Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krásná ošklivka - 3. kapitola

Krásná ošklivka - 3. kapitolaPrvní úkol...

3. kapitola

Zatěžkávací zkouška přišla, když jsme s Mavis popíjely čaj u ní v kanceláři. Místo oběda jsme si daly balíček sušenek s čokoládovou polevou a tlachaly. Hlavním tématem bylo samozřejmě moje první setkání s Edwardem Cullenem. Chtěla slyšet každý nepatrný detail a nesouhlasně vrtěla hlavou, když jsem s úlevou v hlase pronesla, že to všechno klaplo.

„Upřímně, doufala jsem, že to prokoukne,“ řekla. Překvapeně jsem se na ni podívala. „No, nezlob se na mě, zlato, ale bylo by to nejlepší pro všechny. Ty bys nemusela hrát tohle divadlo, on by věděl a já bych se nemusela klepat, že se někde podřeknu. A navíc,“ dodala, když viděla, že chci něco říct. „Navíc bys měla pořádnýho chlapa, který by se o tebe dokázal postarat.“ Zamračila jsem se. Pořád to samé. Myslela jsem, že už se s tím smířila, ale pokaždé mě překvapila svým stanoviskem.
„Jestli ti to tak vadí, nemusíš se toho účastnit,“ namítla jsem uraženým hlasem. „A nepotřebuju, aby se o mě nějaký chlap staral, dokážu to sama.
„Tak jsem to nemyslela,“ ohradila se. „Omlouvám se, to víš, že budu stát při tobě,“ usmála se smířlivě a položila mi dlaň na předloktí. „Já vím, že se o sebe dokážeš postarat. Jsi silná sebevědomá žena, stejně jako já,“ uculila se, „ale mít muže jako je Cullen není k zahození. Sama jsi z něho byla úplně paf, když jsi ho viděla poprvé a mít něco takového doma… no hned by se líp chodilo domů z práce,“ zahýbala obočím. „Hodili byste se k sobě.“
„To je blbost. A končím tuhle nesmyslnou debatu. Navždy.“ Ano, už jsem nehodlala poslouchat o Cullenovi ani jiných mužích. „Jestli máš chuť dávat někoho dohromady, tak si najdi chlapa sama. Myslím, že by tě to zabavilo,“ řekla jsem sladce a našpulila rty.
„To by nebylo ono,“ zavrtěla Mavis hlavou, až jí poskočily vlasy.

S ní to bylo marné. Sama přítele neměla už nějakou dobu a nedala se do ničeho uvrtat. Možná to bylo tím, že na rozdíl ode mě už byla rozvedená. Bylo to už pár let. Mladická nerozvážnost. Náhlá zamilovanost, rychlá svatba. Manželství vydrželo přesně tři týdny. Tedy ta hezká část. Pak nastaly hádky a celý vztah šel do háje. Rozvod byl nasnadě. Od té doby o Weslym nepadlo ani slovo. Mavis pak prožila pár krátkých vztahů, ale byla opatrná, do ničeho se nehnala, zjevně poučená starou chybou. Sama říkala, že už se nikdy nevdá. Jednou prý stačilo a na to, aby byla s mužem šťastná, nepotřebuje kus papíru, ale já tomu moc nevěřila. Byla jsem přesvědčená, že až se objeví ten pravý, tak si ho mile ráda vezme. Možná za to mohla moje romantická a bláznivá duše, která mě nahnala, do všech vztahů, které mi nevyšly. Ať už na střední škole, na vysoké nebo ten poslední s Rickem. Já bych se ráda vdávala. Bílé šaty, krásná hudba, spousta květin, ale nebylo za koho.

Mavis mě šťouchla do ramene. „Kde se touláš?“ Nadechovala jsem se k odpovědi, ale přerušilo mě klepání na dveře. Za sklem jsem uviděla známou tvář, ale nedokázala jsem ji tak rychle zařadit.

„Ahoj, Mavis,“ zahlaholil ten muž. Stále jsem tápala.
„Tome,“ usmála se na něj kamarádka. Jasně! Žárovka v mé hlavě se rozsvítila. Tom z večírku. Frankenstein. Zadržela jsem dech, když se na mě zběžně podíval. To co jsem viděla v jeho obličeji, mě maličko uklidnilo. Žádné poznání, jen zvědavost a mírné rozpaky, které jistě způsobila moje vizáž.
„Tohle je… Be…“ kopla jsem Mavis do kotníku, „Isabella, asistentka ředitele.“ S oznámením mé funkce se Tomova pusa otevřela do překvapeného o, ale ovládl se.
„Zdravím,“ natáhl ke mně Tom ruku. Potřásla jsem si s ním.
„Potřeboval jsi něco?“ ptala se rychle kamarádka.
„Jo, máš tu někde přehled výdajů na mzdy za září?“
„Někde to tu bude. Pak ti to donesu,“ slíbila mu.
„Hodná. Tak já vás už nebudu rušit. Těšilo mě, Isabello.“
„I mě,“ řekla jsem.

Počkaly jsme, až Tom odejde. Ještě na nás mrknul okýnkem a byl pryč.

„Jen Isabella,“ připomněla jsem jí.
„Jasně, promiň, Isabello.“ Na to jméno dala zvláštní důraz. „Zdá se, že se tu lidem moc nelíbíš.“
„Taky tu nejsem proto, abych se jim líbila. Ale zatím si nikdo nedovolil říct ani slovo. Teda nahlas. Dovedu si představit, co si asi myslí. Řekla bych, že přijít sem takhle žádat o práci, tak se asi moc nechytám.“
„To si piš, že ne. Kdybych věděla, že budeš vypadat takhle, tak ti tu práci taky nikdy nedohodím,“ rozesmála se Mavis.
„Velmi vtipné.“
„Ať žije diskriminace.“

To, že ne všichni mě tu budou ochotni brát takovou, jaká teď jsem, jsem se přesvědčila vzápětí na dámských záchodech, kam jsem si odskočila. Myla jsem si ruce. Pečlivě namydlila každý záhyb a pořádně napěnila. Pak jsem vodu spláchla a šla si je usušit pod sušák. Celou dobu jsem sledovala tu ošklivku v zrcadle, která dělala přesně to co já. Vyplázla jsem na ni jazyk a ona udělala to samé. Zašklebila jsem se. Ona taky. Bylo to zvláštní. Celý život se vídat v zrcadle nějak a teď tam vidět úplně jinou osobu. Ruce jsem měla už úplně suché. Odstoupila jsem. Upravila jsem si vlasy, které mi unikaly ze sponek, a naposledy udělala grimasu.

Ve dveřích jsem se srazila s holkou asi v mém věku. Jako všichni tady vypadala krásně, elegantně. Blond vlasy jí splývaly na prsa. Byla výrazně nalíčená a tvářila se pěkně nakrknutě.

„Nepleť se tady,“ vyjela na mě. „Pokud to nevíš, tohle je toaleta jen pro zaměstnance.“ To, že mi začala rovnou tykat, jasně vypovídalo o jejím intelektu.
„To zcela náhodou vím.“
„Tak co tu děláš? Oblečení se tu nerozdává.“ Viděla jsem rudě. Nána jedna. Já vím, mohla jsem si za to sama a dalo se to čekat, ale když jsem si představila, že jsou lidi, kteří takhle opravdu vypadají a k tomu lidi, kteří se k nim chovají takhle hnusně, udělalo se mi zle.
„Oblečení mám dost, ale tobě by se možná nějaké další hodilo. Třeba by ti pak netáhlo na zadek a neměla bys tak zamrzlý mozek.“ Slyšela jsem šokované zalapání po dechu. Spokojeně jsem se usmála. Jak ty mně, tak já tobě. Nenechám tu se sebou zametat. Jedna věc je, že nevypadám jako z módního časopisu a druhá, že jsem obyčejná lidská bytost, která si zaslouží slušné jednání. No, vypadá to, že jsem si tu udělala prvního nepřítele.

æææææ

Přinesla jsem tři starbucksy. Jeden jsem postavila na svůj stůl, jeden na Denisin, třetí patřil do kanceláře pana ředitele. Běžela jsem se svléknout z kabátu. Venku foukal nepříjemný mrazivý vítr. Obloha hrozila protrhnutím a vysypáním sněhových vloček, i když podle předpovědi se sněžení zatím obávat nemusíme. Já bych nebyla proti, sníh jsem měla ráda, tedy dokud se z něho nestala blátivě hnědá kaše, to pak stálo za prd.

Pověsila jsem kabát do skříně a v zrcadle na vnitřní straně dveří zkontrolovala, jestli vypadám tak, jak mám. Možná by to chtělo trochu víc červeně do tváří. V kabelce jsem našla tvářenku určenou pro práci a nanesla ji na tváře. Mnohem lepší, libovala jsem si a uhladila si rukávy halenky, která vyšla z módy tak před deseti lety.

Popadla jsem kávu a dokumenty, které čekaly na vyřízení, a vešla do šéfovy kanceláře. Po ránu tu byl krásný klid. Mohla jsem všechno připravit, udělat nějakou práci, než se objevil pan Cullen a začal bláznivý kolotoč, kdy jsem si sotva stihla dojít na oběd. Když říkal, že práce pro něj není jednoduchá, mluvil pravdu. Ale bavilo mě to. Edward Cullen byl velmi vytížený člověk. Dalo dost práce držet krok s ním a jeho pracovním životem. Zajímalo by mě, jestli má ten chlap nějaký osobní život. Od rána do večera byl v kanceláři nebo na jednáních. Pochybovala jsem, že by nějaké ženě stačilo, aby vídala svého přítele po nocích. I když… s chlapem jako on, by mi i ty noci stačily. Jenže tohle já mám zakázané. Veškeré myšlenky na něj jsem vždy odsunula do nejskrytější části své mysli. Šlo tu pouze o práci.

Uspořádala jsem složky a papíry podle důležitosti, kávu postavila vedle myši. Zkontrolovala jsem, zda je všechno jak má být a pak opustila jeho kancelář. Prošla jsem si diář a ověřila si, že vše, co je naplánováno na dnešní den, je zařízené a potvrzené.

„Dobré ráno, Isabello, jak se máte?“ Do kanceláře vešla Denise. Z krku si odmotávala dlouhou huňatou šálu.
„Dobře, děkuji.“
„Kafe, záchrana,“ zvolala toužebně. „Myslela jsem, že nevylezu z postele, manžel má volno, takže vstávám sama,“ stěžovala si. „Pan Cullen už je tu?“
„Ještě ne, ale čekám ho každou chvíli. V osm má jednání s představenstvem.“ Usrkla jsem své kávy a zapnula počítač, abych se pustila do pošty. Něco jsem vyřizovala sama, jinou přeposílala Denis, záleželo na obsahu.

Pan ředitel se objevil přesně o půl osmé. Ve vlasech se mu třpytily kapičky deště. Kabát měl rozepnutý a pod ním opět oblek šitý na míru. Jestlipak nosí i něco jiného než oblek. Snažila jsem se představit si ho v džínách a obyčejném tričku a moc mi to nešlo.

„Dobré ráno,“ pozdravil nás. Vyskočila jsem, abych mu pověsila kabát.
„Dobré ráno,“ řekla jsem přísným tónem. Denis se usmívala jako sluníčko a bylo vidět, že pohled na pana šéfa ji dokáže rozehřát.
„Díky.“ Podal mi kabát a věnoval mi rychlý pohled. „Přijďte pak ke mně, prosím,“ požádal mě a zavřel za sebou dveře kanceláře.

Šla jsem pověsit kabát. Jak jsem ho dávala na ramínko, otřela se mi látka o obličej. Nemohla jsem nezachytit tu úžasnou vůni. Měla jsem ji spojenou s tou nocí před pár dny. S tím polibkem. Na okamžik jsem zavřela oči a poddala se vzpomínkám. Nevím, co to se mnou bylo. Nikdy jsem nelpěla na minulosti, co se stalo, stalo se, nejde to vrátit, nejde to měnit. Tohle bylo ale jinak. V noci v posteli jsem přemítala o tom náhodném setkání a vyloženě si užívala vzpomínku na moment, kdy se jeho rty setkaly s mými.

Ne, dobrý, stačí. Je čas pracovat. Opět jsem zavřela zásuvku s názvem Edward Cullen, vzala jsem si ze stolu blok a zaklepala na Cullenovu kancelář.

„Dále,“ ozvalo se tlumeně. Vešla jsem a postavila se před jeho stůl připravená zapsat si požadavky. Všimla jsem si, že kafe, které jsem mu přinesla už má vypité. To byl fofr. Prázdný kelímek stál na stolku s květinou, jejíž jméno jsem nevěděla, prostě velké zelené listy v mohutném květináči. Zdálo se, že na pořádek si moc nepotrpí. Měla jsem chuť kelímek vzít a sama ho vyhodit.

„Potřeboval bych seznam hostů z večírku, který se tu pořádal minulý týden. Měla byste ho mít v počítači,“ řekl a přitom se přehraboval v papírech na pracovním stole. Tím mě vykolejil.
„Ehm… seznam hostů?“ zeptala jsem se nejistě. Podíval se na mě, jakoby si teprve teď uvědomil, že tam stojím.
„Z halloweenského večírku,“ upřesnil. Zatrnulo ve mně. Na co potřebuje seznam hostů?! „Potřebuju najít jednu osobu. Vyškrtejte zaměstnance a zaměřte se na hosty, kteří přišli jako doprovod,“ vysvětloval. „Jedná se o mladou ženu,“ v duchu jsem zaúpěla, „vysoká asi jako vy, možná menší, vlasy hnědé, trochu do mahagonova, oči čokoládové,“ pokračoval. „Nezapíšete si to?“ přerušil mou ztuhlost.
„Jistě.“ Udělala jsem si pár poznámek, ale vzhledem k situaci to bylo zbytečné. On mě chce hledat. Je možné, že by na něj ta společná chvíle také tak zapůsobila? Určitě ano, proč by mě jinak chtěl najít? Radost střídaly obavy a všechno se to ve mně mísilo v bláznivém mixu pocitů, ze kterých jsem si nedovedla vybrat ten, který převažuje, a který má být správný. Připadala jsem si trochu jako Popelka, jen bez střevíčku, zato s moderní technologií. Ovšem byl tu jeden háček. Já se nemůžu nechat najít. Nikdy. Ach jo. Proč mi to děláš, Edwarde, proč?

Vzhlédl a lehce přimhouřil oči. Sklopila jsem pohled k sešitu a začala do něj něco čmárat. Zjevně neměl ani ponětí o tom, že bych ta žena z večírku mohla být já, ale moc zírání škodí.

„Je to všechno?“ zeptala jsem se a neuvěřitelně moc se snažila, aby na mém hlase nebylo nic znát. Prostě jen další pracovní úkol.
„Ano. Na schůzi vás nebudu potřebovat, tak na tom můžete zapracovat.“ Přikývla jsem a odešla.

Seznam hostů jsem v počítači našla. Podivně ztuhlými prsty jsem ťukala do kláves, ukazovákem jezdila kolečkem myši a k mému zděšení tam své jméno našla. Trvalo jen dvě vteřiny, než jsem přišla na to nejprostší řešení. Označit jméno B. Swannová. Delete.


Dneska začnu velkým poděkováním za hlasy v povídce měsíce. Vůbec by mě nenapadlo, že se povídka po dvou kapitolách umístí na pátem místě. Jsem nadšená, že se vám líbí, a že ji tak podporujete. :-)

Ráda bych vysvětlila jednu věc, na kterou narazil někdo v komentáři. Edwardova schopnost. Napadlo mě, že by si vše o Belle mohl přečíst v mysli Mavis, proto jsem jeho schopnost pro potřeby této povídky upravila. Edward slyší jen myšlenky, které jsem přímo určené jemu, zkrátka když na něj někdo v mysli promluví a tentokrát není ani Bella výjimkou, jak jste již mohli postřehnout. ;-) 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krásná ošklivka - 3. kapitola:

 1 2 3 4 5   Další »
06.03.2013 [11:35]

BadLovelyLucy Emoticon Emoticon Dlouho jsem se tak nenasmála. Opravdu úžasná povídka. Emoticon

18.01.2013 [20:58]

IzziBellsNo tak jak ji Edward najde když ji Isabella smazala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

46. Natty
06.01.2013 [0:46]

Nattyhihihi Emoticon Emoticon jak já bych tu holku praštila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.12.2012 [3:38]

AfroditaAliceCullenTak to je super, ten Edwadův dar je skvěle upraven, a docela mi to opravdu připomíná Popelku, strašně se těším na pokačování, tedy pokud se nás o něj nepokusíš ochudit. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2012 [19:59]

BellaSetTak to je skvělý nápad s tou změnu čtení myšlenek. Určitě byl překvapený, když slyšel od Belly zrovna tohle. Vsadím se, že to brzy pozná, ale to by poté nebyla povídka o ničem, ne? Možná ano, nechám se překvapit, co vymyslíš... Emoticon

Je možné, aby Edward zjistil, že Isabella vymazala Bellu Swanovou? Asi ne, ale bylo by hezké, kdyby ano. Další věc, co by určitě vzala za své, by bylo seznámení s Alicí nebo někým jiným z rodiny. Jasper a Alice by byli, myslím, nejvhodnější, protože ty mají takové ty... podezřívavé smysly, řekla bych. Alice by určitě poznala, že není něco v pořádku, hned poté, co by se vzpamatovala z toho, co má Bella na sobě. A Jasper by stoprocentně odhalil její pocity a poznal, že lže, nebo tak. Zkrátka se nemůžu dočkat další kapitoly a jsem zvědavá, jak bude povídka pokračovat. Emoticon Napadlo mě, že by se Bella s Edwardem museli v práci zdržet déle než ostatní, a když by už se chystali odejít, kvůli špatnému počasí by nemohli, a tak by si začali povídat... Nějaké bližší seznámení by bodlo - ale ne zas TAK bližší jako na večírku, i když ani to by nevadilo, samozřejmě. Emoticon Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2012 [18:39]

SabiennaKonečně jsem se k tomu dostala, abych si mohla přečíst další kapitolu, no, a jsem úplně nadšená, samozřejmě Emoticon Emoticon Ještě než se pustím do rozebírání kapitoly, tak musím pogratulovat k umístění Emoticon Sice je tu tvoje povídka velmi krátce, ale vyjádřila bych to asi takhle, že povídky od tebe jsou prostě tutový Emoticon Jsou prostě senzační, o tom žádná, a ví to spousta lidí Emoticon Píšeš prostě fantasticky a umíš to skvěle podat + ty super nápady, které máš Emoticon Určitě se vyhoupneš s dalšími kapitolami ještě výš v žebříčku, nejsem snad jediná, která v tom čuje bezva povídku! Emoticon
Jinak mě naprosto dostala ta část, kdy ji Edward sdělil její první úkol Emoticon Co bude Bella dělat, když se z toho seznamu vymazala? Emoticon Bude Edwardovi stačit nějaká výmluva? Emoticon Tyjo, ale on ji hledá!!! Emoticon Emoticon To asi pro Bellu odteď nebude tak jednoduchá spolupráce, když tohle zjistila Emoticon
Já se tak hrozně moc těším na další kapitolu! Emoticon Tímhle si úplně nakopla moji zvědavost zas o stupeň výš Emoticon Je to naprosto super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2012 [13:22]

dcvstwilightPáni... takže Bella se dotává do čím dál větší kaše. Emoticon Je to trdlo, jako vždycky! Emoticon Jsem zvědavá, co si na ni ještě vymyslíš! Emoticon Emoticon Emoticon

02.12.2012 [12:00]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
skvelá kapitola... Emoticon
och do kelu už som zvedavá ako na to príde... Emoticon
nehorázne sa teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon

40. AngieCullen
02.12.2012 [8:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2012 [20:56]

daslli141Skvelá kapitola... Teším sa na nasledujúcu a neviem sa dočkať ako sa to celé vyvinie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!