Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každá lež jednou skončí - 14. kapitola

čekající Bella


Každá lež jednou skončí - 14. kapitolaJe tu další dílek. Všem moc děkuju za komentáře. V dnešním dílku se stane, něco nečekaného.

14. kapitola – Nic není dokonalé

Byl to už týden a my se s Edwardem od sebe nehnuli na krok. Ještě pořád se nevědělo, že jsme manželé. Edward tvrdil, že to musí být v tajnosti. Nechápala jsem to, ale věřila mu. Kluci ho vytáhli s mojí pomocí ven na baseball a já se rozhodla si v klidu zalovit.

Běžela jsem co nejrychleji za vůní své kořisti

Běžela jsem a ani nevnímala okolí jen vůní své svačinky, dokud se mi do cesty nepostavily dvě postavy. Byly v černých kápích a neviděla jsem jim pořádně do obličeje. Ale z dálky na mě svítily červené oči.

Upíři.

Rychle jsem se zastavila a obezřetně je pozorovala.

„Zdravím, Isabello,“ řekl jeden a já na něj vykulila oči. Odkud mě může znát?

„Kdo jste a co tu chcete?“ zeptala jsem se. Oba dva se usmáli a to mě vyděsilo, to není dobré.

„Jsem Demetri a tohle je Felix. Jdeme si pro tebe, Isabello.“ Začala jsem pomalu ustupovat.

„Ale já s vámi nikam nepůjdu,“ řekla jsem a panika v mém hlase byla slyšitelná. Začali se ještě víc usmívat.

„Máš jen dvě možnosti. Buď půjdeš okamžitě s námi, nebo zabijeme tvojí rodinu a stejně tě odvedeme.“ Nasucho jsem polkla a oba si měřila. Neměla jsem šanci je přeprat, ani zabít, jsem sama a ke všemu na půl člověk. Ani utéct jsem nemohla, všichni upíři jsou rychlejší než já. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se jim podřídit, aby neublížili nikomu, koho miluju.

S povzdechem jsem přikývla, oba se na mě usmáli.

Se slzami v očích jsem se otočila k nim a běžela za nimi. Když jsem na letišti zjistila, kam letíme, došlo mi, co jsou zač. Volturriovi.

Aro se o mě dozvěděl. Jo, to se může stát jenom mně.

Nechtěla jsem myslet na to, co to udělá s Esmé. Stačilo mi, když odešel Edward. To mě bolelo nejvíc. Pomyšlení na moje rodiče a co to s nimi udělá. Za celou mou existenci jsem od nich neodešla na déle jak den. Vždy jsem se držela doma.

A teď musím jet pryč a nikdo neví, kdy se vrátím a jestli se vůbec vrátím. Bůhví, co se mnou udělají.

Demetri seděl vedle mě v letadle a neustále si mě prohlížel. Odvrátila jsem svůj pohled k okénku a pokoušela se na nic nemyslet. Já mám zase týden, povzdechla jsem si. Nejdřív jsem šťastná s Edwardem, a teď jsem v letadle a mířím do Itálie, i když mě tam může čekat záhuba.

Nikdo neřídí svůj život, vždy ho řídí hlavně ti lidi okolo, a když chceš převzít řízení, zjistíš, že potřebuješ spoustu sil, které nemáš.

Můj život vždy řídili mí rodiče a mně to nikdy nevadilo. A když jsem se tomu postavila, znamenalo to Edwardovu přeměnu.

Na co šáhnu, to pokazím.

Moje existence byla už od začátku záhada a nebezpečí. A teď se vše zlé projevuje naplno.

Jen co letadlo přistálo na letišti v Itálii, Demetri mě chytil za loket a táhl pryč. Felix nám byl v patách.
Nasedli jsme do černého Mercedesu a vyjeli. Koukala jsem se z okénka ven na ubíhající krajinu.

Dřív jsem si přála mít normální život, rodinu, zestárnout, ale pak jsem začala svůj život milovat a teď ani nevím.
Ve Volteře jsme byli během chvilky, vystoupili jsme před hradem. Demetri mě chytil za jednu ruku a Felix za druhou. Táhli mě někam do hradu.

Dívala jsem se do země a čekala. Když se se mnou zastavili, podívala jsem se proč. Stála jsem uprostřed oválné místnosti a naproti mě byly tři dřevěné trůny a na nich tři postavy - Aro, Marcus a Caius. Poznala jsem je z otcova obrazu, kde byl i on.

„Vítej, Isabello. Jsem rád, že jsi se rozhodla takto,“ začal a mně z něj bylo špatně. „Jsi neobyčejná a jedinečná. Rozhodl jsem se takto, protože je tvůj talent zanedbáván a já se rozhodl ho využít a vše, co bude potřeba, tě naučit,“
„Budu hodná a poslouchat, jen když nic neuděláte mé rodině a když se budu moct dál živit zvířecí krví. Jde i o to, že jako poloviční člověk nemám na lidi chuť,“ řekla jsem, aby bylo jasno.

Dlouze se na mě zadíval.

„Dobře, Jane tě odvede do tvého pokoje.“ Malá blondýnka mě chytla za loket a vedla pryč. Nemluvila, nic.
Pokoj byl obrovský a plně zařízený, měla jsem i koupelnu a moje skříň byla plně vybavena. Bylo vidět, že to měli naplánované.

Jak se řeklo, tak se i stalo. Já se mohla živit zvířecí krví a běhat v lese. Každý den jsem musela trénovat boj a poté mojí schopnost. Aro totiž zjistil, že mám štít, proto mi nemohl číst myšlenky, stejně jako Edward.

Ach, Edward. Každý den jsem na něj myslela a každý den to víc a víc bolelo a já si přála být zase v jeho náruči.
Můj učitel byl James. Byl to takovej idiot a já ho neměla ráda. On mě učil bojovat a ovládat štít. Vůbec se mi nelíbilo, jak se na mě koukal.

Byla jsem tu už tři měsíce. Do dnes nevím, jak se o mě dozvěděli, a zrovna jsem musela jít za Arem do jeho pracovny. Jen co jsem vešla, významně se na mě podíval a ukázal, abych si sedla.

„Isabello, mám pro tebe poslední nabídku.“ To se mi začínalo líbit. Třeba mě pak pustí konečně domu.

„James tě chce požádat o ruku.“ Při tom jsem na něj vytřeštila oči. Nikdy.

„A teď k té nabídce. Budeš souhlasit se sňatkem a já už navždy nechám tvou rodinu na pokoji.“ Bylo mi jasné, co by se stalo, kdybych nesouhlasila. Jestli se mám obětovat, aby moje rodina byla živá, udělám to.

Němě jsem přikývla, nic jiného mi nezbývalo. Ta představa byla odporná.

Odešla jsem do svého pokoje, kde jsem se rozbrečela, nešlo to. Myslela jsem pořád na Edwarda a teď tohle. Mám si vzít toho slizouna. Ale vždyť já jsem vdaná. Vytáhla jsem řetízek s mým prstýnkem a dívala se na něj. A přitom se mi v hlavě ozývala slova Edwarda.

„Jednou se to dozvíš, slibuju, a taky mě budeš nenávidět,“ vzpomněla jsem si na jeho slova, ale nedokázala jsem pochopit, proč ho budu nenávidět.

On tu není, nemůže za to. Kdybych šla na lov s ním, nedovolil by jim, aby mě odvedli. Miluje mě a já jeho, tak proč nemůžeme být spolu, když už nám to trvalo takhle dlouho, než jsme si to uvědomili? Chci domů k rodině, k mému manželovi.

Naplno jsem se rozbrečela a dívala se na ten důkaz mého manželství, který jsem teď nosila na krku.
Ještě ten den mě oficiálně pořádal a já přijala. Stanovila jsem si ale podmínky. Svatba bude za tři měsíce, sex až po ní. Jamesovi nezbylo nic jiného než souhlasit. Aro se mi tedy zavázal, že mojí rodině nikdy nic neudělá. Alespoň něco.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Každá lež jednou skončí - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!