Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Květiny pro Bellu - 9. kapitola

pbALZH


Květiny pro Bellu - 9. kapitolaCo nás dnes čeká? Bella se vydá na nákupy do Port Angeles. Tam se setká s Alice a Rose. Společně si zajdou do kavárny, kde počkají na kluky. Bella zjistí, že s nimi není Edward. Ostatní ji lákají do kina. Půjde? Setká se nakonec s Edwardem?

 

Květiny pro Bellu – 9. kapitola

 

Když vidím Tvé slzy, trhá mi to srdce.

E.

Zalapala jsem po dechu. Něco podobného mi řekl v noci. Viděl mě snad znovu brečet?

 

Tu noc se mi o něm zdálo.

Ležela jsem v posteli a celý pokoj, včetně postele, byl zasypán květy slunečnic. Edward seděl na jejím kraji a rozprostíral další a další květy po celém mém těle. Celou dobu se usmíval a já si připadala jako očarovaná. Rukávy na bílé košili měl ležérně ohrnuté, bronzové vlasy mu trčely do všech stran... Najednou zvedl hlavu od květin a naše pohledy se setkaly. V tu chvíli jsem v jeho očích četla tolik lásky...

„Edwarde?“ zašeptala jsem do ticha. Posadila jsem se na posteli a zamžourala do tmy. Ten sen byl tak skutečný, až jsem byla zklamaná, když jsem ho u sebe v pokoji nenašla. Vstala jsem, došla k oknu a nadechla se chladného vzduchu, prosyceného vůní lesa. Na nebi zářil měsíc a osvětloval krajinu pod sebou.

„Je tam někdo?“ zavolala jsem do noci. Zdálo se mi, že se pod oknem mihla nějaká postava. Nikdo se neozval. Možná se mi to skutečně jen zdálo. Otočila jsem se a došla ke stolu, na kterém stála váza s kyticí slunečnic. Rukou jsem lehce přejela přes květy a přečetla si psaníčko, které leželo vedle vázy na stole. Zasněně jsem šla zpátky do postele, přikryla se peřinou a znovu upadla do říše snů.

 

Ráno jsem se vzbudila v devět. Byla neděle. Jeden z těch nudnějších dní, kdy jsem nemohla do práce a vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co podniknout. Po ranní hygieně jsem sešla do kuchyně, abych si udělala snídani.

„Dobré ránko,“ zahlaholil táta z obýváku.

„Dobré. Dnes nemusíš do práce?“ zeptala jsem se ho. Kde byla mamka?

„Zatím ne, uvidím odpoledne, jestli se mládenci neozvou. Domů jsem dorazil až někdy v noci, takže bych byl docela rád, kdybych dnes mohl jen tak odpočívat. Jo, mamka ti nechala v kuchyni lívance, tak se nasnídej. Jela do Port Angeles, nakoupit si nějaké věci na malování a říkala, že se staví i do nákupního centra.“

„A proč mě nevzbudila? Jela bych s ní,“ řekla jsem zklamaně. „Asi se tu ukoušu nudou,“ zamumlala jsem si pro sebe.

„Nevěděla, zda bys o to stála.“

„Hmm,“ povzdechla jsem si, přesunula se k lince a narovnala si na talíř tři lívance. Polila jsem si je javorovým sirupem, a jen jsem dosedla na židli, s chutí se do nich pustila. Pak jsem si sedla na chvíli k tátovi.

„Jsi v pořádku, Bello? Maminka mi říkala, co se včera stalo,“ zeptal se mě opatrně, odložil noviny a objal mě rukou kolem ramen.

„Ale jo,“ odpověděla jsem mu. Neměla jsem moc náladu, vracet se ke včerejšímu dni. Táta se naštěstí víc nevyptával, po chvíli mě pustil a zapnul si televizi.

Přemýšlela jsem, čím se zabavím. Fotbalový zápas, který sledoval táta, mě opravdu nezajímal. Možná bych si mohla zajet také do Port Angeles. Pár nových hadříků by se mi docela hodilo. Rozhodnuto.

„Taťko, zajedu si na nákupy,“ oznámila jsem mu a zvedla se z pohovky.

„Pojedeš do Port Angeles?“

„Je to problém?“ ptala jsem se.

„Vůbec ne, jen je to hodina cesty, tak jeď opatrně,“ nabádal mě. Rodič a ještě policajt, to teda byla kombinace. Naklonila jsem se k němu a dala mu pusu na tvář.

„Neboj,“ řekla jsem mu a vydala se ke svému pokoji. „Přijedu asi až večer, tak se mnou na oběd nepočítejte,“ houkla jsem ještě po cestě na tátu. Z obýváku se ozvalo zamručení.

 

Poté, co jsem si dala rychlou sprchu, oblékla si na sebe rifle a tričko a rozloučila se zvučným - Tak čau, já jedu - s tátou, jsem nastoupila do svého milovaného autíčka a vyrazila vstříc zatím nepoznanému městu - Port Angeles.

Cesta ubíhala docela rychle. Co asi dělal Edward, napadlo mě najednou. Trochu mě zamrzelo, že jsem po něm chtěla, aby mi dal čas. Respektoval moje přání, což bylo v pořádku, vzhledem k mojí žádosti, ale…

Mohli jsme teď být spolu, procházet se nebo dělat něco jiného. Mohli jsme spolu jet do Port Angeles, stavit se někde na dobrý oběd… Ale hlavně bychom byli spolu.

Litovala jsem snad svého rozhodnutí? Možná, ale bylo správné. Nemohla jsem si s ním nic začít, dokud jsem neměla vyřešený vztah s Lucasem. Jenže, teď jsem byla sama, měla jsem spoustu volného času a Edward trpělivě vyčkával, až mu dám najevo, že jsem připravená začít nový vztah. Alespoň jsem doufala, že to tak bylo.

Forks bylo hezké městečko, ale zábavy si tu člověk moc neužil. Edward by mě určitě dokázal zabavit a bylo by mi s ním krásně. Tím jsem si byla jistá. Pořád tu však byla moje nerozhodnost, zda do toho jít či ne. Jak dlouho se dá vůbec odolávat lásce? Nebylo by lepší se tomu poddat a prožít zamilované prázdniny?

Jen pomyšlení na něj ve mně vyvolávalo stesk po něm. Kolik času ještě potřebuji, abych se rozhodla? Kolik času bude on ochoten mi ještě dát? Vzpomněla jsem si na jeho slova: „Máš tolik času, kolik jen budeš potřebovat. Víš, kde mě najdeš.“ Rozhodnutí nechával na mně. A já jsem stále nevěděla, zda jsem byla ochotná vystavit svoje srdce případnému rozervání na kusy. Teď se zdálo být jakžtakž zacelené. Při představě, že bych dala do vztahu s Edwardem všechno a pak by se to pokazilo… Zakroutila jsem hlavou. Na to jsem nemohla myslet.

 

Vjížděla jsem do města a rozhlížela se kolem dokola, zda někde natrefím na nákupní centrum. Netušila jsem, že bylo Port Angeles tak roztahané město.

„Prosím vás,“ zavolala jsem z okénka na paní s kočárkem. Když přišla blíž, zeptala jsem se jí, kde najdu nákupní centrum. Vysvětlila mi cestu. Bylo to jen o dvě ulice dál. Poděkovala jsem jí a vydala se tím směrem.

Dorazila jsem na parkoviště, které patřilo k velké budově centra nákupu v Port Angeles. Připomněla mi jednu budovu v Seattlu. Zaparkovala jsem blízko u vchodu, přes rameno jsem si dala tašku a vyrazila na obhlídku obchodů.

Kdoví, jestli tu ještě byla mamka. Vytáhla jsem z kapsy telefon a zavolala jí. Po dvou zazvoněních to vzala a řekla mi, že už je na cestě domů. Tak nic, holt to budu muset zvládnout sama.

Ve druhém patře jsem objevila obchod, ve kterém měli docela hezké sukně a kalhoty.  Několikero kousků jsem si zkusila a jako ulitá mi padla jen jedna sukně. Na pokladně jsem ji zaplatila a s první vlaštovkou jsem vyšla z obchodu. Nakupování mě moc nebavilo, ale když se člověk nudí, je ochoten se přemoct a dělat i věci, které by za normálních okolností nedělal.

Zamyslela jsem se, co bych tak ještě potřebovala. Triček jsem měla doma dost, možná by se mi hodily ještě jedny rifle a také spodní prádlo. Prohlížela jsem si oblečení ve výlohách a konečně jsem natrefila na rifle, které odpovídaly mojí představě. Prodavačka mi dala moji velikost a já si je šla zkusit do kabinky. Byla jsem tu sama, takže jsem si mohla vybrat, do které vstoupím. Právě jsem se prohlížela ze všech stran v zrcadle, když jsem zaslechla, jak vešel do obchodu někdo další.

„Rose, tyhle by ti slušely,“ zaslechla jsem známý hlas. Alice. Zůstala jsem stát bez hnutí a přemýšlela, jaká je to náhoda, že se objevily v obchodě, ve kterém si zrovna zkouším oblečení. Byla to vůbec náhoda? Co když jezdí nakupovat každou neděli?

Nemohla jsem se rozhodnout, zda se jim mám ukázat. Mohla bych počkat, až odejdou a pak se nenápadně vytratit. Možná bych s nimi ale mohla strávit hezké odpoledne. Byly tu jen samy nebo s nimi byli i kluci? Byl s nimi Edward? Skousla jsem si ret. Napínala jsem uši, zda ho neuslyším, ale jediné, co se mi doneslo, bylo štěbetání Alice a Rose, kterému jsem ale vůbec nerozuměla. Rychle jsem si svlékla kalhoty, rozhodnutá, že si je vezmu, oblékla si ty svoje, ještě jsem si upravila v zrcadle vlasy, co kdyby tu Edward opravdu byl, tak aby se mě nelekl, a s nahozeným úsměvem jsem rozhrnula závěs a vyšla z kabinky. Mířila jsem k pultu a nenápadně se rozhlížela po obchodě. Všimnou si mě? Aha, takže až tak nenápadná jsem asi nebyla, protože jen jsem zavadila pohledem o Alice, vykřikla a už se ke mně řítila.

„Jééé, ahoj Bello. Co ty tady? Aha, nakupuješ. Tyhle si bereš? Ukaž… Hmm, ty jsou super,“ spustila jako kulomet. Nepotřebovala, abych jí odpovídala, zvládla si na svoje otázky odpovědět sama. Musela jsem se tomu zasmát.

„Ahojte, koukám, že jste se také vydaly na nákupy,“ pozdravila jsem obě.

„No jo, je neděle a trochu jsme se doma nudily, viď, Rose?“ řekla Alice a Rose přikývla. Zaplatila jsem rifle a než jsem se stihla s holkama rozloučit - přišlo mi divné se jim vnucovat - chytila mě Alice okolo ramen a společně jsme vyšly z obchodu.

„Viděla jsem támhle,“ řekla Alice nadšeně a ukázala kamsi před sebe, „krásné tričko. Myslím, že by ti moc slušelo.“ Zdálo se mi to, nebo byla Alice až moc nadšená z nakupování? Trochu jsem se jí začínala bát. Nudila jsem se, to ano, ale že bych chtěla celé odpoledne strávit tím, že budu lítat od obchodu k obchodu, to na mě bylo trochu moc.

Než jsem stihla namítnout, že žádné tričko nepotřebuju, zjistila jsem, že jdu v doprovodu Alice a Rose přesně tam, kam Alice před chvílí ukazovala. Tak jo, jedno odpoledne to přežiju.

Jen jsme vešly dovnitř, Alice si mě změřila pohledem a pak začala prohledávat cedulky s číslem velikosti na tričkách, pěkně ramínko po ramínku.

„Mám,“ vykřikla radostně a v ruce držela tmavě modré tričko s potiskem květu slunečnice. Samovolně se mi roztáhl na tváři úsměv.

„Já ti to říkala,“ vypískla a u toho kývala hlavou. „Běž si ho zkusit, ale myslím, že ti padne skvěle,“ řekla, vrazila mi tričko do ruky a tlačila mě ke kabinkám. „Oprava, já to vím,“ dodala. Vešla jsem do kabinky, svlékla si svoje triko a oblékla si to se slunečnicí. Nejen že mi sedělo, ale vypadalo suprově.

„Už? Musíš se nám ukázat,“ pištěla Alice natěšeně. Otevřela jsem dvířka u kabinky a v celé své kráse jsem vyšla k holkám.

„Super, fakt ti sekne,“ pochválila mě Rose. Alice se usmívala a ve finále zatleskala rukama. Protočila jsem oči a začala se smát. Převlékla jsem se zase do svého trička a za doprovodu obou holek jsem si to nové zaplatila a vyfasovala třetí tašku. To by mohlo pro dnešek stačit. Otevřela jsem pusu, že se s holkama rozloučím, ale než jsem stihla cokoliv říct, spustil zase kulomet Alice.

„Co kdybychom se teď na chvíli posadily někam do kavárny, daly si třeba kafčo a zákusek a pak bychom mohly pokračovat v nakupování,“ přednesla mně a Rose svůj návrh. Rose nebyla proti, takže se teď oči obou upřely na mě. Copak se dá tenhle živel odmítnout?

„Do kavárny s vámi půjdu, ale další nákupy? To fakt nevím,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Ale Bello, jsem ráda, že jsme tě potkaly. Přece nám nedáš košem,“ ukecávala mě Alice a Rose jí přizvukovala. Zatvářila jsem se tak, jakože já a nakupování spolu nikdy kamarádit nebudeme, ale Alice to neodradilo.

„Bello, za chvíli by měli dorazit kluci, určitě by tě také rádi pozdravili,“ pronesla s takovým zvláštním zabarvením hlasu. „Jeli něco vyzvednout do města, ale každou chvíli by tu měli být,“ pokračovala v přesvědčování. Skousla jsem si ret. Chtěla jsem se zeptat, zda těmi kluky myslela „jen“ Jaspera a Emmetta nebo i Edwarda. Ale bylo mi to trapné. Jen při pomyšlení na něj jsem cítila, jak červenám.

„Tak jo,“ řekla jsem stručně. Stejně jsem neměla vymyšlený žádný program a faktem bylo, že se mi nechtělo samotné poflakovat po obchoďáku. Alice se usmála, objala mě kolem pasu, z druhé strany čapla Rose a všechny tři jsme vyrazily ke kavárně.

Jen jsme se posadily, přišla k nám servírka. Objednaly jsme si Latté a domácí závin.

„Bello, můžu se tě na něco zeptat?“ položila mi Rose opatrně otázku. Proč ta opatrnost? Doufala jsem, že se její dotaz nebude týkat Edwarda.

„Zkus to,“ vybídla jsem ji a s obavou čekala, s čím na mě vyrukuje.

„No, nemohla jsem si nevšimnout toho, co se stalo mezi tebou…“ řekla, nadechla se a mně se orosilo čelo, „a Lucasem.“ Uff, nenápadně jsem si oddechla. Lekla jsem se, že chce probírat mě a Edwarda. Servírka nám právě přinesla kafe a závin.

„A co konkrétně tě zajímá?“ Netušila jsem, na co se mě chtěla zeptat. A po pravdě jsem se moc o Lucasovi bavit nechtěla. Bylo to pro mě příliš čerstvé. Míchala jsem kafe a čekala, až Rose promluví.

„Omlouvám se, jen jsem se chtěla zeptat, jak to teď mezi vámi je,“ ptala se se sklopeným zrakem. Alice sledovala naši konverzaci, ale mlčela.

Zhluboka jsem se nadechla. „Rose, Lucas včera odjel. Rozešli jsme se,“ zašeptala jsem a doufala, že už se víc ptát nebude.

„Děkuji a nezlob se, že jsem se ptala,“ řekla šeptem a podívala se mi do očí.

„Nezlobím se, jen je to pro mě prostě těžké, bavit se o tom,“ vysvětlila jsem jí.

„Holky, co kdybychom si, až dorazí kluci a nakoupíme ještě pár věcí, zašli všichni společně do kina?“ ptala se s nadšením v hlase Alice, a když jsem se na ni podívala, mrkla na mě. Úmyslně změnila téma. Poděkovala jsem jí beze slov a usmála se na ni.

„To není vůbec špatný nápad,“ zaslechla jsem za sebou jednoho z kluků. Na diskotéce jsme toho v tom řevu moc nenamluvili, tak jsem si nebyla jistá, jaký hlas měl Emmett a jaký Jasper. Ale tipovala jsem to na Jaspera. Slyšela jsem svoje srdce, které začalo nabírat neskutečnou rychlost. Měla jsem strach se otočit, abych nezjistila, že s nimi Edward není. Zároveň jsem se ale toužila otočit a zjistit, že tu je. Kluci to vyřešili za mě. Jasper se náhle objevil vedle Alice a dal jí pusu na tvář a Emmett pohladil Rose po vlasech. Otočila jsem se s nadějí, že tam najdu svého anděla, ale nikoho, kromě servírky, která se k nám začala přibližovat, jsem neviděla. Povzdechla jsem si zklamaně a otočila se zase zpátky k ostatním.

Oba kluci mě pozdravili, Emmett se u toho zazubil a Jasper… Díval se na mě s přimhouřenýma očima a pohledem, ze kterého jsem byla zmatená. Zatřepala jsem hlavou a podívala se jinam.

„Tak co, dáme to kino?“ zeptal se Emmett a přejel nás všechny pohledem. V tu chvíli přišla servírka a ptala se kluků, jestli si něco dají. Oba odmítli. Podívala jsem se na stůl a zjistila, že jen já jsem už jak vypila kafe, tak i snědla závin. Holky se ani jednoho nedotkly. Jen Alice jsem myslím jednou viděla, jak si lžičkou uždíbla kousek závinu. Bylo to přinejmenším divné.

Servírka odešla a Emmett zopakoval svoji otázku. Najednou jsem nějak neměla náladu na další nakupování a kino. Cullenovi se zdáli být milí, ale já si tu připadala navíc.

„Já už asi pojedu domů,“ řekla jsem a oči všech se upřely na mě.

„Ale no tak, Bello. Co budeš dělat doma? Koukat se na telku? Číst si?“ ptal se mě Emmett. To bych také ráda věděla.

„A nechcete si raději to kino užít jen tak ve čtyřech?“ zeptala jsem se jich. Doufala jsem, že pochopí, že jim nechci dělat „křena“.

„No to teda nechceme,“ odpověděla mi Alice. „A jen tak mimochodem, pokud bys odjela, stejně by nás bylo pět,“ dodala a kývala u toho s našpulenými rty hlavou. Pět? To jako… že je tu i Edward? Nebo měla na mysli někoho jiného? Přejela jsem pohledem jejich tváře. Všichni se usmívali a já cítila, jak červenám.

Odkašlala jsem si. „Tak když jinak nedáte,“ zamumlala jsem a pokrčila rameny.

„Super,“ vykřikla Alice. „Kluci, běžte se podívat, co dnes hrají a my se zatím stavíme ještě do jednoho obchodu,“ dávala klukům instrukce. Zase obchod? To už jsem ale byla donucená vstát, protože mě Alice čapla za ruku a táhla mě ven z kavárny. Hodila jsem nešťastný výraz, který říkal: zachraňte mě, na Emmetta s Jasperem, ale ti se jen smáli. Zrádci.

Připadala jsem si, jako bych za Alice vlála.

„Tady,“ řekla a zastavila se. To jsem ovšem nečekala, a tak jsem do ní narazila. Hodila jsem na ni omluvný pohled a pak jsem se podívala do výlohy. Prádlo. To se mi docela hodilo. Stejně jsem si chtěla nějaké pořídit.

Alice s Rose se začaly přehrabovat ve zboží a každou chvíli zvedly nějakou soupravu – kalhotky a podprsenku – a já jsem jen s vykulenýma očima kroutila hlavou. Co to na mě chtěly navléct? Vždyť to bylo kde nic tu nic. Kousek krajky a pak nic. Vůbec jsem si něco takového na sobě nedokázala představit.

Nakonec mě přinutily, abych si pár odvážnějších kousků vyzkoušela, a když jsme odcházely z obchodu, měla jsem k sukni, riflím a tričku, ještě tři sexy soupravičky. To by mě teda zajímalo, kam s takovou parádou budu chodit. Obě se ale zdály nadšené z dobrého kupu, tak jsem je při tom nechala.

Před kinem jsme se setkaly s Emmettem a Jasperem. Ta pátá osoba, která měla jít s námi, tu ještě nebyla. Stále jsem doufala, že tou osobnou bude Edward.

„Tak co dávají?“ ptala se jich Rose. Emmett měl v ruce program, tak jsme se k němu nahnuli a zkoumali, na co bychom mohli jít. Vybrali jsme film Predátoři s Adrianem Brodym. Měl to být dobrodružný sci-fi horor. Ne, že bych takovéhle filmy vyhledávala, ale pořád lepší jak nějaká romantika.

Jasper a Alice šli koupit šest lístků a já jsem nenápadně vyhlížela toho, kdo se k nám měl přidat.

„Kino začíná za čtvrt hodiny, nechceš si hodit ty tašky do auta?“ zeptal se mě Emmett a mrkl na mě. Hmm, dobrý nápad, že mě to samotnou nenapadlo. Jakmile k nám dorazila Alice s Jasperem, řekla jsem jim, že si hodím tašky do kufru, abych nešla do kina obložená jako vánoční stromeček. Alice se nabídla, že půjde se mnou.

Došly jsme mlčky na parkoviště a během chvíle už jsme mířily zpátky do nákupního centra.

„Bello, stav se za mnou zítra po práci do květinářství,“ řekla mi náhle Alice. „Samozřejmě, jen když budeš chtít,“ dodala rychle.

„Jasně, stavím se,“ odpověděla jsem jí vesele. Přestože jsem znala Alice jen chvíli, měla jsem ji ráda. A pokud ona stála o to, abychom byly kamarádky, těšilo mě to.

Blížily jsme se ke kinu, a když jsem se podívala na ostatní, konečně jsem zahlédla toho, který s námi měl jít také. Můj anděl. Opět jsem cítila, jak rudnu. Srdce se mi zbláznilo a zběsile někam utíkalo. Zklidni se, Bello, nabádal mě vnitřní hlas. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a moje srdce se skutečně trochu uklidnilo.

„Ahoj, Bello, rád tě vidím,“ pozdravil mě Edward a zářivě se přitom usmál. Klid, Bello.

„Ahoj, Edwarde. Také tě ráda vidím. Jdeš s námi do kina?“ zeptala jsem se na věc, která byla naprosto zřejmá.

„Jdu. Je to špatně?“ Špatně?

„Bello, jaký si dáš popcorn? A co chceš na pití?“ křikl na mě Emmett a všichni kromě Edwarda se vydali k pultu.

„Slaný a colu, díky,“ houkla jsem na něj a podívala se zpět na Edwarda. Sledoval mě takovým zvláštním pohledem. Ale ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem v něm nic vyčíst.

„Jsem ráda, že jsi tady,“ zašeptala jsem nesměle. Tvář se mu roztáhla do nádherného úsměvu.

„Tak jdete?“ popoháněla nás Alice. Ach jo, ani chvíli soukromí nám nemohli dopřát. Povzdechla jsem si a s Edwardem jsme vyrazili za ostatními.

Sál byl obrovský, vzhledem k tomu, že jsme v něm byli zatím jen my. Přemýšlela jsem, jak asi budeme sedět. Došli jsme až nahoru. Emmett se posadil první. Vedle něj si sedla Rose, jak jinak, pak Jasper, Alice, já a Edward. Emmett se ke mně natáhl a podal mi krabičku s popcornem a colu. Podívala jsem se na ostatní, ale popcorn měla jen Rose a Jasper. Během chvíle se sál zaplnil asi tak z jedné čtvrtiny. Světla se ztlumila a začaly reklamy. Nemohla jsem si nevšimnout, že měl Edward otočenou hlavu ke mně a místo plátna sledoval mě. Moje tělo zaplavovala nervozita. Začala jsem zobat popcorn a oči jsem upírala na plátno. Snažila jsem se nevnímat jeho pohled, ale moc se mi to nedařilo.

Uběhla asi čtvrtka filmu a já už jsem odkládala prázdnou krabičku od popcornu na zem. Napila jsem se a ruce si složila do klína. Po očku jsem sledovala – hrozně nenápadně – Edwarda. Občas se podíval na plátno, ale většinu filmu jsem cítila, jeho pohled na sobě.

Asi v půlce ke mně natáhl ruku, ale zase ji stáhl. Co to mělo znamenat? Zdálo se mi to nebo se choval tak nějak odtažitě. Možná i nerozhodně. Viděla jsem, jak Emmett držel za ruku Rose a Jasper se co chvíli nahnul k Alice a políbil ji. Doufala jsem, že mě Edward vezme také za ruku, ale on to neudělal. Udělala jsem něco špatně? Mýlila jsem se snad a on ke mně necítil to, co já k němu? Vůbec jsem tomu nerozuměla. Proč se držel tak zpátky? A pak mi to došlo, až jsem nadskočila. Stále respektoval moje přání ohledně času.

„Bello, jsi v pořádku?“ zašeptal mi do ucha. Cítila jsem jeho blízkost a nechala se jí naprosto ovládnout. Otočila jsem k němu hlavu a prstem přejela po jeho rtech. Trošku se odtáhl a vypadal zaskočeně. Už jsem nepotřebovala čas, uvědomila jsem si, po čem toužím. Co chce moje srdce i mysl.  

„Edwarde…“ začala jsem. Jak dál? Přece mu nemůžu jen tak říct, že jsem do něj zamilovaná a chci, aby mě držel za ruku a líbal mě a…

Někdo v sále nás okřikl. Emmett na něj zavolal, ať si trhne nohou a hned byl klid.

„Už nepotřebuješ čas?“ zašeptal Edward s nadějí v hlase a pohladil mě po tváři. Podívala jsem se mu do očí, a i když bylo v sále přítmí, přísahala bych, že jsem i v nich viděla naději.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní díl se mi zdá takový... nijaký. Vím, že jsou nákupy v téměř každé povídce, ale já se nějak musela pohnout z místa.

Snad jsem vás touhle kapčou neunudila a přečtete si i tu další.

Děkuji za komentáře

EdBeJa

 

8. kapitola • 10. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Květiny pro Bellu - 9. kapitola:

 1
27.05.2012 [22:12]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!