Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen se nadechnout - 3. kapitola

Alice and porsche by Horse


Jen se nadechnout - 3. kapitolaDnes Bella zažije rovnou dvě setkání. Budou pro ni obě příjemné?

Když se ozvalo tiché dále, opatrně jsem vzala za kliku a stiskla. Dveře se otevřely a já nakoukla dovnitř. Za stolem seděla krásná žena, kterou jsem znala jen z máminých fotek. Byla zabraná do nějakých papírů, tak jsem za sebou zavřela a popošla pár kroků jejím směrem. Poté vzhlédla a zářivě se usmála.

„Bello, vítám tě tady! Pojď, posaď se,“ pokynula rukou ke dvěma koženým křeslům. Popošla jsem tedy k nim, posadila se a uhladila si sukni.

„Dobrý den, doufám, že nejdu pozdě.“ Omluvně jsem se usmála. Nevěděla jsem totiž, na kolik jsem tady měla být.

„Ale vůbec ne! Právě včas. No, konečně se poznáváme osobně. Jsem Esme, tykej mi, jinak si připadám stará,“ zasmála se zvonivě a ukázala při tom bělostné zuby.

„Dobře, Esme.“ Tak na to si budu muset asi zvykat déle.

„Předpokládám, že ti už maminka řekla, co bys tady měla dělat. Neboj, není to těžká práce, jen musíš brát někdy mého syna s rezervou a mít s ním trpělivost. Není zlý, spíš naopak, nejraději by se rozdal, ale občas má svoje nálady,“ omluvně se usmála, já jsem jí úsměv jen oplatila. S tím se počítá, každý den nemůže být růžový.

„Budeš mu pouze hlídat schůzky, na některé s ním i chodit, když bude potřeba, pojedeš s ním i na nějaké pracovní cesty, ale neboj, je to většinou na pár dní a na velice pěkná místa a ty budeš mít i čas si je prohlédnout. Taky budeš vyřizovat telefonáty a taky musíš zařídit, aby se všechny dokumenty dostaly na správné místo. Většinou je dáš jen poslíčkovi,“ vyprávěla o mé náplni práce.

„Páni, zní to jako pohádka,“ usmála jsem se. Byla jsem nadšená. Vypadalo to pěkně růžově.

„To ne, zlato, ale nemá to k ní daleko,“ ujistila mne s úsměvem a zvedla se od stolu.

„Tak pojď, představím tě Edwardovi a pak spolu půjdeme na personální vyřídit formality,“ pokynula mi ke dveřím a sama se k nim vydala.

Vstala jsem tedy, zasunula křesílko a vyšla ze dveří, kde jsem počkala, až Esme zamkne. Přešly jsme na druhou stranu chodby, kde se Esme zastavila u stejných dveří, jako byly ty její, když je otevřela, objevila se místnost střední velikosti zařízená do tmavě hnědé a béžové barvy.

„Tohle bude tvá kancelář,“ řekla jen tam mimochodem a pokračovala ke skleněným kouřovým dveřím, na které zaklepala a hned otevřela.

„Edwarde? Přivedla jsem Bellu, bude tvá nová asistentka, kterou jsem ti měla vybrat,“ začala Esme, počkala, až vejdu a zavřela za mnou dveře.

U prosklené stěny stál mohutný stůl s notebookem. Tahle místnou byla taktéž zařízená do hnědých barev. Tedy kromě bílého koženého gauče. Za stolem bylo béžové křeslo otočené k nám zády, viděla jsem pouze trčící hlavu s rozčepýřenými medovými vlasy.

Najednou se křeslo otočilo, a kdybych se nehlídala, brada by mi spadla až na zem. Popravdě, byl to pohled pro bohy. Značnou chvíli jsem na něj zírala. Jeho obličej měl velmi ostré črty, ale byl dokonalý. Další, co mě uchvátilo, byla barva očí, které byla téměř totožné s barvou vlasů. Muž měl na sobě černou košili, na které měl ležérně rozepnuté dva knoflíčku u krku, a kravata byla pohozená na stole. V rukou držel nějaké papíry a šíleně se na ně mračil.

Najednou si odfrkl, odtrhl od nich pohled a očima střelil ke mně. Celou mne přejel pohledem od hlavy až k patě a na tváři se mu mihnul krátký úsměv. Prohlídka ukončena, ušklíbla jsem se.

„Dobrý den, paní…“ tázavě zvedl obočí, ale stále se mračil. Ten hlas. Už jsem ho slyšela a přísahala bych, že to bylo včera v tom nákupním centru, ale to by byla opravdu hodně velká náhoda. Tu možnost jsem ihned zavrhla.

„Isabella Swanová a jsem slečna,“ přitakala jsem a skoro drze ho opravila. To mu připadám stará? Je pravda, že můj obličej toto ráno vypadal hůř, než obvykle, ale i tak. Taky jsem přejela pohledem po mém oblečení. Ale vždyť podobné, dokonce mnohem upjatější tady nosí všichni. Při slově slečna jsem zaregistrovala zase ten úsměv.

„Ach, slečno Swanová.“ Na to slovo dal vcelku důraz a zašklebil se.

„Edwarde,“ sykla Esme a on po ní střelil pohledem, ale pak se vrátil ke mně a hlasitě vydechl.

„No, předpokládám, že vám má matka vysvětlila, o co se jedná. Já mám teď schůzku, tak se nemohu zdržovat. Zítra vyřešíme ostatní záležitosti.“ Zvedl se z křesla, a co člověk nechtěl - zapnul si košili, uvázal bledě modrou kravatu a oblékl si sako. „Zítra Vás čekám v půl deváté,“ řekl a rychlým krokem odcházel z kanceláře a já se nezmohla na nic jiného než za ním zírat, tedy, přesněji zírat na jeho pozadí. Přiznejme si, je to kus, ale už po té chvíli jsem podle jeho chování pochopila, že tahle růžová je pěkně vyblitá.

Uvidíme, třeba zítra bude milejší, pomyslela jsem si, ale věděla jsem, že se snažím samu sebe opít rohlíkem.

„Omlouvám se, zrovna dneska je nějaký podrážděný,“ omlouvala okamžitě Esme svého syna.

„V pořádku,“ usmála jsem se shovívavě, ale myslela si svoje. Podobné lidi jako on už jsem potkala. Nejradši by se vám ihned dostali pod sukni a pak jen peskovali.

„Domluvím mu, aby na tebe byl hodný, slibuju.“ Dívala se mi do oči. No, domluvit mu může, ale pochybuju, že mi tak přilepší, spíš naopak, řekla bych. Přesto jsem se usmála a přikývla.

Po té jsme se vydala o dvě patra níž na personální, kde jsem podepsala pár papírů, dostala čipovou kartu, kartu s vlastním parkovacím místem a další blbosti. S Esme jsme se dole rozloučily, protože taky šla na schůzku. Já jsem vrátila na recepci visačku a v podzemních garážích nasedla do svého auta.

Řekla jsem si, že když už jsem tady, tak toho využiju a trochu si dnešek zpříjemním. Přece jenom, setkání se šéfem nestálo za nic. Za chvíli jsem už o ulici dál parkovala před nižší budovou se žlutou fasádou.

Na malém parkovišti před budovou jsem zamkla auto a s úsměvem se vydala k budově. U prosklených dveří, na kterých byly vylepené obrázky, jsem zazvonila na zvonek a čekala.

„Prosím? Kancelář domova,“ ozvalo se v doprovodu praskání.

„Ahoj, Kate, to jsem já, Bella,“ nahnula jsem se k telekomu, aby mě slyšela.

„Ahoj, pojď dovnitř,“ zasmála se a hned na to se ozval bzučák, zatlačila jsem tedy do dveří a po schodech, které byly lemované uměleckými malbami dětí, vyšla do patra. Tam už čekala Kate a usmívala se jako sluníčko. Pozdravily jsme se a krátce objaly. Hned na to jsem se ohnula, vyzula jsem si ty proklaté boty a hodila se do rohu ke dveřím.

„Nějaká vymóděná, ne? Kde jsi byla?“ smála se mi. Většinou jsem totiž chodila v obyčejných džínech a triku, jinak oblečenou mě nikdy neviděla.

„Ani mi nemluv,“ ušklíbla jsem se. „Mám novou práci a šéf se velice příjemný.“ Rukama jsem naznačila uvozovky a ušklíbla se.

„Tak to jo, ani se neptám, pojď si spravit náladu, budou nadšení.“ Usmála se a už mě tlačila do dveří. Když jsem je otevřela, rozléhal se velkou místností křik, smích i pláč. Tady trávím nejvíc času, když mám volno. Své dítě sice mít můžu, ale já nechci riskovat, že bych na dítě přenesla svou nemoc, což je velká pravděpodobnost. Nemohla bych tu s ním být dlouho a navíc, nebylo ani s kým mít dítě. Tomuhle jsem se taky bránila. Nechtěla jsem tady po sobě kohokoli nechat. Věřím, že by to nebylo fér. No, a tak si to nahrazuji tímhle.

Jakmile mě děti spatřily, sesypaly se na mě jako vosy na med.

„Bello!“ křičeli jeden přes druhého.

„Ahoj! Pomalu, nebo mě umačkáte,“ smála jsem se a klekla si na zem.

Byly tady děti od batolat až do šesti let a všechny jsem je zbožňovala. Nějak mě naplňovalo to, že když nemůžu mít vlastní dětí, můžu být alespoň v jejich blízkosti a pomáhat jim. Tohle místo a lidi tady miluju.

Nikoho jsem neměla více oblíbeného, všechny děti byly mé oblíbené.

Nakonec jsem tady zůstala celý den. Hrála jsem si s nimi a po obědě jsem dětem přečetla pohádku na spaní, pak jsem s Kate a ostatníma jen tak tlachaly v kanclu a čekaly, až se začnou budit první děti. Pak jsme všechny děti teple oblekly a vyhnaly je ven na zahradu, aby si vybily přebytečnou energii. Když už byl čas jet, tak se mé loučení protáhlo na půl hodiny, protože mě děti nechtěly pustit. S příslibem, že se zase brzo ukážu, mě pustily. Domů jsem dorazila po osmé, protože jsem se ještě stavila nakoupit. Taky jsem rovnou vyjedla půlku ledničky, jaký jsem měla hlad, a pak už jsem měla sílu jen na to, abych se převlekla a svalila se do postele.  


Čauky, doufám, že se kapča líbila a zároveň se omlouvám, že je trošku kratší, než ty předešlé, ale nějak se mi hodilo ji ukončit právě tady. :)

MyLS

P.S. Zanechte, prosím, koment.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen se nadechnout - 3. kapitola:

 1 2   Další »
12. 1ajjka1
29.08.2013 [22:53]

skvelá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon hneď idem na ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.08.2013 [22:30]

Mispoolsuper kapča! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Kim
27.08.2013 [17:46]

KimHeh, tak jsem se trefila, Edward je šéf k pohlédání. Emoticon Myslím, že to s ním Bella nebude mít zezačátku jednoduchý, ale ona ho určitě časem zkrotí a bude to láska jako trám... a pokud ne, tak si mě nepřej. Emoticon
Pěkná kapitolka! Emoticon

9. matony
27.08.2013 [16:27]

krása rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Seb
27.08.2013 [13:43]

Krásná kapitola,doufám, že se Edward trochu polepší. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Niki
27.08.2013 [10:30]

Pěkné :)))

6. marcela
27.08.2013 [4:59]

Takže,Edward je "úžasný" Emoticon Emoticon a tam někde vzadu,v mozku,doufám,že mu to dá Bella "vyžrat". Emoticon
Moc hezká kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon

5. bara
26.08.2013 [21:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Anet
26.08.2013 [21:36]

Jé další kapča, bezva, už jsem se nemohla dočkat. Emoticon

26.08.2013 [21:32]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!