Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 6. kapitola (Travail)

16.12.2009 (11:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2484×

Edward:

Musel jsem na ní pořád myslet. Nedokázal jsem se na nic jiného soustředit. A když pak mi vpadla do koupelny a já uviděl její dokonalé tělo… Byla jako anděl. Její nádherné plavé vlasy hladily její křivky a já si v tu chvíli přál být těmi vlasy a dotýkat se jí jako ony. Byla v mé mysli. Celou ji zaplavila a já už dál nebyl schopný žít. Ne bez ní. Ale ona mě nechtěla. Dokonce mě snad i nenáviděla. Tohle dál nejde.

A když jsem potom uslyšel její rozhovor s Alice… Není jiná možnost, nedokážu s ní být v jednom domě a přitom nebýt s ní, tak jak bych chtěl.

Všichni odešli na lov a já v tom uviděl svou příležitost.

Byla ve svém pokoji a četla Romea a Julii. Chvíli jsem obdivoval její krásu a snažil se nemyslet na to, že ji možná dlouho neuvidím.

,,Ehm? Bello? Můžu s tebou mluvit?“ Neotočila se. Musela mě hodně nenávidět. Nechoval jsem se k ní zrovna hezky.

,,Co chceš?“ Zarazila mě hořkost v jejím hlase.

,,Nemusíš být hned tak prudká ne?“

,,Nevidím důvod proč na tebe být milá Edwarde. Ty snad ano?“

,,No, přišel jsem se ti omluvit. A taky… Využil jsem toho, že tu Alice není a přišel tě o něco poprosit.“

Ani nyní se neotočila. A já teď nejvíc litoval, že jí nedokážu číst myšlenky. Bolelo mě, co jí teď musím říct.

,,Chci abys odešla.“ Žádná reakce. V koutku své mysli jsem doufal, že nebude chtít odejít.

,,Fajn. Odejdu, ještě dnes. Spokojený?“ Tak snadno se poddala.

,,Jsi spokojený? Odpověz mi.“

,,Ne.“

,,To dává smysl.“ Už jsem neměl víc, co říct. Nic jiného jsem nemohl, nebo snad ano? Jsem zbabělec.

,,Můžu se tě na něco zeptat?“ Vyčkával jsem.

,, Proč?“

Protože mě nutíš tak hrozně tě chtít. A nemůžu s tebou být v jednom domě aniž bych se tě netoužil alespoň dotknout. Neudržel bych se. A nesnesu žít s vědomím, že žena, kterou na světě nejvíc chci, je jen pár kroků ode mě a nechce mě, tak jako já ji. Běželo mi myslí.

,,Bude to tak lepší. Věř mi.“ Jediná odpověď, kterou jsem ze sebe dostal.

,,Asi máš pravdu.“

Vyšel jsem ze dveří a opřel se o ně zvenku. Slyšel jsem její rychlé kroky, její rychle bušící srdce. Byla poloupír a tak u ní bylo rychle bušící srdce normální ale tohle bylo jako rozjetá lokomotiva. A potom klid. Byla pryč. Ještě chvíli jsem stál opřený o dveře a měl chuť je rozrazit a rozlámat na maličké kousíčky.

Vešel jsem dovnitř a nasál její omamnou vůni. Jakoby tu stále byla. Skoro všechno tu nechala ale na posteli ležel dopis. Nebyl sice adresovaný mě, ale nedokázal jsem odolat.

Alice,

Jsem ráda, že vás mám. Všechny! Ale zatím s vámi nedokážu žít. Půjdu do školy a zatím budu bydlet na koleji.

Jak tě znám jistě se zase brzy uvidíme.

S láskou

Bella.

Víc nic. Otáčel jsem ten kousek papíru stále v ruce a snažil se najít další slova napsaná její rukou. Cokoli. Ale nic víc tam nebylo. Žádná slova výčitek ani nenávisti. Jsem idiot.

Nemělo smysl dopis vracet na původní místo. Všichni se brzy vrátí. Odešel jsem do obývacího pokoje, usadil jsem se na pohovku a hypnotizoval střídavě dveře a dopis ležící na stole.

Jako první se v nich objevila Alice se zuřivým výrazem.

,,Vyhnal jsi jí! Proč?“ Provinile jsem se na ní díval a nebyl jsem schopný odpovědi.

,,Fajn. Radši mlč.“ Ostatní se na mě dívali hodně podobně.

,,Radši půjdu na lov.“

,,Jo, to bude nejlepší brácho. Tohle si nezvládl.“ Ani Emmet nesršel vtipem jako obvykle ale byl smutný.

Tohle jsem vážně nezvládl. Spíš jsem to pos…!

Bella:

Cestou jsem si skočila na lov a přemýšlela co bude dál. Dobře vím na jakou školu chci jít ale není zrovna z nejlevnějších, takže by nebylo od věci sehnat si nějakou práci. Jenže je noc, teď těžko najdu něco slušného. Musím někde přečkat noc. Spát se mi bohužel nechtělo, takže to bude dlouhá noc.

Chodila jsem lesem a přemýšlela. Možná by bylo lepší se nikdy nevracet a prostě si žít vlastní život. Nevím co jsem si myslela, že jim vpadnu do života a všichni mě hned budou milovat. Naivní. Chodila jsem celou noc a nakonec si sedla na spadlý strom, opřela si hlavu o kolena a snažila se na nic nemyslet, vytěsnit všechno z hlavy. Ale moc to nešlo.

Ráno přišlo jako vysvobození. Konečně. Vyšla jsem z lesa a zamířila do města. S obrovskou krosnou na zádech jsem nebudila moc dobrý dojem, takže jsem si ho dala prozatím do úschovny na náraží.

Můžu začít. Celý den jsem obcházela město a hledala práci. Až konečně se na mě usmálo štěstí. Budu mít práci jako asistentka v jedné začínající designové firmě. Navrhovali interiery domů, bytů i jiných prostor. Nemohla jsem tomu uvěřit, jaké jsem měla štěstí. Téměř vysněná práce a navíc jsem si s majitelkou ihned padla do oka. Ve všem mi vyšla vstříc a když se dozvěděla, že se chystám chodit na prestižní Vysokou školu se zaměřením na interierový design byla unešená.

,,Můžete nastoupit ihned Isabello.“

,,Jen Bello, prosím.“ Přijala jsem její nabízenou ruku. ,,Opravdu?“

,,Ano samozřejmě. Můžete začít právě teď hned.“ Sakra ale ještě nemám bydlení a zařízeno přijetí na školu. Semestr začíná už za měsíc a já budu ráda, když budou mít ještě místo. Rozpačitě jsem se ošila.

,,No já, vlastně… Ještě si musím zařídit bydlení. Právě jsem přijela do města a ještě jsem nestihla nic zařídit.“ Doufám, že si to hned nepokazím.

,,Ale to je v pořádku Bello.“ Všimla si mých rozpaků. ,,Máme firemní byty ve městě a pokud ti nebude vadit občasná několika denní návštěva, můžeš tam zatím zůstat. Pokud tedy chceš?“

,,Jestli chci? Samozřejmě, že ano.“ Málem jsem jí radostí objala. ,,Tedy pokud to ovšem nebude vadit?“

,,Jistě že ne. Jinak bych ti to přeci nenabízela ne?“ Taky pravda.

,,Tak pojď, ukážu ti kde to je a pomohu ti s věcmi.“

,,No já jich až tak moc nemám. Můžu se pro ně stavit až potom.“ Nemusí vidět, že celý můj majetek tvoří jedna jediná odrbaná krosna.

,,O.k. takže jedeme.“

Byt byl úžasný. Nijak velký ale velice moderní a útulný. Práce byla skvělá a šéfová – Judy, ještě lepší. Že by alespoň trochu štěstí?

Vrátila jsem se na nádraží, vyzvedla si své věci, které jsem hodila do bytu a šla se podívat, jestli mám ještě šanci na přijetí do školy.

5 Shrnutí povídek  7

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 6. kapitola (Travail):