Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když se sny vyplní - II.

25.10.2010 (22:00) • Akkisek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4363×

„Mami? Letím do školy.“ Přivalila jsem se do kuchyně jako velká voda, popadla bundu, svačinu a než mamka něco stihla říct, už jsem byla před domem. Autobus akorát přijížděl. Koupila jsem si jízdenku a usadila se na poslední volné místo hned za řidičem. Vytáhla jsem knížku a začetla se.

„Alice? Musíš vystoupit, nebo se mnou chceš jet až do Seattlu?“ Zatřásl se mnou řidič autobusu, který mě už důvěrně znal, jelikož autobusem jezdím už dlouho.

„Jasně, už jdu,“ usmála jsem se na něj a vyběhla z autobusu. Zastavila jsem se až ve škole. Teď jsem měla zeměpis, takže přes celou školu až na konec. Ach jo.

Celou cestu jsem si prozpěvovala a skoro se štěstím vznášela. Ale tohle mi vážně vyrazilo dech! Jasper stál na chodbě s nějakou blondýnou, která se na něj koketně usmívala a on jí to bral! No jo, já věděla, že o holku, která od rána do večera leží v knihách a v knihovně je jako doma, žádný kluk stát nebude.

Okamžitě mi do očí vyhrkly slzy a jen tak tam stála, pozorovala, jak spolu flirtují. Najednou se Jasper otočil a uviděl mě. Přestal se smát a chtěl asi něco říct, ale já to prostě slyšet nechtěla. Otřela jsem si hřbetem ruky slzy, co mi stekly po tvářích, a vběhla do třídy zeměpisu. Měla jsem lavici společně s Jasperem, ale radši jsem si sedla do volné lavice k Angele.

„Můžu?“ usmála jsem se na Angelu. Jen kývla a usmála se taky. Připravila jsem si učebnici, penál, sešit a čekala do zvonění. To na sebe, bohudík, nenechalo dlouho čekat.

Do třídy přišla učitelka a hned začala s výkladem. Chvíli po ní přišel do třídy Jasper.

„Kdepak jste byl?“ zeptala se podezíravě učitelka a zvedla jedno obočí. Celá třída přesunula svou pozornost k Jasperovi. Kromě mě.

„Byl jsem na WC.“ No jasně!

„Posaďte se.“ Učitelka to nechala bez komentáře. Jasper se posadil do své i mé lavice a já na sobě ucítila jeho pohled. No a co! Ať kouká! Je to jeho vina!

Celou hodinu jsem strávila posloucháním výkladu a poctivým zapisováním poznámek do sešitu. Normálně to nedělám, ale co, vždyť je to jedno. Hlavně že nemusím uvažovat nad Jasperem.

Zazvonilo a já si snažila co nejrychleji složit věci a vypadnout ze třídy. Bohužel se mi to nepovedlo.

„Co se stalo?“ ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a spatřila Jaspera.

„A neměl bys to spíš říct ty mně?“ vyjela jsem na něj.

„Nevím, co bych ti měl vysvětlovat.“

„Fajn, tak mi nic nevysvětluj! Ale pamatuj si, že jak ty na mě, tak já na tebe,“ řekla jsem, sladce se usmála a vypochodovala ze třídy. Normálně nejsem taková, ale tohle mě vážně naštvalo. Nejdřív flirtuje s nějakou blondýnou a pak ještě zapírá!

Den uběhl hrozně pomalu. Vlekl se jak žvýkačka na botě a ne a ne se odlepit. Konečně tu byl čas oběda. Nakráčela jsem sebevědomě do jídelny, obloukem se vyhnula stolu, kde seděli Cullenovi a sedla si ke klukovi, kterého jsem ještě neznala. Byl docela pěkný. A hlavně jsem to Jasperovi chtěla oplatit.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.

„Ahoj, známe se?“ oplatil mi úsměv.

„Ne, ale to musíš člověka znát, aby sis k němu mohl sednout?“

„Asi ne,“ znovu se usmál.

„Tak... Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ho.

„Luke, ty?“

„Alice.“ Jen co jsem domluvila, objevila se u nás Rosalie.

„Ahoj, zlatíčka. Mohla bych si vypůjčit tady kolegyni?“ usmála se ironicky na Luka.

„Jasně,“ oplatil jí úsměv. Rose ale nečekala na jeho odpověď a už mě táhla ven z jídelny.

„Co to vyvádíš?!“ spustila na mě.

„To musím povinně sedět u vás, nebo co?“

„To jsem nemyslela! Tak jinak. Proč jsi celý den nepromluvila s Jazzem?“ opravila se.

„Vždyť on to ví!“

„Ale já ne!“

„Fajn. Ráno flirtoval s nějakou blondýnou a ještě říká, že on nic neudělal!“

„A víš ty hloupá, kdo je ta blondýna?“

„Je mi to jedno,“ řekla jsem a chtěla odejít. Rose mě ale chytla za paži a otočila mě k sobě.

„Je to jeho sestřenice!“ Cože?! Chtělo se mi ječet, řvát, mlátit do věcí kolem sebe. Chtělo se mi brečet, jen se mi nechtělo se tam vracet.

„Ptal se jí, jaký dárek by ti udělal radost, jelikož ona je taky holka!“ Jen jsem tam tak stála a zírala do prázdna.

„A-a proč se nezeptal tebe, nebo Belly?“

„Já nevím, možná proto, že měl strach, že bychom ti prozradily, co pro tebe chystá!“

„Aha.“ Nic jiného jsem ze sebe nedostala.

„Teď tam pěkně jdi a koukej se mu omluvit!“ Zatřásla se mnou.

„N-ne, já tam nemůžu jít.“

„A to jako proč?!“

„Já-já nevím.“

„Nefňukej tady, měla ses ho nejdřív zeptat, co je ta holka zač!“

„Já tam nejdu.“

„Fajn, hlavně buď odpoledne doma,“ řekla a odešla zpět do jídelny.

Autobus přijel rychle a já byla co nevidět doma. Ztěžka jsem dosedla na gauč, zapnula televizi a pustila si MTV. Asi jsem musela usnout, protože mě vzbudil až zvonek. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Ihned jsem zrudla jako rajče a zacouvala zpět do domu, aby Jasper mohl projít. Došla jsem do obýváku a beze slova si sedla na gauč. Jasper se posadil vedle mě a chvilku jen tak mlčel.

„Ta blondýna ráno... Byla to moje sestřenice,“ promluvil.

„Já vím.“ Seděla jsem tam ponížená, se svěšenou hlavou a naprosto zesměšněná.

„Co sis myslela?“ zeptal se po chvíli.

„Nevím.“ Nechtěla jsem přiznat, že jsem žárlila i přesto, že spolu nic nemáme. Zatím... Doufám. Vlastně už ani nedoufám, že po tomhle incidentu bychom spolu něco mohli mít.

„Myslela sis, že si něco začínám s jinou?“ Nic jsem na to neřekla.

„Myslela?“ zeptal se znovu.

„Vždyť spolu nic nemáme,“ řekla jsem, aniž bych se na něj podívala. Pečlivě jsem studovala své ruce.

„Podívej se na mě.“ Zvedla jsem hlavu a se slzami v očích.

„Myslela sis, že jsem si začínal s jinou?“ zopakoval otázku.

„Jo.“ Nevydržela jsem to a prostě a jednoduše se tam před ním rozbrečela. Znemožnila jsem se, jak jen to nejvíc jde, ale v tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení.

Slané horké slzy se kutálely po mých tvářích a zanechávaly za sebou mokrou stopu. Nemohla jsem přestat. Bylo toho na mě už moc.

„Nebreč,“ řekl, přisedl si blíž a objal mě. Rozbrečela jsem se nanovo a už nikdy nechtěla, aby mě pustil.

„Už nikdy to nedělej. Vždycky se mě zeptej, ano? Nikdy bych si nezačal s jinou než s tebou.“ Byla to ta nekrásnější slova, jaká jsem kdy slyšela. Zvedla jsem hlavu a usmála se.

„Odpouštíš mi?“ Místo odpovědi mě políbil a já byla v sedmém nebi.

Byla bych ráda za váš názor, ale nutit vás samozřejmě nemůžu. Takže pokud se povídka líbila, prosím alespoň o smajlíka, nebo jednuduché "Ano". Děkuji :).

Autor: Akkisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když se sny vyplní - II.: