Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná realita - 33. část

18.03.2010 (18:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3278×

Usmál se na mě a zabořil mi ruce do vlasů. Dotýkali jsme se čely a nosy a já zcela jasně cítila jeho dech. Jeho rty byly tak blízko mých.

,,Děkuju,” zašeptal a překonal tu zbývající vzdálenost mezi námi. Když se naše rty spojily, projel mnou záchvěv vášně a touhy.

Kupodivu jsem vůbec nevnímala vůni jeho krve. Nepociťovala jsem asi stín chuti zakousnout se do jeho tepny a napít se. Vítězství ducha nad hmotou, to kdysi řekl Edward a nyní to přesně vystihovalo můj stav. Byla jsem mu tak blízko, dotýkala se ho a on mě, ale krk mě nepálil. Neobjevil se oheň v hrdle, kdepak. Plamen ve mně sice Edward zažehl, ale úplně jinde. V mém nitru.

Nemohla jsem se ho nabažit, takhle bych dokázala strávit opravdu celou věčnost. Ale Edward byl ještě člověk a musel dýchat. V moment, kdy se musel kousek odtáhnout a nadechnout se, jsem byla ráda, že jsem mu slíbila přeměnu. Měl pravdu, nedokázala bych bez něj už být, a pokud si existenci upíra opravdu přál, nemohla jsem litovat.

,,Bello,” zasténal a pohladil mě po tváři. Oči měl potemnělé a odrážela se v nich všechna láska, něha a radost, jaké jsem si jen uměla představit.

,,Hm, nemáš třeba hlad?” zeptala jsem se a snažila se pozornost a myšlenky nás obou odvést jinam.

Zasmál se a přikývl. Zamyslela jsem se a dolovala ze zamlžených lidských vzpomínek recept na nějaké hodně dobré jídlo. Zamračila jsem se a bubnovala prsty o desku stolu.

,,Uvařím si něco sám, Bello. To je v pořádku, vaření mě dokonce docela baví. Jen mě naviguj, kde co je,” přerušil mé usilovné vzpomínání. Ano, tak to bude asi jistější, než kdybych se do něčeho pouštěla já.

Vstala jsem a z legrace Edwardovi podala sněhobílou k uchařskou zástěru s kytičkovanou velikou kapsou vpředu. S naprosto kamennou tváří ji přijal a uvázal si ji. Společně jsme se smáli a já mu trošku pomáhala vařit.

Edwarda bavilo dávat mi každý kousek ukrojeného kuřete očichat a škodolibě sledoval, jak se při tom šklebím.

Ukuchtil si těstovinový salát s kuřecími nudličkami a laškovně mi nabízel k ochutnání. Pošťuchovali jsme se jako malé děti a bylo nám krásně.

Po večeři jsme si spolu vlezli do postele, zachumlali se do peřin a pouštěli si oblíbené filmy. Někdy po půlnoci Edward usnul. Opřela jsem se o lokty a sledovala jeho spánkem zjemnělou tvář. Srdce mu bilo v pravidelném tempu a já ten zvuk milovala. Dýchal jen povrchně a pomalu a mírně se usmíval.

Den, strávili jsme spolu jen jeden den, a já měla pocit, že jsme spolu byli vždycky. S ním jsem byla sama sebou, nemusela jsem se přetvařovat, na nic si hrát a nic předstírat. Byl mou druhou půlkou a já byla konečně kompletní.

Pozorovala jsem ho celou noc a nedokázala z něj spustit oči ani na jediný okamžik. Nepřemýšlela jsem nad budoucností, nemyslela jsem a neplánovala. Jen pozorovala milovaného muže a cítila se šťastná.

Přesně jsem poznala okamžik, kdy se probouzel. Jeho srdce trošku zrychlilo a dech se prohloubil. Usmála jsem se a přitiskla své rty na jeho čelo. Ještě se zavřenýma očima mě objal a přitiskl si mě k sobě.

,,Nezdálo se mi to. Nejsi jen krásný přelud, jsi opravdu skutečná,” zašeptal radostně a políbil mě.

,,Bello, co kdybychom se dneska zdrželi tady. Jen tak se váleli, povídali si a byli spolu sami?” navrhl a nadějí v hlase.

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. Chtěla jsem vidět Alici a museli jsme naplánovat naše další kroky. Například se nabízela palčivá otázka, kdy chce být Edward proměněn.

,,Já to věděl, ale za zkoušku to stálo,” usmál se na mě a políbil mě.

Neochotně jsem se zvedla z postele a vydala se do kuchyně připravit mu snídani. Než jsem se dostala ke dveřím, ozvalo se za mnou nenápadné odkašlání. Otočila jsem se a spatřila Edwarda očividně nad něčím usilovně přemýšlejícího.

,,Hm, mohla bys mi ukázat, jak jsi rychlá? Asi nemám správnou představivost a hrozně mě to zajímá,” požádal mě trošku rozpačitě.

Přikývla jsem a pokračovala v cestě do kuchyně. Ukázat mu rychlost mi nevadilo, ale upřímně jsem doufala, že nebude chtít vidět, jak zaháním žízeň. Při té představě jsem se otřásla.

Uvařila jsem míchaná vajíčka. To bylo jednoduché jídlo, které se nemuselo ochutnávat. A naštěstí podle výrazu Edwardovi tváře při jídle to bylo skutečně poživatelné. Nasnídal se a stále mě nenápadně pozoroval.

,,Ty už jsi… no, jedla?” vysoukal ze sebe a začervenal se. Být ještě člověkem a kolovat mi v žilách krev, také bych ji všechnu měla ve tvářích. Sklopila jsem hlavu.

,,Nemusím se krmit denně. Včera večer jsem se napila opravdu hodně a nějakou dobu teď žízeň mít nebudu. Nemusíš se bát, že bych ti ublížila,” odpověděla jsem a skousla si dolní ret. O tomhle jsem se moc bavit nechtěla, ale vzhledem k tomu, že se chystal uvrhnout do stejné existence, asi jsem neměla na výběr.

,,Měl jsi pravdu, nejsem vrah. Nikdy jsem žádného člověka nezabila, kvůli žízni ani z jiných důvodů. K obživě mi stačí krevní konzervy,” přiznala jsem a nejraději bych se propadla hodně hluboko pod zem. Ano, byla jsem upírem, ale za nutnost konzumace lidské krve jsem se stále styděla.

,,Hm, to jsem si myslel. Je těžké je sehnat?” ozval se Edward a naprosto dokonale mi vyrazil dech. Takovou reakci jsem rozhodně nečekala.

,,Tobě vážně nevadí, čím se živím?” vydechla jsem nevěřícně a podívala se na něj.

,,Ne, nevadí. Jsi upír a krev je pro tebe přirozená strava. Navíc nikdy nezapomenu na to, že tím, čím jsi, jsi se stala kvůli mně. Bello, já tě neskonale obdivuji. Jsi silná, báječná a i když si to možná nemyslíš, jsi až neuvěřitelně lidská. Víc než spousta lidí, které znám. Máš své zásady, jsi dobrá a hodná, neubližuješ nikomu. Obětovala jsi svůj život pro někoho, koho si reálně znala sotva týden. Jak by mi na tobě mohlo něco vadit?” dokončil svůj monolog a usmál se na mě naprosto odzbrojujícím úsměvem.

Byla jsem si jistá, že nelhal. Opravdu myslel vážně každé své slovo a já ho za to milovala ještě víc.

,,Víš, když jsem našel ty obrázky za skříní, myslel jsem jen na tebe. Konečně moje sny dostaly smysl. A nyní, když jsem s tebou, dostal smysl i můj život,” zašeptal upřímně a mně se chtělo plakat. Stále jsem tak úplně nevěřila, že Edward je reálný. Bála jsem se, že se zase probudím a zjistím, že všechno, na čem mi záleželo, všechno, co jsem měla ráda, byla jen iluze.

Přišel až ke mně a objal mě. Tiskl mě ve svém náručí a broukal něžnou písničku. Zněla úplně jinak něž má ukolébavka v té jiné realitě, ale i přesto byla nádherná a kouzelná.

,,Hraješ na klavír?” zeptala jsem se z náhlého popudu.

,,Ano, hraju. U sebe v bytě ti rád udělám soukromý klavírní koncert,” usmál se na mě a políbil mě do vlasů.

,,Takže jedeme k tobě?” mrkla jsem na něj a skutečně se těšila až poznám jeho domov a uvidím Alici.

,,Jak dlouho ti bude trvat příprava? Myslím, že za půl hodiny bychom mohli vyrazit. Stihneš to?” zeptal se a já měla až neodolatelnou chuť se smát.

,,Edwarde, jsem superrychlý upír. Stačí mi dvě minuty,” ujistila jsem ho vesele a sledovala jeho nevěřícný pohled.

Zatřepal pochybovačně hlavou, ostentativně zvedl ruku s hodinkami a poklepal na ně. Vyplázla jsem na něj jazyk a zmizela se převléknout, učesat a nalíčit.

Oblékla jsem si sukni ke kolenům, upnutý top a lehký módní svetřík. Vlasy vyčesala do falešného culíku a sepnula ozdobnou sponou. Nalíčila jsem se jen velmi lehce a trošku se navoněla. Slušelo mi to.

V kuchyni jsem zpátky před Edwardem stála přesně za sto čtyři vteřin. Edward na mě vykulil oči a spadla mu dolní čelist. Párkrát nevěřícně zamrkal a pak se usmál.

,,Tak jo, už si umím udělat představu o tvé rychlosti,” pronesl mírně konsternovaným hlasem.

,,Někdy tě svezu na zádech, jestli chceš,” navrhla jsem rozverně a Edward se opět zatvářil pochybovačně.

,,Bello, jsem tak dvakrát těžší než ty. Mohla by sis ublížit,” informoval mě vážně a se znatelnou obavou v hlase.

Měla jsem báječnou náladu a rozhodla se trošku se předvést. Došli jsme před dům k autu, které jsem jednou rukou trochu nadzvedla.

,,Páni, takže to všechno byla pravda,” zamumlal Edward spíš sám pro sebe  a pak mi ukázal palec zdvižený nahoru.

V dobrém rozmaru jsem vyjeli směrem do Londýna ke Královským zahradám, kde na nás čekalo Edwardovo auto. Jela jsem pomaleji než den předtím, nikam jsme nepospíchali a mě nepoháněla žízeň.

Cestou jsme si povídali o zcela nepodstatných věcech. Probírali jsme oblíbené filmy a knihy, právě poslouchanou hudbu, zamilované obrazy a umění. Ve spoustě věcí a názorů jsme se shodli, Edwarda velmi potěšilo.

U Královských zahrad nasedl do svého auta a já si musela po pár minutách ve svém autě o samotě přiznat, že mi chybí. I po tak kraťoučké době jsem postrádala jeho přítomnost, jeho vůni, jeho hlas a úsměv. Ač jsem byla nechutný sobec, opravdu jsem nelitovala svého slibu přeměny.

Edward zajel do luxusní bytové zóny a zaparkoval. Jistě, nemělo by mě překvapovat, že je bohatý. Galantně mi pomohl vystoupit a ruku v ruce jsme se vydali do jednoho z domů. Postarší vrátný na mě mohl oči nechat a nedokázal ani pozdravit. Edwarda to pobavilo a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Výtahem na klíč jsme vyjeli do posledního patra a vstoupili rovnou do haly.

Vydechla jsem úžasem. Jeho byt byl nádherný. Žádný okázalý luxus a snobství čišící z každého koutu. Zařízení bylo jednoduché a elegantní, laděné do přírodních barev. Na první pohled měl rád prostor a vzdušnost a preferoval kvalitní materiály. Řesně v takovém bytě bych se dokázala cítit doma.

,,Z tvého výrazu soudím, že se ti můj byt líbí,” usmál se a pokynul mi dál.

,,Ano, je to nádhera. Design zařizovala Esmé?” zeptala jsem se a nechala si pomoct sundat svetřík a pověsit ho do šatny.

,,Kdepak, to Alice,” zakroutil hlavou Edward. Alice?

,,Moje sestřička se vydala v Esméniných stopách. Vedou menší společnost zabývající se designem interiérů,” dodal na vysvětlenou.

,,Tak nějak jsem si Alici vždycky představovala jako módní nákupčí nebo návrhářku,” přiznala jsem.

,,Ne, ne. Nákupy a móda jsou koníčky a skvělá relaxace, ale potřebovala jsem pořádné zaměstnání. Navíc, u při téhle práci se nechávám řítit svým citem pro módu a kombinace barev. Baví mě to a výsledky jsou takřka dokonalé,” ozval se z nitra bytu Alicin hlas a vzápětí přitančila i ona.

Usmívala se na mě a pak jsem ji najednou měla v náručí. Byla pořád stejná. Nezdálo se, že by za ty roky prodělala výraznější změnu. Jen snad vlasy nosila jinak učesané, ale ve všem ostatním to byla má nejlepší kamarádka.

,,Bello, ani nevíš, jak ráda tě vidím,” zavzlykala a já si všimla, že pláče. Lekla jsem se, že jsem ji držela příliš silně.

,,Alice, neublížila jsem ti? Asi neumím odhadnout svou sílu,” vyplašeně jsem se strachovala, ale Alice se rozesmála.

,,Ne, tím to není. Jednak mám skutečně obrovskou radost, že jsi tu, a pak taky ty hormony. Brečím pořád, z toho si nic nedělej,” plakala dál, ale zároveň se usmívala a pohladila se po malinko vystouplém bříšku.

,,Jsem těhotná a Jasper už to se mnou nemohl vydržet, tak mě poslal na dovolenou k psychiatrovi,” smála se Alice a já na ni jen zírala. Brala jsem ji a Jaspera jako pár, ale v tom jiném životě, ve skutečnosti mě nějak nenapadlo, že jsou spolu.

,,Pojď se posadit, ano. Musíš mi všechno povyprávět,” zatrylkovala najednou a po slzách nebylo ani stopy.

Zmateně jsem se podívala na Edwarda, který jen protočil panenky a přátelsky se zašklebil. Následovala jsem Alici do obýváku a posadila se na gauč. Alice zaujala místo naproti mně a nespouštěla ze mě oči.

,,Tedy, Bello, vypadáš úžasně. A já za chvíli budu jako koule,” zafňukala zase, ale pak se rozesmála. V tu chvíli jsem docela chápala Jaspera.

,,Takže jste s Japerem stále spolu. To je báječné,” prohodila jsem vlastně jen tak mimochodem.

,,To je na dlouhé vyprávění. Na vysoký jsme se rozešli. Každý z nás studoval jinde, jiné obory a od života jsme chtěli rozdílné věci. Jenže studentská léta utekla a my si uvědomili, že patříme k sobě. Loni jsme se vzali a teď čekám miminko,” vyprávěla vesele Alice a uždibovala přitom hroznové víno z mísy na stole.

,,Ale dost o mně. Povídej, jak ses měla ty. Co jsi celá ta léta dělala a jak ses dostala na svobodu. Tenkrát jsi říkala, že ten slib vládcům je závazný a nezrušitelný,” zajímala se a já se pustila do vyprávění svého příběhu.

Mluvila jsem bez pauzy několik hodin, ale neřekla jsem všechno. Vynechala jsem lidskou krev, vztah s Felixem i podrobnosti o ničení jiných upírů. Alice mě poslouchala se zatajeným dechem a hltala každé mé slovo.

,,Teda, to je jako z románu,” pronesla, když jsem skončila. ,,A jak je to s vámi dvěma. Budete spolu už navěky?” zeptala se a mrkla na mě.

Překvapilo mě, že Edwardovu přeměnu bere v podstatě za samozřejmou a nevadí jí to. Dokonce jsem ji podezřívala, že by jí rozčílilo, kdyby Edward zůstal člověkem.

,,Navěky ano. Slíbila jsem mu to,” zašeptala jsem a podívala se na Edwarda, který se usmíval.

Alice se rozzářila a začala plánovat, jak to bude úžasné a báječné. Zasnila se a básnila o svatbě, kterou nám přichystá a zorganizuje. Večírky a oslavy byly dalším z jejích koníčků.

Já se zarazila. Na svatbu jsem ani nepomyslela. Nenápadně jsem stočila pohled k Edwardovi, který se mírně červenal a na tváři měl docela spokojený výraz.

Když se Alice na moment omluvila a odešla na toaletu, přitáhl si mě Edward k sobě a pohladil mě po vlasech.

,,Neber Alici až tak vážně. Je tu týden a už se mohla ukousat nudou, takže jakákoliv záminka pro plánování, nákupy a zábavu je u ní vítaná všema deseti,” uklidňoval mě a já ke svému překvapení pocítila zklamání. Nevadilo by mi vdát se za něj. Klidně ještě před přeměnou, jako v naší jiné realitě.

Vzhlédla jsem k němu a postřehla zvláštní třpyt v jeho očích, který však zmizel, jakmile se naše pohledy setkaly.

,,Budu se muset tak na hodinu stavit v práci. Zvládneš to tu s Alicí?” zašeptal a zamrkal na mě. Nechtěla jsem, aby odcházel, ale chápala jsem, že má své povinnosti a nemůže je zanedbávat. Přikývla jsem. Políbil mě na čelo a odešel.

Alice mi na mé přání vyprávěla o rodině, ukazovala fotky, které měla s sebou, a pouštěla video ze svatby Rosalie a Emmetta i své vlastní.

Dozvěděla jsem se, že Carlisle dělá hlavního chirurga v Seattlu, kam se většina rodiny přestěhovala. Esmé s Alicí si tam zřídily základnu své firmy a Jasper nastoupil do tamní proslulé právnické firmy. Zabýval se rodinným právem a na Alici bylo vidět, že je na něj pyšná.

Rosalie a Emmttem a jejich třemi dětmi bydleli stále ve Forks, kde Emmett pracuje jako hasič a ve volném čase trénuje místní basebalový tým. Rose se především stará o děti, ale udělala si kadeřnický kurz a na částečný úvazek pracuje v jediném Forkském salónu krásy.

Všichni se mají dobře a jsou spokojení. Alice nezapomněla několikrát připomenout, že to všechno je jen má zásluha. A že, ač to nikdo jiný neví, ona mi bude navždy neskonale vděčná.

Pomohla jsem jí uvařit večeři a stejně jako den předtím Edward i ona se bavila mým zjevným odporem k jídlu. Edward se vrátil akorát k večeři a tajemně se usmíval.

Oni dva se najedli a já je se zájmem sledovala. Cítila jsem štěstí a spokojenost. Nebyla jsem už sama. Měla jsem báječnou a milující rodinu, za kterou jsem byla odhodlaná se klidně bít do posledního dechu. Nic lepšího jsem si ani nemohla přát.

Po večeři začala Alice zívat. Možná až moc a ne úplně přirozeně. Omluvila se, že musí jít spát, a nechala nás s Edwardem samotné.

Edward pustil CD s příjemnou hudbou a vyzval mě k tanci. Zasmála jsem se a nabízenou ruku přijala. Byl úžasný tanečník a já si celý večer opravdu užila. Dotančil se mnou až na terasu, která byla světlena několika svíčkami.

,,Alice věděla, že tě sem chci vzít,” vysvětlil mi s úsměvem.

Stoupnul si za mě a objal mě. Společně jsme se dívali na večerní setmělý Londýn, poslouchali krásnou hudbu a vychutnávali si blízkost toho druhého.

,,Bello,” zašeptal mi něžně do ucha. ,,Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Měl jsem v plánu vyznávat ti svou lásku celé hodiny, ale jen bych se opakoval. Miluji tě. Vím, že se vlastně známe jen jeden den a že jsem asi blázen, ale já se musím zeptat.

Bello, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?” pronesl rozechvělým hlasem a přede mnou se objevila sametová krabička s nádherným prstýnkem s diamantem.

V tu chvíli jsem byla ráda, že mě stále zezadu objímá a drží, protože se mi roztřásla kolena.

32. část • 34. část

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiná realita - 33. část: