Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 27. kapitola

28.06.2011 (21:45) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 5741×

27. kapitola

To ticho, co v autě panovalo, bylo strašné. Na Edwardovi bylo vidět, jak v něm válčí zuřivost s bolestí. Každou chvíli zatínal prsty do volantu tak pevně, že tam po nich určitě zbudou otisky.

„Edwarde, je mi to strašně líto. Kdybych-“

„Bello, jestli se mi právě snažíš říct, že za to můžeš ty, tak to radši ani nezkoušej,“ zavrčel na mě. „Ten, kdo za to může, jsem já.“

„To není pravda,“ začala jsme se s ním hádat. „Nemohl si vědět, jak na to zareagují a za následky kouzel si nesu zodpovědnost pouze já, když je využívám. Kdybych byla rozumná, nekouzlila bych v domě plném upírů,“ zamumlala jsem.

„Bello, ty si přeci můžeš kouzlit, kde chceš. Nikdo nemá právo na to, aby ti to zakazoval. Je to tvoje přirozenost. A navíc jsem tě k tomu, dá se říct, vyprovokoval.“

„To není pra-“

„Je! Ale o to vůbec nejde. Mně na tom mrzí jedna věc, a to, že mě ani nevyslechli. Nenechali mě nic vysvětlit a rovnou nás odsoudili. Zklamali mě, moc mě zklamali.“ To poslední už jen zašeptal. Na to už jsem nedokázala nic říct, a tak jsme mlčky jeli dál.

V Magic City jsme byli rychleji, než když jsme jeli ke Cullenům. Edward po celou dobu jízdy nesundal pedál z podlahy a neřekl ani slovo. Cítila jsem, jak mezi námi panuje nervozita. Měla jsem pocit, jako by byl ode mě na míle daleko, i když seděl hned vedle mě.

Když zastavil před mým domem, poprvé promluvil.

„Je mi moc líto, že jsem ti zkazil překvapení. Chtěl jsem ti udělat radost a nakonec se z toho stala katastrofa. Opravdu mě to moc mrzí.“ Celou tu dobu, co se mi omlouval, se mi díval pevně do očí. A já se v nich samozřejmě začala okamžitě topit.

„Bylo to moc krásné překvapení, sice nečekané, ale povedené. Ten víkend jsem si moc užila, a že dopadl tak, jak dopadl, za to ty nemůžeš. Osud to holt chtěl takhle. Takže se neomlouvej, protože nemáš za co.“

„Pojď ke mně,“ řekl nakonec a já se s usmáním odpásala a přelezla si k němu na klín.

„Miluji tě,“ zašeptal mi do vlasů a přitom pevně objímal.

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem. Chvíli jsme se tam objímali, ale když se rodiče objevili na verandě a začali na nás mávat, s povzdechem jsem otevřela dveře na Edwardově straně a vystoupila.

„Edwarde, ten konec výletu jim říkat nebudeme. Stačí, když budou vědět, že jsem si to s tvojí rodinou moc užila a v Alice našla druhou nejlepší kamarádku, ano?“ špitla jsem k němu nezpozorovatelně. Jen kývl hlavou na souhlas a také vylezl. Jako gentleman mi vzal tašky z nákupů, na kterých jsem byla s Alice, a šel k mým rodičům. Já si vzala svoji kabelku ze sedadla spolujezdce a následovala ho.

„Ahoj, Bello,“ usmála se na mě mamka a objala mě na přivítanou.

„Ahoj, mami,“ pozdravila jsem ji a objetí jí opětovala.

„Ahoj, holčičko,“ usmál se na mě též taťka.

„Ahoj,“ opětovala jsem mu úsměv a líbla ho na tvář.

„Tak co? Jak se ti líbilo překvapení?“ začala se hned vyptávat mamka, když jsme vešli do domu.

„Musím uznat, že jsem byla hodně zaskočená, když Edward zastavil před nádhernou vilou a řekl, že je jejich rodiny, a že mě chce s ní seznámit. Byla jsem zaskočená, ale jsem moc ráda, že to udělal, protože jeho rodina je úžasná. S jeho sestrou jsem se hodně skamarádila a získala v ní nejlepší kamarádku. Hodně tomu taky dopomohly nákupy, které jsme spolu absolvovaly. Z nich mám ty tašky, co mi Edward šel dát do pokoje. A také s jejich bratrem. To je zase velký smíšek a je pro každou lumpárnu. A víte, že já srandu ráda. Prostě jsou všichni moc milí a já doufám, že se zase někdy najde příležitost se s nimi setkat.“ V to poslední jsem upřímně doufala. Chtěla bych jim všechno vysvětlit a říct, že je mám ráda. I když se to zdá divné, protože je znám pouze dva dny, za tu dobu jsem si k nim stihla vytvořit pouto, které mě bolí přetrhat.

„Určitě se ta příležitost najde. Třeba přijedou oni sem. Vsadím se, že by rádi viděli, jak si tu Edward žije. A taky existuje internet. Můžete si psát a nebo volat.“ Edward  mezitím přišel k nám dolů a objal mě kolem pasu.

„Asi jo.“ Jen jsem pokrčila rameny.

„Tak já už pojedu. Jsem po té dlouhé cestě řízení trochu unavený,“ skočil nám do toho Edward. Bylo mi jasné, že lže, protože spal celou noc a jelikož je poloupír, má mnohem více energie než člověk. Takže momentálně musí být čilý jako rybička. Ale z nějakého neznámého důvodu už chtěl jít.

„Doprovodím tě,“ řekla jsem a šla s ním k jeho autu.

„Přijdeš večer?“ zeptala jsem se ho.

„Přijdu, neboj,“ usmál se na mě, ale já poznala, že to jen hrál. Smál se totiž pouze rty, ne očima.

„Pa.“ Věnovala jsem mu dlouhý polibek, a pak ho nechala nasednout do auta.

„Večer,“ řekl, když stáhl okýnko a nastartoval. Jen jsem pokývala hlavou, usmála se na něj a zamávala, když vyjížděl. Jakmile se mi ztratil z dohledu, vrátila jsme se do domu a šla do svého pokoje. Tam jsem si uklidila tašky s oblečením, které mi sem Edward donesl, a šla se převléknout do pohodlného domácího oblečení. Což byly tepláky, tričko a moje bačkůrky.

Podívala jsem se na hodiny a ty ukazovaly pět odpoledne. A tak jsem si vyndala učebnice a šla se šťourat do učení. Zítra totiž píšeme písemku a já neumím ani ň.

Z chemických prvků a vzorečků mě vytrhl mámin hlas, že už je večeře.

„Co máme?“ zeptala jsem se, když jsem sešla do kuchyně a sedla si ke stolu vedle taťky.

„Boloňské špagety,“ odpověděla mi mamka. Pokývala jsem hlavou a počkala, než nandá všem. Pak jsem se do nich pustila.

Po večeři jsem si šla dát sprchu, vyčistila si zuby a oblékla si pyžámko. Už čistá a voňavá jsem šla dát rodičům dobrou noc a vrátila se k sobě do pokoje.

„Ahoj,“ ozval se Edwardův hlas v naprosté tmě a já se strašně lekla. Rychle jsem našla vypínač a rozsvítila.

„Ahoj,“ pousmála jsem se a šla k němu na postel. Popravdě jsem nečekala, že se ukáže. Měla jsem pocit, že se potřebuje s mnohým srovnat, ale jak je vidět, mýlila jsem se.

„Nečekalas mě?“ zeptal se zahořkle.

„Popravdě ne. Odpoledne si nevypadal na to, že bys chtěl s někým strávit noc. Ale nic bych ti samozřejmě nevyčítala. Nevím, jak se musíš cítit po tom… incidentu. Já mohu pouze říct, že to musí být hodně těžké, se s tím vyrovnat.“ Edwardova tvář zjihla. Ruce, které měl celou dobu pod hlavou, zvedl, přetočil se ke mně na bok a obličej mi vzal do dlaní.

„Bello, miluji tě, jsi můj život a udělal bych pro tebe cokoli, cokoli na světě. To, že mě má rodina zradila, mě velmi bolelo a stále bolí. Ale to neznamená, že se tě začnu stranit. Naopak, chci s tebou být co nejvíce. Potřebuji někoho, kdo by byl pro mě oporou a ne být sám a uzavřít se před světem. Láska přeci znamená i opora o toho druhého. Tím samozřejmě nechci říct, že můj problém je i tvůj, ale chci, abychom to spolu řešili, abychom před sebou neměli žádná tajemství.“ Celou tu dobu mluvil naprosto vážně.

„Miluji tě, Edwarde.“ Na to se nedalo říct nic jiného. Usmál se na mě a políbil. Dal do toho polibku naprosto vše, co cítil. Zradu, bolest, lásku, zklamání.

„Měla bys jít spát, jinak tu chemii zítra nenapíšeš,“ přemlouval mě zadýchaně, když jsme se od sebe odtrhli. Na vteřinu se vypařil, ale hned byl zase u mě a v pokoji byla tma.

„Hm…“ zamumlala jsem a položila si hlavu na jeho hruď. Oba nás přikryl a začal tiše broukat ukolébavku, se kterou se mu bravurně povedlo mě uspat.

***

Měsíc, dalších třicet jedna dní je za mnou a zítra se koná velká soutěž v roztleskávání. S týmem teď trénujeme každý den o hodinu déle a snažíme se každý krok vypilovat do sebemenšího detailu. Na Edwarda mám teď bohužel trochu méně času, protože se blíží i závěrečné testy, které mi rozhodnou známky na vysvědčení. On je však ten nejúžasnější přítel na světě a chápe to. Sám se teď také bifluje, i když méně než já. Tu jeho upíří paměť bych si od něj opravdu někdy moc ráda půjčila.

Bylo čtvrt na devět ráno a já právě dokončila ranní hygienu. Lehce jsem se ještě nalíčila, vlasy stáhla do culíku a vydala se do šatny, kde jsem si oblékla tílko, k tomu minisukni s laclem, obula si boty a vzala kabelku. V pokoji jsem si do ní dala učení a seběhla dolů do kuchyně. Tam už mi mamka naservírovala tousty, které jsem do dvou minut slupla a už nastupovala do Edwardova auta.

„Ahoj, lásko,“ usmála jsem se na něj a dala mu pusu.

„Dobré ráno,“ odpověděl mi s jiskřičkami v očích. Dnes jsem totiž vstávala brzy, a jelikož už byl Edward také vzhůru, ráno jsme si hezky zpříjemnili. Ten incident s jeho rodinou už jsme od té doby neprobírali. Nevím, jestli se je snažil zkontaktovat, ale to období, kdy se smál pouze ústy, už naštěstí přestalo. Vše je zase tak, jak má být.

„Tak jedem,“ řekl a vyjel ke škole.

Dopoledne uteklo jako voda a byl tu oběd. Jako vždy jsme seděli s naší partou a mluvili o zítřejší soutěži. Divím se, že už toho Edward nemá plné zuby, když o tom slyší každý den.

Po obědě jsme se vydali na odpolední vyučování a pak hurá na poslední trénink.

V šatně jsem se převlékla jako vždy do kraťásků a tílka, obula si kecky a vydala se ven na hřiště. Edward s klukama z fotbalu už tam byl a trénoval.

„Takže lidi, začínáme,“ zavolala jsem na svou partu a začala rozcvičku. Jakmile jsme byli dostatečně rozcvičení, dali jsme se na sestavu, se kterou zítra budeme vystupovat.

„Super. Pokud to zítra nezvořeme, máme šanci na výhru,“ usmála jsem na ně, když jsme skončili.

„A protože jsme nejlepší, tak to zvládneme,“ zakřičela Lily na celé hřiště a já se rozesmála, stejně jako ostatní.

„Takže, zítra před školou v deset hodin. Na opozdilce se nečeká, pokud někdo přijde pozdě, dostane ode mě důtku, je to jasné?“ podávala jsem instrukce k zítřku.

„Prosím tě, co bys ty dávala za důtku?“ smál se mi Dany.

„No, jako kapitánka ti klidně můžu nafařit třicet koleček po celém hřišti, třeba,“ řekla jsem jako by nic. Dany na mě vyvalil oči a radši okamžitě sklapl.

„Třicet koleček? Nejsi na ně trochu tvrdá?“ ozval se mi sametový hlas za hlavou a svalnaté paže mě objaly kolem pasu.

„Co když se zrovna zítra ráno Dany neudrží, až uvidí Lily, a zpozdí se?“ pokračoval dál Edward.

„No tak si hold budou muset pro jednou své touhy odpustit, stejně jako já,“ usmála jsem se triumfálně. Edward si mě okamžitě otočil k sobě a udělal mučící grimasu.

„To mi neuděláš, že ne?“ ptal se naprosto vážně a ostatní se začali pochechtávat.

„Bohužel ano. Potřebuji se soustředit a nesmím být ničím ani nikým vyrušována. Jak jsem řekla, pro jednou se hold budeš muset krotit, stejně jako já. Proto navrhuji,“ lišácky jsem se usmála, co nejvíce se na něj natiskla a trochu zahýbala boky proti jeho podbřišku, „abychom hned jeli ke mně domů, protože rodiče nejsou doma a vynahradili si to i za zítřek.“ Edward neslyšně zavrčel a já se uchichtla.

„Zítra v deset před školou,“ zavolala jsem ještě na tým, když mě Edward popadl do náruče a odnášel do šaten.

„Převleč se, já jsem do minuty hotový,“ zamumlal, když mě postavil na zem před dámskou šatnou a vplul vedle do pánské. Jen jsem se zasmála a vešla dovnitř. Rychle jsem se osprchovala a oblékla se.

„Jdeme,“ zavelel a zběsile mě táhl k autu. Světelnou rychlostí vyjel ke mně domů, a jakmile jsme se ocitli v domě, okamžitě se na mě vrhl. Upíří rychlostí mě přenesl ke mně do pokoje a položil na postel.

„Miluji tě.“

„Já tebe taky.“

***

„Lásko, vstávej,“ budil mě Edwardův krásný hlas. „Dneska máš tu soutěž,“ řekl a to bylo, jako by mě polil studenou vodou. Okamžitě jsem se vymrštila do sedu a samozřejmě se mi zatočila hlava. „Klid, Bello. Času máš dost,“ uklidňoval mě.

„Bože, nečekala bych, že to někdy řeknu, ale začínám být nervózní. Strašně se mi chvěje žaludek a mám strach, že to pokazím,“ přiznala jsem se. Edward mi vzal obličej do dlaní a zadíval se mi do očí.

„Bello, na dnešek jsem si vzal omluvenku, takže tam budu s tebou. Neboj, není se čeho bát. Jsi úžasná a všichni tam z tebe padnou na zadek a třešničkou na dort je tvá jedinečná sestava a úžasný tým, který tě vždy podrží,“ mluvil a při tom mě propaloval pohledem. Cítila jsem, jak se pomalu začínám uklidňovat, až jsem byla zase v pohodě. Ani nechápu, jak jsem mohla takhle znervóznět. Samozřejmě, že jim to natřu. My jim ukážeme!

„Děkuju, že tam budeš se mnou, moc to pro mě znamená,“ řekla jsem a sladce ho políbila. „Ale jak jsem včera řekla, na dnešek si musím své choutky odpustit, takže teď jdu do sprchy a ty se jeď domů převléct, ať tam všichni vidí, jakého má kapitánka vítězného týmu nádherného a úžasného kluka.“ Odtáhla jsme se od něj, dala mu pusu na tvář a vyskočila z postele. Zavřela jsem se do koupelny, kde jsem udělala ranní hygienu a pak se šla do šatny obléct. Malování a česání nemá cenu, protože se budeme na soutěži všichni šlechtit.

Oblékla jsem si džíny, tílko, obula si kecky, na rameno si dala tašku se všema potřebnýma věcma na soutěž a seběhla dolů na snídani.

„Tady máš svoji lehkou snídani, jak sis poručila,“ usmála se na mě mamka a položila přede mě talíř s dvěma obloženými krajíci chleba.

„Dík,“ opětovala jsem jí zářivý úsměv a pomalu je oba snědla, aby mi nebylo špatně od žaludku.

„Tak já běžím, Edward na mě čeká před domem. Hlavně mě tam, prosím vás, nikde nehledejte v zákulisí, ano? Uvidíme se až po vystoupení, pa.“ Mamce i taťkovi jsem dala pusu na tvář a vyběhla ven před dům. Do kufru jsem si dala tašku a nasedla vedle Edwarda.

„Ahoj,“ řekla jsem a políbila ho.

„Ahoj, můžeme jet?“

„Jasně, už se nemůžu dočkat.“ Edward sešlápl plyn a vyjel směrem ke škole, kde jsem měla s ostatníma sraz.

„Ahoj,“ pozdravila jsme se s partou, když jsem vystoupila z auta a přišla k nim.

„Ahoj, tak co, jsme všichni? Žádní opozdilci?“ zeptala jsem se.

„Byla jste poslední, kapitánko,“ rýpl si do mě Dany. Jen jsem se na něj zašklebila a otočila se na Edwarda.

„Dobře, je deset hodin. Mí rodiče tam přijedou na půl dvanáctou. Prosím tě, mohla bych tě o něco poprosit?“

„Jistě,“ usmál se na mě a objal kolem pasu.

„Mohl bys moje rodiče ohlídat a zároveň jim dělat společnost? Sice jsem jim říkala, aby mě tam nehledali, ale jak je znám, stejně by to udělali. Prosím, moc prosím.“ Udělala jsem na něj štěněčí pohled a on se začal smát. Naštvaně jsem našpulila pusu, ale Edward se sehl a políbil mě.

„Samozřejmě, že to udělám. Pro tebe všechno na světě,“ zašeptal mi těsně u rtů.

„Děkuju.“

„Nemáš zač. Takže se uvidíme tam, zatím krásko,“ mrkl na mě a odtáhl se. Došel ke svému autu, nastoupil, stáhl okýnko a nastartoval. Vytůroval motor, zamával mi a vystřelil z parkoviště jako namydlený blesk.

Mí milí čtenáři, moc se omlouvám za dobu, co jste museli čekat na tento díl. Byla jsem hodně nemocná a na počítač ani nesáhla. Jo, to jsem celá já, musím mít horečky týden před dovolenou. :D No ale zpátky k tématu. Bohužel mám pro vás další špatnou zprávu. Prvního července odjíždím na týdenní dovolenou do zahraničí a nebudu mít s sebou internet. Takže se budu snažit napsat a vydat ještě jednu kapitolu, ale nic vám neslibuji. Proto děkuji zapochopení. Vaše simi1918.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 27. kapitola: