Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Křídla - 8. kapitola

Alice a Jasper


Křídla - 8. kapitolaTak dívky, je tu další díl. Omlouvám se, že toho není víc, ale mám pro to dobré vysvětlení. Vážně! K ránu se mi totiž zdál sen, jak krájím Jamieho Campbella Bowera na mikroskopické kousíčky(ani se nedivím, když jsem včera koukala na premiéru HP7 I. a ještě předtím na Sweeney Todda) a on je přitom, tak roztomilý. Taková škoda!! No, ale myslím, že to na kvalitě ani neubere, ani nepřidá!:D Užijte si to a na konci čekám trochu interaktivity!!! :D P.S. Mé zvláštní poděkování patří Google překladači!!! ♥♥♥

Co Alice naplánovala, tak se i stalo. Během dvou hodin mi dovezli všechno objednané oblečení. Alice mi mezi tím půjčila béžové pouzdrové šaty a lodičky. Edward někde vyhrabal dva kufry. Menší si nechal a větší poskytl na moje věci. Bylo to tak pro mě lepší, doteď jsem nic s nikým nesdílela. Chápal to… byl na tom skoro stejně. Alice naskládala vše do kufru s maximální přesností.

Půjčila si Carlisleův Mercedes, do nějž naskládala oba kufry, mě s Edwardem na zadní sedadlo a Jazze, který řídil. S Esme, Carlislem, Emmem a Rose jsme se rozloučili už v domě. Alice a Jazz nás odvezli na letiště. Jak jsem pochopila z velkého počtu zavazadel v kufru, tak se také chystali na nějakou dovolenou. Rozešli jsme se u terminálů.

Nevěděla jsem, kam jedeme, ani u odbavovací přepážky mi to nechtěli říct. Edward si to zjevně přečetl v Aliciných myšlenkách, jen mně nikdo nechtěl nic říct.

Nastoupili jsme do letadla a usadili se ve druhé třídě. Edward byl kvůli tomu trochu roztrpčený, ale já byla spokojená. Nebudu muset platit tolik peněz. Což mě přivedlo k myšlence na mou práci. Co bych mohla dělat? Během té doby, co jsme letěli na neznámé místo, jsem se tulila k Edwardovi a spala. Nemyslela jsem na nic jiného, než na naše společné líbánky. Pořád mě hladil a líbal do vlasů

Až pak k ránu, když do letadla začaly padat rudé paprsky vycházejícího slunce a já se probudila, jsem začala přemýšlet. Co by mě tak bavilo? V téhle době téměř není možné zajistit si práci bez peněz. Když jsem ještě byla anděl, sledovala jsem lidi. Překvapovala mě některá zaměstnání, no, a myslím, že by mě vážně bavilo například obhajovat nevinné lidi, jenže ne všichni jsou nevinní. Mé povolání musí být čistě bílé jako andělská roucha, nebo okvětí lilie. Okvětí lilie? Květiny? Dokázala bych uvázat a naaranžovat kytici? Mohla by ze mě být květinářka! Doufám, že jsem dost kreativní.

V tu chvíli jsme přistávali. Letadlo dosedlo trochu hlasitěji, než jsem předpokládala, vylekalo mě to a Edward si toho všimnul. Ihned mě objal a začal hladit po vlasech. Podívala jsem se vzhůru do jeho očí a usmála se. Pochopil, že jsem se jen lekla, ale přitáhnul si mě ještě blíž k sobě.

„Čas vstávat, paní Cullenová! Čekají nás úžasné líbánky.“

„Jsme tady? Opravdu? Tolik se těším, až zjistím, kde jsme,“ sršela jsem štěstím.

„Pospěš, radovat se můžeme v penzionu. Jsme poslední v letadle, copak to nevidíš? A buď ráda, že nevíš, co si myslí támhle ta letuška,“ smál se mi. Jenže pro mě bylo tohle všechno nové. Vše jsem viděla, ale prožívat to bylo jiné.

Vstala jsem ze sedadla, přes Aliciny šaty si přehodila lehký šál, vzala si malou batoho-kabelku (a bylo v ní jen to potřebné, jako například zubní kartáček, tužka na oči – po nátlaku jedné malé černovlasé upírky, mobil, peněženku a klíče od Cullenovic domu) a počkala jsem v uličce na Edwarda. Ten si jen přehodil přes své černé tričko koženou bundu a nasadil si sluneční brýle.

Bylo mi divné, že jde zrovna teď na slunce, ale neptala jsem se. Asi to měl promyšlené a na slunce se vůbec nedostane.

Opravdu, vystoupili jsme z letadla do takového podivného nafukovacího chobotu vedoucímu, až do haly, kam přijíždějí zavazadla. Chvíli jsme tam čekali na můj kufr a pak ještě na ten Edwardův. Mezi tím si můj drahý vyřídil telefonát… v portugalštině. No a vzhledem k tomu, že jako anděl jsem rozuměla všem jazykům a nyní ve mně část andělské podstaty přežívala, tak jsem mu rozuměla. Volal do penzionu, ve kterém se máme ubytovat, že jsme dojeli na letiště, ať nám nachystají nějakou snídani. Pak jsme šli do zdejší letištní půjčovny aut. Edward se rozmýšlel mezi Cadillacem Escalade (velká tmavá skla), jenže kdo by si v tom nepřipadal jako největší gangster, a nějakým neidentifikovatelným sporťákem. Netuším, z jakého roku byl, ale vypadal tak na sedmdesátá léta. Edward si z pochopitelných důvodů nevybral. A šlo se na taxi.

Před terminálem naštěstí byla stříška, tak Edward mohl v klidu promluvit s taxikářem. Byli jsme v Brazílii, v Riu. Poznala jsem to, aniž bych se kdy podívala na tabuli příletů. Koukala jsem na tohle město ráda, obzvlášť při karnevale. Bývalo tu tolik barev.

Edward mě zatahal za ruku: „Pojď, lásko!“

Tak jsem přešla k taxíku – Edward mi držel dveře, usmála jsem se na něj, stoupla si na špičky a vtiskla mu malý radostný polibek. Nastoupili jsme do auta a vyjeli. Zase nevím kam, jelikož si to Edward domluvil předem. Pravděpodobně.

Přijeli jsme před dům. Bílé stěny vedly ke hřebenaté střeše přes tři patra. Přesto nebudil honosný dojem, spíš takový domácký a útulný. Můj choť vzal kufry pod jednu paži a mě pod druhou a vešli jsme k recepci.

„Olá!“ prohlásila recepční. Starší paní – něco kolem sedmdesáti, vkusně oblečená.

„Olá, mluvíte anglicky?“ ptal se Edward.

„Sim, senhor. Máte rezervaci?“

„Jistě. Manželé Cullenovi.“

„Ah, sim! Vyhovuje podkrovní pokoj? Je to náš nejlepší pokoj. Opravdu krásný.“

„Děkujeme,“ už se měl k odchodu, když si vzpomněl na snídani. „Promiňte, objednával jsem ještě dnešní snídani. Omlouvám se, ale je možné ji přinést na pokoj?“

Tak penzion, jo? Tohle byl spíš hotel! Podraz, podfuk!!!! Smích…

„Desculpe, senhora!“ omluvila jsem se portugalsky a ona se usmála.

Vstoupili jsme do výtahu a Edward vytáhl elektronickou kartu, zasunul ji do toho přijímače a dveře se zavřely. Vyjeli jsme až úplně nahoru. Dveře se otevřely do krásného pokoje – žádná chodba, z čehož vyplývalo, že jsme na tomto patře zcela sami.

 

7. kapitola ... 9.kapitola

Tak, a teď prostor pro tu interaktivitu:

Jaké povolání Belle dáme? Hm?

Moje nápady: 1) květinářka

2) učitelka v mateřské školce (ale kdykoliv by za ní přišla Esme, nebo Rose, měla by problém, protože by se ztrácely děti)

VAŠE NÁPADY A SOUHLASY (či nesouhlasy) PIŠTĚ DO KOMENTÁŘŮ!!! Za to vám hlavu nikdo neukousne! Nežijeme přec mezi vlkodlaky!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Křídla - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!