Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 21. kapitola

21.01.2012 (17:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2219×

Paul

Čekal jsem cokoliv, ale to, co se stalo, všechno předčilo. Pořád jsem na svých rtech cítil její polibky a na zádech cítil její doteky. Usmíval jsem se a přál si, aby to tak bylo navždy.

„Ty hajzle,“ slyšel jsem za sebou křik a rychle se otočil. Rozzuřený Jacob se ke mně blížil a ruce měl pevně sevřené v pěstích. Zvedl jsem se na nohy a čekal, co udělá. Zastavil se kousek ode mě a s nenávistí v očích na mě hleděl.

„Jak jsi mi to mohl udělat? Málem jsi ji zabil, a když už je v pořádku, zase se vrátíš a líbáš ji?“ Vztekle prskal, ale já jeho slova moc neposlouchal. Spíš mě zaujalo, že se vůbec netřese a nezměnil se ve vlka. Jacob byl jeden z těch, který se neuměl moc ovládat a skoro vždy se měnil.

„Nejsi vlk,“ řekl jsem a překvapeně na něj hleděl. Nenávist v jeho očích zmizela a jeho výraz se stal neutrálním.

„Ne, nejsem. Kdyby si zbaběle neutekl a čelil svým problémům, věděl bys, co se stalo,“ zašeptal a sedl si do sněhu. Chvíli jsem ho pozoroval, ale nakonec jsem si dřepl vedle něj.

„Jacobe, co se stalo?“ zeptal jsem se a čekal na odpověď.

„Když se Bella uzdravila, koupil jsem domek. Je to daleko odsud, takže ideální místo na nový začátek. Jenže pak jsem měl nějaký záchvat nebo co a málem jsem umřel. Přestal jsem se měnit ve vlka a všechno se kazí. Bella už mě nemiluje a raději ode mě utekla,“ řekl smutně a já na chvilku viděl svět jeho očima. Přestal se měnit a pomalu ztrácel Bellu.

„Jacobe, promiň. Nechtěl jsem dělat potíže, ale Bellu jsem k ničemu nenutil. Přišla sama a byla ráda, že mě vidí,“ pověděl jsem mu a na jeho očích jsem viděl, že ví, že mám pravdu.

„Neotiskl jsem se do ní,“ svěřil se mi s něčím, co už jsem dávno věděl. Od první chvíle, kdy se stal vlkem, jsem věděl, že to není otisk.

„Já vím,“ řekl jsem mu a on se na mě podíval. Viděl jsem v jeho očích bolest a lásku.

„Paule, ale ona mě miluje. Sice teď máme těžké období, ale miluje mě,“ říkal mi, ale spíš to znělo, jako by to říkal sobě.

„Jacobe, kdyby tě milovala, nikdy by za mnou nešla a nenechala by se ode mě líbat,“ zašeptal jsem a on si nešťastně povzdychl. Položil si hlavu do rukou a lehce se pohupoval.

„Já se snažil být tu pro ni, ale nemám na to. Nejsem ten, koho si zaslouží,“ zašeptal a podíval se mi do očí. Věděl jsem, že je to konec.

„Jacobe, já ji opravdu miluju. Je pro mě všechno,“ pověděl jsem a on se trochu usmál.

„Jdi za ní, je u Charlieho,“ prozradil mi a zvedl se. Taky jsem se postavil na nohy a natáhl k němu ruku.

„Omlouvám se a slibuju, že Bella bude nejšťastnější žena na světě,“ slíbil jsem a díval se, jak svírá mou ruku. Usmál jsem se, pustil jeho ruku a odcházel hlouběji do lesa. Za běhu jsem se svlékl a oblečení přivázal k noze. Když jsem byl nahý, skočil jsem a proměnil se ve vlka. Mé tlapy se dotkly zmrzlé půdy a já utíkal k Belle. Čím jsem byl blíž, tím víc jsem se na ni těšil. Neviděli jsme se pár minut a já už to nemohl vydržet. Ty Vánoce, kdy jsem odešel, byly nejdelší v mém životě. Každý den jsem se díval na její fotku a sliboval si, že jednou budu s ní.

Doběhl jsem k jejímu domu, proměnil se v člověka a oblékl se. Stál jsem pod okny jejího pokoje a přemýšlel, co mám dělat. Zvonit nemůžu a mobil jsem si nechal doma. Nohou jsem rozhrábl trochu sněhu a našel pár malých kamínků. Vzal jsem je do ruky a jeden po druhém házel do jejího okna. Když jsem házel poslední, konečně se rozsvítilo a ona vykoukla. Usmál jsem se a zamával na ni.

„Paule, co tu děláš?“ zeptala se mě vyděšeným hlasem, když otevřela okno.

„Mluvil jsem s Jacobem. Neotiskl se,“ svěřil jsem se jí a ona se na mě překvapeně podívala.

„Já to věděla,“ zašeptala a povzdychla si.

„Bello, musím s tebou mluvit,“ řekl jsem a ona se podívala do pokoje.

„Táta je ještě v obýváku, slyším ho,“ křikla na mě a já dostal nápad.

„Jdi od okna,“ přikázal jsem jí a ona tak udělala. Skočil jsem na stěnu domu, chytil se větve a skočil na další, která mě bez problémů udržela. Pak stačilo udělat jen pár dalších kroků a byl jsem u ní. Na nic jsem nečekal a pevně ji sevřel v náruči. Nadechl jsem se její vůně a zasténal. Jacob už byl minulost, takže nic nebránilo tomu, abychom byli spolu.

„Jacob se neotiskl, ale já tě miluju,“ zašeptal jsem jí do ucha a ona se zachvěla. Cítil jsem, jak ztuhla, a ruce, kterými mě objímala kolem pasu, spustila dolů. Odtáhl jsem se od ní a zmateně na ni hleděl.

„Co se děje? Myslel jsem, že budeš mít radost,“ řekl jsem, ale ona se ke mně otočila zády a objala si hrudník.

„Jak můžu mít radost, když jsem ho podvedla? Třeba si to rozmyslíš, odejdeš a já budu sama,“ šeptla a já se začal smát. Z plna hrdla jsem se smál a ona se na mě překvapeně otočila. Když jsem uviděl její slzy, okamžitě jsem se smíchem přestal a přešel k ní.

„Bello, já tě miluju a nikdy tě neopustím,“ zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. V jejích očích se objevila radost. Celá její tvář se rozzářila a skočila mi do náruče. Okamžitě jsem ji k sobě přivinul a ona mě drtila ve své náruči. Její stisk mě skoro bolel.

„Miluju tě,“ řekl jsem a políbil ji. Užíval jsem si její polibky a nechal se ovládnout chtíčem. Rukou, kterou jsem objímal její pas, jsem sjel na její zadeček a zmáčkl ho. Zavzdychala mi do úst a zatahala mě za vlasy.

Bella

Ležela jsem na své posteli a dívala se do očí muže, který na mě hleděl očima plnýma lásky a chtíče.

„Bello,“ zavzdychal a pohladil mě po tváři. Rukou sjel na můj krk a po té na hrudník. Zavřela jsem oči a užívala si jeho doteky. Jednou dlaní pohladil mé ňadro a schoval ho do své medvědí tlapy. Můj dech se zrychlil a srdce bylo jako splašené. Dlaní přešel z jednoho ňadra na druhé a palcem pohladil mou bradavku. Nevydržela jsem to a nahlas zavzdychala. Vzpomněla jsem si na otce, který byl v obýváku, a raději se ztišila.

Nepostřehla jsem, kdy mi svlékl triko a podprsenku, ale když se jeho ruce znovu dotkly mých prsou, dotek jsem cítila jasněji. Prsty jedné ruky sjel na moje břicho a motýlími polibky ho slíbal. Krev se ve mně vařila a slyšela jsem, jak zhluboka dýchá.

Jeho teplá ruka se sunula po mém břiše níž, až se dotkla mého nejcitlivějšího místečka. Trhavě jsem se nadechla a překryla jeho ruku tou svou. Nikdy jsem nezažila tolik rozkoše a něhy. Jacob byl skvělý milenec, ale nikdy se mi moc nevěnoval. Paulovy prsty jemně hladily místo, které hořelo touhou a chtíčem. Snažila jsem se tlumit své vzdechy, ale jeho šikovné prsty mi v tom zabránily. Ukazováčkem a prostředníčkem kmital v mém lůně a já se za několik málo okamžiků hroutila v křeči uspokojení. Pod zavřenými víčky se mi měnily obrazce a veselé barvy. Zhluboka jsem dýchala a jediné, na co jsem byla schopná myslet, bylo, že je tu se mnou.

„Paule,“ zavzdychala jsem a po nekonečně dlouhé době otevřela oči. Skláněl se nade mnou a zbožným pohledem sledoval mou tvář. Svými rty vyhledal ty mé a jemně je okusoval. Po prožité rozkoši mi to přišlo málo, a proto jsem ho povalila na postel a obkročmo si na něj sedla. Sledoval mě hladovým pohledem a jednou rukou jemně pohladil mé odhalené bříško.

„Ne, teď budu laskat já tebe,“ řekla jsem a ruku, kterou mě hladil, jsem mu dala vedle svých nohou. Políbila jsem ho na ústa, bradu a nakonec jsem jazykem obkroužila místo vedle jeho tepny. Zavzdychal a pohladil mě po lýtku. Polibky jsem pokračovala směrem na jih. Nejdříve jsem polaskala jeho krk, hruď a po několika stenech, které vypustil z úst, jsem se dostala k jeho chloubě. Měla jsem v plánu ho potrápit a dovolit mu okusit stejnou rozkoš, kterou dopřál on mě, ale nedal mi možnost. Strhl mě pod sebe, mé rty uvěznil mezi svými a spojil naše těla v jedno. Po několika přírazech jsme se sladili a já se poprvé v životě milovala. S Jacobem to bylo tak jiné. On myslel jen na sebe a na své uspokojení, ale Paul se mi věnoval. Když cítil, že už za chvilku dojde vrcholu, hladil mě všude po těle, abych i já pocítila ten dokonalý pocit. Jeho rychlé pohyby a sladké doteky způsobily, že jsem se během několika vteřin dostala někam, kde jsem ještě nikdy nebyla. Nevydržela jsem to a nahlas zakřičela. Nevnímala jsem, že je doma táta, prostě jsem se nechala unést a plně se oddala pocitu, který mnou zmítal.

Když jsem se trochu uklidnila, uslyšela jsem něco, co mi neudělalo radost. Rychlé kroky na schodech dokazovaly, že se někdo blíží. Shodila jsem Paula na zem a řekla mu, aby se schoval pod postel. Rychle jsem si na sebe natáhla triko a až pozdě si uvědomila, že bylo Paulovo. Lehla jsem si na postel, přikryla se a snažila se uklidnit svůj zrychlený dech.

„Bello,“ slyšela jsem za dveřmi a sedla si. Zrovna ve chvíli, kdy se otevřely dveře, Paul schoval ruku, která vykukovala zpod postele. Usmála jsem se na vyděšeného tátu a snažila se vypadat rozespale.

„Co se děje?“ Zkoumavě se na mě zadíval a snažil se rozluštit můj výraz. Bála jsem se, že se prozradím, ale díky bohu mi uvěřil a přešel ke dveřím.

„Nechápu, po kom máš tak divoké sny,“ zašeptal pod vousy a zavřel dveře. Oddychla jsem si a podívala se pod postel. Paul se snažil nesmát a dusil své pobavení v mé dece, která byla položená na zemi.

„Ach, Bello. Jestli je s tebou pořád takováhle sranda, tak to se mám na co těšit,“ zasmál se a vylezl ze svého úkrytu. Mrskla jsem po něm polštář, ale i mou tvář zdobil úsměv.

„Bello, miluju tě a jsem šťastný. Bylo to úžasný,“ řekl a políbil mě. Když se odtáhl, pohladila jsem ho po tváři a usmála se.

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem a překvapeně poslouchala, jak pravdivě to znělo. Podívala jsem se na něj a výraz v jeho tváři dokazoval, jak moc je šťastný.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 21. kapitola :