Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 30. kapitola + Epilog

26.02.2012 (08:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3228×

Bella

Zbývaly dva dny. Dva dny a budu vdanou paní. V náruči jsem svírala svého syna a pozorovala jeho klidnou tvářičku. Dneska mi pomáhal s výběrem květin a moc dobře se u toho bavil. Celý nosánek měl žlutý od pilu. Čuchnul si ke každé květině, a buď zvedl svůj nosánek k nebi, nebo se usmál. Díky jeho inteligentní reakci jsem se nakonec rozhodla pro lilie.

Jacob si jel pro oblek a poslední dva dny spal u Sama. Malý zůstal se mnou, ale bylo na něm vidět, že mu táta chybí. Neměl koho tahat za chlupy na rukou a s kým si povídat. Jacob něco vyprávěl a Charlie žvatlal, smál se a slintal. Vážně jsem nechápala, jak může tak malá pusinka vypustit tolik slin.

Uložila jsem svého syna do postýlky a lehla si. Pozorovala jsem bílý strop a těšila se na to, až mu konečně řeknu ano. Vzpomněla jsem si na těch pár měsíců, které jsem strávila s Paulem a usmála se. Kdo by řekl, že si nakonec vezmu Jacoba? Vysnila jsem si, že budu s Paulem šťastná, ale vše bylo jinak. On byl jen náhradou toho, kterého jsem milovala. Hluboce a neodvolatelně.

Věděla jsem určitě, že je to sen. Už kvůli tomu, že kolem mě bylo moc světla a na zemi ležela vrstva sněhu. Stála jsem uprostřed lesa a pozorovala vše kolem sebe. Větve stromů byly obaleny sněhem a k zemi se z nich svíjely rampouchy. S úsměvem na tváři jsem jeden ulomila a vzala si ho do ruky. Prohlížela jsem si ho a neodolala jsem. Vložila jsem si špičku do úst a cucala. Už jako malá jsem to dělávala a nemohla jsem se toho zlozvyku zbavit. Mezi stromy se objevilo několik osob, takže jsem se rychle schovala za kmeny zmrzlých stromů a ani jsem nedutala.

Byla jsem to já. Sice starší, ale já. Pořád jsem měla tmavě hnědé vlasy, nemotornou chůzi a svého milence po boku. Jacob mě pevně svíral za ruku a byl jen v kraťasech. Zmateně jsem hleděla na jeho snědé tělo, ale když se rozběhl a skočil, pochopila jsem to. Byl vlkodlak. Než jsem se nadála, stál přede mnou rezavý vlk a spokojeně oddychoval. K dvoučlenné skupince tvořenou mnou a Jacobem se přidalo několik dalších lidí a malý klučina. Byl mi neskutečně podobný. Držel se u kmenů, aby nespadl a jemně se usmíval. Vlasy měl stejně krátké jako Jacob, ale hnědé je měl po mně.

Když jsem se vzbudila, v pokoji bylo hrozné horko. Posadila jsem se na posteli a pozorovala sluneční paprsky, které osvětlovaly ztemnělý prostor. Zvedla jsem se a vykoukla z okna. Na zemi rostla zelená tráva a květiny různých tvarů a vůní. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si ten dokonalý pocit. Z mého rozjímání mě vyrušil jemný hlásek mého syna, který se ozval z postýlky. Otočila jsem a usmála se. Charlie kopal nožičkama, žvatlal, ale neplakal. Rychle jsem k němu přešla a vzala si ho do náruče.

V jedenáct hodin ke mně přišla Emily spolu s Leah a vyrazily jsme do města. Na plánu dne byl salón krásy, masáž a koupě posledních drobností, které byly potřeba pro dokonalou svatbu. Během cesty jsme se opravdu dobře bavily. Zpívaly jsme písničky, které hrály v rádiu, a smály se tomu, jak falešně to znělo. Když jsme se trochu uklidnily, ptaly se mě holky, jak se těším na svatbu. Zbytek cesty jsem povídala jen já a viděla, jak jsou obě dojaté mými pocity.

Masáž a salón jsem si užila. Ležela jsem na lehátku a užívala si ten dokonalý pocit uvolnění. Záda jsem měla trošku ztuhlá a bolelo mě za krkem, ale po dvouhodinové masáži jsem se cítila jako nový člověk. V salónu mě namalovali, učesali a vyhladili pleť, abych na svatbě vypadala jako princezna. Upřímně jsem nevěřila tomu, že budu hezčí než jindy, ale nechtěla jsem jim kazit iluze.

Když jsme se najedly a chystali se na cestu domů, posadily jsme se na chvilku v parku a pozorovaly dění kolem sebe. V ruce jsem svírala kelímek jahodového džusu a usmívala se na slunce.

„Doufám, že se taky jednou vdám,“ vydechla Leah a smutně se usmála. Pohladila jsem ji po dlani a usmála se.

„Věř mi, že to není nic zas tak úžasného. Jsou s tím starosti,“ řekla jsem a napila se džusu.

„Až zítra všechno uvidíš, změníš názor,“ odporovala mi Emily a pohladila mě po rameni.

Když jsme se vrátili, postarala jsem se o Charlieho a chvilku si s ním hrála. Bavila jsem tím, jak se snažil mluvit a kopal nožičkama. Když jsem ho za něj chytila, vztekal se a vrčel. Bylo to roztomilé, znělo to jako předení. Smála jsem se mu a čechrala jeho jemné vlásky. Po hodině a půl našeho škádlení se mu začaly klížit očka. Vzala jsem ho do náruče a uložila ho do postýlky. Chvilku jsem mu zpívala, ale nakonec i mě přepadla únava a lehla jsem si do postele.

Už jsem skoro spala, když jsem uslyšela tichý hlas. Převalila jsem se na bok a chtěla usnout, ale hlas se ozval znovu. Zvedla jsem se z postele a vykoukla z okna. U stromu stál Jacob a usmíval se. Otevřela jsem okno a pohlédla do jeho spokojené tváře.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se a dotkla se jeho dokonalé tváře. Zavřel oči a usmál se.

„Nemohl jsem to bez vás vydržet,“ zašeptal a vlezl oknem dovnitř. Přešel k postýlce a pohladil svého syna po tvářičce. Když se otočil, pohlédl na mě a nervózně se ošil.

„Vím, že tímhle porušuji všechny tradice, ale musel jsem tě vidět,“ řekl a přešel ke mně. Pevně mě objal a já se schoulila do jeho bezpečné náruče.

„Tohle mi tak chybělo,“ přiznala jsem a pevněji ho sevřela. Zůstali jsme v objetí několik minut, slova byla zbytečná. Nepotřebovali jsme vyznání lásky, jen jsme se objímali a dokazovali si tak, jak se milujeme.

„Už by si měl jít, Emily si přijde pro malého,“ zašeptala jsem a pustila ho. Pohladil mě po tváři a věnoval mi polibek plný lásky a radosti.

„Uvidíme se zítra,“ slíbil a oknem vyšel ven. Pár minut jsem stála na tom samém místě a usmívala se. Když jsem se probrala z toho opojení, lehla jsem si do postele a snažila se usnout. Podařilo se mi to až ve chvíli, kdy si Emily přišla pro mého syna. Když se dveře zavřely, okolní svět zmizel a já usnula.

Probudil mě lehký dotek na mé tváři a tichý smích. Rozlepila jsem víčka a párkrát zamrkala. Když jsem ucítila ten samý pohyb znovu, rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla Charlieho, jak leží vedle mě a hladí mě po tváři. Zasmála jsem se a políbila ho na tvářičku.

„Ahoj, ty moje malé zlobidlo,“ zašeptala jsem a pohladila ho po bříšku. Trochu se zavrtěl a zasmál se. Pohyb jsem zopakovala a se zájmem pozorovala jeho spokojenou tvář.

„Bello, nech malého malým a pojď se připravit, máme toho hodně,“ zavelela Emily, která se objevila ve dveřích. Ihned mi Charlieho vzala a já nespokojeně zamručela. Malý se rozplakal, nechtěl ode mě. Srdce mi zaplesalo radostí.

Když jsem se umyla, nanesla jsem se na své tělo lehkou vrstvu krému a podívala se na sebe. Sžíral mě zvláštní pocit, který jsem neuměla pojmenovat. Na jednu stranu jsem byla šťastná, že se dnes stanu Jacobovou ženou, ale nebyla jsem nervózní. Každá nevěsta by měla být trochu vyděšená, ale já jsem necítila nic.

Když jsem byla namalovaná a učesaná, vyndala Leah šaty a usmála se na mě. Pomohla mi se do nich dostat a spokojeně si mě měřila. Upravila jsem si sukni a zhluboka se nadechla. O tomto dni jsem snila již od dětství. Už jako malá holčička jsem si přála svatbu s mužem svých snů. Ten se však věkem měnil, ale když jsem se zamilovala do Jacoba, byla jsem si naprosto jistá, že on je ten pravý.

Když se moje svědkyně a družičky vrátily, připravila jsem se na místo a čekala, až přijde táta. Nemusela jsem čekat dlouho, ani jsem nestačila napočítat do deseti a už se u dveří ozvalo zalapání po dechu. Otočila jsem se a usmála se na svého tatínka. Ten mě oněměle pozoroval a po tváři mu stekla slza. Pomalu ke mně přešel a pevně mě objal.

„Maminka by na tebe byla pyšná,“ zašeptal a pohlédl mi do očí. Párkrát jsem zamrkala, ale slzy zahnat nešlo. Vzpomněla jsem si na ni a píchlo mě u srdce. Dnes tu nebude. Nedá mi pusu na čelo a nepopřeje mi hodně štěstí do života.

Jacob

Už od rána jsem byl jako na trní. Myslel jsem si, že jsou ze svatby nervózní jen ženy, ale mýlil jsem se. Klepal jsem se jako malé děcko, které jde poprvé do školy. Kluci se mě snažili uklidnit, ale já jsem byl čím dál tím nervóznější. Co když si to rozmyslí a nevezme si mě? Co když se rozhodne utéct a vezme sebou i našeho syna?

Musel jsem se plácnout přes tvář. Styděl jsem se za své myšlenky a obavy. Tohle by Bella nikdy neudělala. Určitě je teď stejně nervózní jako já. Možná ještě víc, ale o tom jsem dost pochyboval. Podíval jsem se do zrcadla a zhluboka se nadechl. O tomhle dni jsem snil celý svůj život. Už jako malý jsem si přál, aby se mojí ženou stala Bella, má krásná kamarádka.

„Jacobe, je čas,“ řekl Paul, který se objevil ve dveřích. Podíval jsem se na něj a usmál se. Pomalu jsem vykročil ze dveří a šel k lesu. Bouda nebyla daleko, takže jsem šel pěšky. Když jsem došel na místo, rozhlédl jsem se kolem sebe a nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Ze staré polorozpadlé boudy se stala malá kaplička a okolo ní byly rozestaveny židle. Pár hostů stálo u stromů a povídalo si. Když jsem se podíval okolo sebe, usmál jsem se. Přišlo tolik lidí, kteří chtěli vidět naši lásku a štěstí. Otočil jsem hlavu trochu doprava a uviděl Cullenovy. Nevzedmula se ve mně vlna vzteku, ba naopak. Přešel jsem k nim a s úsměvem na tváři na každého z nich pohlédl.

„Vítejte,“ řekl jsem a podal ruku Edwardovi, který stál nejblíže. Překvapeně hleděl na mou dlaň, ale nakonec ji přijal a usmál se.

„Jsme moc rádi, že jsme mohli přijít. Mimochodem, tohle je Anna,“ řekl a já se podíval na holčičku, které mohlo být tak dvanáct. Podal jsem jí ruku a vzpomněl si na všechno, co se stalo. Připadalo mi to jako deset let, ne tři roky, co ji Bella zachránila.  Usmála se na mě a já jí úsměv oplatil.

„Jacobe,“ křikl Sam a tím upoutal mou pozornost. Otočil jsem se na něj a bylo mi jasné, že už je tady. Rozloučil jsem se s nimi a přešel k altánku. Postavil jsem se na své místo a hlavu otočil k uličce, která vedla k oltáři. Lidé už stáli a lesem se nesla klavírní skladba, kterou jsme si vybrali. Na konci uličky se objevil Charlie s nevěstou vedle sebe. Když jsem na ni pohlédl, okolní svět pro mě přestal existovat. Nic kromě ní mě nezajímalo.

Bella

Blížila jsem se k němu a vnímala jen jeho. Musel jsem se hodně přemáhat, abych se k němu nerozběhla a všechno nezkazila. Táta mě pevně svíral za ruku a vedl mě k muži, kterého jsem milovala.

Stála jsem naproti němu a hleděla do jeho spokojených očí. Pevně mě držel za ruce a nedovolil mi pohnout se ani o píď. Kněz odříkal několik slov a vyzval Jacoba, aby po něm opakoval.

„Já, Jacob Black, si beru tebe, Isabello Swanová, za svoji právoplatnou manželku. V dobrém i ve zlém, v chudobě i v bohatství, v nemoci i ve zdraví. Navždy tě budu milovat a ctít,“ pronesl hlubokým hlasem a mě se stáhlo hrdlo. Z oka mi ukápla jedna neposedná slza a já se šťastně usmála.

„Já, Isabella Swanová, si beru tebe, Jacobe Blacku, za svého právoplatného manžela. V dobrém i ve zlém, v chudobě i v bohatství, v nemoci i ve zdraví. Navždy tě budu milovat a ctít,“ pronesla jsem a po tváři mi stekla další slza. Jacob mi navlékl prsten a já udělala to samé. Políbili jsme se, a tím zpečetili náš sňatek.

Po oslavě jsme odjeli do Portugalska a užili si dva neuvěřitelné týdny. Charlie si užíval s námi a dokonce na tom magickém místě pronesl své první slovo. Máma. Byla jsem štěstím bez sebe a nemohla uvěřit tomu, že zrovna já jsem prožila a pořád žiji tak dokonalý život.

Epilog

Po návratu jsme se na pár let znovu odstěhovali do našeho domku, který koupil Jacob, ale nakonec jsme se vrátili do La Push. Prožila jsem se svým otcem několik krásných měsíců a po jeho smrti jsem ho nechala pohřbít k mamince. Tam spolu budou navždy. Zanedlouho poté jsme pohřbili i Jacobova otce a oba se utěšovali tím, že jsou spolu a spokojení.

Když bylo Charliemu deset, bylo nám jasné, že z něj bude vlkodlak. Byl snědý, větší než normální dítě a jedl za dva. Po oslavě jeho patnáctých narozenin se nám naše teorie potvrdila. Poprvé se přeměnil, když uviděl Annu. Bál se jí a cítil pach upíra. Sice polovičního, ale pořád upíra. Stal se vlkem a Anna se mu snažila nějak pomoct. Když se přeměnil v člověka, otiskl se do ní. Nejdříve z toho nebyl šťastný nikdo. Ani my, ani Cullenovi a Anniny rodiče, ale nakonec jsme se s tím smířili a prožili s nimi příběh dokonalého štěstí a lásky.

Když se vzali, odstěhovali se na Floridu a chtěli žít normální život. Narodily se jim tři děti, které pojmenovali po svých rodičích. Jejich první dcera se jmenovala Isabella, druhá Carmen a jejich syn se jmenoval Mathew Jacob Black. Několikrát jsme se s nimi setkali a já byla spokojená, jak můj syn žije.

Byla jsem stará, vrásčitá, ale šťastná. Každé ráno jsem se budila vedle šedovlasého muže, který ze mě dokázal udělat člověka, kterým jsem byla teď. Dával mi tolik lásky a něhy. Každý den mi dokazoval, jak moc mě miluje a ctí, jak jsme si slíbili. Bylo nám oběma sedmdesát a připravovali jsme se na to, že naše pohádka skončí. V osudný den jsme spolu snídali a vzpomínali na to, co jsme všechno prožili. Smáli jsme se každé hlouposti, kterou jsme udělali a nakonec spolu ulehli do společného lože. Naposledy jsme si vyznali lásku a políbili se.

Charlie

Stál jsem nad hrobem svých rodičů a po tváři mi stekla slza. Když zemřeli, byl jsem pryč. Měl jsem tu být s nimi a rozloučit se s lidmi, které jsem tak miloval. Pohladil jsem jejich fotky a na každý hrob položil kytici lilií. Ty měli nejraději.

„Miláčku, určitě jsou spokojení a šťastní,“ řekla Anna, která se objevila vedle mě. Zvedl jsem se a objal ji kolem pasu.

„Chybí mi,“ přiznal jsem a na zem dopadla další slza. Má láska mě pevně objala a já pocítil vlnu bezpečí a útěchy. Pohlédl jsem na nebe a usmál se na hvězdu, která zářila nejvíce.

„Mám vás rád,“ zašeptal jsem směrem ke hvězdě a sledoval, jak se zableskla.

Tak, a jsme u konce. Příběh Belly, Jacoba, Paula a ostatních je ukončený a já jen tupě zírám na obrazovku.

Páni, vůbec nevím, co napsat. S touhle povídkou jsem prožila několik krásných měsíců a vžila jsem se do jejich milostného příběhu a problémů, které museli vyřešit. Musím se přiznat, že jsem několikrát přepisovala to, co jsem měla napsané, a byla si jistá, že se to do příběhu hodí.

Chci moc poděkovat všem, kteří si moji povídku přečetli a zanechali mi hezké komentáře. Nečekala jsem, že bude tolik čtenářů, kterým se bude tento příběh líbit. Vážně jste mě moc potěšili.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 30. kapitola + Epilog: