Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 29. kapitola

To je boží fotka wow...


Jen jedno objetí - 29. kapitola Zakroutila hlavou. „To je ono. Na Mikovi nevidím ani jednu chybu, ve všech ohledech mi připadá dokonalý, bezchybný, ale bojím se jedné věci,“ v očích se jí zatřpytily slzy. Posmutněla a už nevypadala nadšená, jako když mi o něm vyprávěla, „bojím se toho, že by mě mohl později opustit, když nejsem dokonalá jako on...
Hezké počtení. :)

Jen jedno objetí – 29. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Jasper nestačil ani odpovědět. Nepodíval jsem se ani na jednoho z přítomných, otočil se na patě a vyběhl schody do svého pokoje, kde jsem následně práskl dveřmi. Připadal jsem si jako puberťák, co se právě pohádal se svými rodiči, ale tohle bylo o hodně horší, protože já jsem nebyl žádný patnáctiletý šestnáctiletý kluk, co přišel domů po večerce. Já jsem byl dospělý chlap, byť jsem na to nevypadal.

Serval jsem ze sebe roztrhanou košili a hodil ji do odpadkového koše pod stolem. Stejně tak dopadl i zbytek oblečení, co jsem měl na sobě. Toužil jsem po osvěžující koupeli, která by mě zchladila. Alespoň jsem v to pevně doufal, že mě studená voda zbaví hněvu a zloby v mém těle. Když jsem vešel do dveří, nastalo dilema. Těkal jsem očima mezi vanou a sprchou, až jsem nad tím mávl rukou a zapadl do sprchy.

Pustil jsem na sebe proud studené vody a v té chvíle jsem sykl. Pomalu ale jistě jsem si začal zvykat na teplotu kapek, jež mi dopadaly na mou kůži. Jedna podruhé se do mě vsakovaly a celého mě obalily. Sklopil jsem pohled dolů a díval se na své ruce, po nichž mi stékala ledová voda. Cítil jsem sice, jak mi studem odumírají končetiny, ale hněv to ve mně nezmenšilo.

Hlavou mi problesklo, jak se tvářila Alice, Rosalie… Nechtěl jsem na ně být hrubý. Jsem jim zavázaný a vděčný, že se mě ujali, když moje matka zemřela a Carlisle byl natolik zbabělý, aby nás i nadále udržoval pospolu, ale v poslední době se se mnou něco dělo. Ztrácel jsem se sám v sobě a vždy, když jsem něco udělal, litoval jsem toho. Měl jsem výčitky svědomí hlavně vůči své rodině. Cítil jsem povinnost být jim zavázaný, ale také jsem nemohl odporovat svému srdci, kterým jsem se po dlouhé začal řídit.

Sklopil jsem hlavu a zastyděl se. Tohle bude chtít trochu volného vzduchu, než budu schopen postavit se před ně a omluvit se jim. Omluvit se musím, ale kdy to udělám, to ještě zdaleka nevím. Vylezl jsem ze sprchy, oblékl si sportovní oblečení a podíval se na svůj telefon. Měl jsem nutkání Belle zavolat a říct jí, že se delší dobu neuvidíme, ale nakonec jsem mobil nechal ležet na posteli a vyskočil jsem z okna ven. Do přírody.

-          -

Převrátila jsem se v posteli a zamračila se, když mi vedle hlavy začal hučet budík. Jedním nemotorným pohybem jsem jej přaštila a překulila se na druhý bok. Zabořila jsem hlavu do polštáře a nasála jsem vůni. Usmála jsem se. Nebyl to sen, byla to realita. On tady opravdu byl. Posadila jsem se a s rozklepanýma rukama jsem si sáhla na rty. Byť jsem tam ty jeho necítila, uvědomovala jsem si ta motýlí křidélka, jež mi poletovala v podbřišku.

Nebyl tady se mnou, což mě zamrzelo, ale měl by se objevit ve škole, a to mi roztáhlo koutky do ohromného úsměvu. Vyskočila jsem z postele a utíkala jsem do koupelny, abych provedla ranní očistu. Byla jsem během chvíle hotová, ale když jsem se podívala do zrcadla, byla jsem mírně nespokojená. Vlasy jsem měla vyčesané do pevného culíku, aby vynikla má šíje v roláku, a oči jsem měla zvýrazněné černé tužkou.

„Neboj se, vypadáš dobře,“ zaslechla jsem hlas Sarah a podívala se jejím směrem. Opírala se o futra a samolibě se usmívala jako měsíček na hnoji. Postavila jsem se čelem k ní a zvedla jsem ruce.

„Myslíš? Zdá se mi, že tady to překydá,“ postěžovala jsem si a chytila se za břicho. Sarah si jen povzdychla a klepala si na spánek, aby mi ukázala, jak jsem praštěná. Usmála jsem se na ni a vešla jsem do pokoje, abych si vzala kabelku. Měla jsem ji položenou na nočním stolku, kde byl i můj telefon. Hlavou mi blesklo slovo sms a Eathen, pak jsem jej ale zaplašila a hodila jsem mobil do tašky. Zahlédla jsem také cíp košile, jak mi vykukuje zpod polštáře.

„Kam pak ses nám myslí zatoulala, že se ti začervenala líčka?“ zeptala se Sarah zvědavě. Podívala jsem se jiným směrem, než stála ona, a pokrčila jsem rameny. Nemínila jsem se jí svěřovat s tím, že tady v noci byl neznámý návštěvník, který se mi jaksi vloupal do postele.

„Na nic,“ zalhala jsem a přehodila si přes polštář deku. Přešla jsem ke dveřím a pokynula jí rukou, aby šla přede mnou. Sarah se omluvně usmála a pokračovala do kuchyně, kde mi na stole voněla vajíčka se slaninou. Sedla jsem si na židli a pustila se do nich. Hltala jsem lžíci za lžící, jako bych minimálně měsíc nejedla.

„Koukám, že jste dostala chuť k jídlu, což je velmi dobře,“ pochválila mě moje přítelkyně a stále se usmívala. Dokonce jsem si všimla, že i jí se líčka červenají a vzpomněla jsem si na včerejší večer, kdy měla schůzku se svým nápadníkem. Poklepala jsem na místo vedle sebe a doufala jsem, že pochopí, co po ní chci.

„Pověz mi, jak ses měla ty včera,“ vydala jsem ze sebe s plnou pusou. Najednou nabrala stejnou barvu, jako měly její vlasy. Byla celá rudá a v očích jí jiskřily hvězdičky. „Rychle, prahnu po podrobnostech,“ popoháněla jsem ji a chytila ji a ruku, jakmile dosedla ke mně.

„No,“ začala klasicky a já cítila z jejího hlasu ostýchavost. Sarah mi opravdu připomínala mě, když jsem byla mladá, „byl moc pozorný. Byli jsme v kině na romantické komedie a potom mě vzal na večeři,“ zakončila své krátké vyprávění a já hltala její slova pohledem. Dokázala jsem si je živě představit a dokonce jsem cítila takové malé bodnutí závisti a zastyděla jsem se.

„To je jako vše?“ zhrozila jsem se. „Žádná pusa, žádné objetí ani letmé doteky?“ Dnešní doba je opravdu nějaká divná, pomyslela jsem si a pozorovala její reakci. Sklopila hlavu a začaly jí hořet tváře.

„Vlastně než jsem odešla domů, tak mě,“ na chvíli se zastavila a skousla si spodní ret. Pohladila jsem ji po tváři a snažila se, aby to působilo tak, že se mi může se vším svěřit. Hlasitě si povzdychla a její stisk na mé ruce zesílil. „Přitiskl mě na zeď domů svým tělem a já jsem nebyla ani schopná vnímat jeho doteky, protože to pro mě bylo všechno nové, nepoznané a vášnivé. Mike je tak pozorný a něžný, když mě líbal, nevnímala jsem nic kolem, jen jeho a… líbilo se mi to.“ Doširoka jsem se usmála a objala ji. Byla jsem šťastná i za ni. Sarah je dívka, která si zaslouží mít někoho, kdo by ji miloval.

„Jen mám strach,“ připustila váhavě a mírně se oklepala.

„Proč? Nelíbí se ti v nějakém ohledu Mike?“ vyzvídala jsem a obočí mi vyletělo až nahoru.

Zakroutila hlavou. „To je ono. Na Mikovi nevidím ani jednu chybu, ve všech ohledech mi připadá dokonalý, bezchybný, ale bojím se jedné věci,“ v očích se jí zatřpytily slzy. Posmutněla a už nevypadala nadšená, jako když mi o něm vyprávěla, „bojím se toho, že by mě mohl později opustit, když nejsem dokonalá jako on. Nechci zažít zklamání, nesnesla bych bolest zlomeného srdce,“ šeptala tak potichu, že jsem ji skoro slyšela. Po tváři jí stekla jedna slzička, kterou jsem zachytila v dlani. Pohladila jsem ji po vlasech a donutila ji, aby se mi podívala do očí.

„Mám pro tebe pár rad,“ zamumlala jsem a odložila jsem vidličku s talířem stranou, „jednak nikdo není dokonalý, a to ani tvůj Mike, za kterého jej máš. Každý má kostlivce ve skříni a je jen otázka času, kdy na něj přijdeš.“ Zatoulala jsem se k Eathenovi a musela jsem zatnout zuby, abych si nevybíjela hněv na Sarah. Zrovna on byl názorným příkladem, že žádný muž se nechová tak, jak by si žena představovala, nesplňuješ všechna tajná přání. „A za druhé… Nevím, proč by tebe měl Mike odhodit? Copak by našel lepší holku, než jsi ty?“ Pokrčila rameny a ztěžka si povzdychla. „Určitě ne. Jsi krásná, milá, pracovitá a na to, kolik ti je, jsi velmi schopná. Není důvod, proč bys měla na začátku vašeho vztahu myslet negativně.“ Snažila jsem se o to, aby nejdříve viděla všechna pozitiva, neboť povídat jí o tom, že láska k jedné osobě netrvá věčně, bylo jako tít to žhavého.

„Děkuju ti,“ pípla a srdceryvně mě objala. Podívala jsem se na hodiny na zápěstí a zděsila jsem se.

„Nemáš za co, ale budu muset jít, zdržela jsem se déle, než bych měla,“ omluvila jsem se a vyskočila jsem ze židle jako raketa. Málem bych si zapomněla i kabelku, kdyby mi ji Sarah nepřinesla ke dveřím. Poděkovala jsem a už jsem nasedala do auta a startovala jej. Uháněla jsem stovkou přes ulici a snažila se zastavit hodinky na palubní desce pohledem. Nebyla jsem ale nervózní. Těšila jsem se, až vystoupím z auta a uvidím jeho. Bylo mi celkem smutno a mrzelo mě, když jsem se ráno probudila a místo vedle mě bylo prázdné. Jen jeho vůně po něm zůstala.

Zaparkovala jsem na své místo a vystřelila jsem ze dveří. Jen co jsem vystrčila hlavu ven, zamířila jsem pohledem k místu, kde obvykle parkoval. A nebyl tam. Dokonce tam nebyla auta ani jeho rodiny, což mě mírně popudilo. Třeba jen přijedou později, pomyslela jsem si, čapla kabelku a utíkala jsem v lodičkách na první hodinu, div jsem se nezabila o první schody.

 

„Gratuluju, paní Huntová, první zápočtovou zkoušku máte úspěšně za sebou.“ Potřásl mi pravou rukou profesor a zapsal mi datum složení do indexu. Usmívala jsem se na všechny světové strany a byla jsem uvnitř tak ráda. Usilovné učení se mi vyplatilo, pomyslela jsem si a pyšnila se.

Vylezla ze třídy a v duchu si gratulovala. Měla jsem takovou radost, až jsem chtěla zavolat Edwardovi a říct mu to, vytahovala jsem si telefon z bundy a hledala jsem rychlou volbu, když mě zamrazilo v zádech. Edward věděl, že budu dnes skládat zkoušky, a kdyby se o ně zajímal, zavolal by mi sám, nebo mi alespoň napsal, když se nemohl dostavit do školy.

Zaplavila mě vlna zklamání a posmutněla jsem. Vzpomněla jsem si na náš večerní rozhovor a zdálo se mi, jako by to bylo před několika týdny, či měsíci. Je absurdní, jak se může něco během pár hodinek zvrtnout, pomyslela jsem si a zaklapla jsem telefon. Nebudu Edwardovi volat, proč bych se mu měla doprošovat. Když bude chtít, zavolá. Možná se jen nemohl dostavit z rodinných důvodů, musel někam rychle odcestovat a zapomněl mi napsat, utěšovala jsem se a kráčela k autu.

Co bylo ale mnohem divnější, bylo, že jsem za celý den nezahlédla ani Cullenovy. Co se stalo, že není ani jeden z nich ve škole? Můj miniaturní mozeček začal pracovat na plné obrátky, ale nakonec jsem to vzdala a vlezla si do auta. Přeci si nebudu kazit dobrou náladu tím, že se ten sexy hňup neobjevil ve škole.

„A jede se směr obchodní středisko, dneska si to zasloužíš, Bello,“ řekla jsem si nahlas a usmála se do zpětného zrcátka.

 


Kapitola je sice kratší, ale zas jsem se dostala k další kapitole mnohem rychleji.  Byla bych ráda, kdybyste dali pod článek vědět, kdo povídku čte a kdo ne. Alespoň vím, zda má cenu ji prodlužovat, anebo ji prostě ukončit. A děkuju vám! 

 

» 30. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 29. kapitola :

 1 2 3   Další »
23. wera
04.05.2012 [17:09]

Emoticon

25.03.2012 [17:35]

kikuskaPrečo Ed nebol v škole? Emoticon Emoticon Kvôli tomu idiotovi Jasperovi? Emoticon Emoticon

16.03.2012 [9:48]

WhiteTieSamozřejmě, že čteme. Ať tě ani nenapadne to rychle ukončit! Teď si sama sobě nadávám, že jsem se na tvou povídku vrhla až teď!

18.12.2011 [22:28]

KacenQaCullenDěkuju vám moc! Emoticon Dneska jsem totálně unavená, vánoční nákupy jsou proste děs, ale mám pro vás jednu kapitolu dopředu, tak ji využiju za vaše komentáře, ještě jednou - díky! Emoticon

19. makky7
18.12.2011 [18:56]

super, jen pokračuj Emoticon Emoticon Emoticon

18. Janča
12.12.2011 [20:04]

pěkná povídka, včera jsem ji začala číst a je super, jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet

17. TonQa
12.12.2011 [19:29]

TonQa Emoticon Emoticon Emoticon krasna kapitola...som zvedava ako to bude pokracovat medzo nou a Eathem..RYCHLO DALSIU!!! Emoticon Emoticon

16. Methy
12.12.2011 [18:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [17:58]

daslli141Krásna kapitola... teším sa na ďalšiu.... tak rýchlo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.12.2011 [9:19]

marcelle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!