Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 18. kapitola

18.04.2010 (14:45) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2996×

18. kapitola - Návrat snoubence

S Edwardem jsme byli spolu každou chvíli. Schovávali jsme se a užívali si blízkost toho druhého. Když jsem byla s ním, nevnímala jsem čas a proto to tak rychle uteklo a bylo to tu. Dnes se vracel můj snoubenec. Toho dne jsem se bála. Hned z několika důvodů. Nejen, že budu muset být hodná a poslouchat ho, ale za týden je svatba. A odedneška začínají přípravy. Aro si začal hrát s myšlenkou, že pozve rodiče. A tak jsem se mu to pokoušela rozmluvit, ale marně. Každý den se mu to líbí víc a víc. Asi si myslí, že díky tomu nebudu dělat potíže. Ale v tom se jen pletl.

Čekala jsem s Arem a ostatními v trůním sále, než dorazí James. S Edwardem jsme si přede všemi hráli pořád na to, že ho nenávidím. Docela se mi to i dařilo.

„Už jsem se rozhodl, Isabello, pozvu i tvoje rodiče, aby viděli, že jsi v pořádku,“ prohlásil najednou Aro. Otevřela jsem pusu a jen zůstala zírat. Jak mu mám říct, že je tu nechci? Asi nijak. No, tak to bude muset Edward něco vymyslet, jelikož jestli se jim něco stane, tak ho roztrhám. Vše bylo tak krásně vymyšleno, ale s tím jsme nepočítali. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten vypadal v klidu. No, možná to nebude ani tak zlé, pomyslela jsem si a doufala, že mám jednou v životě pravdu, jelikož se mi to ještě nikdy nepovedlo.

V tom se rozletěly dveře, v nich byl James a garda. Smutně jsem si povzdechla a byla připravená na to, co mě čekalo. Tedy alespoň jsem si to nalhávala, nikdy nebudu připravena na to, co mě čeká, pokud ta osoba nebude Edward. Nikdy jsem si krom něj nikoho nepustila k tělu tak blízko a ani už nikdy nikoho jiného nepustím. Ale Edward měl vždy dovoleno něco víc, ale ani jeden to nevěděl. Nebo si to nechtěl přiznat. Nahodila jsem falešný úsměv a doufala, že to nebude tak zlé. James se na mě podíval a samolibě se usmál. Bylo mi z něj zle už teď, natož až se mě dotkne. Pokoušela jsme se na to nemyslet, ale moc to nešlo.

Než jsem se nadála, stál u mě a políbil mě. Nějak jsem se nebránila, jelikož jsem věděla, co by to znamenalo, ale ani jsem mu polibek neoplácela, byla jsem jako socha. Jen jsem přemýšlela, kolikrát si budu muset vyčistit zuby. Když se odtáhl, dávala jsme si pozor, abych se nepozvracela. Pustil mě a došel až k Arovi, oddychla jsem si a střelila pohledem k ostatním.

Nejvíc mě ale zaujal Edward a jeho pozice. Stál napnutě, ruce v pěsti a nenávistně si měřil Jamese. Musela jsem se usmát.  V tu chvíli ke mně Edward střelil naštvaným pohledem a já se usmála ještě víc. Aro vyslýchal Jamese a já se vypařila do svého pokoje. Potřebovala jsem ho ze sebe smýt. Zajímalo by mě, jak to ten týden vydržím. Zamkla jsem se pro jistotu v pokoji a i v koupelně a poté hned zalezla do sprchy. Vlasy jsem si sepnula nahoře.

Zalezla jsme si pod teplou sprchu a pokoušela se vymyslet, jak to ten týden zvládnu a jak to bude vypadat, když tu bude rodina. Po dlouhé uklidňující sprše jsem se zabalila do osušky a vylezla do pokoje.

Jen co jsem udělala krok, měla jsem kolem pasu omotané studené ruce, které si mě k sobě tiskly. Byly to jediné ruce, které se mě směly dotýkat. Usmála jsme se a překryla ty ruce svými. Studené rty zlehka jako motýlí křídla přejížděly po mém krku.

„Co to děláš?“ zašeptala jsem zadýchaně.

„Přivlastňuju si svou ženu,“ zašeptal mi do ucha.

„Prosím tě, neříkej, že žárlíš,“ zasmála jsem se, bylo to jasné.

„A měl bych?“ zavrčel a jeho rty se mě přestaly dotýkat. Přetočila jsem se k němu čelem a objala kolem krku. Jeho tvář byla neutrální, rty do rovné linie zkřivené.

„To ne, ale nezapomeň, že to je vše tvoje zásluha,“ připomněla jsem mu a políbila ho, ihned se přisál na moje rty.  Když někdo zaťukal, vyděsila jsem se a odstrčila Edwarda od sebe. Vypadal podrážděně.

„Isabello, otevři.“ Tak ten hlas jsem poznala - James. Rychle jsem odstrkala Edwarda do koupelny a na sebe hodila triko a kalhoty. Se strachem jsem šla otevřít, samozřejmě tam stál. Bez pozvání vešel dovnitř. Povzdechla jsem si a zavřela za ním.

„Ani mě pořádně nepřivítáš?“

„Přivítala jsem tě, do svatby nic víc nebude. Podmínky byly dané a já nehodlám ustoupit,“ oplatila jsem mu a dívala se na něj, jak se samolibým úsměvem sednul na mojí postel.

„A jaký je teď tvůj vztah s Edwardem? Víš, on je můj přítel a já bych chtěl, aby´s s mým svědkem vycházela. A navíc, díky němu jsme teď tady,“ usmál se a já začala přemýšlet.

„Co by, pořád je to zrádce a já nechci, aby mi chodil na oči. Naše problémy začaly už když byl přeměněn,“ odpověděla jsem neutrálním tonem.

„Jak dlouho ho znáš?“

„Ještě, když byl člověk. Starala jsem se o něj, když umíral a jeho matka mě pořádala, abych ho zachránila jakýmkoliv způsobem. A tak jsem přemluvila Carlisleho, aby ho přeměnil, nic víc. Objevila se u něj schopnost a zjistilo se, že u mě nefunguje, tak jsme spolu začali válčit.“

„Měla bys sis svůj vztah s bratříčkem urovnat.“ Vstal a šel ke mně. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat, tak jsem ustupovala dozadu, až jsem narazila na tu zrádnou zeď. Ještě víc se usmál a přišel až ke mně.

„Už jen pár dní a budeš moje,“ řekl suverénně a poté mě políbil. Bylo to odporné, ale nemohla jsem nic udělat.

Usmál se na mě a konečně odešel. Jen co klaply dveře, vyletěla jsem jako střela rovnou do koupelny. Vyhnula jsem se Edwardovi a zamířila k umyvadlu a začala si čistit zuby. To bude náročný týden, strávím jen půlku času drhnutím zubů.

Když jsem si vypláchla pusu, podívala jsem se na Edwarda, který stál ve dveřích a zkoumal mě pohledem.

„Co je, víš jak je nechutné se s ním líbat? Ještě abych tu pachuť měla v puse celej den,“ obořila jsem se na něj, když se na mě díval se zvednutým obočím.

„Ne, to skutečně nevím a ani nechci,“ usmál se na mě.

„Počkej, tohle máš u mě schované,“ vyplázla jsem na něj svůj čerstvě vydrhnutý jazyk. Vrátila jsem ručník, co jsem měla v ruce, na místo a otočila se k Edwardovi.

„Odkdy jsi s Jamesem takový kamarád, že mu jdeš za svědka?“ zeptala jsem se ho a založila si ruce v bok. Nejistě se usmál a udělal jeden krok ke mně. Stále jsem čekala, co z něj vypadne.

„Proč mu jdeš za svědka?“ zeptala jsem se jinak. Třeba konečně odpoví.

„No, on mi to přikázal. Nemám na vybranou. A vybral si mě proto, že ví, že tě mám rád. Aro to řekl, když se mě dotknul. Tehdy to prohlásil jakoby výsměšně. Rozhodně to nedělá, protože bychom se měli nějak moc rádi, spíš naopak. Chce, abych trpěl tím, že budeš jeho a ne moje. Užívá si bolest ostatních, proto s ním nesmíš být sama ani na chvíli, nemá slitování s nikým. Bůhví, co by ti udělal,“ mluvil potichu a došel až těsně ke mně.

„Už udělal,“ špitla jsem si pro sebe, ale slyšel mě. Zkoumavě se na mě zadíval.

„Co ti udělal?“ zeptal se s mírným vrčením. Podívala jsem se stranou a pokoušela se vymyslet, jak z toho ven. Ale chytil mi bradu a donutil se dívat se na něj.

„Ale nic, nech to být. Důležité je to, že jeho nebudu, protože jsem už tvoje,“ usmála jsem se a natáhla se k jeho rtům.

Věděla jsem, jak ho rozptýlit, a taky že se mi to povedlo. Začal se hned plně věnovat mým rtům, které si jeho pozornost vychutnávaly. Vyzdvihl si mě na sebe a já mu automaticky obmotala nohy kolem pasu a ruce jsem přesunula na jeho krk. Odtáhl se od mých rtů a putoval po jeho pravidelné cestě po mém těle.

„Paní Masenová, co kdyby jste se ještě jednou vysprchovala?“ zašeptal do mé kůže na krku.

„To není špatný nápad, pane Masene,“ zašeptala jsem k němu a přitáhla si opět jeho rty, zatímco Edward došel do sprchového kouta a pustil na nás vodu.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 18. kapitola: