Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvavá růže - 12. kapitola

Cam


Krvavá růže - 12. kapitolaBella se v minulém díle dostala horké kaše. Výhružky, smích, vzdor... To všechno se objeví v dnešním díle, ale co Bella? Zachrání ji někdo nebo se snad zachrání sama, anebo skutečně skončí jako večeře sadistických upířích hostů? To se dozvíte v tomto díle Krvavé růže. Přeji krásné čtení, vaše IMLV.

12. kapitola - Já nejsem žádná večeře...

Z minulé kapitoly:

Tiše jsem zaklepala a přede mnou se zjevila veliká, černě oděná postava s černýma očima. Dříve než jsem ze sebe stačila vydat hlásku, už jsem byla uvnitř pokoje obklopena pěti krvelačnými upíry.

Do háje!

***

(Bella)

Tyčili se nade mnou jako Goliáš nad Davidem a hrozivě se usmívali. Srdce mi bilo na poplach, celá jsem se třásla a nohy mi pomalu, ale jistě začaly vypovídat službu. Musím se sebrat! Otočila jsem se, abych zjistila, jestli se nedá někudy uniknout. Nedalo.

„Hleďme, copak to tu máme…“ posmíval se vysoký upír, který mě vtáhnul dovnitř. Kroužil kolem mě jako sup, také tak vypadal. Měl krátké černé vlasy, uhlazené k hlavě, křivý zahnutý nos a zlý usměv na rtech. Ostatní jsem si nestihla prohlédnout, protože si mě přehazovali v kroužku jako horkou bramboru. Strachy jsem šílela. Nevěděla jsem, odkud na mě kdo zaútočí nebo kdy mi kdo podrazí nohy. Třas se stále stupňoval, až jsem se klepala jako osika a upíři se smáli ještě víc. Bylo mi do breku. Kam jsem se to dostala? Slzy si už už chtěly najít cestičku, ale v poslední chvíli se ve mně ozvala má ztracená hrdost. Já Arovi ostudu neudělám! Slzy jsem potlačila a pokusila se promluvit.

„Já -“

„No ne! Ono to umí i mluvit!“ ječeli všichni a házeli na mě odporné pohledy.

„Copak to je? Upíří děvka?“

„Ne, Michaeli, řekl bych, že nám sem poslali svačinku,“ šklebil se ten vysoký upír.

„Tak si nejdřív užijeme a pak si pochutnáme! Co ty na to, Williame?“

„Nebo si užijeme a u toho si pochutnáme!“ Chechtali se a křičeli odpornosti jeden přes druhého. Já je ale sotva vnímala. Snažila jsem se v sobě najít odvahu a sílu, abych jim mohla vzdorovat. Ale v tu chvíli mi na boku přistála něčí ledová ruka.

„Máš naprostou pravdu, užijeme si…“ řekl a všichni se začali smát. William, co mě sem zatáhl, se smál ze všech nejvíce.

„Nesahejte na mě!“ zaječela jsem.

„Koťátko vytahuje drápky? A co kdybychom my vytáhli zuby, co na to říkáš?“ Tento moment byl zlomový. Konečně jsem našla to, co jsem potřebovala. Nenávist, vztek, znechucení… Napřímila jsem ramena, zvedla hlavu a podívala se upíru Williamovi do očí. Byl to strašný pohled. Viděla jsem tam všechno to, na co myslel, věděla jsem, že to, o čem tu mluvili, mají opravdu v plánu, že to udělají a ani nezaváhají. Vypadal, že tuhle odpornou sebranku vede, tak jsem mluvila přímo k němu. Mluvila jsem k němu, ale platilo to pro celou tuhle bandu hnusáků.

„Ještě jednou jedinkrát se mě dotknete a budete si přát, aby věčnost nebyla tak dlouhá! Patřím k Arovi a ještě jeden dotek a vaše ubohé existence už nebudou naplněny ničím, jen věčnou bolestí a strachem. Tak vám radím, pusťte mě a nechtě mě v klidu odejít!“ Můj hlas byl ledově klidný a pevnější než jejich kamenná těla, ačkoliv jsem se tak rozhodně necítila. William se mi upřeně díval do očí. Koukal na mě tak, jak lovec pozoruje svou kořist, jak had pozoruje myš, než ji sežere. Sebrala jsem veškerou hrdost a vytrvala. Upíři se zarazili, avšak potom jeden z nich udělal rychlý pohyb směrem ke mně a já ucukla, což se mi stalo osudným. Opět se strhla salva ponižujícího smíchu. Viděla jsem, jak si užívají, když někoho mohou týrat, když vidí, jak se někdo bojí, jak trpí… A udělalo se mi zle.

„To snad ne! Málem se ti podařilo mě nachytat!“ chechtal se smíchem šíleného vraha, hrubě mě chytil za pas, smýkl se mnou ke svému vyzáblému tělu, jako bych byla nějaká laciná coura z jeho podniků, a pomalu, s vražedným úsměvem na rtech, se ke mně skláněl. Druhý mě chytil za paži a trhnul jí k sobě. V rameni mi nepříjemně zakřupalo, projela mi jím bodavá bolest až do lokte. Další vlezlé doteky jsem cítila na břiše a na zádech. Bože prosím, prosím, zachraň mě! Spílala jsem v duchu. Srdce mi běželo snad stonásobnou rychlostí, snažilo se mi probít z hrudi a já trhaně dýchala, abych se nerozbrečela nebo neomdlela. Panika mnou začala prostupovat jako mor a klepala jsem se tak, že jsem měla dojem, že do mě snad vpouštějí elektrický proud. Oči jsem měla vytřeštěné, ale už jsem jimi téměř nic neviděla. Zrak se mi zakalil oparem strachu a panické hrůzy. Byla jsem bezmocná. Už jsem začínala ztrácet ponětí o světě i o sobě samé, když jsem si vzpomněla… Má poslední naděje, moji ochránci.

„Felixi! Pomoc!“ ječela jsem z plna hrdla, až mi přeskočil hlas. Snažila jsem se vzdorovat, snažila jsem se být silná… Slzy se přehouply přes okraj a spustily se mi po tvářích jako vodopády bolesti a strachu.

„Nikdo ti na pomoc nepřijde! A víš proč? Protože nejsi nic, jen pytel krve!“ šeptal mi do ucha upír – podle všeho ten nejhorší z nich. William. Podle hlasu jsem je již také nedokázala rozeznat. Jediné, co jsem slyšela, byl můj tep a posměšky adresované na mou osobu, které se mi slily v jeden hluk.

„Já nejsem… Nejsem žádna tvoje zasraná večeře,“ zašeptala jsem. Na více jsem se nezmohla, moje síly ubývaly. William už byl přímo u mého krku. Pocítila jsem na něm ledové rty. Je se mnou konec, pomyslela jsem si a ve chvíli, kdy jsem to chtěla už opravdu vzdát, se rozrazily dveře.

„Okamžitě ji pusť!“ ječel vysoký ženský a mně neznámý hlas. Ozvalo se patero hrozivých zavrčení, hned nato jsem slyšela mnohem strašlivější zvuk. Byl to rozzuřený řev, Felixův rozzuřený řev. Pár výkřiků, stenů a tlumených ran a já byla konečně volná. Ledové ruce zmizely. S prvním nádechem jsem se začala skládat k zemi jako domeček z karet, ale už mě objímaly jiné kamenné paže. Tenké, ne tak mohutné a nepochybně ženské. Pokusila jsem se vstát nebo alespoň pořádně otevřít oči. Chtěla jsem vidět, co se děje a hlavně kdo mě to drží v náručí.

„Klid, nehýbej se. Bude to v pořádku, Bello. Felix, Alec a Demetri už se tu o to postarají, ty lež,“ přikazoval mi jemný utěšující hlas. Stále jsem se třásla, srdce mi vyděšeně bilo a slzy mi stále tekly, ale ten hlas byl příjemný, mateřský, uklidňující.

„Kdo… Kdo…“ koktala jsem.

„Já jsem Athenodora, hned vedle tebe sedí Heidi a…“ Nedořekla to, protože se pokojem rozlehl zvuk padajícího kamení.

„…právě dorazil Aro,“ řekla, i když to prve v plánu neměla a mě zahalila úleva.

„To jsi nemohl použít dveře?“ tiše mu hubovala. Konečně se mi podařilo otevřít oči. Svět byl zamlžený a trochu se houpal. Až po chvilce mi došlo, že to se vlastně houpu já, jak mě Athenodora chová v náručí. Chvíli jsem přemýšlela. To její jméno přece znám… A najednou mi někdo rozsvítil žárovku v hlavě.

Caiova žena?“ vyhrkla jsem s údivem. Přišlo mi hodně zvláštní, že každý jsou tak jiný. Opravdu je to žena toho šíleného blondýna, co právě sedí na trůně? Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak to s ním vydrží?

„Bells,“ vydechl známý hlas přede mnou, „odnesu tě do pokoje.“ Zamrkala jsem. Mlha zmizela a svět se zatočil. Většina strachu ze mě opadla, když se tu objevil, ale teď už jsem se cítila opravdu v bezpečí. Tak, jako se cítím jen s ním. Koukala jsem do těch karmínových očí a slabě se usmála.

„Alecu, drž je bez hnutí,“ tiše přikázal a stále na mě upíral svůj ohnivý pohled. Plápolal v něm vztek.

„Aro, jdi to vyřídit, já se o ni postarám.“ Neodtrhnul ode mě pohled a jen kývnul. Jeho výraz se změnil na poslední grimasu upalovaného muže. Obličej mu brázdila bolest… Ale co stále převládalo, byl hněv… Hněv tak velký, že jsem se nevědomky přikrčila. Teď skutečně vypadal jako predátor, jako upír, jako lovec, co bez milosti zabíjí. Postřehl mou reakci a jeho výraz zjihl. Váhal. Váhal mezi tím, jestli má jít se mnou a nikdy mě nepustit z náručí, nebo je vyslechnout a uspořádat soud nebo jim rovnou ukroutit hlavy. Natáhla jsem se a pohladila ho po tváři.

„Jen jdi,“ zašeptala jsem, „ale –“

„Ššš, teď nemluv, šetři se. Přijdu hned, jak budu moci.“ Udělal bleskový pohyb směrem ke mně a já ucítila pálivý dotek chladných rtů. Tváře mi zahořely červení.

„Bello, později si o tom s tebou budu muset promluvit. Jsi schopna o tom mluvit?“ Jen jsem kývla. Později o tom snad budu schopna mluvit, ale teď jsem nemohla téměř mluvit ani o ničem jiném. Šok odezníval, ale mými žilami stále kolovala smrtelná dávka adrenalinu. I přesto mi hlava začala třeštit a nyní již normální svět se mi opět slil do jedné šmouhy, až se nakonec celý zatočil a nakonec opět úplně zčernal.


Ahoj, chtěla bych Vám poděkovat za Vaši dosavadní přízeň a opět se omluvit za svou neaktivitu. Vím, že jsem Vám minule slibovala, že budu přidávat časteji, ale boužel, pořád mi do toho něco leze. Jednou je to seminárka do příroďáku, pak referát do ekologie, nakonec dokumentace do TOSky a všechen volný čas, který jsme měla naplánovaný na psaní, byl zase nenávratně pryč. Na intru internet není a zameškané písemky a blížící se čtvrtletí mě nutí se učit i doma. Proto Vám nebudu slibovat, že budu přidávat každý týden apod., ale slibuju, že se budu snažit psát a přidávat co nejčastěji. Ještě jednou se omlouvám a doufám, že jste si čtení užili.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvavá růže - 12. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
33. Twilight
29.10.2017 [17:05]

Je to od tebe škaredé že už nepíšeš Emoticon tohle byla nejlepší povídka na světě a ty ji ani nedokončíš!!!Emoticon

Jinak se mi to strašně moc a moc líbilo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Strašně moc tuhle povídku miluji

20.11.2016 [20:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.09.2016 [18:44]

JaneReindlAhoj. Musím uznat, že to byla náhoda, když jsem vstoupila na tyto stránky, díky tomu, že jsem cosi hledala. Zaujala mě Krvavá růže. Bez dechu jsem přečetla všech 12 kapitol najednou. Jedním slovem Obdivuhodné. Emoticon Ráda bych věděla, jak to dopadne :-) Zrovna mám rozepsanou knihu, ale nějak mě láká si přečíst Proti své vůli. No tak do toho, kniha neuteče Emoticon

30. mortycie
20.06.2015 [0:40]

Věřila jsem, že autorka než skonči, tuto povídku dokončí....bohužel uz se konce nedočkáme....a tahle povídka by si to zasloužila

29. petra
01.12.2014 [11:28]

ahoj chci se zeptat kdy přidáš další kapitolu?

28. Péťa
24.09.2014 [11:11]

ahoj hezká kapitola.kdy přidáš další?? Emoticon

27. sharlot
14.05.2014 [0:45]

kdy bude 13 kapitola teda jestli bude

26. sophia
31.12.2013 [14:13]

bože táto poviedka je genialna prosím pokračuj vnej a nenechaj nás dlho čakať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. dominika123
01.12.2013 [15:21]

Je to nieco uzasne, kiezby si uz pridala dalsiu Emoticon Konecne Pribeh Pri ktorom nieje iba bella a edward. Dufam ze to medzi bellou a arom dopadne dobre a budu spolu uz stale. Prosim daj dalsiu kapitolku, Prosiiiiim. Netrap Nas Cakanim Emoticon

24. Sisa
16.07.2013 [9:23]

Este ti sem jeden koment pridaj. Dúfam ze bude aj niekedy riadna žiarlivá scéna. Taká že to bude.... Bomba. Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!