Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kiss From Vampire - 8. kapitola

16.05.2009 (08:30) • Kaku • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2365×

Probudila jsem se a hned se mi zdálo něco divný. Chvilku jsem mžourala do podivného přívalu světla a pak mi to došlo. Ano, světlo! Slunce! Takže svítilo sluníčko. No bezva. Ne, že bych slunce neměla ráda; každý byl přece rád, když tady jednou za čas taky zasvítilo, ale já už prostě byla zvyklá na mraky a déšť.
Zvedla jsem se a šla se podívat z okna. A opravdu. Svítilo slunce a obloha byla bez jediného mráčku. Všechno kolem mělo najednou takovou divnou jasnou barvu a přímo to zářilo. Docela mi to zkazilo náladu.
Snad jedinou výhodou toho, že dnes bylo jasno, bylo to, že jsem se dneska nemusela tolik nabalovat. Vzala jsem si tričko s krátkým rukávem a nějakou silnější mikinu, jako obvykle džíny a mohla jsem vynechat bundu.  Ale dneska bych se klidně obětovala a šla v péřové bundě, jenom proto, aby pršelo. Déšť sem prostě patřil. Déšť  prostě patřil ke mně. Bude to vypadat blbě. Walkerová a slunce - to nejde dohromady. Ani nevím, kde se tyhle myšlenky vzaly. Sluníčko mi přece nikdy nijak zvlášť nevadilo, ale teď jsem měla spíš pocit, že bych ho neměla mít ráda. Něco mi říkalo, že když svítí sluníčko, bude nuda. A taky, že jo.
Když jsem po snídani a nezbytné ranní hygieně dorazila do školy, čekala na mě Jamie.
„Ahoj, jak se máš? Chloe, musíš mi vyprávět, jak jste si to včera s Alicí užily! A nevynechávej žádný detaily!" spustila hned po mém příchodu. V duchu jsem ji proklela, ale jinak jsem jí vypověděla, co jsme dělaly v Port Angeles.
„Páni, tak to musela být švanda. Vezmete mě taky někdy s sebou, že jo?" dělala na mě Jamie psí oči.
„Ale jasně, vždyť tě přece Alice už zvala. A teď už pojď nebo nestihneme první hodinu."
Moje předpověď se vyplnila. Byla nuda. Cullenovi nedorazili. Moje nálada klesla na bod mrazu. Alice ani Edward přece včera neříkali, že nepřijdou! Docela jsem o ně měla strach. Ale co by se jim asi tak mohlo stát? Mohlo se jim stát tolik věcí... mohli nabourat, jejich dům mohl zachvátit požár nebo zemětřesení, nebo do jejich domu mohl narazit meteorit! Mohlo se jim toho tolik přihodit! Snad jsou jenom nemocní...
Okamžitě jsem uklidnila svoji počínající hysterii. Přece si to můžu ověřit, jestli jim něco je nebo ne. Stačí se nad tím trochu zamyslet a možná trochu soustředit. Zhluboka jsem se nadechla a přebytečný vzduch vypustila pusou. Tak a jsem klidná. Teď se zamyslím.
Jsou Cullenovi v pořádku? Hm... jsou. Proč by vlastně neměli být? Jsem bláznivá hysterka. Když jsem se dostatečně vydýchala, začala jsem vnímat okolní svět. Právě jsem seděla na matematice, sama v lavici. Tak by mě zajímalo, jak jsem se sem dostala, když si nepamatuju, že bych sem vůbec šla? Zase jsem byla mimo. Možná, že by se to dalo léčit... no, spíš asi ne. Nevadí.
Vzpamatovala jsem se právě včas, abych si všimla, že učitel rozdává test. Ups, tak to jsem asi zase něco proflákla. Takže to mě bude znova stát plno soustředění. A nebo taky ne. Testy, u kterých se kroužkovala odpověď mi obvykle vycházely na výbornou. Prostě jsem věděla, co si vybrat. Ale tohle nebyl kroužkovací test a já nemůžu střílet naslepo. Možná někdy předvídám věci, ale nejsem vědma a matematiku neumím. Dneska je super den. Já to věděla, že to bude katastrofa.. A to je teprve začátek. Budu ráda, když vůbec přežiju do večera, bez nějaké rozsáhlejší úhony.
Snažila, opravdu jsem se snažila něco vymyslet. Pár odpovědí jsem si předpověděla, zbytek jsem vypočítala vlastním úsilím. Vlastně to nebylo tak hrozné, ale těžko můžu čekat něco lepšího než trojku. A i za tu budu ráda.
Na ostatních hodinách jsem už prostě vypnula. Snad jsem jenom zaregistrovala, že to byly dějiny, fyzika, angličtina a španělština. Pak byl čas na oběd.
Přišourala jsem se k našemu stolu a zapadla na místo vedle Jamie. Neměla jsem hlad, tak jsem si vzala jenom jablko a minerálku. Pomalu jsem otevírala pití a u toho se zamyslela.
Proč mi Alice ani Edward neřekli, že nepřijdou? Když chyběla celá rodina, museli to přece vědět dopředu nebo ne? Teď, když jsem si byla téměř jistá, že jsou v pořádku, jsem začala být pro změnu naštvaná. Aspoň zmínit se mohli! Udělalo by jim to něco? Předpokládám, že ne.
„Země volá Chloe!! No tak, Chloe, prober se už! Já ti tady něco povídám a ty nemáš aspoň tolik slušnosti, abys předstírala, že mě posloucháš! Co s tebou zase je?" cloumala mým ramenem nakvašeně Jamie. Vždycky se jí dotklo, když jsem ji neposlouchala.
„Promiň, Jamie, jenom jsem se maličko zamyslela. Nic se mnou není. Říkala jsi něco důležitého?" zeptala jsem jí s klidem.
„Ne, nic důležitého. Jenom, že je divné, že celá rodina Cullenů chybí. Nezdá se ti?" ptala se naoko lhostejně. Ale já věděla, že ji zajímá jestli náhodou nevím, co s nimi je. Asi si myslela, že mně by se svěřili. Já si to taky myslela, ale už sem si tím po dnešku nebyla tak jistá.
„Hmm, asi jo." Odvětila jsem jí. A než bych jí zase musela odpovídat na všetečné otázky, radši jsem se zvedla a vyloženě jí utekla ven na lavičky.
Po škole jsem jako obvykle jela rovnou domů. Bylo ještě brzo, a tak jsem se rozhodla, že volné odpoledne zabiju nějakou produktivní prací. Rozhodla jsem se, že po dlouhé době bych se mohla zkusit třeba učit. A tak jsem si vzala nějaké učebnice a sešity a  šla si sednout na zahradu do zahradní houpačky.
Když mi asi po půl hodině došlo, že stejnou větu čtu už poněkolikáté a nezanechává to ve mně kýžené vědomosti, zaklapla jsem onu učebnici a pohodlně si lehla do houpačky. Lehce jsem se houpala a to mě za chvíli ukolébalo ke spánku. Usnula jsem, ani jsem nevěděla jak.
Probudila jsem se a zjistila, že už nesvítí sluníčko. Po obloze se táhla šedá mračna a mně se tím pádem zlepšila pochmurná nálada. Seděla jsem na houpačce a zírala nikam. Prostě jsem úplně vypla a užívala si ten pocit uvolnění.
Když se začalo stmívat, posbírala jsem si svých pár švestek a šla zpátky do domu s úmyslem připravit večeři. Jen co jsem za sebou zavřela domovní dveře, slyšela jsem přijíždět auto na naší příjezdové cestě. Vykoukla jsem z okénka vedle dveří a spatřila, jak z místa spolujezdce vystupuje Alice a hned po ní z místa řidiče Edward. Co tu můžou chtít? Odložila jsem svoje věci na stolek v obýváku a čekala, až zazvoní. Když se tak stalo, pomalu jsem šla otevřít. Přece nikam nespěchám! Ještě pomaleji jsem otevírala dveře a pak už jenom čekala, až někdo promluví.
„Ahoj!" křikla Alice a hned mě objala.
„Ahoj," pozdravil Edward a bratrsky mě poplácal po rameni.
„No ahoj," vydechla jsem nakonec. „Co tady děláte?"
„Přišli jsme navštívit starou známou a jak tak koukám, nejsi zrovna nadšená." Konstatoval Edward.
„Děje se něco?" zeptala se opatrně Alice.
„Ne, mělo by se něco dít? Jo vlastně počkejte. Věděli jste, že budete chybět, ale neráčili jste se mi to sdělit," odříkávala jsem chladně.
„Tak to nebylo. Když je slunce, jezdíme kempovat a včera jsme ti to zapomněli říct. Nic víc, Chloe." Řekla Alice.
„A to jste mi třeba nemohli zavolat? Je to takový problém, zvednout mobil a zavolat mi?" ptala jsem se pořád trochu naštvaná.
„No tak, Chloe, příště ti zavoláme. Ano?" smlouval Edward.
„Tak fajn," odsekla jsem. „Nechcete jít dál? Nebo chcete radši stát venku?" zeptala jsem se jich už klidněji.

Předchozí díl & Další díl

Autor: Kaku (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kiss From Vampire - 8. kapitola: