Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 3. kapitola

16.09.2010 (17:15) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4867×

3. kapitola

Edward se ale pořád usmíval a to mě trošku uklidnilo. Pak mě napadlo, že když on se může zeptat mě, já mohu také.

„A já se ti líbím?“ zeptala jsem se ho. Víc už se stejně ztrapnit nemůžu, tak je to jedno.

„Jak už jsem řekl, jsi ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl, jsi milá a chytrá. Takže moje odpověď zní ano. Moc se mi líbíš. “ Když mi to řekl takhle na rovinu, měla jsem chuť skákat několik metrů vysoko a začít tancovat kolem něj vítězný taneček.

„Vážně?“

„Ano, doopravdy se mi líbíš,“ potvrdil mi. Došli jsme až do budovy C k učebně 13A, kde teď má Edward hodinu.

„Tady máš teď hodinu. Já mám bohužel angličtinu v budově B, takže se musíme prozatím rozloučit.“

„Bohužel, tak zatím,“ loučil se se mnou Edward.

„Ahoj,“ dodala jsem.

„Ahoj,“ řekl Edward, otočil se a odešel do své učebny. Já jsem se také otočila a zamířila si to do budovy B k učebně 3C, kde jsem měla angličtinu. Tři hodiny uběhly jako voda a poslední před obědem jsem měla španělštinu s Edwardem. Přemístila jsem se tedy do budovy A do učebny 8B. Sedla jsem si do své lavice a dívala se ke dveřím, jestli už nepůjde. Jenže on pořád nešel. Když už mě nebavilo se tam pořád dívat, nepřítomně jsem se koukala před sebe. Najednou zavzdychala půlka třídy holčičího osazenstva. Pohled jsem zaostřila na dveře a akorát vcházel Edward. Všechny dívky ve třídě zpozorněly, začaly se jakoby nic upravovat a házely svůdné pohledy. On si jich ale vůbec nevšímal. Rozhlédl se po třídě a prozkoumával ji tak dlouho, dokud pohledem nezavadil o mě. Jako vždy se usmál pokřiveným úsměvem a zamířil si to přímo ke mně. Když procházel kolem stolů dívek, všechny automaticky zavzdychaly a pohled z něj nespustily. Edward došel až k mé lavici a zazubil se na mě.

„Můžu si k tobě sednout?“ ptal se mě radostně.

„Ne, nemůžeš,“ řekla jsem s vážnou tváří. Jemu zmrzl úsměv a vyjeveně a také trochu smutně na mě zíral. Jak jsem se na něj tak koukala, vypadal jako zmučené štěňátko a já se musela začít strašně smát. Edward se na mě podíval pohledem, co je na tom směšného a  půlka třídy na mě koukala jak na E.T.

„Ty si sem totiž musíš sednout,“ dodala jsem a pořád se trochu chechtala. Edward se na mě chvíli koukal nechápavě, ale pak jsem skoro slyšela, jak mu to v hlavě cvaklo a on si úlevně sedl do lavice vedle mě.

„Bože Bello, tohle mi už nedělej. Víš, že jsem si vážně myslel, že mě tu nechceš?“

„Omlouvám se, ale řeknu ti aspoň jedno pozitivu. Nejsi první ani poslední, koho jsem takhle napálila,“ usmívala jsem se na něj a on se pak také přidal. Začali jsme si zase povídat, když najednou před Edwarda vpadla Jessica. To je holka, kterou naprosto nesnáším a ona mě. Nesnáší mě za to, že jsem ji odmítla v castingu na roztleskávačky, když jsme měli volné místo. Od té doby nás nesnáší a roztleskávačky také.

„Ahoj, já jsem Jessica, nechtěl by si to tu ukázat? Dobře se tu vyznám a ty jsi tu nový…“ Jessica se na něj sladce a podle ní svůdně usmívala a mrkala řasama jako o závod.

„Promiň, školu mi už někdo ukázal, takže ne, nechtěl,“ odpověděl ne moc vesele Edward. Jessica jakoby nic pohodila vlasy a přešlápla si z nohy na nohu.

„Dobře, když už ti teda někdo školu ukázal, pořád zbývá město. Mohla bych ti ho ukázat a rovnou bychom to mohli spojit s místím kinem.“

„Na rovinu Jessico, já s tebou nikam nepůjdu a navíc, prohlídku města už mám od někoho slíbenou. Takže pohni tím svým zadkem a odpal od mojí lavice,“ odpověděl jí a otočil se k ní zády. Jessica se uraženě nafoukla a odešla zpátky ke své lavici.

„Tak to se ti povedlo. Tu holku naprosto nesnáším a ona mě. No a jak jsi jí naprosto klidně odpálkoval. Páni. Vážně, tímto si u mě zabodoval,“ obdivovala jsem ho.

„Nemám rád holky, které si hrají na kdoví co a někomu se doslova vnucují,“ vysvětlil mi.

„Jo, to máš pravdu. Jessica je typ holky, která když něco chce, tak je schopná jít i přes mrtvoly,“ řekla jsem. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale akorát vešel učitel a my jsme museli ztichnout. Edward se musel jako na první hodině představit a pak jsme všichni začali dávat pozor. Jakmile zazvonilo, celá třída se vypařila ze dveří a my jsme tu zůstali sami.

„Hmm Edwarde? Už jsi přemýšlel, kam si sedneš na obědě?“ zeptala jsme se ho.

„Popravdě ne, ale asi si sednu sám někam ke stolu,“ řekl a já dostala super nápad.

„Hele, Edwarde, a nechtěl by sis sednout ke mně a mé partě? Představila bych tě klukům z fotbalu a roztleskávačkám s klukama,“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Rád bych šel s tebou, ale nechci zaclánět,“ přiznal se mi.

„Ale prosím tě, vždyť nezacláníš, akorát přivedu někoho nového. Nic víc, nic míň.“

„Tak fajn a vy tu máte fotbalový tým?“ ptal se mě s jiskřičkami v očích.

„Jasňačka, máme a ty jsi už někdy byl v týmu? No, postavu na to máš,“ zeptala jsem se a pak trochu zčervenala.

„No, na minulé škole jsem byl, jenže to nebyl fotbalový tým, ale podle mě banda babiček,“ zasmál se zhořkle.

„No, mohla bych ti sehnat místo v týmu. S klukama se kamarádím, takže…“ přiznala jsem se a šibalsky se na něj usmála.

„No, to by bylo úplně super. Fotbal přímo miluji a místo v týmu by mi udělalo nehoráznou radost,“ usmíval se šťastně.

„Tak dobře, pojď, půjdeme na oběd a tam ti představím kluky z týmu a přimluvím se u nich za tebe.“ Zvedla jsem se ze židle a podala jsem mu ruku, abych mu pomohla se zvednout i když to nepotřeboval. Edward ruku bez váhání přijal a naše ruce se spojily. Když jsme se chytli, projel námi ten známý elektrický šok a začalo to mezi námi pěkně jiskřit. Ale až teď jsem si všimla, že má docela chladnou ruku, při tom je tu teplo. Hmm, zvláštní. Nechala jsem to být a tak jsem i s Edwardovou rukou v té mé, šla na oběd. Jakmile jsem otevřela dveře od jídelny a my vešli, najednou to tam ztichlo, že by tam byl slyšet i špendlík, který by spadnul na zem. Když viděli, že Edwarda držím za ruku, všem spadla pusa skoro až na zem a vykulili oči tak, že kdyby je někdo poplácal po zádech, kutálely by se jim někde po zemi. Táhla jsem Edwarda k pultu s jídlem a začala si vybírat jídlo. Vybrala jsem si kuřecí salát a vodu a Edward si vzal pizzu a také vodu. Chtěla jsem si to zaplatit sama, ale Edward mi to nedovolil. Vzal tácy se svým i mým jídlem a šel za mnou. Zavedla jsem nás k největšímu stolu tady v jídelně, kde seděl celý fotbalový tým a moje skupina roztleskávaček s klukama. Vždy sedíme spolu. Jsme tu taková velká rodina. Musela jsem se nad tím pousmát. Edward položil naše tácy na stůl a nejistě po mě hodil pohledem. Tak fajn.

„Takže lidi, chtěla bych vám představit mého ehm mého nového kamaráda. Tohle je Edward Masen a je tu nový. Chodí se mnou do třeťáku a o něco mě poprosil. Kluci, říkali jste, že vám chybí obranář, že jo? No tak tady Edward, on byl na minulé škole také v týmu a chtěl by být i tady. Slíbila jsem mu, že se za něj u vás přimluvím. Tak co na to říkáte?“ zeptala jsem se kluků a podívala se na Matta, kapitána týmu.

„No já si myslím, že zkusit by to mohl. Hele brácha, stav se zítra po vyučování venku na hřišti. Půjčíme ti výstroj a zkusíš to. Když se trenérovy budeš líbit, to místo máš, ale jestli ne, tak to bude smůla. Co chlapi, mohl by to zkusit ne?“ zeptal se zbytku týmu.

„Jasně,“ ozval se zbytek. Vítězně jsem se usmála, jak na kluky, tak na Edwarda.

„Jo a Edwarde, chtěla bych ti představit mé kamarády. Takže tohle jsou moje roztleskávačky a nejlepší kamarádky Lily, Tery, Katy, ty s námi chodí do třeťáku, pak Lizzi  a Meggi, ty chodí do druháku a poslední Phoebe s Rebekou, to jsou naše letošní maturantky. Potom tu jsou kluci. Dany, Tomáš, Alex, Petr, Zac, ti chodí do čtvrťáku a Nick a Troy s námi do třeťáku,“ představila jsem Edwardovi mé nejlepší kamarády a pak jsem mu ještě představila kluky z fotbalového týmu. Vypadalo to, že si Edward s klukama rozumí, jelikož se pořád smáli a chlapecky se poplácávali. Když jsme ho tak pozorovala, musela jsem se usmívat. Za celý svůj život jsem nepotkala kluka, kterého bych chtěla. Ano, spousta kluků se mi líbila, ale nic jiného v tom nebylo. Když jsem toho kluka viděla, nic se se mnou nedělo. Jenže když vidím Edwarda, celá se zachvěju a srdce se mi rozbuší, že to musí slyšet i v Evropě. Jeho jediný úsměv mě dokáže dostat do kolen. Nevím, co se se mnou děje. I když moje podvědomí si to moc dobře uvědomuje, nechci si to připustit. Vím, říkala jsem, že se chci zamilovat, ale mám strach, že on mě bere pouze jako kamarádku. Párkrát mi zalichotil, jenže lichotky se říkají i kamarádkám. On je ten nejkrásnější kluk na světě a mohl by mít jakoukoliv holku na téhle planetě. Já jsem oproti němu ošklivka Betty, tedy, když stojím vedle něho, tak si tak připadám.

„Co myslíš Bello?“ vytrhl mě z přemýšlení Lizzin hlas.

„Ehm, co jsi říkala? Nějak jsem se zamyslela,“ snažila jsem se to zamluvit.

„Říkám, co kdybychom dnes trénovali venku. Je teplo a hezky?“ ptala se nás Lizzi. Holky přikyvovaly a já si vzpomněla na prohlídku města hned po škole.

„Ehm holky, kluci, potřebovala jsem s vámi mluvit o dnešním tréninku. Lily, potřebuju, abys to dnes vzala za mě. Já jsem totiž Edwardovi slíbila, že ho po škole provedu městem a ukážu mu to tady. Nevadí to, že ne?“ ptala jsem se.

„Jasně, že nám to nevadí. Vždyť ty jsi snad ani jednou nevynechala jediný trénink. Aspoň to bude poprvé,“ smála se mi Katy. No a co, tak jsem tréninky nikdy nevynechala no. Nikdy jsem neměla žádný důvod, ho vynechat.

„Dík moc,“ poděkovala jsem a mrkla na Edwarda. Ten se na mě jen radostně usmál.

„Takže ty budeš Edwardovi ukazovat město jo?“ ptaly se mě potutelně holky.

„Ano budu,“ řekla jsem hrdě. Dál jsme se všichni bavili, než zazvonilo a my se vydali do tříd. Měla jsem s Lily, Katy a Edwardem trigonometrii. Ten předmět nesnáším. Byl jediný, z čeho jsem dostala na vysvědčení za tři. Vůbec mi nejde.

„Takže, vy dva spolu půjdete po škole ven?“ ptala se nás Lily. Teď jsem měla chuť jí zaškrtit.

„Ano a pak to zakončíme kinem,“ prásknul jim Edward. I jeho uškrtím. Teď nebudu poslouchat nic jiného, než že jdu poprvé sama s klukem do kina.

„Ale, ale, Bellča konečně do svého života zamotala kluka?“ smála se mi Katy. No, vždyť jsem to říkala. Tedy, myslela. Dělají si ze mě srandu.

„Neříkej mi Bellča. Víš, že to nesnáším,“ oni se mě vážně snaží rozčílit. Edward jen poslouchal vedle mě a smál se. Super, myšleno ironicky. Konečně jsme došli do třídy. Katy si sedla automaticky k Lily, se kterou jsem vždy seděla. Já si tentokrát sedla do volné lavice za ně, aby si mohl Edward sednout ke mně. Když jsme se všichni sedli, přišel učitel. Edward mu dal podepsat papírek, jako v každé hodině se musel představit a sednul si zpátky ke mně.  Holčičí část třídy mě vraždila pohledem, jelikož si jich Edward vůbec nevšímal a se mnou se baví úplně normálně. Celá hodina probíhala v pohodě, ale párkrát mi musel Edward poradit. Jak jsem zjistila, Edwardovi jdou snad všechny předměty. Po zvonění jsme se vydali na parkoviště.

„Edwarde, tobě jde trigonometrie dobře, viď?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, proč?“ ptal se mě.

„Víš, já měla na konci druháku z trigonometrie za tři a potřebovala bych to vytáhnout aspoň na dva. Učitel mi poradil doučování, ale neznám nikoho, komu by ten předmět šel nebo by měl na mě čas. A tak mě napadlo, jestli by si mě nemohl po škole doučovat?“ Prosím, prosím, prosím, ať řekne ano.

„Jasně, rád tě budu doučovat. A kdy chceš začít?“ ptal se mně s úsměvem na rtech.

„Co třeba už od zítřka. Já mám zítra do tří a hned po škole mám trénink, který mi končí v pět. Takže co třeba v půl šesté u mě doma? Ty máš jít stejně na tu zkoušku do fotbalového týmu, který začíná ve stejnou hodinu a i končí, jako můj trénink. Co myslíš?“

„Jo, to by šlo. Takže zítra v půl šesté u tebe doma.“ Super. Mám domluvené doučování s nejkrásnějším klukem na téhle planetě.

„Ok, ehm Edwarde?“

„No?“

„Víš, když dnes půjdeme do toho kina, chtěla bych se jít domu převlíknout a upravit. To víš, holčičí záležitosti. Nevadilo by to?“

„Ne, já si aspoň hodím věci domu a pak tě u vás vyzvednu. Co říkáš?“

„Dobře, to je dobrý nápad. Přijeď pro mě za hoďku a půl. Bydlím na pobřeží směr východ. Dům číslo 1548. Je u něho i restaurace s Beach barem. Rodiče to tam vlastní i s kusem pláže už nějakou dobu. Každou sobotu se tam pořádá diskotéka. Budeš muset přijít, jelikož jsem tě právě pozvala,“ vysvětlila jsem Edwardovi, kde bydlím a pozvala ho na sobotní diskotéku u nás v restauraci.

„Rád přijdu. Děkuji za pozvání,“ rád přijde. Ach. Už se nemůžu dočkat.

„Tak zatím, ahoj, uvidíme se za chvíli,“ rozloučil se semnou.

„Jo, jo ahoj a už se moc těším.“ Usmála jsem se na něj.

„Já taky. Ahoj“

„Ahoj“ zavolala jsem ještě na něj, než zalezl do svého Porsche a odjel z parkoviště. Já jsem šla ke svému miláčkovi, nasedla a vyjela domů.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 3. kapitola: