Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska co mi dává křídla 6. kapitola

Láska co mi dává křídla 6. kapitolaNe vždy jde vše podle plánu.

Když jsem se osprchovala a nahodila mé kraťasy a tričko na spaní, s ručníkem na hlavě jsem se vydala k sobě do pokoje. Když jsem otevřela dveře, Edward ležel vyvalený na posteli a spal. Nohy i ruce roztáhnuté od těla, jako by snad skákal na postel a za letu usnul, pusa dokořán. Chrápal jako na lesy. Pousmála jsem se nad tím, jak spokojeně vypadal. Vycupitala jsem z pokoje, zhasla světlo a vydala se spát.
 
Současnost
Ani jsem se nenadála a už jsem opět stála před Seattelovskou City Hall. Obrovský komplex, z větší části prosklený, byl jako stvořený pro takové akce a večírky. Měl hned několik sálů a místní smetánka se přímo vyžívala v tom, pořádat zde ty jejich sešlosti. Pro zásnubní večírek to bylo až moc přehnané, aspoň co se mého názoru týče. Ale jelikož šlo očividně o nějaké zazobance, bylo mi jasné, že se prostory budou určitě hodit. Nehledě na jejich požadavky.
„Andre, ráda tě vidím,“ usmála jsem se na něj a objala ho. Už teď na něm bylo poznat, že neví, kam dřív skočit. Objetí mi jemně oplatil a už-už opět letěl pryč. Rozhlédla jsem se kolem sebe a musela uznat, že květinová výzdoba vypadá nádherně. Velké kytice ve stejných vázách, přesně naaranžované, aby ani jedna kytka nevyčnívala. Vypadalo to dokonce, že se v těch kyticích nenajde ani žádný zvadlejší okvětní lístek. Hortenzie společně s liliemi a třešňovými květy mi vyrazily dech. Byla to nádhera. Tak zvláštní kombinace a přitom byla tak dokonalá. Bylo z nich vytvořeno i pár girland, které volně vysely ze stropu. Ještě nikdy jsem nic krásnějšího neviděla. Já byla typ člověka, který nikdy kytkám neholdoval. Neuměla jsem jim nikdy přijít na chuť. Občas jsem nějakou dostala k narozeninám, ale ta po chvíli uvadla a já ji vyhodila. Nemělo smysl kupovat si nějaké kytky v květináči, jelikož by dopadly stejně jako ty vázané. Ale to, co jsem v tuto chvíli měla před sebou… Neuměla jsem to popsat slovy.
„Jo, je to nádhera, ale dalo to zabrat,“ zabrblal Andre, který kolem mě prosvištěl s další vázou a štosem papírů v ruce. Opět měl připravené přesné pokyny – co, kam a v jakém úhlu. Vše muselo být perfektní. Protočila jsem očima a pomyslela si jen jedinou věc. Ten chlap se jednou zblázní. Poté jsem se odebrala do zadních prostor, kde byla kuchyně a zákulisí, které vedlo k malému pódiu, na které se v tuto chvíli neslo piano. O nějakou chvíli později dorazil mladý chlapec, který za piano usednul a začal si zkoušet nejrůznější skladby. O chvíli později ho následoval zbytek jeho doprovodu, mladá žena, která mohla mít možná tolik, co já, si nesla malé pouzdro, ze kterého vytáhla housle. Dále se na podiu objevili další tři muži, kteří vytáhli basu a violoncella. Začali se připravovat a zkoušet. Hráli velmi příjemně a já díky jejich hudbě cítila jakýsi vnitřní klid. Při vážnějších skladbách mi naskakovala i husí kůže. Jak pošetilé u částečného upíra...
 
Jakmile se začalo stmívat, zavolal si mě můj šéf. Spěchala jsem za ním s otázkou v očích, jelikož jsem ho snad půl dne neviděla a teď mě ještě vyrušuje při konečném odstraňování zbylých nedostatků.
„Zavři oči,“ pokynul mi. Zamračila jsem se, ale něco v jeho očích mi dalo jasně najevo, že ho mám poslechnout. Opatrně mě chytil za ruku a táhnul mě směrem k hlavnímu vchodu. Díky čerstvému vzduchu, který jsem nasála do plic, jsem věděla, že jsme právě vyšli ven před budovu. Poté jsme se zastavili, ale ještě mě stihnul upozornit, abych se nedívala. Poté jsem slyšela jemné šustění jeho saka, lusknutí prstů a následně několik obdivných výdechů. „Už,“ zaznělo z jeho úst a já otevřela oči. Musela jsem zalapat po dechu, když jsem viděla tu nádheru. Netušila jsem, kde celý den byl, ale když jsem viděla tu nádheru před sebou, pochopila jsem. Květinová výzdoba, stejná jako uvnitř v sále se táhla kolem zábradlí, kde byla propletena se svítícími řetězy. Téměř celá přední strana budovy se jemně třpytila v odlesku světýlek. Na schodech před budovou byly různě rozloženy pohárky se svíčkami. Přišla jsem si jako v pohádce. Nikdy v životě jsem nic krásnějšího neviděla.
„To je…bože,“ hledala jsem správná slova. Ale žádné slovo nebylo dost dobré na to, aby vystihovalo krásu přede mnou. Ještě chvíli jsem si mohla dopřát pozorování něčeho tak nádherného a poté se musela opět pustit do práce. Zbývala necelá půlhodina, než měli začít přijíždět hosté a vše muselo být do detailu perfektní. Andre speciálně pro tuto akci najal nejlepší lidi, které měl. Moc dobře věděl, že to bude oříšek. Ale se spolehlivými lidmi jde všechno.
 
„Hosté jsou tady, jdeme na to!“ zavelel a společně jsme si to namířili do haly, která se pomalu začala plnit. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, co je na spoustě z hostů zvláštní. Jakmile jsem si to však uvědomila, chtěla jsem se vydat na úprk. Hodně hostů se skládalo z upírů. Předpokládala jsem tedy, že celá tato oslava bude pořádána právě pro někoho z nich.
Chtěla jsem se bát, ale neuměla jsem se přimět k tomuto pocitu. Viděla jsem jejich zlaté oči a tak nějak jsem cítila vlnu klidu, která mě vyloženě zaplavovala. Připomínala mi totiž tak dávné chvíle, na které jsem strašně ráda vzpomínala.
Andre za mnou ještě přiskočil ohledně plánu, který se chystá. Ti zasnoubení tady přijedou společně s nejbližší rodinou a myslí si, že to má být nějaká menší hostina pouze v rodinném kruhu. O tomhle vůbec netuší. Během chvíle jsme dostali povel, že jsou téměř na místě a že se máme připravit. Zhasnuli jsme tedy světla a vyčkávali. Jediné co mohli přijíždějící vidět, bylo venkovní osvětlení, které jim určitě muselo něco napovědět. Bylo to totiž až moc velkolepé na malou rodinnou oslavu. V sále nastalo hrobové ticho a každý napjatě vyčkával na okamžik, kdy se otevřou dveře. Jakmile se tak stalo, rozsvítila se všechna světla a rozezněla se hudba.  Sborové, „překvapení!“ zaznělo sálem. Já vykulila oči a zalapala po dechu.
„Ne, ne, ne, ne!“ trousila jsem si šeptem pod nosem a snažila se namluvit si, že to není možné. Abych se přesvědčila. Ale bohužel, byla to realita. Celá ta scéna, co se přede mnou právě odehrávala, byla skutečná, i přesto, že bych si myslela, že to je jen hodně špatný sen.
Edward stál po boku své – usoudila jsem to podle toho, jak ji držel kolem pasu – přítelkyně. Oba vypadali jako nějaké filmové hvězdy. Edward vypadal úplně stejně, jak jsem si ho pamatovala. Vlasy v neuspořádaném, ale přesto dokonalém rozcuchu. Smoking mu padl jako ulitý, předpokládala jsem tedy, že je šitý na míru. Zeširoka se usmíval a ukazoval tak dokonalou řadu bělostných zubů. Po svém boku měl nádhernou dívku v blond vlasy a perfektní postavou. Dlouhé nohy, úzký pas, prostě dokonalost sama. Na chvíli jsem se zahleděla na ruku, kterou měl položenou kolem jejího pasu, na pouhou vteřinu zatoužila, abych teď mohla stát na jejím místě. Oběma se v tváři odrážela radost a překvapení.
O zlomek sekundy později mi došla jedna nepříjemná věc. To pro ně je tahle oslava! Oni jsou zasnoubení! 
Cítila jsem jak, mi začala tepat žíla na spánku díky množství krve, které se mi vehnalo do hlavy. Tohle bylo zlé, hodně zlé. Nejhorší na tom bylo, že jsem nemohla odejít, jelikož se mnou Andre počítal a potřeboval mě. Snažila jsem se splynout se stěnou. Jen ať si mě nevšimne. Nechápala jsem, co tady dělá, co tady dělá celá jeho rodina. Proč si vybrali zrovna tohle město? Tohle místo? Proč zrovna Adnrého?
 
Nálada mi klesla pod bod mrazu a já se celý večer snažila vyhýbat komukoliv, kdo by se někomu z Cullenových byť jen podobal.
Bylo to na mě moc. Ten zvláštní pocit, který mi proudil celým tělem, ta nervozita a bolest žaludku mě srážely na kolena. Proto jsem se na chvíli přeci jen vydala pryč ze sálu a zapadla do potemnělé chodby za kuchyní. Chodba vedla k nouzovému východu a já začala uvažovat, že by vůbec nebyl špatný nápad utéct. Mohla bych se Andremu potom omluvit, že se mi udělalo zle. Nebo tak něco. Byl by naštvaný, ale určitě by ho to přešlo. Myšlenku jsem ale opět zazdila hluboko v mém mozku. To mu nemůžu udělat. Vždyť o nic nejde. Nikdo se nic nedozví. Pokud se potkáme, pozdravím ho a půjdeme dál. Nic víc. Přemlouvala jsem samu sebe. Byla to pravda. Nebudu mu hned povídat o našem dítěti. Proč? On je zasnoubený a očividně šťastný. Nepotřeboval nic z toho vědět.
Celkem uklidněná jsem se vydala zpět do sálu. Podívala jsem se do zrcadla a rozpustila si vlasy. Můžu přece vypadat trochu dobře, ne?  Ještě jsem se párkrát zhluboka nadechla a nahodila úsměv. Nebudu přece odrazovat lidi a upíry kolem sebe tím, jak znechuceně se tvářím.
Probíhalo to v pohodě. Když kolem mě procházela Rosalie, bylo mi jasné, že o mě ví. Taky mi bylo jasné, že její upíří paměť na mě nemohla zapomenout. Jen mě poctila její ignorací, za kterou jsem v tuhle chvíli byla nesmírně šťastná.
Zrovna, když jsem si to mířila do kuchyně, abych upozornila, co vše je nutné doplnit a taky že chodí málo lidí s tácy šampaňského, když mě zastavil něčí hlas. Až moc známý, abych nevěděla, komu patří.
„Bello?“
Zůstala jsem stát jako opařená a odmítala se otočit.
„Bells jsi to ty?“ zaznělo trochu naléhavěji a já se chtě-nechtě musela na dotyčného podívat.
„Ahoj, Edwarde.“ 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska co mi dává křídla 6. kapitola:

 1
2. Betuška
28.09.2018 [19:57]

osem rokov...no vypadalo to , že edward nestrádal za bellou...tak to som zvedavá, ako sa s tým popasujú...teda hlavne ty Emoticon Emoticon

1. Eivli
27.09.2018 [19:23]

juchůů konečně Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon už se moc těším na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!