Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska nebo povinnost? III.

The Host


Láska nebo povinnost? III.Tak opět se vám tu hlásím s mou povídkou. Tahle kapitola bude vlastně skoro o ničem. Rose se seznámí s Emmettem a bude tu i slíbená Victoria a James. Tak si to užijte. rosaliC

 

Ahoj, ségra, já jsem Noele,” pozdravil mě hezky po domácku.

„Rosalie,” přijala jsem jeho ruku.

 

 

„Takže jsme vážně upíři?” zeptala jsem se Noela. Procházeli jsme se lesem nedaleko té malé vesničky.

Noele mi to všechno vysvětlil, ale já se pořád nemohla rozhodnout, jestli pojedu zachránit Iss nebo zůstanu tady.

Noele mi taky vysvětlil, že princezna Iss je pravděpodobně také upír, ale tak trochu ob generaci. A taky mi řekl, že se o ni nemusím bát. Prý je Edward – bratr Alice a Jaspera – rozhodnutý ji zachránit, protože ji miluje.

Ovšem nejdřív jsem si myslela, že i přesto bych měla jet s ním, ale po přemlouvání celé rodiny Cullenových – tak se jmenují Jasper, Alice, Edward, Carlisle, Esmé a Emmett. A jak jsem zjistila, všichni tady v tom táboře, takže i můj bratr a nově i já jsme se rozhodli, že tu zůstaneme.

Když jsem to pověděla Noelovi, měl z toho velikou radost. Ale zpátky do přítomnosti:

Zrovna jsem ze srandy šťouchla do Noela: „Fakt myslíš, že bych zapadla mezi takové mimoně, jako jste vy?”

On se tomu jen zasmál a řekl: „Ano, to přesně si myslím, ty můj malý mimoňáku!” To mě dostalo.  

Začali jsme se pohlavkovat a nakonec jsme se svalili na zem a tam jsme si se smíchem házeli trávu do vlasů a další šílenosti.

To víte, tak dlouho jsme se neviděli… Vlastně tohle je asi poprvé… No, musíme si ty roky, co jsme se neviděli, nějak nahradit, ne?

Váleli jsme se pod temnou oblohou plnou hvězd… Počkat, hvězd? Ani jsem si nevšimla, že už je večer.

No, neřešila jsem to a dál blbla se svým bráchou. Vychutnávala jsem si ten pocit někam patřit.

Když tu najednou…

„Ty jo, můžu se taky přidat?” zeptal se nás hluboký sexy tenor.

Zvedla jsem hlavu a uviděla ho! Toho, na kterého jsem vystartovala. Teď měl okolo pasu dýku – asi pro všechny případy. No, ale stejně by mu to moc nepomohlo – jiskřičky v očích a přitroublý úsměv. Rychle jsem vstala a pocítila malou dávku studu.

Podala jsem mu ruku a spustila: „Ahoj, myslím, že jsme se ještě neměli možnost pořádně představit. Já sem Rosalie, ale říkej mi Rose. Jo a moc se ti omlouvám za to nedorozumění minule.”

Přijal mojí ruku a řekl: „To je v pohodě. Já jsem Emmett.”

Usmála jsem se na něj a opatrně uvolnila ruku z jeho sevření. Docela se mi líbil. Tak ne docela, hodně se mi líbil, byl to ten typ chlapa, co má úplně nádherný tělo a obličej taky nebyl k zahození…

Najednou se k nám přihnaly dvě roztomilé bytůstky. Tak jo, moc roztomilé nebyly. Ta jedna – mimochodem ženského pohlaví – chytla majetnicky okolo pasu Emmetta a dala mu pusu na rty. Měla sytě červené vlasy a takové fialovomodré oči, super postavu a oděná byla v kůži černé barvy. Ta druhá osůbka – mužského pohlaví – byla její přesný opak, teda co se vzhledu týče, oděni byli stejně. Měl tmavé oči, skoro černé, a blonďaté dlouhé vlasy stažené do ohonu na temeni hlavy.

„To jsou sourozenci James a Victoria, ale každý jim tu říkají ďábelská dvojčata,“ pošeptal mi Noele a já málem vyprskla smíchy u slova ďábelská, ale když se na mě již zmíněná dvojčata podívala, smích mi uvázl v krku. V očích měli vepsanou smrt a škodolibost.

Hned jsem věděla, že s nimi si to člověk nemá rozhádat, pokud chce mít všechny končetiny na svém místě a celé. A to já rozhodně chci.

Nicméně taky jsem se jim představila a oni mně také.

Pak už jsem to ale nevydržela, rozloučila jsem se s nimi a táhla bratra pryč, předem rozhodnutá v jejich přítomnosti trávit co nejmíň času…

 

 

Bratr mě zavedl do mé chatrče a popřál mi dobrou noc. Udělala jsem totéž a vlezla dovnitř.

Rozsvítila jsem svíčky, co tam byly, a rozhlídla se po pokoji. Nic moc jsem tam neměla, ale všimla jsem si pár uhlů a plátna.

Vzala jsem si to a začala kreslit. Kreslila jsem už od dětství, vždycky jsem si přitom zpívala a vylívala si u toho srdce.

Dneska jsem kreslila, co mě napadlo, a po pravdě řečeno jsem ani nedávala pozor, co vlastně kreslím.

Ani jsem si nevšimla, že brečím, ale už je to tak. Poprvé za celých 13 let jsem se rozbrečela. A byly to pořádný krokodýlí slzy. Brečela jsem dlouho a tak moc, že jsem přes ně neviděla na plátno, ale když jsem přestala po dlouhý době brečet, otřela si slzy a koukla na plátno, co jsem to vlastně vytvořila, zatajil se mi dech.

Byla to skica muže a ženy.

Oba dva se usmívali na své dvě děti. Byla to holčička a chlapeček. Když jsem se koukla pořádně, tak jsem uviděla, že ta holčička je až moc podobná mně a ten chlapeček jako by z oka vypadl Noelovi.

Usmála jsem se na ten obrázek a vyvěsila si ho nad postel. Konečně jsem začala cítit únavu. Zalezla jsem si na lůžko a hnedka jsem usnula se spokojeným úsměvem na rtech.

 

 

Tak, máme tu konec třetí kapitoly, kterou, abych řekla pravdu, jsem napsala z donucení sebe samé a martina946. Ano, je sice trocho oddechová, ale to je konec konců celá povídka.

 

Jo a ještě tu mám dárek pro mé věrné komentátorky martina946, gabinka, GabrielaVespucci, Ceola a Cullen01.

 

Máte tu fotku Noela:

 

 

noele

 

rosaliC

 

P.S.: Speciální vzkaz pro ty, co si to přečtou, ale neokomentujou to. Samozřejmě tím nemyslím tyto skvělé lidičky: martina946, gabinka, GabrielaVespucci, Ceola a Cullen01.

Nechci být moc náročná nebo tak, ale fakt byste mi tam dole nemohli napsat aspoň smajlíka? Opravdu bych vám byla moc vděčná.

 

 

 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska nebo povinnost? III.:

 1
3. martina946
21.08.2013 [9:35]

Konečně dálší kapitola Emoticon Emoticon Emoticon
Upřímně jsem si ale nejdříve musela přečíst tu minulou, jelikož mám děravou palici a nemohla jsem si vzpomenout o čem minulá kapitola byla Emoticon Emoticon
No každopádně jsem ráda, žes jí napsala i když z donucení.
Kapitola byla krásná a vůbec jsem nečekala, že tam takhle zamotáš Victorii s Jamsem Emoticon Emoticon
No nejvíc mě ovšem dostalo zjištění že Emmett chodí s Victorii. Chjo já jsem ho přála Ross Emoticon
Doufám, že to nějak napravíš Emoticon Emoticon
Jinak Noela jsem si nějak takhle představovala, i když na můj vkus pusobí trochu děcky, ale co. Emoticon Emoticon Emoticon
Moc se těším na dálší kapitolu tak ať už je tady Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20.08.2013 [20:16]

GabrielaVespucciKrásná fotečka a děkuji za věnování. Co dodat ke kapitole. Opravdu povedená :-)
P.S máš báječný vkus Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.08.2013 [15:10]

BlotikAhoj,
článek ti vracím k opravě.
* Čárky.
* Jsem/sem. Jsem je tvar slovesa být, sem je zde, na toto místo.
* Shoda přísudku s podmětem.
* Píší se vždy jen tři tečky, nikdy dvě nebo čtyři a více. Jenom tři.
* Přímá řeč. Zde ti posílám její koncept.

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

* Mně/mě. Mně se píše v 3. a 6. pádě, mě ve 2. a 4. pádě.
* Předložky z/s. S je v 7. pádě, z ve 2. pádě.

Až si chyby opravíš, znova zaškrtni Článek je hotov. Pokud si s nimi nevíš rady, zajdi do sekce Pomoc autorům a najdi si korektora.
Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!