Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jediné přání - 6. kapitola

Cameron Bright


Jediné přání - 6. kapitolaDalší kapitola. Nejdřív je kousek z pohledu Belly a pak z pohledu Edwarda. Alice má vizi a hrozí problémy. Jak je budou Cullenovi řešit? Kdo má přijet ke Cullenovým na návštěvu? Kdo bude chránit Bellu? Nehádej, ale čti. :D

... život má plno nástrah a jedna z nich je láska...

Pohled Belly:

Když jsme opustili pracovnu Carlislea, vydali jsme se na druhou stranu chodby, než jsme přišli. Vešli jsme do nějakého pokoje.

„To je můj pokoj,“ řekl Edward na vysvětlení. Posadil mě na postel a někam odešel. Po chvilce jsem uslyšela někde hrát hudbu. Byla to klasika, kterou jsem hned poznala.

„To je Debussy?“ zeptala jsem se.

„Správně,“ řekl a políbil mě na čelo. Jeho studený dech ovál můj obličej. V tu chvíli jsem dostala chuť ho políbit.

Natahovala jsem ruce, dokud jsem v nich nedržela jeho obličej. Přitáhla jsem si ho blíž a spojila naše rty. Edwardovy studené rty byly tak vášnivé, až se mi točila hlava. Musela jsem se odtáhnout a popadnout dech.

„Miluji tě,“ zašeptal mi do ucha a lehce ho zkousl. Když se můj dech trochu uklidnil, odpověděla jsem mu.

„Já tebe taky,“ usmála jsem se.

Ležela jsem Edwardovi na hrudi a poslouchala hudbu. Užívala jsem si ten pocit v jeho náruči, připadala jsem si v bezpečí. Naši bezchybnou chvilku však narušila Alice. Vběhla do pokoje a já uslyšela cvaknutí fotoaparátu a byla zase pryč. Edward si toho nevšímal a dál si hrál s mými vlasy. Já jsem ležela a něco mě napadlo.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho, „umíš hrát na nějaký nástroj?“ zeptala jsem se.

Edward neodpověděl, ale vzal mě do náruče a během sekundy jsem seděla na stoličce.

Začala hrát líbezná hudba, ale už to nehrálo z rádia. Byla z klavíru, u kterého jsem seděla. Edward seděl vedle mě a jeho prsty běhaly po klávesách. Hrál tak, že se mi spustily slzy a tekly mi přes tváře.

Poslední nota dozněla a Edwardovy prsty začaly utírat moje slzy. Nevšímala jsem si jeho snahy zachytit všechny slzy. Vyhledala jsem jeho obličej a dnes už aspoň po sté ho políbila.

„To bylo nádherné,“ řekla jsem, když se svými rty odpojil od těch mých.

„Také to bylo inspirované tebou,“ slyšela jsem v jeho hlasu úsměv. Objal mě a vlepil mi polibek do vlasů.

Ještě hodně dlouho jsem poslouchala jeho nádherné skladby. Začaly se mi zavírat oči, až jsem úplně usnula.

 

Pohled Edwarda:

Hrál jsem jako šílený pro svou jedinou lásku – Bellu. Esmé měla také radost, že jsem se po dlouhé době dotkl klavíru.

Hrál jsem opravdu dlouho, dokud se mi Bella nezhroutila do náruče, usnula. Hned jsem ji vzal do svého pokoje, kde už pro ni měla Alice připravené oblečení na spaní. Oblékla ji a podívala se na mě.

V tu chvíli její oči zmizely v dálce. Měla vizi.

„Přijede Tanya a budou problémy,“ řekla nahlas, i když jsem si to už přečetl.

„Jaké problémy, Alice?“ zeptal jsem se.

„To nevím, Edwarde, ale radši drž Bellu stranou.“

„Kde je Carlisle?“ zeptal jsem se a mířil do obýváku. Alice vyrazila hned za mnou.

„Tady jsem,“ ozval se Carlisle.

„Co potřebuješ?“ zeptal se mě.

„Máme problém,“ řekl jsem a čekal, než přijdou všichni. Během vteřiny tu byla celá rodina.

„Jaký problém?“ zeptala se Esmé.

„Přijedou Denalijští a hrozí neznámé nebezpečí,“ vysvětlil jsem. „Musíme tomu zabránit a nesmíme do toho zatáhnout Volturiovi,“ mluvil jsem dál.

„Ale jak tomu chceš zabránit, když ani nevíš, co se stane,“ odsekla mi Rose.

„Proto máme Alice, bude nás informovat a Bellu budeme držet dál od našeho domu a od lesa. Nechci, aby se jí něco stalo.“

„Edwarde, to mi samozřejmě také nechceme, ale uvědom si, že tě třeba budou chtít vidět. Vezmi si například Tanyu.“

To je pravda, na to jsem nepomyslel. Bylo to hodně dávno, co jsem ji potkal. Ona se do mě zamilovala, ale já její city neopětoval. A nejspíš se bude snažit mě dostat i tentokrát. Ovšem to já nedovolím, já miluji Bellu.

„Dobře tedy, ale kdo ji bude hlídat?“ zeptal jsem se. Uběhla minuta ticha.

„Tak já ji budu hlídat,“ ozvala se Alice.

„Ne, Alice, ty to být nemůžeš. My tě potřebujeme kvůli vizím,“ odpověděl jsem ji. Další minuta ticha.

„Edwarde, já si myslím, že to zvládnu. A Emmett by mi mohl pomoct. Kdyby se Eleazar ptal, odpovíš mu, že jsme jeli na menší výlet,“ vysvětlila mi Rose.

Byl to jediný možný plán a já souhlasil.

„Dobře tedy, Alice?“ zeptal se Carlisle.

„Měli by dorazit zítra, přesně v pravé poledne,“ odpověděla mu.

 


 

Jako obvykle děkuji za komentáře, moc mi pomáhají.

<-/->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jediné přání - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!