Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 8. kapitola

26.07.2011 (20:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3567×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Jen jedno objetí – 8. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Smyslně se na mě usmál a já, aniž bych o tom přemýšlela, jsem nadšeně přikývla hlavou a zavěsila se kolem jeho krku. Na tváři se mi objevil veselý úsměv a já věděla, že mám šanci se znovu dostat do té doby, kdy jsem byla královnou parketu.

Chytila jsem ho za ruku a sunuli jsme se spolu doprostřed davu. Pohupovali jsme se do rytmu a hleděli si do očí. Cítila jsem jeho doteky na bedrech a najednou mi připadalo, jako bych zas na střední škole, kdy za mnou Luise lezl. Nebyl to zrovna idol holek, ale byl to ten typ kluka, co dívce pomohl v těch nejhorších chvílích, což jsem na něm vždy oceňovala.

Uhladil mi neposedný pramen a přidržel si mou tvář u své. „Jsi krásnější, než jsem předpokládal,“ složil mi poklonu. „Myslel jsem, že už od střední zhezčit nemůžeš, mýlil jsem se.“ Jeho hlas byl tak sladký a příjemný, ale jeho dotek mi vadil. Sundala jsem jeho ruku ze svého obličeje a pohledem jej pokárala.

„Luisi, jsi stejně milý a šarmantní jako dřív, i když teď jsi mnohem hezčí, ale byla bych radši, kdyby ses mě tak důvěrně nedotýkal. Už nejsem ta stará, plachá Bella Swanová, vlastně nejsem vůbec Swanová, vdala jsem se,“ zašeptala jsem s úsměvem na tváři. Luise se na mě překvapeně podíval a jeho objetí kolem pasu zesílilo. Táhl mě po parketě a po celou tu dobu mi hleděl do očí, ani na chviličku nepřerušil náš oční kontakt.

„To je drzost, že jsi na mě nepočkala,“ zavtipkoval a zkřivil ústa v podivný úšklebek. „Ani pozvánku na svatbu jsem nedostal. Kdo je ten šťastlivec? Je tady s tebou? Doufám, že ne, jinak by mi mohl rozbít ciferník, viď?“ chrlil na mě otázky jednu za druhou.

„Eathen Hunt a promiň mi, že jsem tě nepozvala, moc se stydím,“ zahrála jsem dramatické divadlo a nechtěně mu při tanci dupla na nohu.

„Nešiko,“ ohradil se na mě a políbil mě na tvář. Bylo to sice kamarádské gesto, ale pro mě to znamenalo víc. Odtáhla jsem se od něj a vyprostila se z jeho objetí.

„Půjdu si sednout, nějak se mi točí hlava,“ zalhala jsem a vzdalovala se od něj. Necítila jsem se v jeho přítomnosti dobře, obzvlášť ne, když se mi náš rozhovor zdál až příliš osobní. Luise mi už od střední školy připadal vlezlý, arogantní a povýšený. Ano, byl pěkný a musela jsem přiznat, že zmužněl a zhezčil, ale to nemění fakt, že se mi nikdy nelíbil a líbit nebude. Kdybych měla porovnat žebříček hodnot s Eathen, nebo s… Cullenem, kam se na ně hrabe.

Došla jsem ke stolu s alkoholem a rozhlížela se, co by mi tak padlo do ruky. Neměla jsem v úmyslu pít, ale všechno kolem na mě doléhalo a já jsem potřebovala něčím utišit. Něžné objetí, které bych uvítala s úsměvem, tu nebylo a já se musela spokojit pouze s lihovinou. Požádala jsem barmana o skleničku vodky s džusem a posadila jsem se na červenou sedačku ve stinném rohu.

Z povzdálí jsem pozorovala, jak některé páry tančí, druzí se oblizují a třetí už běhají po schodech do volných pokojů. Možná, že se časy mění a lidé též, ale atmosféra na party zůstává vždy stejná. Alkohol, cigarety, tanec, sex… To všechno a mnohem víc. Ačkoli jsem tohle všechno kdysi milovala a díky tomu jsem se seznámila s Eathenem, měla jsem pocit, jako bych do toho už nepatřila. Vše šlo mimo mě a já jen nečinně přihlížela a popíjela vodku.

Do háje s tebou, pomyslela jsem si, když si vedle mě sedl Luise. Stačila jsem se podívat po Edwardovi. Nějak mi chyběly ty jeho neustálé narážky, které směřovaly na mě. Tančil v kruhu s dívkami, které se na něj jen lepily, div se nepopraly. Každá chtěla kousek z něho a Edward jim dával naděje, že každá může uspět. Chudinky, nedošlo jim, že ve většině případů bude jejich srdce na pouhé kusy, ne-li těla.

„Proč jsi ode mě odešla?“ začal se vyptávat Luise a nalepil se více na mě. Křečovitě jsem se usmála a prohodila jsem hlavou, abych si od něj vytvořila odstup. Nešlo to. Sedačka byla tak malinká a on tak velký, že mezi námi byla pouze škvíra vzduchu.

„Potřebovala jsem být chvilky sama, nějak se mi točila hlava. To víš, už nejsem nejmladší,“ snažila jsem se trochu zavtipkovat, ale neměla jsem na to náladu. Luisova přítomnost se mi moc nelíbila, choval se jinak a to se mi na něm nelíbilo, ale nechtěla jsem být hrubá a vyhodit jej. Napila jsem se ze skleničky a dělala mrtvého brouka, zatímco Luisův pohled mě propaloval.

„Co vlastně děláš ty? Máš rodinu, nebo přítelkyni?“ To hrobové ticho mě znervózňovalo. Jelikož jsem pila alkohol a netancovala, vše mi rychle lezlo do mozku a byla jsem živější než obvykle. V Luisově přítomnosti jsem se necítila moc dobře, a tak jsem začala s bezpečným rozhovorem. Během našeho rozhovoru k nám přicházeli chlapci s úsměvem přes celý obličej a žádali mě o tanec, načež já jsem je striktně odmítala.

„Nemám přítelkyni ani rodinu, čekám na tu pravou,“ významně na mě mrkl a já jsem se zasmála. Bylo to absurdní, ale všechna jeho gesta mi přišla vtipná. Zřejmě to bude tím pitím, co jsem do sebe nalívala, ale nebylo mi zle, což jsem brala jako půlku úspěchu. Z ničeho nic jsem dostala hroznou chuť na tancování a jediný tanečník v okolí byl on. Kdybych přimhouřila jedno očko, říkala jsem si, tak bych z toho byl úplný Eathen. Lhala jsem si do vlastní kapsy, ale dokázala jsem se s tím spokojit.

„Pojď, rozjedeme to!“ křikla jsem na Luise a táhla ho na parket. Ze začátku byl jako dřevo, zatímco já jsem se svíjela kolem něho. Omotala jsem mu ruce kolem zátylku a klouzala se po jeho těle dolů, až jsem dorazila k pasu, kde mě chytil pevně za paže, a zvedl mě nahoru. Svůdně jsem se usmála a sáhla po sklenici dalšího alkoholu, když kolem mě procházel číšník. Měla jsem takovou žízeň, že jsem to do sebe hodila celé. A byl to o hodně rychlejší účinek, než jsem si myslela.

„Je mi tak krásně,“ zašeptala jsem Luisovi do ucha, když mě objal a dal mi ruce na zadek. Zavřela jsem oči a opřela se mu o hruď. Cítila jsem motýlí polibky ve vlasech a také jsem zahlédla nenávistné pohledy mladých slečinek. Nohy se mi pletly a neustále jsem zakopávala o svoje boty, ale Luise to šikovně vyřešil. Periferním viděním jsem viděla bronzové prameny a zlatý pohled, jak mě nenávistně propaluje. Edward nebyl nadšený zrovna z toho, že tancuje s Luisem, ale to byl jeho problém. On mi neměl co nařizovat a ani se proč zlobit. To, s kým tancuju a s kým se já bavím, je čistě moje věc, pomyslela jsem si uraženě a jako malá holka jsem na něj vyplázla jazyk, načež jsem si vysloužila další nenávistný pohled.

„Bolí mě hlava,“ zaškytala jsem a chytla se za spánky. Nějak mi to pití vlezlo do mozku, možná jsem neměla míchat ten blivajz od Lucy s ostrou vodkou a džusem. Ale na logické úvahy už bylo moc pozdě.

Luise povytáhl koutky a pobaveně mu blýsklo v očích. „Co kdybychom se vzdálili od hudby, je dost hlasitá a Lucy bude mít nahoře Aspirin,“ nabídl mi a já v transu přikývla. Vyhoupl si mě do náruče a natiskl na sebe. Instinktivně jsem se ho chytila jako klíště a držela se, abych nespadla. Cítila jsem každý houpavý pohyb, když jsme vycházeli schody, měla jsem žaludek jako na vodě a měla jsem pocit, že tu za chvíli chodím šavli rovnou na schodech. Zacpala jsem si pusu a položila si hlavu na Luisovo rameno. Na jednu stranu mě to vše uspávalo, byla jsem jako zdrogovaná, ke všemu povolná.

Strčil do dveří a ty se s tichým vrzáním otevřely. Když mě položil na postel, úlevně jsem vydechla. Celé tělo jsem měla polámané a bolelo mě. Otočila jsem se na bok a křečovitě sevřela víčka, abych zaplašila nutkavost pozvracet se. Na čele se mi objevila chladná ruka a já jsem úlevně vydechla. Prohloubeň na posteli se zvětšila, když mě pevné paže objaly kolem pasu a přitiskly si mě k sobě. Cítila jsem pevné tělo na svém a zpanikařila jsem.

Na krku jsem ucítila motýlí polibky, které směřovaly až k otevřenému dekoltu. Otočila jsem se k dotyčnému a zamračila se.

Hleděly na mě zelené oči Luise; byly lstivé a prozíravé.

„Nech toho!“ sykla jsem podrážděně a vzepjala se na rukou, ale měla jsme je v železných okovech. Držel mé zápěstí tak pevně, až jsem vzlykla bolestí.

„Teď jsi jenom moje. Přeci by ti nevadilo malé rozptýlení, že? Tady je klid, tady tě hlavinka bolet nebude,“ šeptal mi do ucha slizkým hlasem a jazykem mi jezdil po čelisti. Bylo to nechutné a jen to zvýšilo kotrmelce mého žaludku. Celá váha jeho těla nalehla na mě a já se začala dusit. Bušila jsem pěstmi do jeho hrudě, ale bylo to zbytečné. Byl jako z kamene.

„Nech mě na pokoji!“ křičela jsem na něj, ale jeho protivný smích se mi zařezával do uší.

„Neboj se, zlatíčko,“ políbil mě na krk a skousl mi kůži tak surově, až mi vytryskly slzy, „bude se ti to líbit, jen to bude trochu jiné než od tvého prince. Ale to přežiješ, o tomhle jsem snil celou střední školu, milá Bello,“ zamumlal vzrušeně a já cítila jeho mužství, jak mě tlačí na bříško. Znechuceně jsem si odfrkl a cítila jsem horké slzy na tvářích.

Kdo mi pomůže? Kdo mě osvobodí od toho ďábla? Proč jsem sakra lezla s ním do pokoje? Jsem naivní a blbá! Ach můj bože, Edwarde, pomoz mi, prosím, spílala jsem v duchu a modlila se, zatímco on ze mě rval látku.

Kdo zachrání Bellu? A zachrání ji vůbec někdo? To se uvidí v příští kapitole. Děkuju za předešlé komentáře, KQC. 

» 9. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 8. kapitola :