Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jít dál - 10.kapitola

28.06.2009 (08:33) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2237×

10. Výlet s překvapením

Když mě Esme viděla jak vystupuju z Edwardova auta, přiběhla ke mně a začala mě drtit ve své náruči. ,,Taky tě ráda vidím Esme, ale mohla by jsi mě už pustit? Nemůžu dýchat.´´ ,,Oh, jasně promiň.´´ omluvila se mi a tvářila se při tom omluvně. ,,Doufám že jsem ti něco nezlomila?´´ ,,Ne v pořádku, tak silný to nebylo.´´ ihned jsem ji musela uklidnit než by si začala dělat starosti.

,,Rychle pojď dovnitř ať mi nenachladneš.´´ řekne a následně na to mě tlačí dveřmi do obývacího pokoje. Ne sedačce před televizí sedí Jasper a objímá Alici. Vypadá to že jsou tak zabraní sami sebou že ani nepostřehli že nejsou v pokoji sami. ,,Ehm Jaspere, Alice?´´ upozorní je na nás Edward. ,,Jé ahoj Bello. Jak se máš?´´ zeptá se mě hned Alice s úsměvem. ,,Ahoj Alice mám se dobře a jak se máte vy?´´ ,,To víš věčnost je nudná pokud si nenajdeš pořádnou zábavu.´´ odpoví mi Jasper a mrkne na svoji manželku.

Začnu se smát a Edward vedle mě jen kroutí hlavou. ,,Kde máte zbytek rodiny?´´ zeptám se když si sedneme s Edwardem na sedačku naproti Alici a Jasperovi.  ,,Ále Rose s Emmettem jsou někde spolu, prý na lovu, a Carlisle je v nemocnici.´´ odpoví mi Esme.

,,Alice neblázni, nemůžeš bez toho dneska nějak vydržet?´´ řekne Ed svojí sestřičce. Nechápavě se na něj podívám. Nejsem sama kdo nechápe. ,,Edwarde už jsme dlouho nikde nebyli jako rodina.´´ ,,Vysvětlíte nám o čem se dohadujete?´´  Hodila jsem po nich otrávený obličej. Edwardova vlastnost nebyla vždy praktická. ,,Alice chce jet nakupovat.´´ odpověděl nám znuděně Ed.

,,A co je na tom tak strašnýho?´´ nějak mi nedocházelo proč se o tom tak dohadovali. ,,Bello Alice je maniak co se týče nakupování, dokáže chodit po obchodech celý den a nemá dost.´´ vysvětlil mi Jasper. ,,Díky lásko, myslela jsem že aspoň ty mě podpoříš,´´ řekla svému manželovi ,,a navíc Edwarde neříkej že by se ti nehodilo zajet do města.´´ a mrkla na bratra. Ten po ní jen hodil naštvaný obličej.

,,Dobře takže Rose s Emmettem přijdou tak za hoďku takže buďte nachystaní. Esme?´´ oslovila Alice svoji mamku. Ta se na ni jen podívala a tázavě zvedla jedno obočí. ,,Ty a Carlisle asi nepojedete že?´´ zeptala se ji. ,,Ne chtěli bychom být chvíli sami.´´ na souhlas přikývla a Esme odešla na zahradu za dům. Edward se pořád mračil na Alici a tak jsem se rozhodla že půjdu za Esma aby si to mohli vyříkat mezi sebou.  Jasper odešel někam nahoru do domu.

Když se domů vrátili Emmett s Rose, vyrazili jsme směr nákupní středisko. Edward, já, Jasper a Alice  sme jeli v Edvardově volvu a Rose s Emmettem jeli v jeepu.

Na místě jsme se rozdělili do dvou skupin. Chtěla jsem jít s Edwardem, ale Alice mi to zatrhla a odtáhla mě od něj s poznámkou, že já potřebuju nějaké nové oblečení a Edward si potřebuje něco zařídit bezemně. Jasper a Emmett se šli zabavit do obchodu s auty.


,,Ale Bello tohle ti vážně bude slušet. Alespoň si to vyzkoušej.´´ přemlouvala mě Rose v jednom z mnoha obchodů do kterých mě zatáhly. Alice to pozorovala zamračeným obličejem z povzdálí.

,,A k čemu mi bude spodní prádlo s krajkama, když s Edwardem NIC na co bych ho potřebovala neděláme.´´ na slovo nic jsem kladla důraz. Zřejmě zbytečně jako vždycky. Ne že bych spodní prádlo nepotřebovala, jen fyzický vztah mezi mnou a Edwardem nebyl. Je pravda že to zatím ani jednomu z nás nevadilo. Stačilo nám to co mezi námi bylo.

,,Tak to využiješ nějak jinak. Bello nechtěj naštvat upíra a kup si to!´´ vložila se do toho, teď už naštvaná, Alice. ,,Fajn ale stejně to u mě bude jen ležet ve skříni.´´ Obě se vítězně usmály, protože poznali, že právě vyhrály boj. ,,Když myslíš.´´ řekla mi Alice a hodila po mě pohled říkající: Jsem vědma, mám vždycky pravdu, tak neodporuj.

Jasper mě sice upozorňoval o nakupování s Alicí, ale já si myslela, že si prostě jen dělá legraci. Po téhle životní zkušenosti už nechci jen něco nakupovat.

Když jsme se s klukama sešli u aut, smáli se nám, protože za množstvím tašek jsme byly sotva vidět. Periferním okem jsem viděla jak se Alice na něco ptá Edwarda a ten ji na to pokýval hlavou. Hned po jejich malém rozhovoru ke mně Ed přišel.

,,Pomůžu ti,´´ vzal mi tašky z rukou ,, nechtěla bys jet na menší výlet s překvapením?´´ zeptal se mě u auta. ,,Jasně ráda.´´ odpověděla jsem mu a usmála se. On mi úsměv vrátil a hned mě cpal do volva. ,,Ale jak se dostanou domů Alice s Jasperem?´´ Jen pokrčil rameny. ,,Pojedou s Rose a Emmettem.´´ následně na to už startoval a my vyrazili na výlet s překvapením.

Po chvíli jsme nejspíš dojeli na místo, protože auto zastavilo na cestě u lesa. Edward vystoupil a potom pomohl vystoupit i mně. ,,Zavři oči, prosím.´´ pošeptal mi a já ho s jistou obavou poslechla. ,,Teď chvilku poběžím takže když dovolíš ponesu tě.´´ než jsem stačila cokoli namítnout, držel mě v náruči a utíkal lesem neznámo kam.

Asi po deseti minutách začala být cítit slaná voda a o chvilku později bylo slyšet moře jak naráží o skálu. Působilo to překrásně.

Edward mě postavil na zem. ,,Už můžeš otevřít oči.´´ pošeptal, skoro to nebylo slyšet přes ten hluk z moře.

Otevřela jsem oči a oněměla úžasem. Stáli jsme na skále, moře pod námi do ní naráželo a proti nám byl nádherný západ slunce. Bylo to kouzelné. Jako v pohádce. Jenže teď nejsme v pohádce, tohle je skutečný svět a vše co se tu děje není opravdové.

Moje myšlenkové pochody nebyly dobré. Rozbrečela jsem se a spadla na kolena tak, že jsem se dívala přímo dolů ze skály. ,,Bello, Bellinko co se děje?´´ začal na mě Edward mluvit. Jen jsem zakroutila hlavou a plakala dál.  Edward si sedl za mě a přitáhl k sobě na klín. Začal kolébat ze strany na stranu, jako malé dítě. Musím ale uznat že to bylo  účinné.

Po chvilce jsem se uklidnila natolik abych mohla mluvit. ,,Omlouvám se.´´ řekla jsem pouze a opřela si o jeho kamennou hruď. ,,Za co se mi omlouváš?´´ ,,Za svoji chvilkovou slabost.´´  ,,Není za co se omlouvat. Jen mi prosím řekni co se stalo. Abych věděl co nemám příště dělat.´´ ,,Za tohle jsi nemohl ty! To já jen…´´ nevěděla jsem jak to pořádně říct aby to pochopil. Jen se an mě povzbudivě usmál abych pokračovala. ,, Jen jsem si prostě uvědomila, že tohle je až moc neskutečný. Připadá mi to jako v pohádce víš. A já si uvědomila, že tohle všechno,´´ rukou jsem máchla kolem nás ,,jednou skončí.´´ na konci se mi už zlomil hlas a začali mi téct slzy. Dneska jsem nějak na měkko.

Slzy mi slíbal a usmál se na mě.  ,,Zapomeň na minulost a budoucnost, mysli jen na přítomnost. Na to že právě teď jsme spolu, máme jeden druhého. Nemysli na to co bude. Nekaž tuhle chvíli.´´ řekl a políbil mě na rty. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a přisála se k němu jako klíště. Zřejmě mu to nevadilo protože si mě přitáhl ještě blíž, pokud to ještě šlo. Když už jsem nemohla popadnout dech odtáhla jsem se od něj. ,,Miluju tě.´´ pošeptal mi. ,,Taky tě miluju.´´ pošeptala jsem mu nazpátek a znovu si o něj opřela hlavu.

Slunce už skoro zapadlo. Odtáhl mě od sebe na délku paží a zadíval se mi to očí. ,,Víš Bello, to proč jsem chtěl jet dneska sem bylo víc důvodů.  No jeden byl to že chci být s tebou sám na tomhle krásným místě no a druhý byl, že jsem ti chtěl dát něco na památku.´´ ,,Ale my se neloučíme ne?´´ zeptala jsem se ho s obavou v hlase. ,,Samozřejmě že ne! Ale pro případ že by jsem od sebe museli být dýl než pár hodil, chci abys měla něco, na co když se podíváš, budeš vědět, že jsem stále s tebou.´´  ukončil svůj dlouhý proslov a postavil nás oba na nohy. Z kapsy u kalhot vytáhl krabičku.

Byli v ní dva prstýnky z bílého zlata. ,,Co si střihnout svatbu? Nemyslím opravdovou to bychom asi byli na jiném místě.´´ usmál se a já mu úsměv oplatila. Začal.

,,Já Edward Masen Cullen ti tady na tomhle místě slibuji, že tě budu navždy milovat. Nikdy nikdo nevezme lásku, kterou k tobě cítím. Vždy pro mě budeš nejdůležitější na světě. Miluji tě. ´´navlékl mi prsten. Teď byla řada na mě. ,,Já Isabella Swanová ti tady na tomhle místě slibuji, že tě budu navždy milovat. Nikdo nikdy nevezme lásku, kterou k tobě cítím. Jsi a budeš pro mě nejdůležitější osoba na světě. Miluji tě. ´´ navlékla jsem mu prsten já. Zpečetili jsme to polibkem.

,,Musíme se vrátit.´´ podívala jsem se ke slunci a zjistila, že už zapadlo. Jen jsem přikývla. Vzal mě do náruče a utíkal se mnou k autu.

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jít dál - 10.kapitola: