Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá sukně dobrá - 20. kapitola

wallpaperbyjitule


Každá sukně dobrá - 20. kapitolaTak Bella nám minule vyprovokovala Edwarda, kterého opustilo sebeovládání a přestože všechno nasvědčuje tomu, že se mu moc nelíbí být sukničkářem, přidal si na svůj pomyslný seznam i Bellu. Jenže jaké to bude mít následky? Ráno po noci s velkým N, příjezd zbytku rodiny a Bella na pokraji rozhodnutí - říct, neříct?

20. NÁSLEDKY

Ráno mě probudilo vyzvánění telefonu, které mi tam Alice nastavila.

„Ano?“ zvedla jsem hovor a ospale mžoural na budík na stolku. Bylo 11.10.

„Hoj, Bello! Jen ti volám, jak se máš, a že budeme zpátky tak okolo třetí. Je doma vše ok?“ Oplývala neskonale pozitivní náladou a já litovala toho, že tentokrát na mě neměla nakažlivé účinky.

Když jsem si v duchu znovu přeříkala tu poslední otázku, na kterou se mě zeptala, slzy se mi nahromadily v očích. Opravdu se to v noci stalo. Stále jsem si byla vědoma té bolesti v klíně a cítila ponížení a bolest.

Náhle jsem nebyla schopna slova, a tak jsem jen s vyděšeně rozšířenýma očima zírala do prázdna a snažila se vzpomenout si, co se včera dělo. Pamatovala jsem si pouze to, jak mi Edward nabídnul víno, jak jsem si vzpomněla na maminku a přála si na chvíli na všechno zapomenout, a tak jsem začala pít… A pak už mám v živé paměti pouze to, když mě Edward připravil o panenství. Mezi tím byla černočerná tma, na kterou jsem nebyla s to si vzpomenout. Navíc mě děsně bolela hlava ze včerejšího alkoholu.

„Bello?“ ozval se z telefonu Alicin starostlivý, nejistý hlas.

„Jo, promiň,“ pípla jsem rychle. „Ano, všechno je v pořádku. Jen jsem se zamyslela. Včera jsem šla pozdě spát, a tak jsem ještě taková zpitomělá.“

V duchu jsem na sebe ječela, proč jí krucinál nepovím pravdu. Nechápala jsem samu sebe, proč jsem to nedokázala. Proč jsem prostě neřekla, že nic není v pořádku, protože Edward dostal to, co tak dlouho chtěl. Bála jsem se, že budou všichni zklamaní, nechtěla jsem, aby byli smutní, nechtěla jsem, aby byli na Edwarda naštvaní, aby mě litovali…

„Dobře. Tak ve tři budeme doma, ano?“

„Ano. Tak se zatím mějte,“ rozloučila jsem se a položila hovor.

Kousala jsem se do rtu a nevěděla, co bych měla teď dělat. Chtělo se mi křičet, brečet, kopat do všeho… Nakonec jsem se zmohla jen na pláč, ale skutečně srdceryvný pláč. Rozvzlykaná jsem se vydala do koupelny, abych ze sebe smyla Edwardovy doteky. Chtělo se mi zvracet. Doteky, po kterých jsem ještě včera k večeru tak toužila, se pro mě náhle staly doteky nesnesitelnými.

Sprchovým gelem jsem se namydlila asi pětkrát a stále to nebylo dost. Upíři poznají, že můj pach je smíchán s tím Edwardovým, a to jsem nemohla dovolit.

Napadlo mě ještě použít pár těch voňavek, kterými mě zahltila Alice. A tak jsem se rovnou čtyřma nastříkala, abych zakryla mou smíšenou vůni. Doufala jsem, že to bude stačit. Jenže pak nastala krize… Jak můžu jít vůbec dolů? Jak se mu můžu podívat do očí potom všem?

Musela jsem sebrat veškerou svou odvahu, říct si, že to dělám za Cullenovy – pro Cullenovy – a teprve tehdy jsem se odvážila jít do kuchyně. Nebyla jsem si jistá, kde je. A tak jsem byla značně vyděšená, když jsem ho spatřila v kuchyni, jak si klidně sedí u stolku.

Když jsem vešla, seskočil a šel ke mně. Obezřetně jsem ho pozorovala a cítila, jak mě svrbí dlaň.

„Co ještě chceš?“ zašeptala jsem bezradně.

Zhluboka nasál vzduch a začichal okolo mě. „Proč ses tak navoněla?“

Pohodila jsem rameny a hbitě zamrkala, abych potlačila slzy. „Nechci, aby to věděli.“

Usmál se, ale jeho oči byly tmavé, starostlivé a lítostivé – musela jsem se dlouho v duchu přesvědčovat, že se mi to jen zdá, protože už jsem nestála o myšlenky toho typu, že se starý Edward zase vrátí. „Už máme společné tajemství, jsme na nejlepší cestě.“

V tu chvíli mě napadlo jediné možné řešení, protože mě zachvátila neoblomná zlost a vztek, a tak jsem si to potřebovala na něm vybít. Muselo to být na něm, protože hlavně on byl toho všeho strůjcem. Rozpřáhla jsem se a vlepila mu facku. Díkybohu jsem do toho nedala veškerou svou sílu, protože bych na to nakonec mohla být já, kdo odejde se zlomenou rukou.

Edward, přestože jsem si byla jistá, že mě mohl klidně včas zastavit, rozzuřeně zavrčel, přistoupil o krok ke mně a zapíchnul do mě černé oči, které mě nepříjemně bodaly. Strachem se mi rozšířily oči, ale v duchu jsem si představovala, že kdyby tu byli Emmett a Jasper a to, co se mi včera stalo, by udělal někdo jiný než jejich bratr, tak by mě určitě povzbuzovali, kdyby se teda nerozhodli, že dotyčného zmlátí. A tak jsem si představila Emma s Jazzem, jak na mě křičí: „Nedej se, Bello! Nedej se!“ A hned jsem bojovně vystrčila bradu a Edwardovi pohled statečně oplácela, ačkoliv uvnitř mě jsem se svíjela v bolesti a vzlycích.

Edward ostře vydechl, na chvíli zavřel oči a zavrtěl hlavou. Pak zamumlal něco v tom smyslu, že bude hned zpátky, a zmizel. Chvíli jsem se za ním dívala, protože jsem neměla tušení, jestli to není nějaký postranní úmysl. Možná se za chvíli vrátí a zopakuje to, co udělal včera večer, strachovala jsem se. A přitom jsem na sebe byla tolik naštvaná, protože jsem si současně i myslela, že by toho nebyl schopný, věřila jsem, že lituje svých činů. Byla jsem zkrátka hloupá.

Vzala jsem si jogurt a müsli a šla do obývacího pokoje, kde jsem se posadila tak, abych viděla na televizi a zároveň i na vchodové dveře, abych mohla kontrolovat Edwardův příchod. Netřeba dodávat, že se mohl klidně objevit tak rychle, že bych to vůbec nepostřehla.

Nešlo mi mé chování do hlavy. Ano, vyplakala jsem se. Ano, vybila jsem si svůj vztek na Edwardovi. Ale to přece neznamená, že si můžu dovolit být takhle klidná? Neměla bych své ztracené panenství oplakávat ještě půl dne? Neměla bych dělat všechno pro to, aby Edward dostal za vyučenou? Neměla bych mu vynadat, říct to Emmettovi a Jasperovi, aby se o něj postarali, jak jen uznají za vhodné? To pro něj mám opravdu takovou slabost, že bych mu odpustila fakt, že mě ničí? Že nechci, aby z něj jeho rodina byla zklamaná? Nemohla jsem popřít, že teď jsem se ho skutečně bála. Ani jeho polibky bych už nesnesla, ale mé vnitřní pocity se s těmi jinými naprosto míjely. Takže jsem na něj mohla myslet jakkoliv jsem chtěla, ale štítila jsem se ho a bála.

Zrovna jsem odložila misku a přepnula program na televizi, protože na dokument Oběti znásilnění jsem neměla sílu ani nervy, když jsem periferním zrakem zahlédla pohyb, jak se Edward usazoval do křesla kousek ode mě. Ztuhla jsem a nechala oči přilepené na obrazovce, ačkoliv jsem ztlumila zvuk tak, že jsem to téměř neslyšela. Nutně jsem s ním potřebovala mluvit.

„Proč jsi to udělal?“ zašeptala jsem velmi tiše a ignorovala pohled, který po mně hodil, očima pevně umístěnýma na televizi. „Včera jsi mi přece řekl, že by ses žádné dívky nedotkl, kdyby si to sama nepřála.“

„Ty sis to ale přála,“ odvětil rychle. „Byla jsi to ty, kdo mě začal líbat první.“

Střelila jsem po něm pohledem. „To není pravda…“

„Tak mi řekni, co si ze včerejší noci pamatuješ?“ zeptal se a nasadil výraz typu „čekám-až-ti-to-dojde“.

Kousla jsem se do rtu. Vzpomínky obsahovaly spoustu černých mezer, takže bylo dost možné, že si Edward něco vymyslí. Odmítala jsem uvěřit tomu, že bych skutečně já byla ta, která s tím začala. To by znamenalo, že jsem ho akorát vyprovokovala.

„Vím, že jsi mi nabídl víno, že jsem si ho nakonec vzala, protože jsem si vzpomněla na…“ Zachvěla jsem se. „Zkrátka jsem si ho vzala a pak…“ Vzdychla jsem a přikývla. „Dobře, mám trochu výpadky. Ale moje další vzpomínka začíná tím, že jsem tě prosila, abys přestal, ale ty jsi…“ Slzy se mi vehnaly do očí a já pokrčila rameny. „…pokračoval.“

Díval se na mě, zproštěn veškerých emocí. Náhle našpulil lehce pusu a pokýval hlavou. „Hodně ti toho uniká. Protože například ty jsi mě políbila první, naprosto ses na mě přisála, šel jsem tě odnést do postele, ale ty jsi mě začala líbat znova.“

„To neznamenalo, že se s tebou chci milovat, proboha!“ okřikla jsem rozrušeně. Zarazila jsem se a kysele dodala: „No, vlastně spát, protože milování se to rozhodně nepodobalo.“

„Nebyl jsem snad dostatečně něžný?!“ opáčil a nasadil ten svůj frajerský úšklebek. „Ty to posuď, když máš tolik zkušeností.“

Sklopila jsem pohled a zavrtěla nad ním hlavou. Nemělo to smysl. I kdybych ho snad jako první políbila, i kdybych ho snad v posteli políbila ještě jednou… a i kdyby se mi to, nedej bože, líbilo… nic mu nedávalo důvod se se mnou hned vyspat. Lidé se přece líbají pořád a ne vždycky to zavání sexem.

Podívala jsem se na hodiny vedle televize. 14.54. Mám šest minut na to, abych se uklidnila a nevypadala rozrušeně? A to ještě nebylo pevně dáno, že tu budou přesně na třetí – ačkoliv řekla to Alice, tak to asi pravda bude. Mohli už klidně být kousek od našeho domu. Byla jsem nervózní, ale potřebovala jsem se trochu sebrat, a tak jsem šla do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a prováděla dechová cvičení. Pokoušela jsem se nemyslet na včerejší večer, snažila jsem se před sebou vidět pouze Cullenovy a jejich šťastné výrazy. To mi pomáhalo.

Když jsem se vrátila, Edward se zrovna postavil a čekal na mě.

„Už přijíždí,“ šeptl.

Kývla jsem a společně jsme se vydali na verandu, před kterou se do pár vteřin přihnal Emmett, Jasper a Alice. V jejich obličejích bylo vidět vzrušení a radost.

Alice vyplázla na Emmetta jazyk. „Byla jsem první!“

„Jasper podváděl,“ utrousil Emmett a propíchnul jmenovaného očima.

Jazz zvednul ruce v obranném gestu a, potlačujíc smích, se obhajoval: „To není pravda. Nemůžu za to, že Alice je rychlejší než ty.“

„Měl jsi soutěžit taky, místo toho jsi mě brzdil, aby vyhrála.“

„Tady někdo neumí prohrávat,“ poškádlila ho Alice a dloubla ho prstem do ramene.

V tu chvíli na louku doběhli i ostatní a všichni se za námi krokem vydali.

„Bello, Edwarde!“ výskla Alice a v příští vteřině už z ní byla jenom šmouha, která nás přiběhla pevně obejmout. Udělala jsem malátný krok dozadu, ale ona nás držela skutečně silně. Cítila jsem se divně, objímat se takhle s Edwardem – a Alicí – když jsem si byla jistá, že se k němu už nikdy nepřiblížím méně než na pět kroků.

Když nás Alice pustila, rozpačitě jsem uhnula pohledem stranou stejně jako Edward, ale to už jsme se střídali v náruči každého. Nejvíce nás objímala Esme, která nás jediná společně s Alicí objala společně. Samozřejmě jsme se hned usadili v obývacím pokoji, abychom si pověděli zážitky z víkendu. Chtěla jsem si sednout na opačný konec místnosti než Edward, ale bála jsem se, že by poznali, že je něco v nepořádku, a tak jsem počkala, až si vedle Edwarda někdo sedne – Emmett – a já si pak sedla vedle něj. Tak, to byla dostatečná vzdálenost, protože Emmettova široká ramena nás od sebe držela dál, než kdyby mezi námi seděla třeba Alice.

„Tak povídejte, jaké to bylo?“ pobídla jsem je dřív, než oni mohli tu samou otázku položit nám.

„Skvělý!“ zahalekal Emmett. „Medvědi, pumy – bylo tam toho až přespříliš. Myslím, že jsme jim vyřešili problémy s přemnožením.“ Zakřenil se.

„Ale není nadto být doma. Chyběli jste nám,“ přiznala Rosalie a usmála se.

Úsměv jsem jí oplatila, ale hned vzápětí znervózněla, protože se rozhostilo nepříjemné ticho, kdy jsme se s Edwardem snažili dívat kamkoliv jinam než na sebe navzájem, nebo na kohokoliv z naší rodiny, a právě naše rodina se dívala střídavě na nás a na sebe.

Emmett kolem nás náhle rozhodil ruce a objal těmi širokými pažemi jak mě, tak Edwarda. „Ale co jste tu dělali vy, děcka?“ Poslední slovo protáhl a zasmál se, ačkoliv mi připadalo, že i on je nervózní a bojí se, co uslyší. Jenže platil za šaška, a tak to musel být on, kdo povznese náladu.

Edward chtěl něco říct, ale já jsem to duchapřítomně vzala do svých vlastních rukou.

Jenže nervozita, strach a nejistota mě dohnaly k tomu, že jsem začala mlít páté přes deváté, rychlostí, kterou by snad normální člověk ani nepostřehl. Jako upíři měli oni ovšem výhodu.

„Bylo to skvělé. V pátek jsme si pustili film a koukali jsme skoro do rána. Pak jsem samozřejmě zaspala a přišla jsem pozdě do práce, ale Gina mě ujistila, že to vlastně nevadí, protože to vzala za mě. Byla jsem na nákupech, kde jsem potkala Edwarda a… A pak jsme měli další příjemný večer, který jsme strávili povídáním. No, spíš on povídal, já neměla moc šanci do toho mluvit. Ale jo, kdo by mě nechal mluvit, že jo?! Já potom vždycky plácám všechno možný dohromady, že mi skoro nikdo nerozumí, ale… Bylo to fajn,“ špitla jsem ta poslední tři slova.

Ticho, které nastalo tentokrát, bylo horší, protože se na mě přitom všichni vyjeveně dívali, včetně Edwarda.

„Určitě je všechno v pořádku?“ zeptal se nejistě Carlisle a měřil si mě starostlivým, obezřetným pohledem.

Začala jsem kývat jako pejsek na palubní desce. „Samozřejmě. Byl to opravdu intenzivní víkend.“

Intenzivní?“ zopakovala Alice s přimhouřenýma očima.

„Skvělý,“ opravila jsem se a usmála se na Edwarda. Doufala jsem, že jsem do toho dala všechno své herectví, kterého jsem byla schopna. Ale oplatil mi přátelsky úsměv, a tak jsem věřila, že jsem to tak úplně nepokazila.

Emmett spustil ruce podél těla a otočil se ke mně. Náhle se nadechl a nakrčil čelo. „Ty jsi pila?“ Nadechl se znova. „V Edwardově pokoji?“

Cítila jsem, jak mi hoří tváře, a nikomu to neuniklo. Edward vypadal, že by se nejraději plácnul do čela, ale všichni se dívali na mě.

„Včera večer jsem si dala skleničku,“ přiznala jsem. „A udělalo se mi trochu špatně, a tak Edward…“ Proti mé vůli se mi do očí nahrnuly slzy a já už to nedokázala ovládnout. „Omluvte mě.“ Rychle jsem vyskočila ze sedačky a šla do koupelny.

Byla jsem zvědavá, co se po mém výstupu dole děje. Řekl už jim Edward, co se stalo? Je opravdu tak odvážný? O pár vteřin později se ozvalo klepání na dveře.

„Ano?“

„To jsme my,“ ozval se hlas Alice.

„Pojďte dál,“ šeptla jsem.

Seděla jsem na vaně ve své koupelně a ony se posadily vedle mě. Nevěděla jsem, co říct, protože jsem neměla ponětí, co jim Edward prozradil.

„Co se stalo?“ zeptala se starostlivě Rosalie.

Pokrčila jsem rameny, pociťujíc úlevu, že to neví, a strach ze stejného důvodu. „Pila jsem včera, protože jsem měla takovou chvíli vzpomínek. Na maminku. Jen mi to bylo všechno líto. To je vše.“

Alice si s Rose vyměnila významný pohled, ale já se snažila to nevnímat. Bylo mi ze sebe i Edwarda špatně. On mě nutil to o té včerejší noci neříct a já sama jsem se k tomu nutila taky. Byl to začarovaný kruh a já hádala, že bylo pouze otázkou času, kdy pravda vyjde najevo. Jenže jsem se bála, jakým způsobem.

 

„Řekni mi jeden rozumný důvod, proč ty holky najednou zajímá, co jsem dělala o víkendu!“ běsnila jsem naštvaně k Alici, zatímco jsem další čtvrtek odpoledne kráčela na další hodinu. Uběhlo téměř čtrnáct dní od toho víkendu a já se Edwardovi vyhýbala jako čert kříži. Neházela jsem po něm nenávistné pohledy, neutíkala jsem z místnosti, když se tam objevil, ani jsem neprotestovala, když jsem s ním musela jet autem. Ale nemluvili jsme spolu, kromě obvyklého pozdravu a otázky „jak se máš“. Esme a ostatním to dělalo starosti, protože se přes ten jediný víkend naše chování opravdu změnilo, ale nikdo se neptal, pravděpodobně si mysleli, že jsme si prostě nepadli do noty.

„Žárlí a jsou zvědavé, proč se Edward od toho víkendu ještě s žádnou holkou nedostal k posteli,“ odpověděla mi prostě s pokrčením ramen.

Zastavila jsem uprostřed kroku a v šoku se na ni podívala. „Cože?“

„Co?“ zeptala se nechápavě a postavila se proti mně. „Že nebyl s žádnou holkou v posteli?“

„Jak to víš?“

„Zaslechla jsem dvě dívky, které s ním údajně spaly, že od minulé neděle neměl sex vůbec s nikým. Všichni si myslí, že je to kvůli tobě.“

Dalo mi to veškerou práci udržet relativně klidný výraz. On od té naší společné noci s nikým jiným nebyl? Bůhví, proč mi to polichotilo – já ovšem smysl mých pocitů naprosto nechápala. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi tu Alice právě řekla, a také jsem tomu nevěřila. Stejně jako když za mnou přišel v pondělí po tom víkendu Jared a chtěl, abych s ním šla ven. Přestože Edward mi tehdy mohl lhát, nevěřila jsem Jaredovi ani slovo, a on mě od té doby ignoroval.

„No, od minulého pondělního rána se se mnou snažilo už asi dvacet holek zavést řeč. Když už si myslím, že se chtějí pouze skamarádit, zeptají se, co jsem dělala o víkendu.“ Nechápavě jsem zakroutila hlavou a obrátila oči v sloup. Tuhle nevítanou pozornost jsem nesnášela.

Náhle jsem cítila v puse zvláštní pachuť a v podbřišku se ozvala pichlavá bolest. „Au,“ pípla jsem.

„Co se děje?“ ozvala se rychle Al a chytila mě kolem pasu, protože se mi podlamovala kolena.

Vycítila jsem ten tlak a rychlostí blesku se rozeběhla o kus dál, kde byly záchody. A pak jsem si nad záchodovou mísou svíjela žaludek. V koutku mysli jsem přemítala, co špatného jsem snědla, ale nic mě nenapadalo. Měla jsem to samé, co obvykle.

„Bello!“ zaslechla jsem Alicin vystrašený hlas a v další chvíli už otvírala kabinku a přidržovala mi vlasy.

„Vůbec nevím, co to bylo,“ stěžovala jsem si, když jsem si pak oplachovala obličej před zrcadlem.

„Co jsi dneska jedla?“ optala se Al.

„Měla jsem to výborné kuře, na kterém poslední dva týdny naprosto ujíždím. Je výborné! A s tou omáčkou a bramborami!“ rozplývala jsem se nesmyslně.

„Myslíš to kuře, kvůli kterému jsi na Emmetta před pár dny vyjela?“ opáčila.

Začervenala jsem se. „Jo.“ Kvůli tomu incidentu jsem se pořád cítila hloupě. Vůbec jsem nevěděla, co to do mě vjelo. Šla jsem na oběd normálně k našemu stolu, připravená se najíst jako obyčejně, a Emmett prohodil vtipnou poznámku o tom, aby mi z toho kuřete brzy nenarostla křídla. Vždycky bych se takovému prohlášení zasmála a něčím bych mu to oplatila, ale ten den jsem na něj naštvaně vyjela a řekla mu, že by se měl někdy zamyslet, jestli ty jeho hloupé vtipy jsou vůbec někomu vtipné, že se občas chová jako úplný hlupák. On zmlknul a u stolu po zbytek oběda vládlo hrobové ticho. Ještě tu noc mě popadl nevysvětlitelný splín a já se o půlnoci rozplakala nad tím, že jsem k němu byla tak bezcitně hnusná. Zašeptala jsem do útrob domu jeho jméno a on se o chvíli později objevil u mě v pokoji. Přijal mou omluvu a objal mě v tom jeho medvědím, bratrském objetí, které spustilo další příval vděčných, láskyplných slz.

Zavrtěla jsem hlavou, abych odehnala vzpomínky, a podívala se na Alici, když se mi náhle zatmělo před očima a já padala k zemi…

 

Ucítila jsem silnou ledovou paži, jak mě bere do náruče, a to mě přimělo, abych otevřela oči. Nade mnou stál Edward a nesl mě kolíbavým krokem… někam.

„Nech mě!“ vyhrkla jsem rozzuřeně a snažila se vymámit z jeho pevného sevření.

„Jen tě donesu do Carlisleovy ordinace, a pak zase zmizím,“ uklidňoval mě.

„Do jaké ordinace?“ obořila jsem se na něj. Rozhlédla jsem se kolem. „Alice?“

Objevila se před námi a starostlivě se na mě zadívala. „Jsme tady, Bello. Omdlela si na toaletách ve škole a já se tě snažila nenápadně donést k autu. Musela jsem poprosit o pomoc Edwarda, protože jsem tě přece nemohla jen tak nést v náruči přes parkoviště.“

Chápavě jsem přikývla. „Ale proč jsme v nemocnici?“ ptala jsem se zoufale a s nechutí pozorovala, jak procházíme chodbou, kde se šířil ten nezaměnitelný, pro mě odporný zápach dezinfekce.

„Zvracela jsi a omdlela. Možná jsi nemocná,“ řekl mi Edward nesmlouvavě a já už mlčela.

Carlisle nám otevřel dveře a vystrašeně se na mě podíval. Když jsme se octli uvnitř, řekl sestřičce, že si může skočit na kávu, že to zvládne sám.

„Co se stalo?“ zeptal se a starostlivě si mě měřil, zatímco mě Edward pokládal na lůžko.

A právě Edward mu hned sdělil: „Bella zvracela a krátce na to omdlela.“

„Zvládla bych to sama,“ zasyčela jsem.

Edward pokrčil rameny, ale nic víc neřekl.

Carlisle mi pokládal normální otázky – co jsem jedla, co jsem pila, jestli mi nebylo špatně už ráno. Edward se někde mezitím omluvil, že počká na chodbě, ale Alice zůstala.

Když přišla ta nečekaná otázka, uvědomila jsem si, že na tu možnost jsem předtím ani nepomyslela. A celá ta věc se zdála tak strašlivá, a přesto krásná, tak neuvěřitelná, a přesto normální, že jsem chtěla brečet a smát se zároveň.

„Kdy jsi naposledy menstruovala?“ zeptal se a vypadal, že je mu toto téma nepříjemné, ačkoliv se snažil chovat se profesionálně.

Nadechla jsem se k odpovědi, ale zarazila jsem se, protože jsem si uvědomila, že vlastně ani odpověď nevím. Zamračeně jsem zapátrala v mysli, kdy jsem měla poslední měsíčky, a poté jsem odpočítala dvacet osm dní. Šokovaně jsem zalapala po dechu a doufala, že Edward je hodně, hodně daleko.

Alice si vyměnila s Carlislem pohled a pak se na mě podívala. „Bello?“

„Zpozdilo se mi to o pět dní,“ zasípala jsem a upírala pohled do prázdna.

„Nikdy předtím se to neopozdilo?“

Nepřítomně jsem zavrtěla hlavou zprava doleva.

„No,“ zamumlal Carlisle, „udělám ti ještě ultrazvuk. Nemůžeme z ničeho dělat předčasné závěry.“

Předčasné závěry, chtělo se mi nahlas ironicky odfrknout. Nevysvětlitelné změny nálad, nesmyslný pláč uprostřed noci, divné sny, zvracení, nezvyklá chuť k jídlu, bolest v podbřišku, omdlévání, opožděná menstruace… Byla by to velká náhoda, kdyby tohle všechno nesouviselo s… těhotenstvím. Ale jak to? Upíři přece nemohou mít děti, ne?

Carlisle, v doprovodu Alice, mě pomocí křesla přesunuli do vedlejší potemnělé místnosti. Oddychla jsem si, že nemusím čelit Edwardovi na chodbě, stále jsem si v sobě ovšem uchovávala malou naději, že si šel sednout do auta. Byla jsem naprosto v šoku, špatně se mi dýchalo a v duchu mi běhala jen ta děsivá slova, která oznamovala, v jakém stavu teď jsem.

Jakmile mi Carlisle začal po břiše přejíždět ultrazvukem, všimla jsem si Alicina nejistého výrazu.

„Poslouchám,“ zamumlala jsem a upřela na ni zrak se zdviženým obočím.

„Ty ses s někým milovala?“ zašeptala a byla jsem si jistá, že by se začervenala, kdyby mohla. Takhle se na mě jenom rozpačitě dívala. Zdála se mi trochu zklamaná a já ihned pochopila proč – byly jsme jako sestry, vlastně jsme byly sestry; očekávala, že bych se jí s nějakým objevem svěřila, a věděla, že nejsem ten typ, co uznává vztahy na jednu noc.

Přikývla jsem. Nechtělo se mi dodávat, že milování se to ani zdaleka nepodobalo. Možná byl trochu něžný, když zjistil, že jsem byla panna, ale potom už zase… Chtělo se mi plakat, a tak jsem ty myšlenky rychle zahnala.

Alice chtěla ještě něco říct, ale v tu chvíli se Carlisle zhluboka nadechl, jak se chystal promluvit, a proto mlčela.

„Bello, podívej se sem,“ pobídl mě a natočil ke mně trochu víc obrazovku.

Zamračila jsem se s malou nadějí, že možná těhotná nejsem. „Nic nevidím.“

„Já taky ne,“ dodala Alice. Ovšem ta to mohla myslet dvěma způsoby a já nevěděla, který má teď na mysli.

Náhle se otevřely dveře a dovnitř nakročil překvapený Edward. „Ty jsi těhotná?“ vypálil na mě.

Nasucho jsem polkla a začala zběsile vrtět hlavou. „Ne, to je nějaký omyl. Jak bych mohla být?“ Věnovala jsem mu významný pohled.

Carlisle si Edwarda nevšímal a pokračoval. Překvapilo mě, že si ještě vůbec neuvědomil, že by v tom jeho syn mohl mít prsty. „Je to, jako by byl plod obalen velmi silnou vrstvou. Není vidět, co je uvnitř, je silná jako…“ Zavrtěl hlavou, neschopen najít vhodná slova.

„Naše kůže,“ doplnil ho Edward tiše.

V ten moment po něm Carlisle i Alice šlehli pohledem a pak se podívali šokovaně do mého obličeje, zatímco já jsem se chystala propadnout do země, červená studem, hněvem a nervozitou.

A tehdy jsem poprvé viděla upíry, jak nemohou nalézt slova.

Carlisle a Alice se na nás střídavě dívali a doplňovali se.

„Vy dva…“

„Ty jsi…“

„Vy jste spolu…

„Strávili noc?“

„Jak je to možné?“ řekla Alice trochu hlasitěji, než bylo nutné a probodla naštvaně Edwarda. „Ty jeden idiote!“

Mé obočí vystřelilo vzhůru a já se kousla do rtu. „Alice!“ Počkala jsem, až se na mě podívá a trochu se uklidní. „Ano, Edward je otcem.“

Ty jsi otec?“ zeptal se šokovaně Carlisle a podíval se na Edwarda.

Jenže Edward byl tak trochu mimo. „Já budu táta,“ zašeptal, nevěřícně se podíval po Alici, Carlisleovi a nakonec i po mně, zavrtěl nechápavě hlavou a zmizel z pokoje rychlostí světla.

„Edwarde,“ zavrčel za ním Carlisle, ale bylo to málo platné. Už byl pryč.

Sklopila jsem pohled a ubrouskem v ruce si otřela břicho namazané od gelu. Pak jsem si stáhla triko a pomalu se posadila. Všechny pocity, které jsem předtím cítila – ta radost a vztek a smutek zároveň – nahradil stesk a zklamání. Samozřejmě jsem nečekala, že mě Edward štěstím obejme, ale že se na mě sotva podívá, to jsem si teda myslela, že si zasloužím víc.

„Bello,“ zašeptal Carlisle a já k němu zvedla pohled. „On tě… znásilnil?“

Najednou jsem nebyla schopná ho bránit, v krku mi narostl knedlík a já se přes něj nemohla dostat. Jenže jsem ho nemohla obvinit ze znásilnění, když jsem ho údajně políbila první – a hned několikrát. Vlastně jsem se mu nabídla. A jestli nemá tak silné sebeovládání, to přece není jeho chyba…

Znovu jsem pohled zaměřila na své prsty. „Ne tak docela,“ špitla jsem.

„Určitě ne? Protože kdyby ano…“ Vzdychl si. „Asi nevím, co bych udělal, ale jsem si jist, že by dostal patřičně za vyučenou.“

„Ne, opravdu,“ řekla jsem. „Neudělal nic, co bych nechtěla.“ Já ho první políbila, opakovala jsem si v duchu zahořkle se vzpomínkou, jak jsem přesně tohle řekla tehdy, kdy mě poprvé políbil v autě.

„Bells,“ ozval se znovu Carlisle a tentokrát už jsem se postavila a podívala se mu do očí, které byly starostlivé, nejisté… takové otcovské. „Vím, že na to teď určitě nemáš náladu ani nervy, ale musím se tě zeptat… Chceš si to dítě nechat?“

Když se ukázalo, že jsem těhotná, přemýšlela jsem pouze nad tím, jak je to neuvěřitelné, byla jsem sice naštvaná a smutná, ale přitom i šťastná, ačkoliv děťátko rozhodně nevzešlo z lásky. Když to tak vezmu, nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych se ho vzdala – v žádné té chvíli, kdy se ve mně střídalo tucty emocí. Ať už otce miminka miluji nebo ne, je součástí mě a já jsem si ho za těch pár minut zamilovala. Nedokázala bych se ho vzdát. Nedokázala bych ho dát pryč. Ono mě potřebuje. A i kdyby Edward o něj nejevil zájem, ačkoliv před chvílí vypadal, že se z té noviny, že je otcem, asi rozpláče, já se k němu nikdy neotočím zády. A bude mít ty nejlepší tetičky a strýčky a prarodiče, kdyby se někdy stalo, že já nebudu jeho výchovy schopná.

Se slzami v očích, jak do mě všechny ty myšlenky narážely, jsem přikývla hlavou a rozhodným hlasem prohlásila: „Ano, své děťátko si nechám.“

A kdyby náhodou Edward nadšený nebyl, byla jsem si jistá, že Esme s Rosalií všechno bezpečně vyrovnají. Nepřítomně jsem se usmála a pohladila si zatím ploché bříško. Bylo neuvěřitelné, že se pod mou pokožkou ukrývá živý tvor, který je zčásti z Edwarda. Na mysli mi hned vytanul malý chlapeček s bronzovými vlásky a hnědýma očima po mně.

Zvedla jsem oči k Alici, která se na mě nesouhlasně a starostlivě dívala. Přišla jsem k ní a chytila ji za ruce.

„Bude to v pořádku, Al. Vím to. Je mi jedno, co se chystá Edward v příštích měsících a následujících letech dělat, ale já se budu starat o naše… moje dítě.“ Náhle mě zaplavil tak silný mateřský pud. Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy toužit po dítěti, dokud se jedno nezačalo klubat na svět. „A doufám, že mi všichni pomůžete. Jen si představ ten moment, kdy se ozve jeho dětský, pisklavý hlásek – nebo její – a bude volat ‚teto Alice‘.“ Zeširoka jsem se na ni usmála. Snažila jsem se být silná, aspoň před nimi.

Ona mi úsměv oplatila a něžně mi upírala pohled do očí. Pak mě pevně objala. „To víš, že ti pomůžeme. Spolu to zvládneme. Edward ať si táhne k čertu.“

Povzdechla jsem si. Mohla jsem dělat jakkoliv jsem chtěla, že mi je Edward absolutně putna, ale uvnitř jsem jasně věděla, že není. Ano, ublížil mi, což mu nikdy neodpustím, ale zase mi přinesl ten malý uzlíček radosti, který se ukrýval v mém bříšku.

Carlisle se na mě mile usmál a hrdě pokýval hlavou. Já se málem rozplynula – zdálo se totiž, že je hrdý na mě. A věřte, že když je na vás hrdý Carlisle Cullen, znamená to hodně. Opravdu hodně.

„Vezmu si na zbytek dne volno,“ oznámil nám a na chvíli odběhl, zatímco my jsme se s Alicí, s lokty zaháknutými, vydaly na parkoviště. Myslela jsem, že Edward bude pryč, ale on čekal ve svém autě a zjevně si myslel, že s ním pojedeme. V tu chvíli přišel Carlisle a odvedl nás ke svému Mercedesu. Snažila jsem se na Volvo nedívat, takže jediné, co jsem nakonec spatřila, byla jeho zadní část, když jel před námi domů.

Bála jsem se, jak na to zareagují ostatní.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá sukně dobrá - 20. kapitola:

 1 2 3   Další »
09.09.2013 [19:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Super kapitola Emoticon Emoticon Emoticon

29. Caroline
09.09.2013 [19:17]

Skvělá kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A bylo by super kdyby Edward zavzpomínal na osudnou noc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc se těším na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Chloe
09.09.2013 [12:13]

Skvela kapitola lobuju vsak za nessie protoze me ta holcicka tak dostala ze mi prijde skoro jako hrich kdyz ji vynechaji nebo pretvori na kluka ale to je na tobe to je bezdebat ovsem edward je bud opradu rychli nebo t je to proste skoro nemozny aby bella otehotnela libi se mi ze s nikym nespal ale to jeho rekla sis p to by si zaslouzil ranu ale nek uplne jinam protoze tohle se nedela bella to nakonec ani rikat nemusela dobre vyresene ale prosim at si to edward vyzere je mi jasny ze pokud by to nylo jen na belle jako takove je to v kelu ta by mu odpustila i vrazdu ale ty mu to jeste zavar uplne nejlepsi by bylo kfyby ho bella k tomu diteti nebo spis cullenovi nechteli vubec pustit parchant jeden minulou kapitolou to posral

09.09.2013 [10:37]

alicecullenhale2 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
perfektná kapitola... Emoticon
tehotná no tak s týmto asi nepočítala... Emoticon
ale naozaj úžasné... Emoticon
už sa veľmi teším na pokračovanie... Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon prosím, čo najskôr ak by sa ti dalo... Emoticon Emoticon

26. Pegi
09.09.2013 [8:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. marcela
09.09.2013 [7:03]

Teď by měl Edward zaplatit. Emoticon Ne za to,že je děvkař,to je čistě jeho věc,ale za to,že Bellu znásilnil.Vůbec bych se nezlobila,kdyby mu nastaly krušné časy. Emoticon Emoticon
Věřím,že Bella konečně přestane Edwarda "chápat"!!!
Nádherná kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

24. DAlice
08.09.2013 [23:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.09.2013 [22:29]

Irmicka1To jsem taky nepochopila, když jsi psala, že se jen párkrát pohnul, měla jsi to nějak rozvinout, nebo aspoň nám to vysvětli z pohledu Edwarda, protože tohle pohled Belly nijak nevysvětlí, jen nás donutí se zamyslet, jak je to možné, když se přece jen párkrát pohnul. Emoticon Jinak krásná kapitolka nedávno jsem dočetla cos napsala a jsem nadšená, nějak jsem tušila, že spolu budou čekat dítě, jen jsem nevěděla kdy a napadlo mě to, že je tím donutíš k "spolupráci" a pomalu budeš měnit Edwarda a tím zabiješ dvě mouchy jednou ranou Emoticon Emoticon Emoticon Kapitolka se ti povedla, až na ten malý detail, který jsem vysvětlila na začátku. Psát umíš to je vidět, nebo tě to aspoň baví Emoticon Těším se na další kapču, doufám, že bude brzy :) Emoticon Emoticon

22. matus
08.09.2013 [22:13]

waw..priznám sa že som niečo podobné čakala, ale tak rýchlo??? Esward bude mať čo žehliť...skvelá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon

21. Niki
08.09.2013 [22:11]

Husté !!!!!
Hustéé !!!!!
Těším se na další !!!!
Úplně mě to překvapilo ale je to kránéééé !!!! Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!