Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo vlastně jsem? - 3. kapitola

Bella a Jacob


Kdo vlastně jsem? - 3. kapitola „Proč?“ zeptala jsem se a ztratila nit. Došlo mi, že sedím s chlapcem svých snů u jednoho stolu a jsem vzhůru. Usmál se a pokrčil rameny.

„Říkal jsem, že o tobě chci vědět víc,“ připomněl mi a já se pousmála. Na vidličku jsem napíchla trochu zeleniny a vložila si ji do úst. Měla jsem docela hlad, ale snažila jsem se jíst kultivovaně a slušně. Jak jsem si všimla, on se snažil o totéž.

„Ráno jsem ti zapomněl říct, jak moc ti to dnes sluší,“ pověděl mi a začal se hrabat v jídle. Srdce mi udělalo několik kotrmelců a nakonec se rozběhlo neuvěřitelnou rychlostí. Vložila jsem si do úst další porci zeleniny a masa a odkašlala si.

„Co všechno bys chtěl vědět? Nejsem nijak zajímavá,“ prozradila jsem mu a všimla si jeho nesouhlasného úsměvu.

„Jsi zajímavá. Pro mě až nebezpečně moc,“ dodal šeptem a já si nebyla jistá, zda to opravdu řekl. Když se na mě podíval znovu, povzdychl si a podložil si hlavu rukama.

Když jsem během první vyučovací hodiny řekla Lilly o tom, co se stalo na lavičce, usmívala se a byla spokojená. Neměla jsem tušení, proč je z toho tak nadšená. To já bych měla kolabovat a usmívat se jako hlupák. Zapisovala jsem si do sešitu novou látku a nestíhala vstřebávat informace. Pořád jsem v hlavě měla jeho tvář, jak zasněně pozoroval své rodné město a sníh. Na zádech jsem stále cítila tu jemnou ránu, stejně jako na rameni. Usmívala jsem se, a když si uvědomila, že zrovna probíráme globální nemoci, které ročně zabíjejí několik miliardy lidí, raději jsem se nechala vtáhnout tímto tématem a na chvilku na něj přestala myslet.

Když jsme po páté hodině odcházeli na oběd, Lilly básnila o tom, jak si užila večeři s Maxem. Přála jsem jí to a pocítila osten závisti. Nikdy jsem neměla důvod své kamarádce závidět, ale dnes poprvé bych dala všechno za to, abych alespoň na chvilku byla na jejím místě. Vyprávěla o tom, jak ji objímal, jak ji krmil a doprovodil domů. V životě jsem zažila jen jedno rande, které dopadlo přímo katastrofálně. Na konci deváté třídy jsem si vyšla se spolužákem Mikem a byla šťastná. Jenže když mě vzal do kina na thriller a celý film byl paralyzován dějem na plátně a ani mě nedoprovodil domů, byla jsem zklamaná.

„Kde je James?“ zeptala se šeptem Lilly a tím mě vytrhla z rozjímání. Rozhlédla jsem se po jídelně a hledala ho pohledem. U velkého stolu u okna, kde seděli všichni hráči basketbalu, nebyl a dokonce se ani nedružil s roztleskávačkami. Vzala jsem si tác, nabrala si jídlo a chtěla odejít k jednomu z volných stolů, ale když se vedle mě objevil ten, koho jsem hledala, a vzal můj tác, bylo mi jasné, že dnes sama sedět nebudu. Usmál se na mě a pokynul mi rukou, abych šla s ním. Došel ke stolu nejdál od všeho dění a položil tác na stůl, na kterém už jeden byl. Pomohl mi se usadit a sám se posadil naproti mně.

„Proč?“ zeptala jsem se a ztratila nit. Došlo mi, že sedím s chlapcem svých snů u jednoho stolu a jsem vzhůru. Usmál se a pokrčil rameny.

„Říkal jsem, že o tobě chci vědět víc,“ připomněl mi a já se pousmála. Na vidličku jsem napíchla trochu zeleniny a vložila si ji do úst. Měla jsem docela hlad, ale snažila jsem se jíst kultivovaně a slušně. Jak jsem si všimla, on se snažil o totéž.

„Ráno jsem ti zapomněl říct, jak moc ti to dnes sluší,“ pověděl mi a začal se hrabat v jídle. Srdce mi udělalo několik kotrmelců a nakonec se rozběhlo neuvěřitelnou rychlostí. Vložila jsem si do úst další porci zeleniny a masa a odkašlala si.

„Co všechno bys chtěl vědět? Nejsem nijak zajímavá,“ prozradila jsem mu a všimla si jeho nesouhlasného úsměvu.

„Jsi zajímavá. Pro mě až nebezpečně moc,“ dodal šeptem a já si nebyla jistá, zda to opravdu řekl. Když se na mě podíval znovu, povzdychl si a podložil si hlavu rukama.

„Povídej mi o tom, co tě baví, co tě dělá šťastnou, co tě rozesměje, co máš ráda,“ pobídl mě a já odložila vidličku.

„Jediné, co mě baví a nepřizabiju se při tom, je plavání a malování. Než jsem se sem vrátila, dělala jsem toho mnohem víc, ale na tomto místě už mě nic z toho nebaví a nejde mi to tak, jako mi to šlo na Floridě. Když mi bylo třináct, měla jsem dokonce malou výstavu obrazů,“ pochlubila jsem se a všimla si jeho spokojeného úsměvu.

„Pokračuj,“ vydechl a dál mě pozoroval.

„Když maluji, cítím se šťastná a spokojená. Jsem v úplně jiném světě, který je mnohem zajímavější a barevnější, než tento. Je to jako ráj, který mě k sobě láká a dává mi vše, po čem toužím a co chci,“ prozradila jsem mu a usmála se.

„Takový svět znám,“ pověděl mi a já se ještě víc usmála.

„Rozesměje mě dobrý film, knížka nebo nějaká událost. Když jsem smutná, jdu si zaplavat a po několika bazénech se cítím znovu šťastná a směju se. Mám ráda svou rodinu, kamarády, jediné zvíře, které jsem nezahubila a mám v plánu se naučit na klavír,“ povídala jsem dál a mezitím se dala opět do jídla. Dělala jsem odmlky v mluvení, aby všechna ta výborná zelenina nepřistála na jeho tváři. Když jsem skončila, zakroutil hlavou a opřel se o židli.

„Jsi úplně jiná než drtivá většina dívek tady. Jsi rozumná, od přírody hezká, zajímavá a ani v jedné větě si nezmínila kluky, módu a drby,“ vydechl překvapeně a já zrudla. Už několikrát jsem slyšela, že jsem jiná, ale v tom horším slova smyslu. Zvlášť od královen zdejší školy, kterým jsem moc nevoněla.

„Jsem taková, jakou mě vychovali,“ vysvětlila jsem mu a napila se vody.

„V tom případě musíš mít neobyčejně rozumné a milující rodiče,“ nadhodil téma rodiny a já se smutně usmála.

„Jo, táta a bratr ze mě udělali to, čím jsem teď.“

„A co tvoje matka?“ zeptal se a já si vzpomněla na její tvář. Milá, vždy usměvavá a naprosto dokonalá. Ve všech směrech.

„Zemřela, když mi bylo deset,“ odpověděla jsem a všimla si jeho vyděšeného pohledu.

„Beth, to mě hrozně mrzí. Já jsem ale blbec,“ korunoval se a vložil si hlavu do dlaní. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale natáhla jsem dlaň k jeho ruce a pohladila ho. Překvapeně na mě pohlédl a já ji raději spustila zpátky na stůl.

„Nic se neděje, už jsem se s tím smířila,“ vysvětlila jsem mu a dojedla salát. Dopila jsem vodu, otřela si ústa ubrouskem a opřela se o židli. Rozhlédla jsem se kolem a všimla si, že už tu moc lidí není. Když jsem se podívala na hodiny, zhrozila jsem se. Za pět minut zvoní a já mám hodinu na druhém konci budovy. Zvedla jsem se a chtěla vzít tác, ale jeho dlaň mě zastavila.

„Jdi, já to odnesu,“ nabídl mi a já se na něj vděčně usmála.

„Zatím se měj a děkuji ti za společnost,“ pověděl mi a lehce se uklonil. Zasmála jsem se a mávla na něj. Pospíchala jsem do šaten pro tašku a doslova běžela do třídy. Když jsem k ní přiběhla, rychle jsem zaplula na své místo a všimla si, že profesor tu ještě není. Zhluboka jsem se nadechla a vyndala si učení. Když se vedle mě objevila Lilly, polekaně jsem sebou trhla a cítila, jak se mi srdce ještě více rozbušilo.

„Jednou z tebe budu mít infarkt,“ pověděla jsem jí, ale ona mě nejspíš neposlouchala.

„Tak povídej,“ vyzvala mě a já protočila očima. Řekla jsem jí vše o tom, jak se mě vyptával, jak se na mě usmíval, jak se nabídl, že mi odnese tác a poděkoval mi za to, že jsem s ním strávila oběd. Lilly valila oči čím dál tím víc a já měla strach, aby si něco neudělala.

„Páni,“ vydechla a během vteřiny mi visela kolem krku. Objímala mě a já se jen smála. Byla jsem ráda, že jsem s ním strávil alespoň chvíli o samotě a splnila si tak svůj tajný sen. Má radost se však nedala srovnat s tou, kterou měla má nejlepší kamarádka.

„Nech toho, za chvilku je tady profesor,“ napomenula jsem jí a ona se odtáhla.

„Určitě se mu líbíš,“ vypískla a několik lidí se na nás otočilo. Snažila jsem se ji krotit, ale moc se mi to nevedlo. Nakonec jsem rezignovala a otevřela sešit, ve kterém bylo dost prostoru na kreslení. Dala jsem se do díla a ignorovala to, co mi má kamarádka říkala. Když přišel vyučující, vrátila se na své místo a já si úlevně oddychla. Ne na dlouho. Když mě vyvolal na zkoušení, obávala jsem se toho, že si po dnešním obědě nebudu nic pamatovat, ale opak byl pravdou. Pořád jsem měla v hlavě to, co jsem potřebovala vědět na jedničku a vracela se na místo s dobrým pocitem. Všimla jsem si, jak se na mě jedna dívka v první lavici usmívá a neměla tušení proč. Znala jsem její jméno, dokonce jsem s ní minulý rok seděla na matematiku, ale od té doby jsme spolu moc nemluvili.

Další dvě hodiny uběhly docela rychle a já už se těšila domů. Vyšla jsem ze školy, podívala se ke svému autu a srdce mi poskočilo. Stál tam, ležérně se opíral o starou kapotu mého auta a vyhlížel mě. Když si mě všiml, usmál se a narovnal se. Pomalu jsem k němu došla a kývla hlavou.

„V jídelně jsem na něco zapomněl,“ pověděl mi a natáhl ke mně ruku. Nejdříve jsem neměla tušení, co to drží, ale když jsem detailně prostudovala to, co mi podával, usmála jsem se a cítila radost, jak zaplavuje mé tělo. Byla to květina, která se dávala na oblečení. Měla jsem ji po mamince a před několika měsíci ji ztratila. Když jsem si uvědomila tento fakt, zmateně jsem na něj pohlédla. Uhýbal pohledem a vypadal jako malý chlapec, co ho nachytali, jak dělá něco špatného.

„Přiznávám, že jsem ji našel v ten den, kdy si ji ztratila,“ přiznal zahanbeně a květinu připnul na můj kabát. Pozorovala jsem jeho štíhlé dlouhé prsty, jak mi vrací květinu na místo, které jí patřilo, a usmála se.

„Chtěl jsem si nechat něco, co ti patřilo,“ pokračoval dál a já bych dala všechno na světě za to, že zrudnul. Zasmál jsem se a pohladila květinu.

„Děkuji za vrácení. Ani nevíš, co pro mě znamená,“ prozradila jsem mu a povzdychla se. K mé dlani, kterou jsem hladila jemný povrch té nádhery, se přidala ta jeho a já na něj překvapeně pohlédla.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kdo vlastně jsem? - 3. kapitola :

 1
10.09.2012 [21:01]

Nikii Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Rychle další kapitolu! Emoticon

3. Sal333
09.09.2012 [16:43]

krásne.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.09.2012 [13:10]

VeubellaVážně moc pěkná kapitola, která doslova chytá za srdce. Jsem zvědavá na další, tak šup šup! Emoticon Piš! Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martty555
09.09.2012 [12:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!