Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem tu! 5. kapitola

xD lol


Jsem tu! 5. kapitolaTak že by se už Edward konečně rozhoupal? Změnil by svůj směr úvah? Vzhůru do čtení!

Jakmile jsem usoudil, že jsem se ‚vybrečel‘, tak jsem si zalezl pod sprchu. Bylo mi jedno, jestli byla voda horká, nebo ledová. Prostě jsem ji pustil a nechal kapky, aby očistily mé tělo. Uvědomil jsem si, že je to horká voda... Stejně jako ona…

„Ne!“ vykřikl jsem a složil se na zem.

Proč jsem ji vůbec opustil? Do konce své věčnosti si to budu vyčítat. Chtěl jsem cítit slzy na tvářích, abych mohl ulevit svému smutku. Pomohlo by mi to vůbec? Chci se opravdu zbavit výčitek vůči Belle? Bella… To jméno znělo jako rozsudek smrti a zároveň jako něžné pohlazení.

Já si vlastně ani nic jiného nezasloužím. Výčitky jsou jen nejmenší daň za to, co jsem jí provedl. Její obličej, jak ji zraňuji znovu a znovu… Proč musím být takový? Měl jsem u ní zůstat, být po jejím boku a hlavně ji chránit. Kdybych dnes nepřišel v ten pravý čas na louku, tak by byla mrtvá. Mrtvá…

Hrozné slovo. Pro mně by se hodilo dokonale, ale pro ni? Vždyť za nic nemůže! To já jsem zabil Jamese! Já! A vůbec toho nelituji. Tak proč chtěla zabít ji? Proč? Mnoho otázek a žádná odpověď. Stačilo by mi, kdyby mi někdo odpověděl na jednu jedinou z nich… Je beze mě šťastná?

Kdyby nebyla, tak bych se musel sebrat a jít za ní. Udělat ji šťastnou. Pokud by mi dal někdo další odpovědi, tak by následovala ta otázka, jestli mě ještě miluje. Já ji rozhodně miluji, ale co je mi to platné, když s ní nedokážu ani promluvit. Už pomalu šílím z té samoty.

Kéž bych zůstal sobec! Kéž by se neřízla do prstu. Jí to však vyčítat nemohu. Je tak půvabná a laskavá, že není možné, aby páchala nějaké zlo. Sebevědomě jsem vstal a už po několikáté se napomenul, ať se seberu. Jestli ještě jednou takhle podlehnu zoufalství, tak už mě z něj bude moct probrat jedině ona.

Má Bells. Pod jménem Bells jsem si představil červenající se dívku, a tak jsem se smutně pousmál nad tím, jak jsme byli spolu šťastní. Tedy, doufal jsem, že byla se mnou šťastná. Stále mi bylo záhadou, proč neposlouchá své instinkty a neuteče ode mě pryč.

Kdyby se to stalo, tak bych se nejspíše rozpůlil. Jedno mé já by běželo za ní, lhalo by jí, že to není pravda, ale to druhé by stálo na místě a tetelilo se blahem, že si to konečně uvědomila. Zastavil jsem vodu a bezmyšlenkovitě se osušil. Potom jsem si vzal župan a šel se dívat z okna.

Byl jsem Alice neskonale vděčný, že to tu dala společně s Esme do původního stavu. Nejspíš zavolala nějakému známému, poslala mu mail. Jo, byl jsem zvědavý jako stará drbna, která neví, jaké jsou novinky.

Přehodil jsem přes sebe deku (ač to bylo zbytečné) a začal snít o nemožném. Já přijdu za Bells oknem, ona překvapením a radostí neví, co říct. Potom se jí zeptám, jestli mi odpouští a ona řekne ano. Políbím ji, řeknu: „Miluji tě,“ a ona na to: „Já tebe taky.“

Najednou mi zavibroval mobil. Byla to sms od Alice. Pomalu jsem natáhl ruku k mobilu, jako bych byl rozespalý, a otevřel ho.

„Nemožné se může stát možným. Už brzy!“

Alice jsem věřil, ale v tomhle se asi zbláznila. Zakroutil jsem hlavou, mobil položil na své místo a opět rozjímal. Na tenhle strom jsme spolu lezli! A támhle jsme viděli zajíce! To byly mé obvyklé myšlenky a vzpomínky.

Vzpomněl jsem si, co jsem jí slíbil v nemocnici. Že ji nikdy neopustím. Dodržel jsem to? Samozřejmě, že ne. Sliby – chyby. Moji pozici to rozhodně více než vystihovalo. Šel jsem se pomalu obléknout, protože vlasy už mi uschly. Byl jsem sice upír, ale měl jsem radši, když vlasy usychaly přirozeně. Ne jako když mávám fénem, nebo si je třu osuškou, dokud si je všechny nevytrhám…

Zakroutil jsem hlavou a už jsem otevíral skříň. Polekal jsem se, co to je za šaty, protože Alice si nikdy nedala pokoj. S módou to tak trochu přeháněla. No dobře – je to s ní strašné. Je to maniak, shopaholik a já nevím, co všechno.

Zavětřil jsem a vytáhl bavlněný svetr, nějaké normální triko a džíny. Možná si někdo říká, že u kluků se to s módou nedá přehnat - tak tomuhle se říká blázen. Třeba tyhle kalhoty! Mají dvě díry na zadku a říká se tomu móda. Nakrčil jsem nos a už běžel do lesa.

Dokud jsem ten dům neuviděl, tak jsem nevěděl, kam to vlastně běžím. Mé podvědomí si to nejspíš naplánovalo. Několik chvil jsem se přemáhal a potom jsem skočil do jejího pokoje. Nebyla tam. Nebylo tu ani její oblečení. Zkusil jsem se zaposlouchat do myšlenek Charlieho.

„I když je to jen do pátku, tak se mi bude hrozně stýskat! Renée se o ni postará... Doufám, že se bude chtít vrátit…“

Tak já se konečně rozhoupu a on ji pustí k Renée. Pěkně děkuji! Hmm, tak se aspoň podívám na schované věci „se mnou“. Neslyšně jsem odtrhl podlahu a vytáhl z ní obsah. Fotky, na kterých jsem byl já s ní. Narozeninová oslava. Osudný okamžik.

Povzdechl jsem si a raději jsem ty věci vrátil zpět s tím, že se na ně kouknu, až budu mít dost síly. Rychle jsem běžel na svou louku, kde jsem si mohl v klidu odpočinout. Lehl jsem si a začal koukat na nebe.

Chtěla Bella odjet? Bude se chtít vrátit? Vypadalo to, že tam natrvalo nezůstane, ale kdo ví, co zmůže naděje? Naděje umírá poslední. U mě to platí dvojnásob. Pořád doufám v to, že ji jednou získám zpět. Že bude se mnou šťastná, bude mě milovat... Mě, zrůdu...

Hlavu jsem si položil na ruce a vdechoval okolní vzduch. Bylo to pro mě typické, cítit tu zeleň, vidět kapky na smrcích a borovicích a vůbec – cítit okolní přírodu. Slyšel jsem ptáky, jejich křídla. Říčky, jak si šeptají. Aspoň tohle mě na chvíli dokáže udělat šťastným…

Vzpomínal jsem na doby, kdy jsem byl sám. Byl jsem znuděný věčností. Všichni někomu dali své srdce, ale já jsem byl kometa, která pořád odmítá zhasnout a může létat, kam se jí zachce. Kometa, která touží být hvězdou. Jako slunce by milovala svou planetu, které může dát život, štěstí, lásku a všechny ty krásné pocity…


Kapitola 4. x Kapitola 6.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsem tu! 5. kapitola:

 1
8. Kim
03.09.2011 [17:41]

KimMůžu ho kopnout???
Doufám, že ji opravdu nenechá odjet!! Prosím ať vleze k ní do pokoje a vysvětlí jí to. Tohle je mučení!!
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.07.2011 [22:41]

zuzka88Tak proč už za ní nejde. Jemu to tak trvá. Já vím jsem netrpělivá, ale nemůžu si pomoct Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.06.2011 [20:26]

skodovaveraleacullenfun: tak to jsem ráda Emoticon

16.06.2011 [20:18]

leacullenfunnádhera. čítalo sa to strašne dobre, bolo to plynulé. bolo cítiť, že sa ti toto písalo lepšie..... teším sa čo bude dalej, nie ja sa priam nemôžem dočkať! Emoticon Emoticon Emoticon

16.06.2011 [18:44]

skodovaveraBellaSwan1992: to si myslím - v té době kdy jsem psala kapitolku jsem měla hodně inspirace a navíc jsem si pořádně ujasnila co mi na povídce vadí Emoticon a to jak se s bellou setkají... no radši nic protože mě jinak na místě zabiješ a rozdupeš Emoticon do konce dcne bych měla přidat novou kapču - a ano můžeš si za to přičíst body Emoticon

3. sima
16.06.2011 [17:49]

tomu sa hovori fakt smola, on pride ona odide.. dufam ze uz sa v dalsej kapitolke konecne stretnu

16.06.2011 [17:46]

Ať už se setkají, tohle napínání je drásající... :)

16.06.2011 [17:43]

BellaSwan1992Hele, zlato, nebudu ti lhát, tohle je mnohem lepší než minulá kapitola.
Mnohem lepší slovní spojení, obraty. I když byla minulá kapitola skvělá, s touhle se těžko srovnává, tahle je snad nejlepší z doposud napsaných kapitol. Výborně tu popisuješ Edwardovu bolest, ztrátu, sebenenávist, nekonečnou lásku a oddanost k Bells. Už jenom to je výhra... A ano ačkoliv si spoustu lidí řekne - Edwardův odchod, jak ohrané... Pro mě to nikdy ohrané téma nebude. Jasně, nikdy neříkej nikdy, ale já si to prostě myslím! Každá povídka věnovaná tomuto tématu se mi líbí. Ať už poezie, jednorázovka nebo, jako v tomhle případě kapitolovka, mně to prostě příjde výjimečné. Čtu to s takovu nedočkavostí, jakobych ten příběh vůbec neznala. Vážně se mi to moc líbí, a ty nám k tomu ještě dáš píseň. U téhle asi nedokážu nic vytknout, jen prostě pořád, pořád čekám, kdy už se sakra uvidí s Bells. Hm... Ještě mi řekni, že v poslední kapitole... (To se opovaž). Jsem mo zvědavá na další kapitolku, tak ji hezky šupej hned teď přidat, já vím, že jí už máš napsanou... Opravdu tleskám, povedená kapitola. Krásná, skvělá. Konec, čím víc to budu prodlužovat, tím delší bude prodleva mezi další kapitolou, tak hybaj do administrace přidat 6. kapitolku. Díky za skvělou povídku je radost to číst...!!!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!