Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska co mi dává křídla 4. kapitola

04.09.2018 (12:00) • Eviie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 974×

„Pořád jako malá,“ zasmála jsem se tomu. Stejná jako její tvrdohlavý otec. Proběhlo mi hlavou, ale tuhle myšlenku jsem hned zapudila zase hodně hluboko.

Minulost  

„Ty tmavě modré, vypadáš v nich skvěle,“ kýval hlavou a usmíval se jako malý kluk. Zasmála jsem se a prohlédla se v zrcadle.

„Nebyly ty černé přeci jen lepší? Tyhle jsou moc, trochu moc… No ty víš,“ zakroužila jsem v oblasti hlubokého výstřihu. Bylo to moc odvážné, tedy aspoň na mě. Za pár dní se chystal školní ples a já si musela vybrat nějaké šaty. Koho jiného jsem si sebou měla vzít jako rádce než Edwarda? Sice jsem ho musela přemlouvat, ale nakonec se nechal. Proto jsem teď na sebe hleděla do zrcadla a všimla si, jak mě pozoruje. Nebyl to nepříjemný pohled, líbilo se mi, že se na mě dívá. Jako bych se mu snad líbila. I když si to spíš jen má hlava namlouvala.

„A co vůbec ta Cindy?“ zajímala jsem se. Zavřela jsem se do kabinky a začala se převlékat.

„No… Víš,“ odmlčel se. Ten trouba chce pozvat tu nejhezčí holku – po jeho sestře – na škole na ples, ale nemá na to koule. Bože. Kdo jiný by na to měl mít větší právo než právě Edward? Vždyť ona po něm slintala jak po uzeným.

„Pro Krista Edwarde! I Erik se rozhoupal k tomu, aby pozval mě. A ty nejsi schopný pozvat ji? Zítra za ní musíš jít. Jinak ti ji fakt někdo ukradne před nosem,“ protáčela jsem oči.

„Takže ty-,“ odmlčel se, „jdeš s Erikem?“

„Jo, nečekala jsem, že mě pozve. Počítala jsem s tím, že tam půjdu sama,“ zasmála jsem se a vyplula z kabinky. „Co se stalo?“ zarazila jsem se nad jeho smutnýma očima. Na vteřinku si moje hlava pomyslela, že by snad chtěl jít se mnou, ale to nepřicházelo v úvahu.

„Jen se prostě bojím,“ uzavřel debatu a tím mi jasně vysvětlil situaci a mou naivitu. Holka bláhová.

No a tak jsme se nějak dostali k tomu, že se Edward přeci jen odhodlal ji pozvat. Ta mu málem brečela na rameni radostí. Hrůza. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se odhodlal a vyšlo mu to, na druhou stranu bych té holce šla nejraději urvat hlavu. Protože kdybych nebyla blbá, zeptala bych se ho sama, jestli půjde se mnou. Ale už bylo pozdě. Tak třeba příště.

...

„Sluší ti to,“ usmíval se na mě od dveří. Vyzvedával mě, abych nemusela autem. Byla jsem ráda, že pro mě přijel, i když by správně měl jet pro Cindy. Musela být naštvaná, když jí řekl, že pro ní nepřijede a potkají se až na místě. I když jsem ho přesvědčovala, že si to zařídím, že si nemusí dělat hlavu - nedal se. 

„Děkuju,“ začervenala jsem se nad jeho lichotkou. Těšilo mě slyšet něco takového z jeho úst.

U auta mi jako správný džentlmen otevřel dveře a pomohl mi nastoupit. Bylo to tak vtipné a přitom se mi to tak líbilo. Musela jsem tehdy protočit oči sama nad sebou, jelikož jsem byla příšerná.

„Není naštvaná?“ zajímala jsem se po chvíli. Přesně věděl, koho mám na mysli.

„I kdyby byla…“ Pokrčil rameny a nasadil pokřivený úsměv.

„Proč tohle vůbec děláš?“

„Bello, znám tyhle plesy. Alkohol je zakázaný, ale placatku něčeho tvrdšího u sebe má každý druhý. Náhodou se něčeho napiješ… Chápeš. Takhle si tě aspoň pohlídám,“ vysvětlil mi. Celkem mě naštvalo, že má potřebu mě hlídat, není to žádný můj starší bratr ani otec, aby si dělal starosti. Ale přeci jen to od něj bylo hezké.  

Když jsme dorazili na místo, rozešli jsme se každý za svým partnerem. Moc jsem se bavila, až na chvíle, kdy jsem se musela dívat na to, jak se Cindy po Edwardovi vyloženě plazí a on si to užívá. Mně se Erik nikdy moc nelíbil, ale byl fajn. Takže jsem si díky jeho přítomnosti večer užila a dobře se pobavila. Jak říkal Edward - na alkohol taky došlo a já už před půlnocí začínala cítit ten příjemný pocit rozlívající se mi po těle, který právě onen alkohol způsoboval. Jazyk se mi pletl za každým třetím slovem, ale nálada stoupala a já se cítila uvolněně. V jednu chvíli jsem se zapotácela a neudržela balanc, naštěstí mě Erik po mém boku přichytil a já neskončila na zemi. Oba jsme se tomu začali hrozně smát a vydali se ven. Potřebovala jsem na vzduch.

Ten neměl tak blahodárné účinky, jaké jsem si představovala. Spíše dopomohl k většímu motáku, než jsem měla do této chvíle.

„Budu zvracet,“ stačila jsem zahuhlat a už jsem se lomila nad lavičkou a dávila se obsahem svého žaludku.

„Jsi v pohodě?“ třeštil na mě Erik oči. Musela jsem vypadat příšerně, protože přesně tak jsem se teď i cítila.

„To bude dobrý, běž dovnitř,“ pokynula jsem mu. On na nic nečekal a vydal se pryč. Nepotřebovala jsem, aby mi tady někdo dělal asistenci zrovna v této chvíli. Rychle jsem se vydala pryč od místa, které jsem právě pozvracela a namířila si to za tělocvičnu, ve které se ples odehrával. Jakmile jsem byla za rohem, zkontrolovala jsem si šaty – díky bohu, žádné škody – a opřela se o chladnou stěnu. Zhluboka jsem dýchala a nadávala si, že jsem něco vůbec pila.

Mohla jsem tam stát možná tak deset minut, když se najednou z poza rohu vyřítil Edward.

„Proboha, Bello! Víš, jaký jsem měl strach? Co se děje?“

„Nic mi není, jen jsem chtěla na vzduch,“ nechápala jsem, proč tak vyvádí.

„Viděl jsem Erika, ale tys nikde nebyla.“

„On ti to vyslepičil?“ mračila jsem se. To mi mohlo být jasné, že mu hned půjde požalovat.

„Co?“

„No Erik přece, poslala jsem ho dovnitř,“ mávla jsem rukou směrem za budovu.

„Počkej, on tě tu nechal samotnou?“ začal se vztekat.

„Uklidni se proboha, vždyť o nic nejde,“ protočila jsem očima, ale opět se mi zamotala hlava a mě se podlomila kolena. Čekala jsem tvrdý pád na chodník, který se kolem celé tělocvičny táhnul, ale pád se nekonal.

„Otevři oči,“ napomenul mě a já tak udělala. Edward mě držel pevně v náručí a díval se mi do očí. Mohla by to být hezká chvíle, kdybych se vzápětí nepřetočila a neobhodila mu boty.

„Děkuju,“ zasmál se a pomohl mi narovnat se.

„Hrozně se omlouvám, Edwarde, já ti je vyčistím. Promiň,“ cítila jsem se hrozně poníženě.

A tak jsem tehdy poprvé přespala u Cullenových, jelikož v tom stavu mě domů pustit nemohl. Takže to má dcera má po kom mít.

Současnost

Právě jsem pátrala po tom, kde mám telefon, když mi začal zvonit. Podívala jsem se na display a zjistila, že mi volá Andre. Hlavní pořadatel a koordinátor akcí, na kterých jsem mu občas vypomáhala.

„Ahoj, Andre,“ zvedla jsem telefon s úsměvem.

„Belli, ahoj! Moc, moc tě prosím, nemohla bys v pátek dorazit? Vím, že je to narychlo, ale máme nečekanou akci. Má přijít skoro dvě stě lidí. A nejmenovaná dáma, která to celé pořádá je maniak. Mám dokonce i návrhy prostor pro výzdobu. Už teď jsem z toho šílený. Dala mi dokonce seznam, kde jakou výzdobu koupit!“ žvatlal naléhavě. Nešlo mu odmítnout. Jednalo se o peníze navíc a tahle práce mě bavila.

„Určitě, ráda pomůžu.“

Hovor jsme nakonec utnuli asi po dvaceti minutách, když mi sděloval, že je zasnoubený se svým přítelem Derekem a že všechno ostatní mi povykládá, až se uvidíme.

Autor: Eviie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska co mi dává křídla 4. kapitola: