Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedno shledání změní vše - Epilog

18.01.2011 (07:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3950×

Is

„Bude to dobré,“ pohladil mě po ruce.

„Nebude, bude to všechno jen ne dobré.“

„Neboj se.“

„Jak se mám o tebe nebát. Emmett tě bude držet, Edward trhat a Jasper připravovat oheň.“

Zastavil na kraji silnice a naklonil se ke mně.

„Isis, nic mi neudělají. Budou šťastní.“

„Pochybuji. Žádný kluk jim nebyl dost dobrý. Když se na mě někdo jen podíval, málem ho zabili.“

„Já tě miluju. Miluju vás oba a oni to poznají. Neboj se, budu nás bránit,“ políbil mě a ruku položil na moje bříško, kde roste náš drobeček. „Měla bys spát. Za chvíli budeme doma a můžeš tak přivítání odložit na zítra.“

„To není špatný nápad, miluj tě, Henry.“

„Spinkej, broučku.“

Sklopil mi sedadlo, jak nejvíce šlo a přikryl mě dekou.

Henry je upír, můj přítel a hlavně otec mého dítěte. Ano, jsem těhotná s upírem. Nikdo neví, že by se to jindy stalo, ale je to tak. Poprvé jsem ho potkala v Londýně, když mi bylo šestnáct. Nakupovala jsem nějaké věci do školy, ukecala jsem Alici a mohla jít sama. Sedla jsem si na oběd v menším bistru a Henry si ke mně přisedl. Jen tak.

Hned jsem poznala, že je upír. Hlavně díky jeho červeným očím. Nechala jsem to však být a dělala, jako bych o ničem nevěděla. Měl v sobě něco, co mě přitahovalo a mámilo. Povídali jsme si a nějak jsem úplně zapomněla na jeho podstatu. Nebála jsem se, že mi ublíží.

Alice mi potom však zavolala a já jsem musela odejít. Byla jsem si jistá, že ho neuvidím a bylo mi to líto. Odešla jsem do hotelu, jak mi Alice poradila a oni s Jasperem se postarali o Henryho, aby už se k Londýnu nepřiblížil.

Podruhé jsem ho náhodou potkala v New Yorku. Byly jsme tam s Bellou na výletě před dvěma lety. Nebyla jsem si jistá, jak se k němu chovat. Byl to sice jen rok, ale co naše setkání znamenalo pro toho upíra jsem nevěděla. Pro mě znamenalo víc, než by si ostatní přáli. Okouzlil mě, přála jsem si jej ještě někdy poznat.

V New Yorku už byl jiný. Jeho oči nebyly krvavě rudé, ale zlatavě medové. Když mě uviděl, usmál se na mě a přišel ke mně. Omámil mě. Hlásil se ke mně a docela tak vyděsil Bellu. Po chvíli však uznala, že v nákupním centru mi nic nehrozí a dovolila mi si s Henrym promluvit. Zbytek pobytu jsme trávili všichni tři společně. Belle se to moc nelíbilo a občas vrčela, ale dala se přemluvit. Pochopila, že jediná chvíle, kdy mohu být s Henrym je New York. Doma jsou ostatní a ti by mi klid nedali.

Henry mi prozradil jeho důvod změny stravy a jsem to já. Po našem setkání potkal Alici a Jaspera a zjistil vše o jejich stravě. Prý jsem se mu zalíbila a rozhodl se kvůli mně změnit. Už v New Yorku jsem se do něj zamilovala a přemluvila jsem Bellu, abychom tam zůstaly déle. Souhlasila a spřátelila se z Henrym. Věděla jsem, že mi přeje, aby mi vyšlo všechno co chci, včetně Henryho.

Doma Henryho nepřijali tak dobře jako máma. Edward, Emmett, Jasper a Jack ho sledovali a sebemenší náznak něčeho více než pouhého kamarádství jasně zamítli. Bylo to těžké, ale pak se nás ženská část rodiny zastala a měli jsme oranžovou. Proto jsem se rozhodla jít na školu hodně daleko. Všichni to nesli špatně, ale smířili se s tím. Alice a Jasper jeli s námi. Po půl roce se oba vrátili a všechno bylo úžasné. Já miluji jeho a on mě.

Jenže teď jsem těhotná a začínám se bát. Nejsem si jistá, jak budou ostatní reagovat.

Pomalu se mi začaly zavírat oči a usínala jsem.

„Broučku, vstávej,“ probouzel mě nejkrásnější hlas na světě.

„Henry.“

„Mám pro tebe překvapení.“

„Jaké?“

„V domě jsou jen Carlisle, Edward a Bella. Alice říkala, že ostatní jsou na lovu a zdrží je tak dlouho, jak bude potřeba.“

„Proč?“ Po ránu mi to někdy holt nemyslí.

„No, možná bude snazší se podělit,“ ruku mi vsunul pod deku k bříšku. Hladil mi jej a pomalu mi odsunoval deku. Políbil mi každou část bříška a potom se vrátil k mým rtům.

„Henry.“

„Bude to snazší, Alice to ví taky.“

„Tak jo. Vezmi si něco na sebeobranu a jdeme na to. Mami, tati.“ Carlisle už vše ví, už mě i vyšetřil.

Vlezla jsem si Henrymu na klín a omotala jsem kolem nás deku. Cokoli co dá Henrymu čas před Edwardem.

„Děje se něco?“ zeptala se máma, když přišli do pokoje a posadili se na postel.

Vím, že Edward a Bella nejsou naši opravdoví rodiče, ale beru je tak. Mámu Sue a tátu Marka jsem neznala a oni mě vychovali, takže jsem se před pár lety zeptala Edwarda, Belly a Jacka, jestli jim to nebude vadit. Bella brečela, Edward byl na měkko a Jack byl trošku naštvaný.

„No, jak se to vezme. Henry?“

„Zlato, jsou to tví rodiče, sice adoptivní, ale rodiče.“

„Ty na tom máš taky zásluhu!“

„Ano, ale tebe mají raději.“

„Is, co se děje?“ naléhala Bella. Opravdu mi to ulehčuje.

„Jak jen to říct. Hm, už to mám. Mami, budeš babička a ty, tati, děda.“

Jejich výrazy byly jako v loterii. Čekala jsem, který bude poslední.

„Isabello Fleury Cullen, co jsi říkala!!“ téměř se shodli. Možná by spolu neměli být tak často.

„Jsem těhotná, chcete vědět, jak k tomu dojde?“

„Ne!“

„S kým?“

„Je to ojedinělé, ale s Henrym, mami.“

„Cccože?“

„Já a Henry budeme mít dítě. On je sice upír, ale stalo se tak. Víc vám možná řekne Carlisle. Už mě vyšetřil a zjistil, že se moje těhotenství liší, je pomalejší. Taky to znamená, že ty, Isabello Marie Swan Cullen, budeš babička. Edwarde Antony Masene Cullene budeš dědeček. Esme bude prababička. Mám pokračovat dál?“

Teprve teď jim to zřejmě došlo, seděli a nic neříkali. Čekala jsem a po chvíli mě to přestalo bavit. Vzala jsem Henryho za ruku a šla si udělat snídani. Esme mi nechala v jedničce bagetu, takže jsem si ji vzala a zase si pro jistotu sedla mé lásce na klín.

„Tak vidíš, ani to nebolelo.“

„Zatím.“

Dojídala jsem snídani, když ti dva konečně přišli.

„Is, gratulujeme, je to úžasné.“ Máma mě chtěla obejmout, takže jsem vstala a doufala, že to bude dobré.

Nakonec se objali tak nějak všichni. Máma mě pak odvedla nahoru a vyslýchala. Vypadala, že bude každou chvíli brečet.

„Čau, ségra,“ skočil ke mně do postele Jack a objal mě. „Jak to že ještě spíš? Vstáváme.“

„Jacku, ahoj.“ Někdy je jako malý, ale pořád brácha.

Vítání naší rodiny je vždycky tak na hodinu a stejně tomu je i dneska. Jsem opravdu ráda, že včera večer jsem ho zaspala.

Vánoce mají být svátky klidu, takže Alice všechny popohání a komanduje. Dokonce i Henry musí pomáhat. Já jsem naštěstí omluvena a můžu jíst cukroví u televize.

„Is, půjdeme zdobit stromeček, přidáš se?“ přišla pro mě Tamara, Jackova přítelkyně.

Moc se s ní neznám, ale je fajn. Původně byli s Jackem jen kámoši. Potkali se, když cestoval po Evropě. Ona byla nomádka, ale rozhodla se chvíli cestovat s ním. Už jsou spolu asi rok. Na upíry chvíli, ale na Jacka věčnost. Můj bráška je totiž velikánský sukničkář.

„Jasně, že jo,“ odpověděla jsem. Stromeček je jediné zdobení domu, na kterém se lidé naší rodiny podílejí, zbytek obstarají upíři. Nikdy nemáme stejné ozdoby na stromeček, ale vždy je úžasný stejně jako letos. Alice a Esme jsou kouzelnice.

Zbytek odpoledne jsme já, Henry, Jack, Tamara, Rose, Emmett, Alice a Jasper hráli rodinné mega člověče nezlob se. Jasper s Emmettem ho udělali, když jsme s Jackem byli malí, aby mohla hrát celá rodina. Edward, Bella a Carlisle byli na lovu a Esme mi dělala večeři.

„Is, pojď se převléct. Večeře bude za chvíli a musím tě ještě upravit.“

Ajajaj, Alice a upravování. To mě bude zase tak hodinu mučit. Nakonec mučení bylo jen něco málo přes hodinu. Vypadala jsem úžasně, Alice to opravdu umí. Měla jsem na sobě bílé kalhoty, červené delší úplé tričko na ramínka a okolo výstřihu byla jemná voda. Byla to nádhera.

„Děkuji, Alice, je to úžasné.“

„Není zač. Jen si vezmi ještě čepičku,“ dala mi ji na hlavu a vydala jsem se na večeři.

Všichni umí hodně dobře vařit. Máma je to naučila a dokonce Emmett dokáže udělat oběd. I když kuchyň potom vypadá jako po výbuchu.

Dojedla jsem a vydala se do obýváku. Skoro všichni seděli na pohovkách nebo v křeslech. Stromeček skoro nebyl vidět. Bylo tam tolik dárků, kolik jen dokázalo jedenáct upírů a jeden člověk s neomezeným kontem nastřádat, úplná záplava. Dárky rozdává Emmett, dělá mu to šílenou radost.

Rozbalila jsem si všechny dárky. Moc se mi líbily. Dostala jsem oblečení, knížky, náušnice, velkého plyšového medvěda s dudlíkovým náhrdelníkem a hodně dalších věcí. Dorozbalila jsem všechno a Henryho ruce si mě otočily do jeho náruče. Chtěla jsem něco říct, ale položil mi malý dárek do dlaně.

Podívala jsem se na něj, ale jen se usmál. Rozbalila jsem krabičku a otevřela ji. Byl v ní prstýnek a ne obyčejný.

Henry mi vzal krabičku z ruky.

„Vezmeš si mě, Isis?“

Ohromeně jsem se na něj dívala.

„Ano, vezmu si tě.“

Usmál se na mě a políbil mě.

„Hele, vy dva, nejdete na to nějak rychle?!“

„Ne, Emmette, nejdeme. Měla bych vám něco říct. Je to ojedinělé a všichni si mysleli, že nemožné, ale jsem těhotná a čekám Henryho dítě.

Všichni se na nás dívali a potom nám začali přát k zasnoubení a miminku.

Mrzí mě, že jsem nikdy nepoznala svoji pravou rodinu, ale stává se. Jsem nejšťastnější osoba pod sluncem a doufám, že ještě dlouho budu.

Život je takový, jaký si ho uděláme. Já si ho udělala s touhle rodinou, kterou miluji.

Děkuji všem, kteří jste si tuhle povídku přečetli a vydrželi s ní až do konce. 

Takový konec jsem měla naplánovaný už od začátku, takže jsem ráda, že jsem jej už dokázala napsat.

Děkuji za všechny ty komentáře, které jste mi napsali a doufám, že někdo ještě nějaký napíše. Komentáře mě nutili pokračovat a dopsat, zvedaly mi náladu a zvedaly mě z depek.  

S touto povídkou se loučím  vaše BJana

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jedno shledání změní vše - Epilog: