Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 15. kapitola

01.09.2011 (21:00) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3518×

Jen jedno objetí – 15. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější.

Do očí se dívaly modré pomněnky Eathena a jeho uličnický úsměv na rtech se zmenšoval, jakmile spatřil, jak se jeho slavná žena dopotácela domů – v košilce a bundě, načež obličej má celý pomlácený a rty neustále naběhlé po polibcích Edwarda.

„K čertu s ním,“ zaklela jsem v duchu a rychle a začala utírat slzy z obličeje.

Dívala jsem se do země, aby mě neviděl, ale když se kožené mokasíny přiblížily blíže mému obličeji a jeho něžné ruce se dotkly mé brady, spustila se další dávka srdceryvných vzlyků. Dvěma prsty si přidržel mou bradu a otáčel ji z jedné strany na druhou.

Prohlížel si mé rány na obličeji.

V jeho výrazu se mihly různé pocity, ať už to byla zlost, nenávist, pohoršení, či znechucení, byla jsem ráda, že jej vidím. Moje srdce bylo opět oslepeno jeho vůní a právě ta se mi drala do nosu, když se poryv větru ohnal celou halou. Smutně jsem povytáhla koutky úst.

„Proboha, Bells, co tohle je?“ zeptal se vyděšeně a jeho oči těkaly mezi mými rty a očima. Styděla jsem se, když jsem si vzpomněla na Edwardovy polibky, ale právě jeho slova mě k tomu přiměla.

„Nevím,“ škytla jsem, „nevím, Eathene, a je mi zle, všechno mě bolí a jsem…,“ další nával nově příchozích slz, „prosím, obejmi mě,“ zaprosila jsem zmoženě. Potřebovala jsem cítit jeho vůni, držet se jeho paží a mít pocit, že právě on mě miluje. S těžkým povzdechem mě vzal pod pažemi a vyhoupl si mě do náruče. Zabořila jsem mu hlavu do důlku pod bradou a chytila se jeho košile, kterou jsem pevně sevřela, až jsem ji pomuchlala.

Přičichla jsem k límečku a nasála do nosu tu omamnou vůni.

„Je to on, je tu se mnou,“ pomyslela jsem si. Houpavými kroky se sunul k naší ložnici. Poznala jsem to podle toho, když otevřel dveře a já ucítila naši společnou vůni. Po celou tu dobu měl své rty v mých kadeřích a jemně mě jimi lechtal, zatímco já jsem si užívala jeho blízkosti.

Položil mě do postele a na chvíli se ode mě vzdálil, když jsem začala protestovat.

„Neodcházej,“ šeptla jsem zlomeně.

„Nikam nejdu, beruško, jenom si odložím,“ řekl mi něžným hlasem a po chvíli se vedle mě objevila prohlubeň pod tíhou jeho těla. Okamžitě jsem se k němu přimáčkla a chytila se jeho košile. Eathen mě objal kolem pasu a zapříčinil to, že mezi námi zmizela jakákoliv škvíra vzduchu. Byli jsme na sobě namáčknutí, ale ani jednomu to nevadilo, oba jsme si užívali blízkost toho druhého. Hlavně já.

Nepatrně jsem povytáhla koutky. „Jsem ráda, že jsi zpět,“ zamumlala jsem do jeho košile a stále vdechovala jeho vůni, které jsem se nemohla nabažit. Na čele se mi objevily jeho rty a já štěstím roztála, přímo v jeho náruči.

„Já taky, miláčku, jsem s tebou doma,“ zapěl mi do ucha. Jak krásně to znělo. Z jeho úst to bylo skoro nereálné, ale fakt, že se jej dotýkám a jeho paže mě drtí k sobě, mi dokazoval, že je tu se mnou a nelže mi. Už si jej nemusím představovat jen ve svých myšlenkách, když jsem s ním volala, mohu se na něj dívat naživo, dotýkat se ho a rozdávat mu své polibky, které si pro něj schovávám.

„Kdy jsi přijel?“ vypadlo ze mě. Chtěla jsem se na něj podívat, ale jeho rty mě umlčely krásným, něžným, a přesto hladovým polibkem. Pomalu pohyboval rty a vychutnával si každou sekundu, kdy je mohl ochutnat. Jeho rty byly tak náruživé, ale nebyl vůbec hrubý, naopak. Divila jsem se, kde se ta něžná stránka v něm bere. Když náš polibek ukončil, zesmutněla jsem. Byl pomalý, ale dravý, byl náruživý, ale něžný, byl v něm náznak potřeby, ale taky stesku. Zkrátka vše, o čem jsem celé tři roky snila.

„Měla by sis odpočinout, lásko, jakmile se vyspíš, vše ti povím a takovými polibky tě zahrnu do sytosti,“ pověděl mi. Věřila jsem mu. Chtěla jsem mu věřit.

„Slibuješ?“

„Přísahám,“ odpověděl mi a ještě jednou mě políbil na čelo, než mě začal ve své náruči kolébat a zpívat mi naši oblíbenou píseň, při které jsme se poznali. Zavřela jsem oči, zachumlala se více do deky a nechala se unést do říše snů. Potřebovala jsem ho a pocit, že je on se mnou, mi ještě více pomáhal.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a potom upadla do spánku.

Celým domem se linula sladká vůně palačinek a čerstvých vajíček. Ještě v polospánku jsem vůni nasála a slastně si povzdychla. Byla to přesně ta vůně, kdy jsem byla maličká a Renée mi do postele nosila snídani o víkendu. Našpulila jsem rtíky a více se uvelebila. Roztáhla jsem se přes celou polovinu postele a do ouška mi někdo vdechl teplý vzduch. Zachvěla jsem se a na kratičkou chvíli vyděsila.

Se stále zavřenýma očima jsem se otočila na druhou stranu a začala rozlepovat víčka. V první chvíli jsem se vyděsila a v duchu jsem si nadávala, že vidím svoje nesplněné touhy. Promnula jsem si oči a smutně si povzdychla, když se ozvalo malé uchechtnutí a slabé objetí kolem mého pasu. Opět jsem otevřela oči a podívala se dotyčnému do tváře.

Ačkoli jsem cítila, že mám mimické svaly ztuhlé, ústa mě bolela a oči mě pálily, na tváři se mi objevil vzrušený a uličnický úsměv v jednom. Jeho bystrá očka mě pozorovala a tiše v nich plál neukojený chtíč. Cítila jsem z něj významnou energii, potěšení a lásku. Jeho pevné paže mě ještě více objaly a přilnuly k sobě. Ve vlasech jsem cítila jeho hebké rty, jež mně putovaly mezi kadeřemi.

„Voníš po jahodě,“ zašeptal směrem ke mně a rty se přemístil na čelo. Jemně jej obdarovával polibky a přitom si užíval naše letmé doteky těl. Byla jsem ještě natolik překvapená jeho přítomností, že jsem nebyla schopná opětovat mu tolika něžnosti, co on mně. Uvěznil můj obličej ve svém železném sevření a pomaličku se ke mně sehnul. Záplava vlasů mě pošimrala na obličeji a jemně jsem sebou ošila.

Než jsem se stačila rozhlédnout, přitiskl své rty na ty mé. Přesně jako v ten den, kdy mě poprvé políbil, tak i dnes jsem cítila ten hřejivý pocit, jenž se mi rozlil po celém těle; svrbění prstů, křepelí křidélka v oblasti podbřišku a hlavně přívětivý úsměv na jeho rtech. Bral ohledy na má zranění, něžně si s mými rty pohrával, a když zjistil, že jsem povolnější, začal si pohrávat s jazykem, a tím mě dráždil k nepříčetnosti.

S třesem jsem ruce přemístila na Eathenův zátylek a více jsem se k němu přimáčkla. Jakmile jsem ucítila jeho břišní svaly na bříšku, rozšířily se mi zorničky vzrušením a moje srdce začalo splašeně bít. Eathen si toho všiml, když se přemístil rty na mou šíji. Vydechla jsem a zároveň byla překvapená tím, jak Eathen jednal. Zkušeně si mě přemístil pod sebe a začal jazykem tančit vášnivou hru plnou touhy.

Jemně mi skousl spodní ret a jako nenasytné zvíře za něj zatahal. Jako na povel jsem mu zaryla nehty do hradeb svalnatých paží a zaklonila jsem hlavu, aby měl lepší přístup k mému hrdlu. Dotýkal se mě na stehnech, bříšku, rukou, ale když se přemístil k otevřenému dekoltu, ztuhla jsem a vzepřela se proti němu. Odtáhla jsem se od něj a schovala se pod deku až po krk.

Eathen na mě, s napolovic rozepnutou košilí, překvapeně hleděl a snažil se korigovat svůj přerývaný dech. Tlukot jeho srdce mě bil v uších, jak se příšerně vzrušil. Pohledem jsem slétla k jeho rozkroku a mírně se mi zamotala hlava. Na jednu stranu jsem byla neskutečně šťastná, že jsem dokázala vzrušit svého manžela, ale na druhou mě přepadala panická hrůza z toho, co se mohlo stát, kdyby se mě Luise zmocnil.

Oči se mi zalily slzami.

Bolestný výraz v mé tváři musel být znát, když Eathen zvedl ruku a chtěl se mě dotknout, ale já uhnula.

„Lásko, děje se něco?“ zeptal se mile a přitáhl si mě k sobě, ačkoliv jsem mírně protestovala. Zachumlal mě do deky a přitáhl si mě na vzrušený klín. Zatnula jsem zuby a přemohla se, abych zůstala v klidu sedět.

„Je to přeci tvůj manžel, Bello,“ křičela jsem na sebe, „tak se podle toho chovej! On by ti nikdy neublížil!“ nadávala jsem si v duchu.

Hladil mě po bolavé čelisti a přitom mi hleděl do očí. „Všiml jsem si, že nejsi v pořádku. Tvé chování, neklidné spaní a také ty modřiny.“ Odmlčel se a zaskřípal zuby, až jsem se lekla a cukla sebou. Neodvážila jsem se zvednout pohled a podívat se mu do očí. Už podle napjatých svalů a žil, které jsem spatřila na jeho krku, jsem tušila, že je naštvaný. A bůhví, co by provedl Luisovi, kdybych mu to řekla. Edward se o něj jistě postaral a popravdě, nechtěla jsem se zmiňovat o tom, kde jsem trávila celou noc. Vůbec jsem nevěděla, kdy přijel, a proč vlastně.

Stiskla jsem pevně jeho prsty ve své dlani a doufala jsem, že pochopí. Nechtěla jsem se o tom bavit. Podíval se mi do očí a najednou jeho pohled zjihl. Už neměl napjaté čelisti, už mi netiskl ruku silou, přitiskl si mě více k sobě a začal mě kolébat ze strany na stranu.

„Nebudeme se o tom bavit, když ti to nedělá dobře,“ pronesl zamyšleně. Byla jsem mu za jeho pochopení vděčná, ale přesto mi něco našeptávalo – jeho pohled mě o tom přesvědčil - že se stejně dozví pravdu. A je jen otázkou, jestli někdo nepřijde k úhoně, „ale doufám, že mi věříš, Bello,“ uchopil mě za bradu a přiměl mě ke střetnutí pohledů, „jsem tvůj manžel a pevně věřím, že mi věříš jako já tobě. Můžeš mi sdělit cokoliv, vyplakat se, jen tak si povzdychnout, jsem tu pro tebe.“ V jeho očích byla jakási přesvědčivost, zranitelnost a já pro ně měla slabost.

„Ano, jsi,“ pomyslela jsem si, „ale ne vždy, když potřebuju objetí.“

Věděla jsem, že i kdybych se zavázala k slibu, stejně bych jej porušila, a to jen proto, aby je mohla vidět – ty šibalské hvězdičky v jeho očích vždy, když se potutelně usmívá.

„Proto tě tak miluju,“ zamumlala jsem mu do hrudě a políbila ji. Chvíli jsme jen tak seděli, já v jeho náruči a on se zabořeným obličejem v mých kadeřích. Přemýšlela jsem, co zapříčinilo jeho náhlý návrat, když mě trkl jeho unáhlený příchod. Právě teď jsem si uvědomila, že je v tomto domě možná potřetí za celou tu dobu, co jsme oddáni. Nikdy neměl nic urgentního, aby přijel za mnou, i na mé narozeniny jsme si jen zavolali, poslal mi dárek snů se slovy omluvy a přání.

„Můžu mít otázku?“ zeptala jsem se tiše.

„Ty můžeš všechno, růžičko,“ pobídl mě něžně a já jsem se opět načapala, jak se usmívám. Umí to se mnou, vždycky mě dokáže rozveselit a vykouzlit mi na tváři úsměv.

„Proč jsi tak najednou přijel? Já… Myslela jsem, že máš hodně práce, a firma potřebuje schopného ředitele, který by se jí naplno věnoval -,“ chtěla jsem pokračovat, ale Eathen mě zastavil a přitiskl mi prst na ústa. I ten nepatrný střet s jeho osobou způsobil, že jsem v klíně cítila podivný žár. Žár, který mě nutil, abych v sobě nepotlačovala touhu a vášeň v jednom.

Zhluboka se nadechnul a sehnul se k mému uchu. „Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem na tebe vyjel. Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak nevrlý a protivný, ale zrovna jsem měl schůzi, a tak absurdní vysvětlení mě ještě více namíchlo.“ Vzpomněla jsem si na jeho rozhořčený tón hlasu a zamrazilo mě.

„Tohle nebylo jen rozhořčení, bylo v tom mnohem víc,“ pomyslela jsem si, ale mlčela jsem a naslouchala dál.

„Po schůzi jsem přemýšlel nad tím, co jsi mi říkala, a našel jsem důvod, který mě přiměl k tomu, abych se ti omluvil. Měla jsi pravdu s tím, že mě zajímá jen práce. Dobré tři hodiny jsem přemýšlel, zda ti mám volat, nakonec jsem tak učinil, abych se ti omluvil, ale telefon jsi nezvedala. Volal jsem asi hodinu v kuse, když mi to zvedl John a konstatoval, že jsi odešla pryč.

„Bello,“ podíval se mi zpříma do očí, „nechci ti upírat tvá práva svobody. Jsi sice má žena, ale já sám vím, co obnáší ta propast mezi námi, ta dlouhá chvíle, kdy tě nemohu obejmout. Ačkoli trnout strachy o tebe mi nepřináší moc užitku. Nevadilo by mi, kdyby sis vyšla, ale vyžaduju si, abys s sebou nosila mobil! Jedině tak mám jistotu, že jsi v pořádku. Neumíš si představit, jak jsem šílel. Měl jsem tě plnou hlavu a hlasová schránka v tvém mobilu mi náladu nezlepšila.“ Bála jsem se podívat do jeho očí. Bála jsem se toho, co by spatřil v těch mých, když jsem cítila, jak se mi do očí derou slzy.

Vzpomněla jsem si na tu chvíli, když jsem bezmocná ležela pod Luisovým mohutným tělem a třásla se strachy. Kdyby tam on nepřišel, bůhví, jak bych dopadla.

Hluboký nádech mě vrátil zpět do reality. „Proto jsem přijel domů. Chtěl jsem se přesvědčit, že jsi v pořádku a chci alespoň chvíli pobýt u své ženy,“ zašeptal mi do ouška vášnivým hlasem a rty se otřel o spánek. Vzedmula se ve mně vlna vzrušení a uspokojení zároveň.

„Miluju tě a nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo,“ pověděl mi a začal mi krást slova ze rtů. V tu chvíli se mi zamotala hlava a já zcela podlehla jeho kouzlu. Věděla jsem o tom a nechtěla se vzpírat. Po dlouhé době, kdy jsme byli od sebe, jsem zas cítila, že i on je naladěný na stejnou vlnu. Oba toužíme po tom druhém a právě to je ten moment, na který jsem celé měsíce čekala. Na jeho projev zájmu. Ačkoli jsem měla stále mnoho otázek, zahnala jsem je.

Pomalu mě položil na polštáře a stále neopouštěl mé rty. Z nenadání jsem si vzpomněla na polibek, který mi věnoval na můj popud Edward. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje červeň, ale když jsem si vybavila jeho rty, jak se zkušeně pohybují na těch mých, jak si s nimi hrají a jeho jazyk dobývá má ústa, s vervou jsem se do polibku pustila taky. Chladné, vykrojené, náruživé rty…

„Smím?“ Přerývaný dech Eathena mě vyrušil z mého vyjímání. Než jsem se v té chvíli vrátila do reality, poměrně mi to trvalo. Plamínky vášně mi v jeho očích dávaly jasně najevo, že netrpělivě vyčkává, než mu to dovolím. Gentleman. Hlavou mi však vrtalo, proč při našich chvilkám myslím právě na něj. Byla jsem na sebe naštvaná, ale nemohla jsem si pomoc. Dvakrát jsem zbrkle zamrkala, abych odehnala Edwardovy představy obličeje, a zaměřila se na Eathena.

„Ty vždycky,“ oplatila jsem mu stejně vášnivým hlasem a poté se nechala vynést do nebes rozkoše.

Po delším čase. Jistě každý z vás ví, co to škola je. A tak se nesmíte divit, když půjde psaní stranou. Tudíž bude kapitolka přibývat každý pátek, výjimkou jsou prázdniny a chvilky, kdy bych neměla do čeho rejpnout.  Ráda bych ale věděla, jaký názor máte na Eathena teď? Přijde vám pořád tak necitelný, zlý a proradný? Více se dozvíte v další kapitole. Snažila jsem se trochu o touhu a vášeň, tak jsem vás snad tolik nezastrašila. Děkuju za komentáře, snad stejné lidičky potkám i tu. P.S.: Další kapitola tedy příští pátek. 

» 16. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 15. kapitola :