Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 32. kapitola

11779444


Jen jedno objetí - 32. kapitola Noční můra a Edward.
„Edwarde, pusť mě!“ poručila jsem mu vzteklým tónem. Začala jsem sebou házet, ale on mě nevnímal, nereagoval. Jako bych nečinně stála a nechala se sebou dělat, co se mu zlíbí. Cítila jsem, jak mi po tvářích kanou slzy. Byly tak horké a já je s radostí uvítala. Chtěla jsem, aby věděl, jak mi ubližuje, aby věděl, jak mě jeho surovost děsí. On mě děsil!
Hezké počtení. :)

Jen jedno objetí – 32. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Chybělo mi jen pár kroků, abych zaklepal a vešel dovnitř. Byl jsem nervózní, ruce se mi potily, srdce běželo rychleji, než mělo, a kolem mě byla velmi hustá atmosféra. Sakra, Edwarde, pohni zadkem a zaklepej na ty dveře, nadával jsem si v duchu a udělala další dva nerozvážné kroky. Nakonec jsem přeci jen vystoupal schody na verandu a vylovil klíče z kapes kalhot. Strčil jsem je do zámku a vešel dovnitř.

Jen co jsem udělal pár kroků, udeřila mě do nosu vůně Belly. Povytáhl jsem obočí a mezi očima se mi objevila zvědavá vráska.

„Vítám tě doma, Edwarde,“ promluvil ke mně Jasper a chytil mě za rameno. Otočil jsem se k němu zády a čekal salvu nadávek z jeho strany. Celou cestu jsem si promýšlel, jak bych se měl celé rodině omluvit, ale do teď jsem nenacházel slova, která by mi připadala dobrá. Ublížil jsem své rodině a věděl jsem, že na mě bude naštvaná, ale přestojsem se vrátil. A určitě jsem udělal dobře, ať už se stane cokoli.

„Jaspere, já… mrzí mě to,“ řekl jsem se sklopenou hlavou. Hrozně moc jsem se styděl. Styděl jsem se za své chování a nebyl jsem natolik férový, abych se mu zadíval do očí. Místo dalších peprných slov, která bych si zasloužil, mě Jasper pevně objal. Drtil mě ve své náruči a přitom se snažil působit chlapsky.

„Edwarde!“ vypískla nadšeně Alice, když vletěla do předsíně. Skočila ke mně a odstrčila Jaspera jedním mrštným pohybem. „Tak ráda tě vidím, Bože můj, snad ti nic není,“ lamentovala a dále mě objímala, až jsem se musel z jejího sevření vysoukat. Omluvně jsem se usmál a zadíval se na vzdálený obraz, aby Alice nezahlédla můj skelný pohled. Byl jsem doma a bylo mi s mou rodinou dobře.

„Alice, chtěl bych se ti omluvit, všem tady se chci omluvit,“ přišli k nám dokonce i Emmett s Rosalie. Na všechny jsem se podíval a následně sklopil pohled k zemi, „nechci, abyste si o mně mysleli, že jsem nevděčný. Mám vás všechny moc rád a vážím si toho, co jste pro mě udělali. Neumíš si představit, Alice, jak mě mrzelo a proplakal jsem ten moment, že jsem tu včera nemohl být s tebou. Nemohl jsem se dívat na to, jak vstupuješ do dalšího roku. A nebyl jsem tu v té chvíli, kdy jsi mě potřebovala.“ Slova ze mě střílela jako z fontány. Pevně jsem ji objal a předal jí do ruky ohromnou květinu. „Všechno nejlepší, miluju tě, sestřičko.“ Políbil jsem ji na čelo, na tvář a zas si ji pevně přivinul do náruče.

Jasper se na mě díval obezřetně, ale moc dobře věděl, že je to pouze ze sourozenecké lásky, tudíž tady nebyl podmět k žárlivosti. Věděl jsem, že je Alice dojata, ale nepřál jsem si, aby plakala. Ještě stále to byl její den. Když jsem se podíval na Rosalie, neodolal jsem a také jí věnoval pár pus na tvář. S Emmettem jsem se přivítal poplácáním a vřelým úsměvem.

„My pro tebe máme taky překvapení, brácho,“ promluvil Emmett jako první s ohromným úsměvem. Nakrčil jsem obočí. Jasper se usmál, objal Alice a přivinul si ji do náruče. Ukázal nepatrně prstem nahoru. Najednou bylo v místnosti ticho a já bych slyšel spadnout i špendlík. Zaposlouchal jsem se a slyšel mělký dech. Zavětřil jsem její vůni a tlukot kolibřího srdíčka. Vzplála ve mně naděje.

„Je nahoře ve tvém pokoji,“ upozornil mě Jasper, než jsem vyletěl po dvou do druhého patra.


-          -


Všude kolem mě byly čerstvě napadané kopy sněhu. Stála jsem uprostřed křehké, lesklé nádhery a užívala si chvilku, kdy mě mráz tahal za červené líce. Objala jsem se kolem hrudníku a pousmála se. Obloha byla tak jasná a čistá, měla jsem chuť skočit do načechrané bílé peřiny, vyválet se v ní a z plna hrdla zakřičet. Dát tak světu najevo, že jsem zamilovaná a štěstím jen svítím.

Zaslechla jsem tichý pohyb a hbitě se otočila. Nikde nikdo nebyl. Na čele se mi objevila zřetelná vráska.

„Divné,“ promluvila jsem do ticha a pozorovala, jak se kolem mě rozprostírá teplý vzduch. Znovu to křupání sněhu. A tentokrát přímo za mnou. S hlasitým vyjeknutím jsem se otočila a hlasitě vykřikla. Jakmile jsem zaostřila na osobu za mnou, po tváři se mi rozlil blažený úsměv, v očích mi začaly tančit jiskry pobavení a uvnitř sebe jsem cítila pocit úlevy. Úlevy a bezpečí, které jsem v jeho blízkosti vždy cítila.

„Vylekal jsi mě!“ vyjela jsem na něj naštvaně a skočila mu kolem krku. Dýchala jsem mu do bronzových vlasů a přitom nasávala jeho omamnou vůni. Edwardovo objetí kolem mého pasu zesílilo, přitiskl si mě na své tělo mnohem blíž a já cítila jeho chladné tělo na svém. I přes to oblečení mi vyběhla husí kůže po celém těle.

„Omlouvám se,“ špitl a políbil mě na čelo. Jeho krásné kontury rtů se sunuly níže a níže, až stanuly přesně na mých rtech. Povytáhla jsem koutky a nechala se hýčkat a rozmazlovat sladkými polibky. Vyžíval se v té chvíli, kdy nade mnou maximální moc. A já mu nedokázala vzdorovat. Nedokázala jsem se od něj odtáhnout a hrát si s ním tak jako on si hrál se mnou. Z úst se mi vydral zoufalý povzdech, jakmile se jeho špička jazyka dotkla mého. Cítila jsem, jak se mi protočily panenky, a vzrušující elektrické proudy jsem cítila až v klíně. Byla jsem připravená. Chtěla jsem ho a on chtěl mě.

V pěstičkách jsem sevřela hrst rozcuchaných vlasů. „Chyběl jsi mi. Moc,“ šeptala jsem mu mezi polibky a snažila se pochytit každý jeho sten. „Nedokážu ti ani říct, jak se cítím skvěle, když vím, že jsi mi na blízku. Ty a tvoje objetí.“ Edward na to okamžitě zareagoval a já ucítila příjemný tlak v oblasti podbřišku. Jezdil dlaněmi po mé šíji, když se zastavil. Ukončil náš polibek, ale neodtáhl se. Slyšela jsem, jak moje srdce splašeně bije a krev mi tepe v žilách. Mohla jsem hravě spočítat, jakou rychlostí uhání z mého těla pryč.

Edwardovy prsty byly tak hladké, a když mi obemkly krk, zachvěla jsem se. Měla jsem na jazyku tolika slov, ale nedokázala jsem je vyslovit. Němě jsem na něj zírala, do jeho zlatých očí, které měnily barvu na okrovou, tmavě hnědou, až skočily u černé. U tmavé barvy, která mi připomínala propast.

„Edwarde –“ oslovila jsem jej a hlas se mi zlomil. Přitiskl prst na mé rty a pomalu se začal shybovat ke mně. Jeho chladný, sladký dech mi ovál obličej a vetřel se i do morků kostí. Do celého těla. Políbil mě na bradu a poté na krk. Zaklonila jsem hlavu, aby měl lepší prostor dostat se ke mně. Zaryla jsem mu nehty do bundy a pevně se ho chytla. Chtěla jsem jej požádat o mnohem víc, byla jsem rozhodnutá překročit hranici, která pro mě byla tabu. A když jsem sebrala veškerou odvahu, zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Moje tělo rázem ztuhlo.

Rozevřel pusu jako šelma. Byl mrtvolně bílý a jeho oči byly… děsivé. Nebyl to tentýž Edward, kterého jsem znala. Naháněl mi strach. Kolena se mi začala třást. Tentokrát to ale nebylo vzrušením, nýbrž nepřekonatelným strachem, jenž mě celou ovládl. Chtěla jsem se ho pustit a vzít nohy na ramena, nechtěla jsem mu být na blízku, když jsem takového Edwarda neznala. Ale bylo pozdě.

Nepustil mě. Jeho stisk zesílil natolik, až jsem se zajíkla a sykla jsem bolestí. „Mně neutečeš, Bello, mně ne,“ zasmál se hrdelním hlasem. Najednou jsme se ocitli v zasněženém lese, kde lišky dávají dobrou noc, všude kolem nás byl sníh, denního světla jsem neviděla, jen malý srpeček na obloze svítil. A to přesně na jeho strašidelný obličej.

„Edwarde, pusť mě!“ poručila jsem mu vzteklým tónem. Začala jsem sebou házet, ale on mě nevnímal, nereagoval. Jako bych nečinně stála a nechala se sebou dělat, co se mu zlíbí. Cítila jsem, jak mi po tvářích kanou slzy. Byly tak horké a já je s radostí uvítala. Chtěla jsem, aby věděl, jak mi ubližuje, aby věděl, jak mě jeho surovost děsí. On mě děsil!

Podíval se na mě a zatvářil se ublíženě. Jeho ruka na chvíli povolila a já na malinký moment myslela, že mám vyhráno, když jsem zahlédla, jak se zhluboka nadechl, ve svitu měsíce se mu zablýskly dva ostré zuby a během nepostřehnutelné chvíle se mi zakousl do krku. Nebylo slyšet ani, jak mi trhá látku na cáry. Hlava mi bezvládně padala na stranu, dívala jsem se roztrhanou šálu a kapičky krve, jež dopadaly na sníh.

Neuvěřitelná bolest mě zžírala. Pálilo to, štípalo a on pil dál. Lačně a hladově si mě vychutnával. Nevím, jestli jsem byla více znechucená z faktu, že pije krev, anebo z toho, že jsem se mu chtěla oddat. Žaludeční šťávy mi rychlostí blesku vystřelily nahoru a žaludek se zpřevrátil vzhůru nohama. Potřebovala jsem zvracet.


Otevřela jsem doširoka oči a zhluboka dýchala. Dívala jsem se na bílý strop a přistihla se, jak se držím za krku. Nebylo divu, že jsem nemohla popadnout dech. Posadila jsem se na postel a první chvíli si nemohla vzpomenout, kde to jsem. Všude kolem mě bylo mnoho nepoznaných věcí. Od velké manželské postele, plazmové televize, mnoho CD a DVD až po tituly knížek a nádherné obrazy. Najednou jsem ucítila známou vůni.

Šlehla jsem pohledem na noční stolek a ztuhla. Chvíli mi trvalo, než jsem si poskládala všech pět dohromady. Na nočním stolku byla zarámovaná fotografie Edwarda, Jaspera a Emmetta. Jejich tváře byly roztáhlé do širokého úsměvu a bratrsky se objímali. Edward byl mezi nimi, vyjímal se tam. Vypadali tak šťastně a vesele, až jsem se pousmála.

Byla jsem v jeho pokoji. V jeho posteli. Bez Edwarda.

Vzpomněla jsem si na hrozivý sen, který se mi zdál, a opět se mi zvedl žaludek. Úsměv na tváři jí zmrzl a z postele vystřelila přímo do koupelny. Klekla si k záchodové míse a spustila na novo. Ostrá bolest mi vystřelila z páteře do hlavy.

„Už nikdy nebudu pít, to přísahám,“ naříkala jsem hlasitě, když jsem přivřela prkýnko, a posadila se na něj. Složila jsem si hlavu do dlaní a pozorovala bílé spáry mezi dlaždičkami.

„Neříkala jsi tohle i minule?“ vyrušil mě hřejivý hlas a já hbitě zdvihla hlavu, až se mi zamotala šiška. Edward se opíral o dřevěná futra, ruce měl překřížené na prsou, jednou nohou se opíral o zeď a druhou měl ležérně postavenou mezi dveřmi a futry. Na tváři mu pohrával pobavený úsměv. Zakroutila jsem hlavou a promnula si oči. Měla jsem neblahé tušení, že celý Edward je jen výplod mé fantazie.

„Jsem opravdu tady,“ ubezpečil mě, jako by mi mohl číst myšlenky, a přemístil se během chvilky ke mně. Chytil mě za ruku a schoval ji ve své ohromné medvědí tlapě. Dívala jsem se na něj jako na zjevení a neměla slov.

„Stále si myslím, že sním,“ přiznala jsem nahlas. Seděla jsem na záchodě v Edwardově koupelně, ještě před chvíli jsem ležela pod jeho přikrývkou a zdála se mi ta nejhorší noční můra, kterou jsem kdy měla. Kouzelně se usmál a povytáhl obočí.

„Jak bych tě jen přesvědčil?“ zadumaně přemýšlel a přitom mě něžně hladil po hřbetě ruky. Pak se doširoka usmál a nebezpečně mu zablýsklo v očích. „Už to mám.“ Než jsem se stačila na něco zeptat, přitiskl se na mé rty. Byl to sice malý, oťukávací polibek, který nabíral trošku na intenzitě, ale i tak jsem cítila chvění po celém těle. Stejný pocit jako v tom snu, pomyslel si jeden vtíravý hlásek v mé hlavě a ve mně by se v tu chvíli člověk krve nedořezal.

Edward se ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. Měl je zlaté a já si potajmu přála, aby se jejich barva nezačala měnit. „Bello? Jsi v pořádku? Slyšíš mě?“ ptal se mě a přitom se mnou jemně zatřásl. Zakroutila jsem hlavou a sklopila pohled k zemi. Nemůžeš přeci věřit snům, byla jsi pod vlivem alkoholu, a tak je jasné, že se ti zdály sny, jež hraničí s mozkem blázna, říkala jsem si a opakovala si to stále dokola.

„Nic mi není, jen…“ nechala jsem větu vyznít do ztracena a zkřivila rty v úšklebek. Cítila jsem, jak se mi kroutí rty a oči mě začínají pálit.

„Pšt, neplač,“ konejšil mě Edward svým líbezným hlasem a pevně mě objal. Skončila jsem v jeho náruči a necítila jsem se ohroženě. Ba naopak. Spíše jsem měla pocit, jako bych se vrátila tam, kam patřím. Tam, kde je mé místo.


Tak co si o tom myslíte? Jen do mě, jsem za třicátou kapitolou a naše Bella začala mít teprve sny o... upírech.

» 33. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 32. kapitola :

 1 2   Další »
17. wera
04.05.2012 [17:31]

Emoticon

26.03.2012 [15:22]

kikuskaTak z Jaspera som poriadne zmätená. Teraz mu už nevadí, že Edward ide po Belle? Emoticon No pred tým mu to vadilo... Vážne tomu nerozumiem, ale som rada, že sa aj v Jasperovi objavilo niečo, čo ma zaujalo. Teraz sa správal vážne pekne a u mňa má pár bodov k dobru. Emoticon Emoticon No a ten sen ma malinko vydesil. Bojím sa, že Bells to upírstvo nezoberie dobre. Emoticon Emoticon Uvidíme. Ale zase, keď jej je s Edwardom tak dobre a bezpečne... Emoticon Vážne ťažko povedať. Ale bola to krásna kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.03.2012 [16:01]

WhiteTie Emoticon Emoticon Emoticon Moc se mi to líbilo, Kačko!

02.01.2012 [17:17]

SummerLiliÚplne nádherné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon . Som zvedavá čo je zmenou postoja Jaspera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.01.2012 [13:46]

SemiskaPěkný, ten sen mě trochu ke konci dostal, ale nakonec to dobře dopadlo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Elizabet
02.01.2012 [12:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. daslli141
02.01.2012 [12:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.01.2012 [10:30]

EleonorBella je strašně naivní. Někdo by jí měl říct pravdu o Ethienovi a vše by bylo ok -rozvod-svatba s Edwardem... Emoticon

9. MRL
02.01.2012 [10:13]

Emoticon Emoticon Tak to má být. Jen ať jsou spolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.01.2012 [8:44]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!