jsem zapomněla, co jsem mu chtěla říct, a nedokázala jsem se soustředit na nic jiného, než na jeho prst na mých rtech. Musela jsem mu v duchu pogratulovat, protože se mu mě bravurně podařilo mě umlčet.

„Žádné protesty a radši vyrazíme, ano?“ zeptal se mě.

„Dobře,“ poraženě jsem vydechla a vyšla spolu s ním ze dveří. Ještě jsem zamkla a zamířila si to za ním k jeho Porscheti. Jako pravý džentlmen mi otevřel dveře spolujezdce a já nasedla. Edward rychle obešel auto a usedl na místo řidiče vedle mě.

„Tak kam to bude, slečno?“ zeptal se mě se zářícím úsměvem na rtech.

„Hmm, já bych začala s prohlídkou na hlavním náměstí. Takže na hlavní náměstí, pane,“ odpověděla jsem taktéž s úsměvem.

„Jistě, slečno, jak si přejete,“ zažertoval. Už chtěl strčit klíček do zapalování, když se seknul uprostřed pohybu.

„Ale já nevím, kde to je,“ vydechl smutně. Teď mi doopravdy připomínal smutné štěňátko. Musela jsem se nad tím zasmát.

„Neboj, já tě budu navigovat,“ odpověděla jsem zase s úsměvem. Zjistila jsem, že když jsem s Edwardem, pořád se musím usmívat. Asi jsem doopravdy zamilovaná. Edward jen kývnul hlavou, nastartoval a vyjeli jsme směr hlavní náměstí. Cesta netrvala dlouho a za pět minut jsme byli na místě. Edward zaparkoval a v rychlosti vystoupil. Ani jsem nestihla položit ruku na dveře a už mi otvíral. Prostě džentlmen.

Procházeli jsme se asi tři a půl hodiny a pak se vrátili do auta.

„Tak co? Už se tu trochu vyznáš?“ ptala jsem se ho.

„Jak už jsem jednou řekl, jsi výborná průvodkyně, takže díky tobě už ano,“ odpověděl mi. Jen jsem se usmála. Teď jsme měli zamířeno do kina, které je ale až na druhé straně města, kam se mi rozhodně pěšky nechtělo, tak jsme se vrátili a tam pojedeme už autem. Zase jsem ho navigovala na cestu a za sedm minut jsme tam byli. Edward mi zase otevřel dveře a já vystoupila. Vešli jsme dovnitř a šli se podívat na orientační tabule, co dávají. Na programu měli nějaký stupidní horor a zábavnou komedii. Vybrali jsme tedy komedii a šli zaplatit lístky. Už jsem chtěla vytáhnout peněženku, když se na mě Edward zle podíval a já ji radši nechala v kabelce. Edward tedy zaplatil lístky za nás za oba a pak jsme si to zamířili k bufetu. Tam jsem si vybrala středně velký popcorn a Coca - Colu. Edward si vybral to samé jako já a zase to zaplatil za nás za oba a na moje protesty vůbec nereagoval. Tak jsem to radši vzdala a vzala jsi svůj popcorn. Edward si vzal také své jídlo a společně jsme se vydali do sálu. Seděli jsme až úplně vzadu, takže jsme měli soukromí. Když zhasli světla, pocítila jsem to jiskření mezi námi. Když začal film, snažila jsem se ho sledovat, ale po čtvrt hodině jsem se úplně ztrácela v ději. Každou chvíli jsem se musela podívat na Edwarda a dost mě znervózňovalo, že on vůbec nesledoval film, ale oči měl přišpendlené na mně.

Nervózně jsem ujídala popcorn a občas ho zapila Colou. Asi po půl hodině mě přestalo bavit to předstírání, že mě ten film strašně uchvátil a otočila se čelem k Edwardovi.

„Co je?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„Nic,“ odpověděl mi a otočil se na obrazovku. Já se naštvala, vzala hrstku popcornu do ruky a hodila ho po něm. Edward byl nejdřív překvapený, ale když zjistil, že je to popcorn, ďábelsky se usmál, nabral si také hrstku a hodil jí naopak po mně. A tak začala naše popcornová bitva. Na film jsme úplně zapomněli a jen po sobě házeli ty kusy kukuřice. Když nám došel, podívali jsme se kolem sebe a já se zděsila. Okolo nás byl neuvěřitelný nepořádek. Ten popcorn byl snad všude. Když jsem koukala na tu spoušť, tak i přes to, že by mi to nemělo přijít směšné, jsem se rozesmála. Edward se ke mně po chvíli přidal a smáli jsme se tak nahlas, že nás bylo slyšet až v předu a ti, kteří film sledovali, nás okřikli. My jsme okamžitě ztichli, ale pořád jsme se potichu pochechtávali. Poslušně jsme všechen popcorn vysbírali a pak už film skončil.

Ze sálu jsme vycházeli se skoro plným popcornem. Hned, jakmile jsme uviděli první odpadkový koš, jsme ho vyhodili. Přece nebudeme jíst popcorn ze země. Jak jsme tak procházeli k východu, až teď jsem si všimla, jak se dívky dívají na Edwarda a kluci na mě. Úplně jsem cítila, jak mě každý kluk svléká pohledem a holky zase Edwarda. Podívala jsem se na hodinky a zděsila jsem se. Bylo půl jedenácté a já slíbila rodičům, že budu do jedenácti doma. Navíc máme zítra školu. No super.

„Edwarde, je půl jedenácté a já slíbila, že budu do jedenácti doma. Navíc je zítra škola. Potřebuji už domů, prosím,“ poprosila jsem ho.

„Jasně, neboj, to stihneš. U tebe doma budeme do patnácti minut. Tak napiš sms rodičům, ať o tebe nemají strach,“ poradil mi. Musela jsem uznat, že to je dobrý nápad, a tak jsem napsala mamce rychlou textovku, že do čtvrt hodiny budu doma. S Edwardem jsme došli k jeho autu, už mi jako po několikáté otevřel dveře a já nastoupila. Rychle obešel auto, sedl si vedle mě a vyjeli jsme směr můj dům.

Doopravdy jsme byli u nás do patnácti minut. Také to bylo tím, že Edward jel jako šílenec. Mám sice ráda rychlou jízdu, ale na bezpečných silnicích. Teď nastalo to, čeho jsem se obávala, že nastane. Trapné ticho. A tak jsem ho radši rychle přerušila.

„Děkuji za hezký večer, doopravdy jsem si ho moc užila,“ poděkovala jsem mu.

„Já také děkuji za krásný večer a prohlídku od nejkrásnější průvodkyně, jakou znám,“ zalichotil mi. Já, i když jsem nechtěla, se začervenala.

„Moc ráda si to zase někdy zopakuji.“ Byla to pravda. Jeho přítomnost mě strašně těší. Jsem šťastná, když mohu být s ním.

„Také si to moc rád znovu zopakuji. Ale už bys měla jít, aby o tebe doma neměli strach,“ připomněl mi, že doma na mě čekají netrpěliví rodiče.

„Dobře. Tak se uvidíme zítra.“

„Zítra,“ usmál se Edward.

„Zatím ahoj,“ rozloučila jsem se s ním a vystoupila z auta.

„Ahoj,“ stihl mi ještě říct, než jsem zavřela dveře. Došla jsem ke dveřím do domu a ještě naposledy se podívala na Edwarda. Zamávala jsem mu, on mi zamával také a pak už jsem jen viděla mizející zadek jeho auta. Otevřela jsem dveře a vešla do domu. Slyšela jsem, že hraje televize, a tak jsem se vydala do obýváku.

„Ahoj,“ pozdravila jsem mamku s taťkou, kteří se spolu dívali na film. Oba se na mě otočili a taťka ztlumil zvuk u televize.

„Ahoj, Bello, tak jak si se měla?“ ptala se mě mamka.

„Dobře. Dnes přišel do školy nový kluk. Jmenuje se Edward Masen a je úplně úžasný. To on mě poprosil, jestli bych mu neukázala po škole město. Potom jsme spolu nakonec zašli do kina. Zítra bude dělat zkoušku do fotbalového týmu, a jelikož jemu jde snad všechno, tak se tam určitě dostane. Je to budoucí obranář fotbalového týmu. Jo a také mu jde trigonometrie, a tak mě bude doučovat. To je asi vše,“ vybalila jsem na mamku celý dnešní den.

„No, to je skvělé. Zdá se mi, že se ti ten Edward líbí, nemám pravdu?“ zeptala se mě potutelně mamka a k tomu na mě mrkla. Já se automaticky začervenala a jen kývla hlavou na souhlas. Táta se na mě jen díval, ale pak se také trochu usmál. No jo, typický táta. Bojí se o svoji holčičku.

„Mamí, tatí, jsem strašně unavená a zítra vstávám do školy, takže jdu spát. Dobrou,“ rozloučila jsem se s rodiči a zamířila si to do svého pokoje.

„Dobrou, holčičko,“ zavolal na mě táta.

„Dobrou, Bell,“ zavolala za mnou mamka.

„Dobrou,“ zavolala jsem ještě na ně. Zalezla jsem do svého pokoje a zamkla. Je to takový můj zvyk. Dělám to už od malička, kdy jsem se bála, že mi do pokojíčku přijde bubák a bude mě strašit celou noc. Zalezla jsme do koupelny a svlékla se. Oblečení jsem hodila do košíku na špinavé prádlo a vlezla si do sprchy. Teplé kapky vody mě příjemně uvolňovaly a uspávaly zároveň. Když už jsem si myslela, že usnu ve stoje, vypla jsem vodu a otevřela dveře od sprchy. Z něho se vyvalila mlha a do mě se dala zima. Obtočila jsem kolem sebe ručník a šla k umyvadlu. Odlíčila jsem se, vyčistila si zuby a konečně vyšla z koupelny. Šla jsem do šatny a vzala si pyžamo. Bylo to tílko s velkou beruškou ze předu a pyžamové kalhoty s malými beruškami po celých kalhotách. Když už jsem byla převlečená, zalezla jsem do postele a nařídila budíka. Pak už jsem si konečně mohla jít lehnout a nechat si zdát o Edwardovi a o mně celou noc.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 4. kapitola:

 1
1. kamí
02.12.2011 [21:27]

Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!