Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska za mřížemi - 29. kapitola

25.11.2011 (20:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4072×

„A já jsem zase ráda, že vás vidím,“ ozval se z vedlejší postele smích.

„Vivi?“ zašeptala jsem zaraženě. Co tu dělá? Že by se sem vloupala? Ale jak? A navíc v noci? To je divný i na ni.

„Jasně že jsem to já, trdlo!“ smála se. Měla jsem ohromnou radost, že ji slyším, ale nebude mít z toho malér?

„Kdo to je?“ pošeptal mi Dave do ucha.

„Dave? Ráda bych ti představila svou nejlepší kamarádku Vivien. Vivien, tohle je Dave, můj kluk,“ představila jsem je. Jakmile jsem vyslovila druhou část mého proslovu, Dave se místo přivítání vrhl na mě. Přivlastňoval si mé rty s takovou vášní, že jsem mu nedokázala říct stop a jen jsem si ho užívala.

„Tak si to necháme na jindy, co říkáte?“ promluvila Vivi a odstrčila nás od sebe. „Jinak… Koukám, že máš vkus, Bello. Takovej kus a musí umět dobře líbat…“ Sledovala jsem, jak se chtivě kouká na mého Dava a olizuje si horní ret. Cítila jsem ohromný vztek. Tak ona je tu sotva pár minut a už si bude dělat pomyšlení na mého kluka?! Připadala jsem si jako hysterka. Proč žárlím zrovna na Vivi? Jsem blázen.

„Díky,“ odpověděl jí Dave a pevněji mě objal. Jsem snad v ráji? Mohla jsem si najít někoho lepšího? Ne!

„A co tu vlastně děláš?“ zopakovala jsem otázku.

„Já ti slíbila, že tě v tom nenechám, pamatuješ?“

„Pamatuju… A proto tu sedíš?“ nechápala jsem.

„Jsem nový pacient, trubko! Sice budu muset častěji používat ten nový způsob,“ mrkla na mě, „ale nějak to zvládnu. Teď jsi důležitá ty a… Mohl bys nás, Davide, chvilku nechat?“

Nechtěla jsem, aby musel Dave pryč. Vždyť je zraněný… Proto jsem Vivian chytila za zápěstí a táhla ji do pokoje. Překvapilo mě, že jsem neprocházelo kolem doktora a cestou jsem nepotkala ani jednu sestřičku. Nemají tu hlídat pacienty? Co kdyby se někomu něco stalo… Byli by v háji a pacient by umřel.

Když jsme dorazily do pokoje, sedla jsem si na postel a čekala, co mi bude chtít tak důležitého říct. Ona si přešla na vedlejší postel a koukala se na mě. Pozorně jsem si ji prohlížela, než mi ji zase odvedou. Opravdu jsem vypadala stejně jako ona? Opravdu jsem byla takto hubená? Jen kost a kůže, propadlé tváře, vystouplý hrudník, skoro žádná prsa… Jak jsem mohla být tak blbá? Ničit své tělo, svou přirozenou krásu?

„Koukám, že ses změnila,“ začala Vivi. „A to o dost… Co ti tu, proboha, dávají? Oni tě po obědě hlídají, abys nešla zvracet?”

„Změnila? Oni mi tu něco dávají? A nehlídají!“ zareagovala jsem překvapeně. Co by mi tu měl kdo co dávat? A hlídat… To bych tady udělala pořádný kravál!

„No… Dost jsi přibrala, víš?“ Zhnuseně si mě prohlížela. „Měla bys se sebou rychle něco udělat, nebo dopadneš jako Jessica – špek všude, kam se podíváš. A pak se diví, že je pořád sama, blbka.“ Nechápala jsem to. To se tolik změnila ona nebo já?

„Nevím…“ odpověděla jsem jí. Bylo mi trapně. Mrzel mě její vyčítavý pohled. Vždyť jsme do toho šly spolu a ne jen ona sama. Neměla bych jí to takhle oplácet. Možná bych se k tomu měla vrátit.

„Ale já jo. Nebo to s tebou dělá ten tvůj novej… David se jmenuje?“

„Jeho do toho netahej!“ naštvala jsem se. To, že si někoho najdu, je moje věc! Neznamená to, že mi ho hned může zkritizovat. To nedovolím, už ne!

„Uklidni se, ano? Já jen, že jsi celkově jiná… Hysterická?“

„Co…“ Nebyla jsem schopna slova. Ona mi bude říkat, že jsem hysterka? Zatínala jsem pěsti, abych se aspoň trošku ovládala. Byla jsem příliš vzteklá, abych byla schopna normálního myšlení a na to, abych se s někým poprala, jsem už dost stará.

„Tak jinak… Od zítra ti pomůžu dohlížet na tvou dietu. Co kdyby tě přišel navštívit Mike, hm? Co bys dělala?“

„Nechala ho být! Mám Dava!“

„No jo, no jo… Ale i tak. Opravdu teď nevypadáš moc dobře. Jen nechci, aby to s tím tvým nedopadlo jako s Mikem.“ Vivien pokrčila rameny a rozešla se ke dveřím.

„C-co? To by mi Dave nikdy neudělal…“ dostala jsem ze sebe zaraženě. On přece takový není. Neudělal by mi to. Vždyť… On mě má rád, sám mi to řekl. A jsme spolu krátce. Ne! Je to blbost!

„To sis myslela o něm, a jak to dopadlo,“ odpověděla mi mezi dveřmi a zmizela. Co budu dělat? Nechci o něj přijít, ne teď. Asi přeci jenom budu muset shodit nabraná kila…

Shrnutí

Jelikož je zítra sraz v Praze, tak nevím, jak stihnu další kapitolu. Kdyby tu náhodou zítra nebyla, tak tu bude v neděli dvojitá.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska za mřížemi - 29. kapitola: