Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 9. kapitola

23.09.2010 (13:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1017×

9. kapitola

(Následující část bude psána z pohledu Belly)

„Dobré ráno,” budil nás Ian.

„Brý, Iane,” hlesli jsme všichni jednohlasně.

„Hele, Bello, nevěděl jsem, jestli budeš chtít snídat v kuchyni, tak jsem tobě a Jakovi přinesl snídani sem.”

„Děkujeme, Iane. Jsi strašně hodný,” usmála jsem se na něj a zvedla se, abych ho objala. Rád to přijal. Nevím, ale dnes jsem měla hrozně dobrou náladu a měla jsem potřebu říct a ukázat všem lidem, co k nim cítím. Začala jsem u Iana.

„Není zač, Bello,” usmál se. Pak jsem si zase sedla a uvelebila se vedle Jakea, který mě jednou rukou objal kolem pasu a druhou jedl. Protože se ostatní ještě nevrátili z výpravy, k snídani byly chlebové rolky s čímsi na nich, vypadalo to jako marmeláda, ale chutnalo to po mrkvi. Mrkvová marmeláda? Nevím.

„No a ještě pro vás máme práci,“ škodolibě se usmál, „dnes máte s Jebem pracovat na mrkvovém poli. Zorat ho a tak. Jeb sám řekl, že chce tebe, Jakeu, a pak ještě říkal, že klidně můžeš vzít i tu holku,“ vysvětloval a pak se na mě omluvně usmál. „Promiň, Bello, ale takhle to říkal.“ Jen jsem pokrčila rameny. „No a teď se jde na snídani. Jo a vy asi trefíte na náměstí, že?“ ptal se a Jake přikývl. Jen co se za nimi ‚zaklaply‘ – obrazně řečeno – dveře, Jake se rozvalil po matracích, které pokrývaly skoro celou podlahu jeskyně. Já jsem stále seděla a jedla.

„Jak ses vyspala?“ ptal se mě po chvíli.

„Hrozně jsi chrápal,“ ušklíbla jsem se na něj, „takže by to mohlo být i lepší. A Seth taky nebyl zrovna nejtišší. Vrozená vlkodlačí vada?“ Povytáhla jsem obočí.

„Ty jsi zase do mě kopala,“ vyplázl na mě jazyk.

„Tse, pomluvy!“

„Jó? V tom případě nechrápu.“ Vážně se na mě podíval a oba jsme vyprskli smíchy. Jak jsme tam tak leželi, rozhodla jsem se pokazit tuhle chvíli a chtěla jsem pokračovat v mé dnešní upřímnosti a říct Jakeovi, jak to mezi námi vidím já. Byla jsem připravena i na nesouhlas.

„Jakeu,“ zhluboka jsem se nadechla, „musím ti něco říct, něco důležitého.“ Otočil se na mě a tvářil se zvědavě. Nepřerušoval mě, jen čekal, až zase budu pokračovat. „Já… já…“ koktala jsem. Několikrát jsem se nadechla a sedla si do tureckého sedu tak, abych mu viděla do očí. On si také sedl. „Já…“ zase jsem začala. Naposledy jsem se nadechla. „Miluji tě, Jacobe Blacku!“ Podařilo se mi to. Ale jeho výraz ztvrdl a pak se usmál.

„Miluji tě, Bello Swanová.“ Také jsem se začala smát, naklonila jsem se k němu, ale on se odtáhl. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„A co Edward?“ ptal se. Pokazil to, ale chtěla jsem být upřímná, tak jsem to ze sebe vychrlila.

„Po celou dobu, co jsme byli v poušti, ses díval na mě a Edwarda, jak jsme byli spolu. Jednou jsem dala přednost tobě před Edwardem a jak se zachoval on? Sám říkal, že mu bude k životu stačit jen to, že budu šťastná. Teď jsem šťastná, jsem šťastná, že jsi tu se mnou. Jsem šťastná, že jsem si konečně uvědomila, co v tobě mám. Mám v tobě nejlepšího přítele, ale hlavně člověka, který mě bere takovou, jaká jsem. Člověka, se kterým jsem ráda, jsem s ním šťastná, a kterého miluji víc než kohokoli jiného,“ odpověděla jsem mu jedním dechem a divila se sama sobě, kde jsem našla všechna ta slova. Jake tam nejdříve jen seděl a rovnal si to v hlavě. Čekala jsem, až ze sebe vydá nějakou větu, ale on nic. Začínala jsem být netrpělivá a chtěla promluvit, a když jsem se nadechla, že budu pokračovat v proslovu. Jake si mě přitáhl blíž.

Začal mě líbat. Bylo to neskutečné. Něco úplně jiného, než se líbat s Edwardem. Už vím, jak to dřív myslel tím, že se líbám s kostkou ledu. Jeho rty byly úplně jiné, byly měkké a teplé. Naše rty do sebe zapadly jako dva kusy skládačky. Konečně jsem začínala mít pocit, že jsem si vybrala dobře. Ta tíha Edwardova odchodu mi ze srdce odpadla jako balvan ve chvíli, kdy se moje a Jakeovy rty setkaly.

„Myslíš, že bychom to o nás měli říct i ostatním?“ ptal se mě Jake potom, co jsme se odtáhli. Pokrčila jsem rameny. „Aby si třeba nemysleli, že jsem tě k tomu nějak… navedl. Jakože jsem využil situace, že je Edward pryč. Byla jsi z toho zničená a tak.“

(Následující část bude psaná z pohledu Wandy)

„Sethe, nezapomeň se pořádně najíst. Nebudeš mít oběd a po snídani se jde makat,“ upozorňoval ho Ian a Seth se bolestně podíval.

„Jak to dopadlo s Carlislem?“ ptala jsem se Alice.

„Nevíme, ještě se nevrátil,“ pokrčila rameny.

Všichni jsme jedli svou porci a čekali na Bellu a Jakea, abychom mohli jít na pole. Seth spořádal asi pět rolek a stále se tvářil, jakože nemá dost. Konverzace se vlekla, ani nevím jakým směrem, protože jsem byla nervózní, protože se Carlisle ještě nevrátil. Stále jsem zírala na vchod do kuchyně.

„Už je skoro tu. Sám,“ řekla tiše Alice. Všichni jsme se zvedli a šli ke vchodu do jeskyní. Po chvíli jsem viděla Carlislea se zmučeným výrazem. Esmé přiběhla a objala ho.

„Je pryč, odešel,“ hlesl tiše.

„Jak to, co se stalo?“ ptala se Rosalie.

„Včera se mi podařilo ho přemluvit, a když šel za Bellou, tak slyšel, jak říkala… něco Jacobovi a pak vyletěl jak raketa ven. Byl rychlý, ještě rychlejší než normálně, a když jsem konečně vyběhl ven… viděl jsem ho v plamenech,“ všichni tam stáli s otevřenou pusou a nezmohli se ani na slovo, „podpálil se kvůli Belle, kvůli Jacobovi. Uhasil jsem ho, ale říkal, že se nevrátí. Neříkal, že natrvalo, ale že minimálně měsíc se tu neukáže.“ Esmé začala němě – po upírsku – plakat, Alice pevně objímala Jaspera a Emmett s Rose tam stáli jako opaření. Já s Ianem jsme jen tiše a pomalu dýchali. Pak jsme slyšeli Jakea a Bellu a všichni jsme se otočili tím směrem.

„Co se děje?“ ptala se Bella vesele a svírala Jakeovu ruku.

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když se lidé z Hostitele potkají s lidmi z Twilight - 9. kapitola: