Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - 23. kapitola

17.01.2011 (07:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2848×

Bella

„Isi, vstávej, jdeš poprvé školy,“ budila jsem malou.

„Já nechci,“ přikryla si hlavu.

„Proč nechceš? Je to velký den a ty už se určitě těšíš.“

„Netěším.“

„Is, zlatíčko.“

V tu chvíli přišel Edward a naznačil mi, abych ho nechala to vyřídit. On vždycky dokáže použít ta správná slova. Jeho hlas dodá každému sílu a odvahu. Je to anděl.

Znovu jsme se přestěhovali. Teď bydlíme na východě Spojených států. Is je už šest a Jackovi dvanáct. Proto už nikdo nenastupuje na střední. Carlisle bude pracovat zase v nemocnici, Emmett učit na střední škole tělocvik a zeměpis, Alice bude pracovat v obchodě s oblečením, Rose v květinářství, Jasper bude nezaměstnaný, Esme bude jako architektka doma a já jí budu pomáhat. Edward bude jako pracovat doma pro nějakou firmu z našeho bývalého města, aby mohl být se mnou doma. Dokonalá hra na lidi.

Šla jsem do kuchyně a dodělala snídani. Carlisle je už v nemocnici, Emmett ve škole a Rose v obchodě. Jasper budí Jacka. Alice už nachystala všem oblečení. Dělala si z nás panenky na oblékání a Is se často její růžové oblečení nelíbí. Protestuje a vyhrožuje. Je roztomilá a občas je na ni Alice krátká. Is si dokáže vydupat svou. Položila jsem na stůl talíře s lívanci a slyšela Jackovo dupání po schodech.

„Dobré ráno, Jacku.“

„Ahoj, Bello.“

„Máš tady snídani.“

„Díky, je moc dobrá,“ huhňal s plnou pusou.

Po chvíli šel ze schodů Edward a v náruči nesl vysmátou Is. Opravdu dokáže divy. Posadil ji na židli a postrčil k ní talíř.

„Vaše snídaně, veličenstvo,“ usmál se na ni a objal mě kolem pasu.

„Opravdu dokážeš divy, lásko, miluju tě.“

„Já vím.“

„Ty...“

„Ano já.“

„Jak to, že jste se ještě neoblékli,“ začala hubovat Alice a já měla chuť utéct hodně daleko.

Po chvíli jsme byli všichni nachystáni k odjezdu. Jack a Is se rozloučili a vyjeli jsme ke škole. Jack už byl samozřejmě velký, takže nechtěl doprovod a jen řekl: ahoj. Is už však dobrá nálada přešla a začala být nervózní. Vzali jsme ji za ruce a šli do jídelny, kde mělo proběhnout vítání prvňáčků. Hned k nám přistoupila její třídní učitelka a přivítala nás. Is šla mezi ostatní prvňáčky a seznamovala se s nimi. Přestávala být nervózní a občas se i smála. Přivítal nás ředitel, dozvěděli jsme se o škole, výuce a podobné věci.

Is byla cestou domů už nadšená. S některými dětmi se skamarádila a vyprávěla nám o nich. Všichni, kromě Jacka, ji rádi poslouchali. Jack už vyrostl a přešlo ho starostlivé období. Teď spíše Is popichoval, utahoval si z ní a strašil ji. Brzo bude v pubertě a něco mi říká, že to bude stát za to.

Půl roku po té nehodě bylo nejtěžších pro nás všechny. Nejhůř na tom byl asi Jasper. Cítil emoce všech a těžko se vypořádával s naší přítomností. Jack se nás stranil a utíkal do svého pokoje. Moc jsem se o něj bála. Nechtěl s námi mluvit a odmítal chodit i do školy. Dostal se z toho snad jen díky Edwarda a Carlislea. Edward s pomocí čtení myšlenek odbourával jeho stranění. Nejvíce jej však zajímala Is. Staral se o ni a nikoho k ní nechtěl pustit. Dovolil jen mi, Esme a Edwardovi, abychom k ní mohli chodit.

Po devíti měsících s námi už Jack zase mluvil a občas si i hrál. Doma jsme ho doučili ztracené učivo a v novém městě začal zase chodit do školy. Přestěhovali jsme se, protože bylo těžké zůstávat ve městě, kde bylo tolik vzpomínek.

Po roce už bylo vše v relativním pořádku a bylo to jako dřív. Emmett se rozhodl z Jacka vypracovat svalovce jako je on. Zařídil v domě malou tělocvičnu, kde spolu každý víkend cvičili. Alice zase všechny oblékala a snažila se z Jacka a Is udělat modely. Ti dva to jednou budou mít hodně těžké. O Jacka se budou holky prát. Emmett nedovolí, aby ztratil postavu, Alice mu bude oblékat jen to nejlepší oblečení, bude chytrý a vychovaný, o což se stará Carlisle a Rose ho učí vyznat se v autech a jejich opravování. Is bude určitě královnou školy, Alice se totiž stará o její visáž, Rose ji učí o kosmetice a dělá jí různé účesy. Doufám, že jednou toho nebudou litovat.  

Is ví o svých rodičích, přesto za ně možná považuje mě a Edwarda. Je to tak, jak by si to Sue a Mark určitě přáli a tak jak Sue psala v dopise. Často si pouštíme kazety se Sue, Markem, Jackem, Is a námi. Nechceme, aby na ně zapomněli. V obýváku nad krbem na stěně máme obrazy všech. Jsou to obrázky každého z rodiny, včetně Marka a Sue, které jsem nakreslila.

Často se na ně dívám a uvažuji coby kdyby. Budoucnost je nevyzpytatelná. Nikdy nevíme, co se stane a i když to třeba jen tušíme, může se stát úplně něco jiného. Přemýšlím nad tím, že Sue věděla co se stane. Vše vzala tak nějak v klidu. Nikdy by mě to nenapadlo. Mohla tím vším trpět a nebo se nad tím opravdu tak lehce přenesla? Přála bych si to vědět a nebo možná raději ne.

„Lásko,“ objaly mě zezadu silné paže. „Přeměna za chvíli skončí. Měli bychom jít za Jackem.“

Před čtyřmi lety se o nás Jack dozvěděl pravdu. Nevyděsilo jej to, vzal to dobře, jak řekl Emmett sportovně. Nechal si vše vysvětlit a pak se rozhodl, že chce být jako my. Snažili jsme se mu to vymluvit. Nepomohlo to. Vymohl si přeměnu jako dárek k dvacátým narozeninám. Prý je to tak akorát a nechce být starší než větší část rodiny. Proto jsme vše museli říct i Is. Ta už to nevzala tak dobře. Dali jsme jí i dopis. Dva dny byla zavřená v pokoji. Jednou si promluvila pouze s Jackem a pak řekla, že se nezlobí a jen si potřebovala utřídit myšlenky. Naštěstí se hned nechtěla stát nesmrtelnou. Byli jsme všichni rádi. Chtěli jsme pro ně normální život, ale i nesmrtelnost. Nechtěli jsme však být sobečtí.

Teď je Is s Alicí a Jasperem v Londýně, kde přečkají Jackovo novorozenecké období. Možná Jack nebude jako ostatní novorození, ale nechceme nic riskovat. Je to takhle bezpečnější pro všechny.  Is se s Jackovým upírstvím celkem smířila. Nebojí se nás a to je nejdůležitější, jen se teď ještě více hádá s Alicí o oblečení a snaží se co nejvíce měnit její vize.

Jak jsem předpovídala, z Jacka a Is se stali lamači lidských srdcí. Jack si to užívá a občas ho musíme trochu vytahat za uši. Snad ho jeho upírství poučí, ovšem pochybuji. Má na něj velký vliv Emmettova výchova, myslím, že jsme Emmettovi neměli dovolit radit Jackovi do života.

Is je zranitelnější a snaží se hledat sama sebe. Není to pro ni snadné, ale nevzdává se. Je pro ni těžké najít si přátele, protože Emmettovi, Jasperovi a Edwardovi se většina kluků vyhýbá. Starají se o ni až moc starostlivě, takže většina se raději drží zpátky. Díky Edwardovu čtení myšlenek se ho snažím držet dál od všech jejích přátel, jinak by se hádali pořád. Holt pro Is není nikdo dost dobrý.

Jackovo srdce bouchlo naposledy a otevřel oči.

„Wow, tohle není tak hrozný.“

Asi se s tím upírstvím opravdu smířil.

„Jacku,“ snažil se upoutat jeho pozornost Carlisle.

„Carlisle.“

„Jak se cítíš?“

„Dobře, je to všechno zajímavé a začíná se mi to líbit.“

„Cítíš pálení v krku?“

„Jo trošku, ale ne moc.“

„To je zajímavé. Přesto by sis měl zajít na lov. Emmett a Edward půjdou s tebou.“

„Fajn, ale dřív se chci vidět v zrcadle.“

Alice má na něj opravdu špatný vliv.

„Hm, to není špatné. Holky, těšte se.“

Emmett má na něj taky špatný vliv. Myslím, že bychom ho měli poslat někam na převýchovu.

„A teď se jde na medvídky,“ ozval se Emmett a táhl Jacka do lesa.

To už jsem nevydržela a začala se smát.

„Carlisle, opravdu potřebujeme psychiatra.“

„Já vím, jen jsem ještě nenašel dost odvahy nějakého požádat.“

Jeho vážnost rozesmála všechny. Možná ta věčnost nebude nejhorší.  A možná ji dokonce přežijeme celí.

Epilog

Doufám, že se vám kapitolka líbila.

Snad si rádi počkáte i na epilog.

Díky za komentáře,

Vaše BJana

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - 23. kapitola: