Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 18. kapitola

23.09.2011 (20:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3147×

Jen jedno objetí – 18. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Skoro jsem nemohla popadnout dech. Jako bych v krku měla usedlý knedlík, který ne a ne spolknout. Křečovitě jsem svírala v zatnutých pěstičkách košili. Chtěla jsem se dotyčného pustit, ale nemohla jsem přimět své údy, aby spolupracovaly. Zezadu mě propaloval zpytavým pohledem Eathen. Cítila jsem to napětí mezi námi. A také chladné prsty, jež svíraly mé tělo. Nebylo mi v nich zrovna dvakrát příjemně, abych se přiznala.

„Vidím, že si padáte do náruče i beze mě,“ podotkl suše Eathen a následně se na mého zachránce usmál. Ten jen povytáhl koutky a postavil mě znovu na své vlastní nohy. Musela jsem se jej stále přidržovat, abych měla jistotu, že neslítnu znovu. Jen co jsem byla z jeho dosahu, zavrtala jsem se ještě více do kabátu a tiskla k sobě kabelku i s kartou.

„Snad si nemyslíš, že bych ti udělal něco takového, Eathene, sám víš, že mám svou vyvolenou. A pokud vím, tak ty budeš jistě taky šťastný,“ dodal s jízlivým úsměvem a přátelsky si plácli. Já na ně jen vykuleně hleděla. Vlastně jsem nestačila ani celou situaci pobrat, neboť jsem stále byla v šoku. Jeho zlaté oči mě natolik vylekaly, že jsem nevěděla, jak v dané situaci zareagovat. Jasné ale bylo, že se s Eathenm znali. Měl snad něco společného s ním? napadlo mě hned a vzápětí jsem se v duchu kárala za to, na co nemyslím.

„Jaspere, ty a ten svůj vtipní humor,“ zasmál se zvonivě Eathen. Popošel ke mně a chytil mě kolem pasu. Jeho nečekaný dotek na mě působil tak nějak… majetnicky. Cítila jsem v něm náznak toho, abych zůstala tam, kde jsem, jinak bych toho mohla litovat. Popravdě se ve mně vařila krev. Měla jsem sto chutí se otočit a vyjít z Havany, ale protože jsem nechtěla udělat ostudu, stála jsem v jeho objetí jako solný sloup.

Vlastně v tom nebyla jen poslušnost vdané ženy. Byl v tom i skrytý zájem a hlavně zvědavost, jestli je tady i Edward. Byla jsem si jistá, že onen Jasper, jenž si tykal s mým mužem a zřejmě bude i obchodním partnerem, na kterého čekáme, musí mít něco společného s Edwardem. Byli si tak podobní a zároveň odlišní. Jejich zvláštní barva očí, jejich vůně. Nebyla sice stejná jako Edwardova, kterou jsem si dokázala velice zřetelně vybavit, ale byla si tak podobná. A i ta ve mně vzbuzovala podivný žár, ovšem ne vzrušující mravenčení po celém těle.

Pohled Jaspera se stočil na mě. Eathen pyšně vystrčil bradu a políbil mě na čelo, aby přítomným dokázala, že jsem jen jeho. Měla jsem na jazyku tolika otázek, které by směřovaly na narážky Billa, ale držela jsem jazyk za zuby a držela krok. V této chvíli jsem neměla tolika síly, abych se vzpírala, na to bude dost času doma, pomyslela jsem si rozzlobeně.

„S Isabellou ses ještě nepoznal. Se ženou, která mě dokázala okouzlit natolik, až jsem zaprodal veškerou svou svobodu. Byl jsem ochoten si ji vzít už jen kvůli jejímu pohledu,“ řekl zamilovaně a podíval se mi do očí. Nebyla v nich ta něha a pokora, která zazněla v jeho hlase – zcela jistě falšovaná - právě naopak. Viděla jsem v nich jistou ostražitost, která mě přiměla k tomu, abych se chovala slušně.

„S Bellou,“ procedila jsem a natiskla se více na jeho hruď, když mě pevněji sevřel, „a těší mě, Jaspere, jsem ráda, že potkávám konečně nějakého kolegu, který se pracovně zdržuje s mým mužem,“ podotkla jsem kysele a křečovitě se usmála. Eathen se zasmál, až jsem se otřepala. Ta faleš v jeho smíchu byla ukrutná. Měla bych chuť mu pořádně vpálit do obličeje, co si o něm myslím, ale byla jsem před ním takhle malá.

Podal mi ruku a potřásl si se mnou. „Hotový poklad, Hunte. Nevím, jak ty to děláš, ale vždy jsi měl štěstí na to nejlepší,“ sklonil Eathenovi poklonu. Tomu se jen pyšně zvedla hruď a usmál se na něho.

„Vidím, že už jste tu. Vzal jsi s sebou rodinu?“ zeptal se s hranou zvědavostí. Na zátylku jsem cítila, jak mi po zádech stékají krůpěje potu. Z celé situace jsem byla vyčerpaná. Nejradši bych odešla zpět domů a nikdy se neukazovala v tomto klubu.

„Jsou tu všichni,“ mrkl na mě a Eathena zároveň. „Bella si může povídat se ženami, zatímco my budeme dojednávat poslední detaily obchodu, tedy pokud se nemýlím.“ Něco v jeho obličeji se mi nezdálo. Buď to byl jen můj dojem, nebo Jasper tajil něco přede mnou a před Eathenem.

„Když už nic jiného mého muže nezajímá, tak alespoň mi mohl obstarat společnost,“ pronesla jsem kysele a vyprostila se z jeho sevření. Nevnímajíc jeho chladné pohledy, jež ve mně zanechávaly podivné svrbění, jsem se vydala k uzavřené místnosti s cedulkou VIP. V ruce jsem stále držela kartu, která byla celá umazaná od mého potu. Nevím, z čeho jsem se tak potila, možná stresem, nervy nebo překvapením?

Přiložila jsem kartu k čipové krabičce, která zapípala, a jako na povel se otevřely dveře. Do nosu mě udeřila nasládlá vůně a také silná dávka kolínské. V místnosti hrála hudba, přes kterou se přítomní vesele bavili. S nasbíranou odvahou jsem zvedla pohled a ztuhla jsem mezi futry. Jestli jsem si říkala, že je Jasper příbuzný s Edwardem, teď jsem o tom byla přesvědčená.

Muž, jehož rysy a prořízlá pusa mě před týdnem pronásledovaly v prvních dnech mého spaní, seděl v koženém křesle, v puse měl doutník, z něhož se linula vanilková vůně, a na tváři měl jako obyčejně úsměv. Jeho ohromná postava dominovala s obrovským stolem, za kterým seděly další čtyři osoby.

Na zádech se mi objevila něčí ruka, až jsem leknutím nadskočila. Za mnou stál Eathen a prohlížel si mě zkoumavým pohledem. Sklopila jsem pohled k zemi a provrtávala červený koberec, který jsem naposledy viděla v televizi. Na to, jak jsem tu v New Yorku dlouho, jsem se stále neorientovala ani v klubu. Tedy, ne že by zrovna Havana klub byl obyčejný. Bylo to spíše místo pro zámožné obyvatelstvo.

Jeho prsty se přemístily k nákrčníku kabátku a začaly mi jej sundávat. Vyděšeně jsem na něj pohlédla a rozzlobeně si jej měřila. Eathen se jen smyslně usmál a více se ke mně natisknul, až naše těla byla úplně na sobě. Kolem náš prošel Jasper a zastavil se u stolu, kde se zrovna hromotluk dusil vanilkovým kouřem.

„Lásko, byl bych rád, kdybys nekladla odpor. Nevím, co tě tak rozhodilo a pobouřilo, aby ses ke mně chovala tak odtažitě,“ hrál zamilované divadlo. Aby to bylo přesvědčivější, políbil mě na spánek a pomalu mi z ramen začal sundávat kabát. Ještě než jsem se před všemi odhalila, zastavila jsem jej v polovině pohybu. Podívala jsem se na něj přes rameno. Nečekala jsem, že naše rty budou tak blízko u sebe.

„Tak ty nevíš? Myslím, že Billy toho za tebe řekl až dost. Nechtěl bys mi jako své krásné manželce něco vysvětlit?“ rýpla jsem si nakvašeným hlasem a zkřížila si ruce na prsou. Už tak odhalený dekolt se ještě více napnul a já začínala mít obavy, aby se mi švy nezačaly rozpadat. Snad jsou alespoň kvalitní, vzdychla jsem.

„Je to minulost, Bello,“ chytil mě za rameno a čelem otočil k sobě. Skoro jsme se dotýkali. Cítila jsem jeho horký dech na obličeji a jeho rty těsně u mých. V jeho očích nebylo nic dobrého. Dokonce mi přišlo, jako bych v nich zahlédla nenávist. Proč? Kvůli komu se tak chová? Hlavou mi vrtaly myšlenky, na které jsem chtěla znát odpověď, ale nenašla jsem odvahu, abych se zeptala.

„Nezapomínej, že já jsem se tě taky neptal, co jsi dělala té noci před týdnem. A měl jsem na to plné právo! Jsem tvůj manžel, který za tebe přebírá plnou zodpovědnost. Měl bych vědět o každém kroku své ženy, ale já ti dal jistou volnost, nemyslíš? Možná že jsem něco kdysi s nějakou ženou měl, ale byl jsem svobodný, kdežto ty jsi před týdnem nebyla! Vyprošoval bych si ten tvůj urážející tón, když chceš, abych bral já ohledy na tebe, tak se trochu podřiď!“ sykl mi do obličeje. Jako na povel se mi oči zalily slzami a mermomocí se draly ven.

Sklopila jsem pohled ke špičkám bot a povolila jsem sevření. Eathen mi sundal z ramen kabátek, podal jej číšníkovi, který zrovna kolem nás procházel, a propletl naše ruce v jedny. Najednou mi jeho dotek nepřišel tak příjemný a vzrušující jako vždy. Cítila jsem k němu nechuť a byla jsem na něj naštvaná. Možná že jsem byla jeho právoplatnou ženou, za kterou z jisté části přebíral zodpovědnost, ale nebyla jsem jeho majetek!

„Usměj se,“ nařídil mi, když jsme přidali do kroku a pomaličku se přibližovali ke stolu s bledými tvářemi. Neměla jsem ani chuť na to se s někým seznamovat. Jakmile jsem spatřila nohy křesla a smích v místnosti utichl, byla jsem nucena podívat se ke stolu a na přítomné se usmát.

„Všem přeji příjemný večer,“ pozdravil Eathen a pustil mě ze svého sevření, když si šel potřásat s Emmettem. Ten se na mě jen povědomě usmál a políbil mi ruku.

„Rád vás poznávám, slečno Huntová,“ uvítal mě a mrkl. Zvedl se mi žaludek a zároveň se stáhnul nervozitou. Doufala jsem, že bude natolik diskrétní, aby se Eathenovi nesvěřoval, že jsem byla u nich doma. Konkrétně u jeho bratra v posteli. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Cullenovi se můžou nějak sblížit s Eathen. A teď jsem se modlila ke všem svatým, aby se tady neobjevil Edward. Bála jsem se své a Eathenovy reakce. Nebylo pochyb, že mě Eathen neustále podezíral z nevěry. Ačkoli jsem se v jeho přítomnosti cítila příjemně, až na výjimky, a věnoval mi pozornost po tak dlouhé době, tak jsem v něm od té noci cítila jistou odtažitost.

„Potěšení je na mé straně,“ zamumlala jsem a začervenala se. Neušly mi pohledy mužského osazenstva, které jasně směřovaly na můj dekolt. Měla jsem i odhalená záda, na která mi lehce táhlo, ale především předek byl více než odhalen. Vedle mého manžela se objevila silueta dalšího muže s úsměvem od ucha až k uchu a nebezpečnými jiskrami v očích.

„Konečně poznávám ženu světově nejlepšího podnikatele, Eathena Hunta. Jste neobyčejná,“ sklonil mi poklonu a políbil mě na ruku.

„Děkuji vám…“ zasekla jsem se a zoufalou pomoc jsem hledala u Eathena.

„Pro přátele Simon,“ představil se. Jeho okouzlující úsměv mi byl příjemný. Cítila jsem se při něm uvolněně a sama sebou. Vlastně ve společnosti Cullenových jsem se vždy cítila úplně jinak. Představování probíralo vcelku tiše a diskrétně. Na každého jsem se jen usmála, popřípadě se políbily na tvář. Dívka s rozježenými vlasy mě políbila na tvář a nemohla se vynadívat na mé šaty.

„Jste nádherná,“ pronesla s takovou dychtivostí, až mi vehnala červeň do tváře, „nutno podotknout, že vaše šaty jsou těmi nejhezčími tady. Máte výborný vkus, obdivuji vás.“ Na tak kratičkou chvíli to na mě bylo moc pochval najednou. Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a prohodil směrem k Eathenovi.

„Za dnešní výběr může on,“ pronesla jsem tajemně. Alice nad tím jen mávla rukou a uvolnila mi místo vedle sebe. Ačkoli mě Eathen stále probodával pohledem a já jeho, nakonec atmosféra u stolu byla příjemná. Jen co se Eathen se všemi pozdravil, chvíli poseděli a pak jeden po druhém začali vstávat.

„Necháme vás tu, abyste si mohly trochu promluvit jen o ženských záležitostech, zatímco my budeme řešit obchod,“ namítl Jasper a políbil svou drahou polovičku na tvář. Alice mu polibek vášnivě oplatila a stejně tak i Rosalie s Cathlin. Pohledem jsem rozpačitě těkala mezi páry, když mě kolem zápěstí chytila jeho ruka. Otočil si mě k sobě čelem a rty mi přejel po napjaté čelisti.

„Nemůžu se dočkat večera,“ zašeptal mi vroucně do ouška. Jindy bych se hříšně usmála a pokusila bych se o trochu flirtování, ale dnes jsem na něj neměla náladu. Měla jsem na mysli jeho stále pobuřující slova a veškerá zlost ze mě rozhodně nevyprchala. Uvěznil si můj obličej v sevření a chtěl mě políbit, když jsem před jeho polibkem uhnula. Našpulila jsem rty a vzdorovitě vypnula hruď.

„Nemysli si, že hned tak změknu! A já se taky těším, až budeme sami, mám na tebe totiž pár otázek,“ pronesla jsem suše. Jeho úsměv na tváři nezamrzl, jak jsem očekávala, ba se ještě více prohloubil. Někdy mně ta jeho lhostejnost opravdu lezla na nervy.

„Když se zlobíš, mám nutkání tě svést přímo tady,“ zapředl jako kočka. Odstrčila jsem ho od sebe a přitom se sladce usmála.

„Jen jdi řešit obchod, týden jsi byl bez práce,“ neodpustila jsem si sarkastickou odpověď. Pohladil mě po tváři, vzal si do ruky sklenku s brandy a společně opustili místnosti VIP. Zprvu jsem se jej chtěla zeptat, kam má namířeno, ale pak jsem to vypustila z hlavy a přestala se na něj soustředit. Když jsem tu, tak bych si to mohla oživit alespoň špetkou alkoholu.

„Jednou Sex on the beach, prosím,“ požádala jsem celkem pohledného číšníka a dala si nohu přes nohu, neboť mu přišlo, že jeho pohled směřuje někam úplně jinam než do mého obličeje. Holky se jako na povel rozesmály a převedly téma úplně jinam, takže jsem opravdu na těch pár hodin Eathena vytěsnila z mysli.

Alice mi taktně povyprávěla o tom, jak jsem vypadala, když jsem byla v jejich domě. Jejímu vyprávění jsem se divila s otevřenou pusou a v duchu jsem se modlila, aby to nebyla pravda. Styděla jsem se za sebe, o tom vypovídala i nachová barva mých tváří.

„Nemáš se proč stydět. Vypadala jsi opravdu strhaně. Snad ti je s Eathenem už lépe,“ podotkla poněkud divným tónem. Pokusila jsem se o úsměv, abych Alice přesvědčila, že je mi s Eathenem skutečně lépe, ačkoli jakmile se zmínila o Edwardovi, rázem byla moje snaživost soustředit se na svého manžela ta tam. Ať už jsem si představila jeho obličej, mohutné tělo nebo neodolatelný úsměv, naskákala mi husí kůže a byla jsem celá rozechvělá.

Alice, Rosalie i Cathlin se ke mně chovaly mile. Povídaly jsme si o módě, která by mě v blízké době přijít do všech obchodů. Bavily jsme se o zvycích manželů, se kterými se každá z nás musí vypořádat, a v neposlední řadě padla i řeč na mužské sexy zadečky. U toho jsem se červenala.

„Prosím tě, jsi jako každá jiná žena, neříkej, že bys nějakého sexy chlapa nechytila za zadek,“ pronesla nahlas Rosalie a zasmála se. Cathlin se rozesmála a náruživě začala přikyvovat.

„Jistě Bello, kdybys viděla toho číšníka, co tu byl minule. Měl ji přímo k nakousnutí.“ Musela jsme se usmát. Zrovna ony měly co říkat. Jejich protějšky byly spřízněním amorovy krásy a sexy důvtipu. Když jsem si ale vybavila zadek Edwarda, jak vypadl v těch domácích kalhotách, musela jsem usoudit, že bych si klidně i sáhla.

„Tak kdo by se líbil tobě?“ vyzvídala Alice a napjatým výrazem. Byla jsem červená jako rak. Kdyby v místnosti uměl někdo číst myšlenky, byla bych se hanbou propadla až na samotné ďáblovic dno. Když jsem si vybavila jeho zadek, cítila jsem se chlípně. Už jen za ty představy!

„Co třeba ten můj? Nelíbil by se vám, slečno?“ zeptal se mě sametový hlas těsně vedle ucha a já myslela, že mi vyfoukl plíce z těla. Zatmělo se mi před očima.

Z klubu ještě neodcházíme! Já si neodpustím jedno sladké setkání rivalů a také pohledu Edwarda, ve kterém jsem se vyžívala. Takže čekám na vaši kritiku a také na výtky, ale také pozor na to, že příští kapitola bude z jiného soudku, takže asi tušíte, kdo bude onen sexy muž. 

» 19. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 18. kapitola :