Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láskou teprve vše začíná - 25. kapitola

TW boty


Láskou teprve vše začíná - 25. kapitolaMáte tu další díl LTVZ. V dnešní kapitole budou první Belliny hodiny kouzel. Doufám, že se vám kapča bude líbit. Přeji příjemné čtení, vaše simi1918.

25. kapitola

 

„Vstávej, lásko, je ráno,“ ozval se překrásný hlas u mého ucha. Nesouhlasně jsem zabručela a více se zachumlala do peřiny. „Bello, no tak.“ Snažil se mě dostat z toho příjemného tepla. Nakonec na mě šel zákeřně. Dlaněmi mi vykasal horní díl pyžama a začal laskat bříško.

„Uhm.“ Ach, to bylo tak příjemné. Jeho ruce se posunovaly výš a výš a pak se najednou zasekl. V jednu chvíli se tiskl ke mně a v druhý vystřelil z postele jak blesk a zmizel. Zbyla po něm jen plápolající záclona od otevřeného balkónu.

„Bello, vstávat, škola volá,“ vešla do pokoje mamka.

„Mami,“ zavrčela jsem a snažila se schovat pod peřinu. Marně.

„No tak, mami, nech mě spát,“ kuňkla jsem.

„Bello, je osm hodin,“ řekla, došla ke mně a strhla ze mě peřinu.

„Ne,“ zaprotestovala jsem a snažila si ji získat zpátky, ale mamka ji vyhodila do vzduchu a nechala ji poletovat u stropu. S vyvalenýma očima jsem seděla na posteli se zakloněnou hlavou a pozorovala svoji létající peřinu. Kdybych nevěděla, že má naše rodina kouzelnické schopnosti, sama bych odjela do nemocnice a nechala se zavřít na psychiatrii.

„Až budeš oblečená a připravená do školy, vrátím ti ji,“ mrkla na mě mamka a opustila můj pokoj. Naštvaně jsem uhodila pěstmi do madrace a zvedla se. V koupelně jsem udělala ranní hygienu, lehce se namalovala, vlasy si lehce natočila do lehkých sexy vln a pak se šla do šatny obléct. Vzala jsem si šedivé džíny, které jsem dostala od mamky k narozeninám, k tomu červenou kostičkovanou košili, také novou od taťky a obula si nádherné černé kotníkové boty od Sandry a Bobyho. Džíny jsem si zastrčila do bot a ještě popadla černou kabelku s učením. Nakonec jsem si nasadila náramky, nasadila sluneční brýle a byla jsem hotová. Vešla jsem do pokoje a podívala se na stále levitující peřinu. Ježíš, hlavně ať se mi nikdo nedívá do okna, taky by mohl dostat infarkt. Jen jsem zakroutila hlavou a seběhla schody do kuchyně.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem rodiče. „Mami, tu peřinu už můžeš dát dolů, jsem tu a čekám na snídani,“ zamávala jsem na ni. Mamka ale dál míchala vajíčka. „Mami? Slyšela si mě?“

„Já tě slyším, zlatíčko, ale ta peřina už je dávno ustlaná na tvé posteli. Jestli chceš, můžeš si ji jít zkontrolovat, ale vystydnou ti vajíčka.“ Talíř s vajíčky mi položila přede mě a usmála.

„No, dobře, věřím ti,“ řekla jsem, ale ještě si ji takových pět vteřin podezíravě měřila, a pak se konečně dala do snídaně.

Po dojedení jsem talíř dala do dřezu, když vtom před domem zatroubilo auto. Edward je tu.

„Tak já jdu,“ houkla jsem na rodiče.

„Ahoj, Bello, a pozdravuj Edwarda,“ zavolali na mě. Ze židle jsem popadla kabelku a vyběhla před dům. Došla jsem až k nablýskanému Porsche a sedla si na stranu spolujezdce. Musel být v myčce, protože by se jinak takhle čistě neblýskalo. A sluníčko tomu také dodávalo šmrnc.

„Ahoj, krásko,“ pozdravil mě Edward se zářivým úsměvem a dráždivě políbil. Jakmile jsem se odtrhla, sjela jsem ho od hlavy až k patě a musela uznat, že mu to dnes opravdu sekne a ještě ke všemu jsme k sobě ladili. Na sobě měl vyšisované džíny, zelenou kostičkovanou košili, u které měl na hrudi rozepnuté tři knoflíčky, takže mu byla vidět jeho vypracovaná hruď, obutý byl v Adidaskách a na očích měl sluneční brýle. Ach, vypadal tak sexy božsky. Radši jsem se otočila dopředu, jinak bych mohla udělat něco, co by se rozhodně před domem našich nehodilo a k tomu bychom ještě přijeli pozdě do školy. Edward se jen znovu ďábelsky usmál a pak sešlápl plyn a nepovolenou rychlostí se vyřítil ke škole.

Smykem zaparkoval na posledním volném místě na parkovišti a vypnul motor. S dech beroucím úsměvem na mě mrkl a vystoupil. Chůzí, z které se každé holce na parkovišti podlomily kolena, obešel auto a otevřel mi dveře. Tak, jak se to děje ve filmech, jsem pomalu z auta vyndala jednu nohu, pak druhou a nakonec se chytla Edwardovy nabízené ruky a vystoupila. Díky větru mi začaly vlát vlasy a já si opravdu připadala jako celebrita. Edward za mě zavřel dveře a jedním pípnutím auto zamkl. Ještě mi věnoval vášnivý polibek, a pak mě chytl za ruku a bok po boku jsme vyrazili k naší partě, která stála opodál s pusami až na asfaltu.

„Ahojky,“ pozdravila jsem je s úsměvem. Edward mě napodobil a ještě se s klukama chlapecky pozdravil jejich pozdravem.

„Ahoj,“ vypadlo z nich koktavě. Jen jsem se zasmála a zakroutila hlavou.

„Půjdeme?“ zeptala jsem se Edwarda. Na souhlas kývl, a tak jsme se vydali na naši první hodinu.

Dopoledne uteklo docela rychle... stejně jako odpolední trénink. Ve škole mi celý den chválili moji oslavu narozenin a ke konci už mě to docela štvalo. Na každém rohu mě někdo zastavil, bylo to únavný. S Edwardem jsme neměli jedinou chvilku o samotě. Až do teď. Jakmile jsem došla k jeho autu, kde máme každý den sraz, přirazil mě na dveře spolujezdce a dravě políbil. Až skoro hrubě mi vnikl jazykem do úst, mě to však vzrušovalo. Dlaněmi jsem mu zajela pod košili a hladilo jeho bochánkové bříško. Když mi rty přejel na krk, lehce skousl, já slastně zasténala a o pár centimetrů po dveřích sjela níže.

„Nemohl jsem to bez tebe vydržet. Dnešní dopoledne pro mě bylo mučení,“ mumlal mi do kůže.

Když jsme se oba jak takž vzpamatovali, nastoupili jsme do auta a Edward vyjel ke mně domů. V půlce cesty jsem si však na něco vzpomněla.

„Edwarde, potřebuju ještě zajet do nemocnice. Dneska jsem si chtěla nechat u gynekologa napsat tu antikoncepci.“ Edward se pousmál a bez jediného slova zase smykem otočil auto a vyjel na druhou stranu města.

U nemocnice jsme oba vystoupili a ruku v ruce šli na oddělení gynekologie. Vůbec se mi nelíbilo, jak sestřičky okukují mého přítele, a tak jsem mu obmotala ruku kolem pasu a cestou lehce oždibovala krk. Jejich zabijácké pohledy se mi líbily mnohem více.

Před vstupem do ordinace jsem Edwarda ještě políbila, a pak na vyzvání zdravotní sestry vešla dovnitř.

„Dobrý den, slečno Swanová. Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se mě mile můj gynekolog. Rukou mi pokynul, abych si sedla naproti němu. Pohodlně jsem se tedy usadila v židli a spustila.

„Potřebovala bych antikoncepci,“ řekla jsem.

„Vy už chcete začít žít sexuálním životem?“ zeptal se mě. Okamžitě jsem zčervenala jak malina, ale odpověděla.

„Už jsem začala.“

„V tom případě vás tedy musíme prohlédnout, slečno Swanová. Uděláme vám cytologii a změříme tlak. Když budou všechny výsledky v pořádku, přijďte si příští týden pro recept,“ obeznámil mě.

„Dobře,“ pokývla jsem hlavou.

„Tak si prosím běžte odložit,“ pokynul rukou k plachtě. Znovu jsem kývla a došla tam, kam mi ukázal. Trochu nejistě jsem si začala rozepínat kalhoty. Stáhla jsem je a hned po nich si sundala kalhotky. Stydlivě jsem vyšla a sedla si na gynekologické křeslo. Celá červená jsem roztáhla nohy a položila si je na opěradla. Radši jsem zavřela oči a čekala, až bude doktor hotový.

Slyšela jsem, jak si navlékl rukavice, když v tom se najednou křeslo začalo pohybovat. Okamžitě jsem otevřela oči. Dolní část těla mi vyjížděla výš, dokavaď jsem neměla své přirození v úrovni doktorových očí. Zrudla jsem do nejsytější barvy rudé a oči hned zavřela. Najednou jsem uslyšela z chodby ránu a zavrčení. Ajaj, Edwardovi se to asi moc nelíbí. Doktor pokynul sestřičce, aby zkontrolovala chodbu a on dál pokračoval ve své práci.

 

„V pořádku, slečno, můžete se jít obléct.“ Jakmile to doktor řekl, úlevně jsem seskočila z křesla a odcupitala za plachtu. Spěšně jsem se oblékla a už se cítila lépe, když mi neviděl na intimní místečko. Pro něj je to sice normální, ale já jsem radši, když se mi tam dívá pouze Edward.

„Takže za týden, slečno Swanová,“ usmál se na mě doktor.

„Dobře, nashledanou,“ rozloučila jsem se s doktorem a odešla z ordinace. Překvapením pro mě bylo, když na mě nikdo nečekal. Kde je Edward? Jen jsem pokrčila rameny a vydala se ven z nemocnice. Ale po třech krocích jsem se zastavila, protože mě upoutala velká díra ve zdi. Vyvalila jsem oči a lehce ji objela ukazováčkem. Velikostí odpovídala Edwardově pěsti. Ach jo, že já ho radši nenechala jet domů. Povzdychla jsem si a pokračovala dál z oddělení.

Venku před špitálem jsem došla k parkovišti k Edwardovu autu. Otevřela jsem si dveře a nastoupila. Chtěla jsem něco říct, ale jeho rty okamžitě uvěznily ty mé. Dravě mě líbal a každou chvíli kousl do rtu. Slastně jsem sténala a přitom mu zapletla ruce do vlasů. Jeho si mě přetáhly na svůj klín a pevně objaly. Líbali jsme se, dokud mi nedošel dech.

„Můžeš mi říct, co byla ta díra ve zdi vedle dveří do ordinace?“ zeptala jsem se ho, ale ještě stále rychle oddechovala.

„Neudržel jsem se. Když jsem prostě viděl tvé místečko přes jeho oči, dostal jsem vztek. Jsi jenom moje,“ zavrčel, „a proto se ti tam mohu dívat jen já.“ Byl tak roztomilej, i když vrčel. Pohladila jsem ho po tváři a něžně políbila. Okamžitě se uklidnil a uvolnil své napjaté tělo. Přelezla jsem si zpátky na místo spolujezdce, připásala se a chytla Edwarda za ruku. Usmál se na mě, nastartoval a vyjel už opravdu ke mně domů.

 

Zbytek dne a druhý den dopoledne mi utekl rychle, a tak přišel čas na moji první hodinu čar a kouzel. Edward se se mnou u nás před domem rozloučil polibkem a slíbil, že večer opět přijde. Ještě jednou jsem ho políbila a vešla do domu. Přes okno vedle hlavních dveří jsem ho pozorovala, jak nastupuje do auta, startuje a mizí v uličce. Když mi zmizel z dohledu, odtrhla jsem se od okna a vydala se do obýváku pozdravit rodiče. Táta si díky mému učení vzal volno v práci na celý týden, aby na mě měl čas. Pak už prý budou stačit jen víkendy. Pozdravila jsem rodiče a vyběhla schody do svého pokoje. Tašku s učením jsem hodila na židli u stolu a vydala se do skrýše. Jak si to pamatuji, jsem vešla do kumbálu a otevřela padací dveře. Opatrně jsem sestupovala schody do podzemí a úlevně vydechla, když jsem to zvládla bez pádu. Trochu zaraženě jsem stála v normálně osvíceném pokoji. Neplápolaly tu náhodou předtím louče?

„Tati? Ona je tady zavedená elektrika?“ zeptala jsem se táty, který seděl na pohovce. Odtrhl pohled od nějaké staré knihy a odpověděl mi.

„Samozřejmě. Proč?“

„Tak proč při obřadu plápolaly louče? Takhle je tu přeci mnohem více světla.“ Velký skleněný lustr to dokazoval.

„Při obřadech jsou louče nutné. Je to pravidlo, které se dodržuje. I když technika pokročuje, za obřadů se vždy budou využívat prastaré techniky, což je i světlo z loučí,“ vysvětloval mi. Přikývla jsem a šla si sednout k němu.

„Tak, Bello, už sis přečetla celý Lines magicis?“

„Ne, jen jsem si v něm občas trochu listovala. Neříkal jsi, že si ho mám přečíst.“

„To je v pořádku, jen se ptám. Jen se chci zeptat, dostala ses ke kapitole, kde se píše, jak se pozná čarodějka nebo kouzelník?“

„Ne, jak to poznáš?“

„Každý kouzelník nebo čarodějka má na středu dlaně pravé ruky znaménko. Objeví se vždy po dovršení schopností.“ Okamžitě jsem se podívala na svou pravou dlaň a překvapeně si ji začala prohlížet. Zaprvé jsem úplně zapomněla na řez, který jsem si musela při obřadu udělat. Překvapením pro mě však bylo, že po něm nebyla ani stopa. A zadruhé, přesně uprostřed jsem měla tmavý flíček ve tvaru kaňky. Ukazováčkem druhé ruky jsem po něm okamžitě přejela. Myslela jsem si, že třeba něco ucítím... brnění nebo tak, ale nic. Bylo to prosté znaménko. Zvědavě jsem se podívala na tátovu pravou dlaň a ano, měl ho také. Sice ta kaňka měla trochu jiný tvar, ale v podstatě byla stejná.

„Každý, kdo ho má, je z nadpřirozeného světa čarodějek a kouzelníků,“ dodal jako by nic.

„Jak je možné, že vy tam máte stále stopy po říznutí a já ne?“ zeptala jsem se na to, co mi celou dobu vrtalo hlavou.

„Tvoje schopnosti jsou nové, plné energie. A ty zapříčinily rychlé hojení. Několik měsíců budeš mít stále plno síly. Až budeš čarovat, pocítíš to. Nemysli si, že čarování je jednoduché. Musíš být velmi silná, abys to vydržela. Proto, když děláš nějaké těžké kouzlo, vyčerpává tě to. Teď bys však zůstala stále silná.“

„Jak se můžu poslinit? Jak mám nabírat energii?“

„Je to velmi jednouché a prosté. Zdravá výživa. Vitamíny, železo, bílkoviny, to vše ti dodává energii.“ Vyvalila jsme na něj oči. Dělá si srandu?

„Jídlem?“

„Ano. Tvá moc je tvojí součástí. Je jako tvůj další orgán, sice neviditelný, ale pracuje. Jídlo člověka posilňuje, proto i moc. Pokud bys byla feťák a alkoholik, i sebemenší kouzlo by tě naprosto vyčerpalo.“ Pokývala jsem hlavou a čekala, co bude dál.

„Fajn, tak začneme s dnešní výukou,“ usmál se na mě a zvedl se z pohovky.

 

Bylo sedm hodin večer a já byla úplně vyčerpaná, přesto nadšená. Kéž bychom se takhle učili i ve škole. Taťka mi dnes vysvětloval první základní kouzlo a to přenášení věcí. Nejdříve jsem musela fotbalový míč přenést ze stolu na druhou stranu skrýše. Názorně mi to ukázal.

Natáhl pravou ruku a namířil ji na míč. Trochu skrčil prsty a poté ruku pozvedl i s míčem, i když od něho stál nejméně tři metry. Míč chvilku levitoval ve vzduchu, dokud taťka nepohnul rukou a neposunul ji velmi pomalu na druhou stranu pokoje tam, kde chtěl mít i míč. Ten se stejně pomalu přenášel přes celý pokoj, než táta ruku uvolnil a nenechal ho spadnout na zem.

„Ty ho teď stejně pomalu posuneš nazpátek,“ poručil mi. Kývla jsem hlavou, že rozumím a zaměřila se na míč. Stejně jako on jsem na něj namířila ruku, skrčila trochu prsty a pomaloučku ruku zvedala. Myslela jsem, že to bude jednoduché, ale to jsem se šeredně mýlila. Míč se rozklepaně, jako by měl zimnici, zvedl ze země, ale místo toho, aby mě poslouchal, se vymrštil před celý poukoj a shodil nějakou lahvičku na poličce. Naštěstí táta zakročil a stihl ji pomocí stejného kouzla chytit. Pohybem rukou ji vrátil zpátky na poličku a pak jedním pohybem ruky míč odmrštil k našim nohám. Bylo to jako gesto pro člověka, aby šel k nám.

 

Tak tohle jsem se učila celé odpoledne a musím uznat, že to byla makačka. To zmizení Edwardova oblečení je oproti tomu brnkačka, i když kondom se mi povedl až na druhý pokus. Ach jo, holt budu muset makat, abych to zvládla.

 

Blaženě jsem si mydlila tělo malinovým šampónem, který neuvěřitelně voněl. Krása. Nastavila jsem si teplou vodu a mýdlo ze sebe pomaloučku smývala. Teplá voda mi pomalu uvolňovala všechny svaly a ukolébávala ke spánku. Radši jsem ji vypnula a vylezla ven. S drkotajícími zuby jsem se zabalila do županu a ještě si vyčistila zuby. V šatně jsem si pak oblékla pyžámko a šla dát rodičům dobrou noc. Je sice teprve sedm hodin, ale já byla unavená, jako bych proběhala celý den. Děs.

„Dobrou,“ zavolala jsem na ně.

„Dobrou noc, Bello, a naber hodně sil, zítra pokračujeme,“ houkl na mě taťka a mamka mi pouze popřála dobrou noc. Jen jsem se usmála a vrátila se do pokoje. Zachumlala jsem se do peřiny a za chvíli byla tuhá. Poslední, co si pamatuji, byly Edwardovy silné paže objímající mě kolem pasu.


 

Tak co, líbilo? Já doufám, že ano. Ach jo, pořád říkám jedno a to samé. To jsem holt pořád celá já. Ale já se prostě musím vždycky zeptat. :D  Takže... líbilo? Předem vám děkuji za vaše komentáře. Opravdu mě moc těší a doufám, že jich bude tolik jako vždycky. (Takže třicet?) Ne, ale byla bych moc ráda, kdyby tohohle počtu dosáhly tak jako dříve. Dodává mi to chuť do psaní a jelikož už bude pouze pět dílů a mám je už i napsané, je pouze na vás, kdy je přidám. Takže...

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láskou teprve vše začíná - 25. kapitola:

 1 2 3   Další »
18.06.2011 [13:03]

Forevergirl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. jazz
18.06.2011 [12:49]

nádhera Emoticon Emoticon

27. jull
18.06.2011 [12:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26. endie
17.06.2011 [21:22]

dobrý Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. emm
17.06.2011 [20:32]

moc hezký honem další Emoticon

24. Ivule
17.06.2011 [20:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. twilightka
11.06.2011 [19:07]

moooc pěkný už se těším na další Emoticon Emoticon

22. MaryAlice
11.06.2011 [19:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. Rose
11.06.2011 [19:02]

super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. lelientunka
09.06.2011 [20:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!