Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná realita - 32. část


Jiná realita - 32. částPo celý život, nebo navždy?

 

Omámeně jsem ho sledovala. Cítila jsem skutečnou touhu a s ochromující intenzitou jsem si přála se Edwarda dotýkat, líbat ho a milovat se s ním. Ta představa byla tak lákavá! Jenže zároveň bohužel naprosto nemožná a zcela nereálná.
Zavřela jsem oči a zatřásla hlavou, abych se zbavila těch hříšných myšlenek. Nešlo to. Stále jsem před sebou viděla jeho krásné tělo a dokonalý obličej se rty přímo vybízejícími po polibku.
,,Já… já se omlouvám. Budu v kuchyni. Nic jsem neviděla, vážně,” vysoukala jsem ze sebe nešťastně a přirozenou rychlostí vycouvala ze dveří.
V kuchyni jsem se zhroutila na židli a hlavu položila na desku stolu. Kdyby mé srdce nebylo již pár let tiché a nehybné, nyní by uhánělo jako o závod a napumpovalo by mi červeň do tváří.
Nikdy dříve jsem nic takového nezažila. Celé mé tělo jako by po Edwardovi volalo. Chvěla jsem se touhou. Připadala jsem si obluzená a tak trošku mimo. Stále jsem měla před očima výjev z koupelny a má fantasie pracovala dál. Nedokázala jsem ji zastavit.
Přehrávala jsem si, jak by to mohlo dopadnout, kdybych neutekla. Představovala jsem si jeho ruce na svém těle, jeho rty zkoumající ty mé, jeho oči dívající se na mě s vášní.
Zasténala jsem a sama nevěděla jestli vzrušením, nebo zoufalstvím, protože něco takového jako intimní vztah jsme prostě mít nemohli. Bylo to úplně vyloučené a navíc jaksi nevhodné. Nepočítaje naší jinou realitu, která nikdy nebyla reálná, jsme se znali sotva pár dní.
,,Bello?” ozval se za mnou pobavený hlas Edwarda. Jako zamilovaná upírka jsem za moc nestála. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet.
Otočila jsem se a spatřila Edwarda nyní již plně oblečeného. Nevzal si oblečení, které jsem nech ala v koupelně, ale měl na sobě svoje kalhoty a košili. Vypadal úchvatně a já se opět neubránila představě, že má jen ručník kolem beder. Jako by poznal, na co myslím, zacukaly mu koutky a v očích zajiskřilo.
,,Já se opravdu moc omlouvám a přísahám, že jsem nic neviděla,” znovu jsem se omlouvala a sklopila hlavu.
Slyšela jsem rychlé kroky následované vrznutím židle vedle mě. Sledovala jsem své ruce položené na stole a do mého zorného úhlu se dostala ruka Edwarda, která zakryla ty mé. Stydlivě a provinile jsem k němu vzhlédla.
,,Bello, jsme dospělí. Nic závažného se přeci nestalo. Tváříš se, jako bych byl první nahý muž, kterého jsi kdy viděla,” uklidňoval mě a hladil mě po hřbetu ruky.
Ušklíbla jsem se na něj a skousla si ret. Uhodil hřebíček na hlavičku. Ani Felixe jsem neviděla úplně bez oblečení.
Edward se na mě usmíval a když viděl můj výraz a rozpaky, došlo mu, že skutečně je první muž, kterého jsem viděla nahého. Tedy ani jeho jsem neviděla úplně, ale stejně to bylo nejvíc odhaleného mužského těla před mýma očima.
Vykulil na mě oči a naprázdno polkl. Vypadal úžasně roztomile a překvapeně.
,,To… to jako vážně? Jakto? Vždyť jsi tak krásná, milá a báječná. Chlapi se o tebe museli jistě prát,” koktal a snažil se srovnat si novou informaci v hlavě.
Rozhodla jsem se jít s pravdou ven a přiznat, jak všechno je. Musela jsem k němu být zcela upřímná a poskytnout mu všechna pro a proti vztahu se mnou. Ač jsem to nepotřebovala, zhluboka jsem se nadechla a spustila.
,,Je pravda, že jsem byla považována za velmi žádoucí, ale já o nikoho nestála. Udržovala jsem takový hraný vztah s Felixem, protože se to od nás předpokládalo a pro nás oba to bylo výhodné. Ale až na pár polibků jsme spolu nic neměli. Ne že by Felix nikdy nechtěl, ale ono to jaksi ani nešlo,” přiznala jsem a dívala se mu do očí čekaje na reakci.
Edward jen pokýval mírně konsternovaně hlavou a řečí těla mě vybízel k pokračování.
,,Víš, tělo upíra se po přeměně už nemění, zůstává stále ve stejném stavu. A já byla při přeměně, hm, mužem nedotčená. Ani to se nemůže změnit. Jediný, kdo by se mnou mohl být po tělesné stránce, je ten, koho sama stvořím. Je to taková složitější upíří záležitost, když budeš chtít vysvětlím ti to podrobněji,” domluvila jsem a přistihla jsem se, že šeptám.
Vpíjela jsem se do Edwardových očí a snažila se zachytit a pochopit jeho myšlenkové pochody. Výrazy jeho tváře se neuvěřitelnou rychlostí střídaly a měnily. Nakonec vyhrálo štěstí, láska a něha. Nechápala jsem ho. Vždyť jsem mu právě  řekla, že spolu nikdy nebudeme moct spát! Každý jiný muž by takovou informaci nepřekousl a nejspíš utekl.
,,Bello, ty jsi opravdu dokonalá. Takže já budu tvůj první. Ani nevíš, jak moc mě to těší a jak si toho vážím. Jen doufám, lásko, že budu i jediný,” usmíval se na mě a pohladil mě po tváři.
Nějak mi unikal smysl a význam jeho slov. Copak můj proslov nepochopil? Docela jasně jsem přeci řekla, že bych mohla být jen s tím, koho sama stvořím. Vtom mi to došlo.
Podívala jsem se na něj a zalapala po dechu. To nemohl chtít, nemohl si přát být jako já! Zamračila jsem se a nevěděla, co mu říct.
,,Bell, promiň, já to tak nemyslel. Vyznělo to vážně hloupě. Prosím, nemysli si, že s tebou chci hned spát. Tedy ne že bych nechtěl, ale ne úplně hned. Samozřejmě až po nějaké době vztahu, to je jasné. Nikdy bych tě nechtěl jen využít. Toužím po tobě, to ano, ale mám tě rád a přál bych si, aby náš vztah probíhal co nejnormálněji,” vysvětloval překotně a červenal se.
Najednou se mi chtělo se smát. Tohle si myslet mě ani nenapadlo.
,,Ehm, to je v pořádku. Nevyložila jsem si to nijak špatně, jen mě zarazilo, že jsi v podstatě řekl, že chceš být upír,” uklidnila jsem ho.
,,Bell, já chci být s tebou. Už napořád. Když jsem tě našel, nevzdám se tě. Ty jsi navěky mladá, nestárneš a nezemřeš. Já však zatím ano. Copak bys chtěla, aby si lidé mysleli, že jsem tvůj otec a pak časem děda? Přál bych si být ti rovnocenným partnerem,” vysvětloval mi.
,,Ale v dnešní době jsou vztahy s velkým věkovým rozdílem naprosto normální a běžné. Nikomu to divné nepřijde,” odporovala jsem mu.
,,Dobře, ale stále můžu třeba onemocnět a zemřít na následky skryté choroby,” vytáhl další argument.
,,Nemůžeš. Nikdy už nemůžeš být nemocný. Krev jednorožce to nedovolí,” zavrtěla jsem hlavou a vítězně se na něj usmála.
,,Vážně? To je zajímavé. Určitě mě ale nezachrání před všemi alternativami ohrožení života. Může mě srazit náklaďák, můžu mít autohavárii, můžu být přepaden a zavražděn, můžu sedět ve vlaku, na který zaútočí teroristé, můžu usnout ve vaně a utopit se,” vyjmenovával spoustu možností, jak nečekaně zemřít.
,,To stačí, Edwarde. Všechno, co jsi řekl je nepravděpodobné. Když tě budu hlídat a dohlížet na tebe, nic se ti stát nemůže,” vyvrátila jsem jeho argumenty.
,,Bello, a co když to prostě chci? Co když mi lidský život nestačí a chci s tebou být mnohem déle?” zeptal se prostě.
,,Neudělám z tebe příšeru, mýtickou bytost, které se lidé bojí. Nevezmu ti duši,” zašeptala jsem přesvědčivě.
Edward zareagoval úplně jinak, než bych očekávala. Rozesmál se a pak si mě přitáhl blíž a spojil naše rty v polibku.
,,Bello, Bello. Víš, já si moc dobře pamatuji, jak jsi mi vyprávěla o podobném rozhovoru v tom našem druhém životě. Tehdy jsi to byla ty, kdo žádal o přeměnu. Byla jsi přesvědčená, že i upíři mohou duši mít. Co se tedy změnilo? Já jsem si naprosto jistý, že ty nejsi žádná zrůda bez duše. Tvá duše je krásná a čistá, i když o tom třeba sama pochybuješ,” použil na mě mé vlastní zbraně.
Vzpomínala jsem na náš jiný život, jak to Edward nazval, a neochotně si začala připouštět, že má pravdu. Když byly naše role převrácené, chtěla jsem to samé, co on teď. Chápala jsem ho, rozuměla mu a věděla, co cítí.
Opřela jsem si čelo o to jeho a zavřela oči. Krásně mě hřál a jeho srdce vydávalo příjemný zvuk. Mohla bych ho poslouchat věčně. Jenže ono by věčně netlouklo. Uvědomila jsem si, že opravdu může kdykoliv utichnout. Bylo nemožné, abych s Edwardem byla všude. Nedokázala bych ho uhlídat a zabránit všemu možnému nebezpečí. Nedokázala bych ho nechat člověkem a donutit smrt nevztáhnout na něj pařáty.
,,Je - li to tvé přání, přeměním tě,” zašeptala jsem a věděla, že to opravdu udělám.

Omámeně jsem ho sledovala. Cítila jsem skutečnou touhu a s ochromující intenzitou jsem si přála se Edwarda dotýkat, líbat ho a milovat se s ním. Ta představa byla tak lákavá! Jenže zároveň bohužel naprosto nemožná a zcela nereálná.

Zavřela jsem oči a zatřásla hlavou, abych se zbavila těch hříšných myšlenek. Nešlo to. Stále jsem před sebou viděla jeho krásné tělo a dokonalý obličej se rty přímo vybízejícími po polibku.

,,Já… já se omlouvám. Budu v kuchyni. Nic jsem neviděla, vážně,” vysoukala jsem ze sebe nešťastně a přirozenou rychlostí vycouvala ze dveří.

V kuchyni jsem se zhroutila na židli a hlavu položila na desku stolu. Kdyby mé srdce nebylo již pár let tiché a nehybné, nyní by uhánělo jako o závod a napumpovalo by mi červeň do tváří.

Nikdy dříve jsem nic takového nezažila. Celé mé tělo jako by po Edwardovi volalo. Chvěla jsem se touhou. Připadala jsem si obluzená a tak trošku mimo. Stále jsem měla před očima výjev z koupelny a má fantasie pracovala dál. Nedokázala jsem ji zastavit.

Přehrávala jsem si, jak by to mohlo dopadnout, kdybych neutekla. Představovala jsem si jeho ruce na svém těle, jeho rty zkoumající ty mé, jeho oči dívající se na mě s vášní.

Zasténala jsem a sama nevěděla jestli vzrušením, nebo zoufalstvím, protože něco takového jako intimní vztah jsme prostě mít nemohli. Bylo to úplně vyloučené a navíc jaksi nevhodné. Nepočítaje naší jinou realitu, která nikdy nebyla reálná, jsme se znali sotva pár dní.

,,Bello?” ozval se za mnou pobavený hlas Edwarda. Jako zamilovaná upírka jsem za moc nestála. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet.

Otočila jsem se a spatřila Edwarda nyní již plně oblečeného. Nevzal si oblečení, které jsem nechala v koupelně, ale měl na sobě svoje kalhoty a košili. Vypadal úchvatně a já se opět neubránila představě, že má jen ručník kolem beder. Jako by poznal, na co myslím, zacukaly mu koutky a v očích zajiskřilo.

,,Já se opravdu moc omlouvám a přísahám, že jsem nic neviděla,” znovu jsem se omlouvala a sklopila hlavu.

Slyšela jsem rychlé kroky následované vrznutím židle vedle mě. Sledovala jsem své ruce položené na stole a do mého zorného úhlu se dostala ruka Edwarda, která zakryla ty mé. Stydlivě a provinile jsem k němu vzhlédla.

,,Bello, jsme dospělí. Nic závažného se přeci nestalo. Tváříš se, jako bych byl první nahý muž, kterého jsi kdy viděla,” uklidňoval mě a hladil mě po hřbetu ruky.

Ušklíbla jsem se na něj a skousla si ret. Uhodil hřebíček na hlavičku. Ani Felixe jsem neviděla úplně bez oblečení.

Edward se na mě usmíval a když viděl můj výraz a rozpaky, došlo mu, že skutečně je první muž, kterého jsem viděla nahého. Tedy ani jeho jsem neviděla úplně, ale stejně to bylo nejvíc odhaleného mužského těla před mýma očima.

Vykulil na mě oči a naprázdno polkl. Vypadal úžasně roztomile a překvapeně.

,,To… to jako vážně? Jakto? Vždyť jsi tak krásná, milá a báječná. Chlapi se o tebe museli jistě prát,” koktal a snažil se srovnat si novou informaci v hlavě.

Rozhodla jsem se jít s pravdou ven a přiznat, jak všechno je. Musela jsem k němu být zcela upřímná a poskytnout mu všechna pro a proti vztahu se mnou. Ač jsem to nepotřebovala, zhluboka jsem se nadechla a spustila.

,,Je pravda, že jsem byla považována za velmi žádoucí, ale já o nikoho nestála. Udržovala jsem takový hraný vztah s Felixem, protože se to od nás předpokládalo a pro nás oba to bylo výhodné. Ale až na pár polibků jsme spolu nic neměli. Ne že by Felix nikdy nechtěl, ale ono to jaksi ani nešlo,” přiznala jsem a dívala se mu do očí čekaje na reakci.

Edward jen pokýval mírně konsternovaně hlavou a řečí těla mě vybízel k pokračování.

,,Víš, tělo upíra se po přeměně už nemění, zůstává stále ve stejném stavu. A já byla při přeměně, hm, mužem nedotčená. Ani to se nemůže změnit. Jediný, kdo by se mnou mohl být po tělesné stránce, je ten, koho sama stvořím. Je to taková složitější upíří záležitost, když budeš chtít vysvětlím ti to podrobněji,” domluvila jsem a přistihla jsem se, že šeptám.

Vpíjela jsem se do Edwardových očí a snažila se zachytit a pochopit jeho myšlenkové pochody. Výrazy jeho tváře se neuvěřitelnou rychlostí střídaly a měnily. Nakonec vyhrálo štěstí, láska a něha. Nechápala jsem ho. Vždyť jsem mu právě  řekla, že spolu nikdy nebudeme moct spát! Každý jiný muž by takovou informaci nepřekousl a nejspíš utekl.

,,Bello, ty jsi opravdu dokonalá. Takže já budu tvůj první. Ani nevíš, jak moc mě to těší a jak si toho vážím. Jen doufám, lásko, že budu i jediný,” usmíval se na mě a pohladil mě po tváři.

Nějak mi unikal smysl a význam jeho slov. Copak můj proslov nepochopil? Docela jasně jsem přeci řekla, že bych mohla být jen s tím, koho sama stvořím. Vtom mi to došlo.

Podívala jsem se na něj a zalapala po dechu. To nemohl chtít, nemohl si přát být jako já! Zamračila jsem se a nevěděla, co mu říct.

,,Bell, promiň, já to tak nemyslel. Vyznělo to vážně hloupě. Prosím, nemysli si, že s tebou chci hned spát. Tedy ne že bych nechtěl, ale ne úplně hned. Samozřejmě až po nějaké době vztahu, to je jasné. Nikdy bych tě nechtěl jen využít. Toužím po tobě, to ano, ale mám tě rád a přál bych si, aby náš vztah probíhal co nejnormálněji,” vysvětloval překotně a červenal se.

Najednou se mi chtělo se smát. Tohle si myslet mě ani nenapadlo.

,,Ehm, to je v pořádku. Nevyložila jsem si to nijak špatně, jen mě zarazilo, že jsi v podstatě řekl, že chceš být upír,” uklidnila jsem ho.

,,Bell, já chci být s tebou. Už napořád. Když jsem tě našel, nevzdám se tě. Ty jsi navěky mladá, nestárneš a nezemřeš. Já však zatím ano. Copak bys chtěla, aby si lidé mysleli, že jsem tvůj otec a pak časem děda? Přál bych si být ti rovnocenným partnerem,” vysvětloval mi.

,,Ale v dnešní době jsou vztahy s velkým věkovým rozdílem naprosto normální a běžné. Nikomu to divné nepřijde,” odporovala jsem mu.

,,Dobře, ale stále můžu třeba onemocnět a zemřít na následky skryté choroby,” vytáhl další argument.

,,Nemůžeš. Nikdy už nemůžeš být nemocný. Krev jednorožce to nedovolí,” zavrtěla jsem hlavou a vítězně se na něj usmála.

,,Vážně? To je zajímavé. Určitě mě ale nezachrání před všemi alternativami ohrožení života. Může mě srazit náklaďák, můžu mít autohavárii, můžu být přepaden a zavražděn, můžu sedět ve vlaku, na který zaútočí teroristé, můžu usnout ve vaně a utopit se,” vyjmenovával spoustu možností, jak nečekaně zemřít.

,,To stačí, Edwarde. Všechno, co jsi řekl je nepravděpodobné. Když tě budu hlídat a dohlížet na tebe, nic se ti stát nemůže,” vyvrátila jsem jeho argumenty.

,,Bello, a co když to prostě chci? Co když mi lidský život nestačí a chci s tebou být mnohem déle?” zeptal se prostě.

,,Neudělám z tebe příšeru, mýtickou bytost, které se lidé bojí. Nevezmu ti duši,” zašeptala jsem přesvědčivě.

Edward zareagoval úplně jinak, než bych očekávala. Rozesmál se a pak si mě přitáhl blíž a spojil naše rty v polibku.

,,Bello, Bello. Víš, já si moc dobře pamatuji, jak jsi mi vyprávěla o podobném rozhovoru v tom našem druhém životě. Tehdy jsi to byla ty, kdo žádal o přeměnu. Byla jsi přesvědčená, že i upíři mohou duši mít. Co se tedy změnilo? Já jsem si naprosto jistý, že ty nejsi žádná zrůda bez duše. Tvá duše je krásná a čistá, i když o tom třeba sama pochybuješ,” použil na mě mé vlastní zbraně.

Vzpomínala jsem na náš jiný život, jak to Edward nazval, a neochotně si začala připouštět, že má pravdu. Když byly naše role převrácené, chtěla jsem to samé, co on teď. Chápala jsem ho, rozuměla mu a věděla, co cítí.

Opřela jsem si čelo o to jeho a zavřela oči. Krásně mě hřál a jeho srdce vydávalo příjemný zvuk. Mohla bych ho poslouchat věčně. Jenže ono by věčně netlouklo. Uvědomila jsem si, že opravdu může kdykoliv utichnout. Bylo nemožné, abych s Edwardem byla všude. Nedokázala bych ho uhlídat a zabránit všemu možnému nebezpečí. Nedokázala bych ho nechat člověkem a donutit smrt nevztáhnout na něj pařáty.

,,Je - li to tvé přání, přeměním tě,” zašeptala jsem a věděla, že to opravdu udělám.

 

31. část 33. část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiná realita - 32. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!