Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 8. kapitola

Hillywood

Téma mesiaca január

Kapitoly zimy (0) Každodenné maličkosti (7) Predsavzatia (1) Krv na snehu (11) Socha z ľadu (0)

Celkem hlasů: 19


Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 8. kapitolaZdravím! Po velmi dlouhé době přidávám další kapitolu své povídky.
Nebudu se tady rozepisovat, proč taková obrovská pauza.
V téhle nastane obrovský zvrtat. Snad si s ním naši hrdinové poradí.
Tak snad si kapitolu užijete. Vaše Stregoni.

8. kapitola

 

Někdo ji unesl.“

 

Pohled Edwarda:

V místnosti bylo najednou obrovské ticho. Nikdo z nás ani nadýchal. Měl jsem pocit, že jsem v nějakém zlém snu. To přece nemohla být pravda. Moje holčička!

„Jak to myslíš, že ji někdo unesl?“ promluvila zlomený hlasem Bella.

„Z ničeho nic jsme museli přistát. Říkali, že v pilotní kabině vznikl požár, a že musíme nouzově přistát. Mami! Byl tam takový zmatek!“ vzlykal Marcus do telefonu.

„Ona…. Najednou se mi ztratila z očí! A poslední myšlenky, které jsem od ní zachytil, byly na to, jak ji začala hrozně bolet hlava, a pak bylo najednou ticho.“ Marcus pořád vzlykal.

Najednou jsme v telefonu uslyšeli i hlas Lili.

„Mami! S Marcusem si půjčíme auto a jedeme domů. Za hodinu tam budeme.“ Překvapivě mluvila pevným hlasem, i když v něm bylo slyšet stopy nejistoty.

Bella ani nestihla neodpovědět a hovor se ukončil. Všichni jsme stáli tiše. Všem se hlavou honily podobné myšlenky. Jak se to mohlo stát? A kdo by to mohl udělat? A hlavně proč by to někdo dělal?!

Najednou jsem ucítil, jak se všechno začalo třást. Dokola jsem se rozhlížel a všiml si, že Jane a Lu se obezřetně dívají na Bellu.

„Bello, všechno bude v pořádku,“ začala ji uklidňovat Lucy. Jenže třes to nezastavilo, ba naopak. Slyšel jsem, jak se třesou skleničky, i okna se třásla.

„Jděte všichni do bezpečné vzdálenosti!“ Jane nás začala vyhánět z domu. Jenže, než jsme stihli udělat pár kroků, odmrštila nás tlaková vlna. Slyšel jsem tříštění skla. Zřejmě se roztříštila okna.

„Bello!“ křičela na ni Lucy. Bez účinků. Bella stála uprostřed místnosti a celá se třásla. Od ní přicházely neustále vlny, které nám nedovolovaly vstát. Tak obrovskou sílu jsem ještě nikdy necítil. Její schopnost musí být opravdu silná.

„Bello, všechny nás zabiješ!“ křičela na ni dál Lucy. Věděl jsem, že musím jednat. Že pokud nic neudělám, všechny nás zničí.

S vypětím všech sil jsem se pomalu postavil a snažil se přiblížit k Belle. Šlo to pomalu. Zdálo se to nemožné. Trvalo to snad celé hodiny, než jsem byl nakonec úplně u ní. Pevně jsem ji objal. Potichu jsem jí do vlasů šeptal uklidňující slova. Jemně jsem ji hladil po zádech. Uklidňoval jsem tím i sebe. Tak moc jsem se bál o naši dceru, o ni.

„Bude v pořádku. Najdeme ji,“ šeptal jsem jí slova útěchy. Věděl jsem, že je to pravda. Klidně bych pro kohokoliv z nich prohledal celý svět.

„Najdeme ji. Nedovolím, aby jí někdo ublížil.“ Hladil jsem Bellu po zádech. Ani jsem nepostřehl, že se všechno přestalo třást a že naše rodina stojí na nohou. V téhle chvíli pro mě nic jiného nebylo než Bella.

Najednou mi zabořila obličej do hrudi a začala vzlykat. Ještě pevněji jsem ji objal. Cítil jsem takovou bezmoc.

Jen matně jsem vnímal, jak se zbytek rodiny dává dohromady a jak se všichni ujišťují, zda se někomu něco nestalo. Všichni naštěstí byli v pořádku, jen hodně zmatení.

„Co to bylo?“ zeptal se jako první Carlisle. Jane s Lu se na sebe obezřetně podívaly.

„Tohle se stalo zatím jen jednou,“ odpověděla vyhýbavě Lucy. Zhluboka se nadechla.

„Bellin štít je skoro jako zbraň hromadného ničení,“ ukázala kolem. „Něco podobného se stalo už kdysi…“ zmlkla, ale vzápětí pokračovala.

„Když se Bella moc rozruší, stává se tohle. Ale na to musí být opravdu hodně moc rozrušená. Jako například teď.“

Moje rodina jen ohromeně koukala.

„A jak to dopadlo naposledy?“ zeptal se obezřetně Jasper. Lucy jen odvrátila pohled, ale neodpověděla. Pochopil. Ani nemusela odpovídat.

Všichni se odebrali trošku dát do pořádku tu spoušť.

Já se soustředil na svého plačícího anděla. Tak moc jsem ji chtěl utěšit. Tak moc jsem chtěl říct, jak mě všechno mrzí. Jak mě mrzí ta bolest, co jsem jí způsobil. Jak mě mrzí všechno to trápení. Ale věděl jsem, že by to nebylo nic platné. Chtěl jsem ji takhle držet a nikdy ji nepustit, pokud by to alespoň trochu pomohlo.

Dal jsem jí polibek do vlasů a neustále šeptal, že to bude v pořádku.

Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Nic, kromě nás dvou jsem nevnímal. Bella na tom byla zřejmě stejně, jelikož jsme ani nezaregistrovali přijíždějící auto. Teprve až třísknutí dveří nás probralo z naší bubliny.

Bella se ode mě dotáhla, ale jen natolik, aby mi viděla do očí. Pohladil jsem ji jemně po tváři. Neodtáhla se. Ani mě neodstrčila.

„Mami!“ vběhla do místnosti Lili a za ní Marcus.

Bella mě pustila a divoce je objala.

„Mami, je mi to tak líto!“ naříkal Marcus. Bella je jen pevně objímala.

„Tati!“ vzlykla Lili a vyběhla mi do náruče. Docela mě to zaskočilo. Nečekal jsem, že budou hledat útěchu i u mne. Ale i tak jsem za to byl rád.

Slyšel jsem, jak Bella uklidňuje Marcuse, že to nebyla jeho vina, zatím co já uklidňoval Lili.

 

Pohled Belly:

Moje milovaná holčička! Nic jiného mi neběželo hlavou. Nevnímala jsem svět kolem sebe. Tak moc jsem chtěla křičet a plakat.

Cítila jsem, jak mě Edward objímá. Cítila jsem jeho vůni. Slyšela jeho uklidňující slova. Nechala jsem ho. Dokonce jsem ho potřebovala. Potřebovala jsem cítit jeho blízkost a potřebovala jsem slyšet ta slova útěchy.

Cítila jsem, jak mě hladí po zádech. Jak mě líbá do vlasů. Nevadilo mi to. Dávala jsem průchod své bolesti, kterou mohl pochopit jen on. Je to přece i jeho dcera. Je to naše dcera!

Když jsem objímala Marcuse s Lili, už nikdy jsem je nechtěla pustit. Už nikdy je neopustím, ani na minutu.

Marcus mi neustále opakoval, jak ho to mrzí. Nedařilo se mi jej přesvědčit, že to nebyla jeho vina. Už jsem z toho byla docela zoufalá.

„Marcusi.“ Zničehonic nic promluvil Edward. Marcus se ode mě odtáhl a podíval se mu zpříma do očí. Edward mu položil ruce na ramena. Byl to zvláštní okamžik. Dívali se vzájemně do očí. Vypadalo to jako by spolu vedli velmi důležitý rozhovor. V Edwardově obličeji se vystřídalo hned několik emocí. Nejdříve se mu v obličeji zračilo odhodlání, to bylo nahrazeno bolestí, pochopením, vděčností a nakonec štěstím.

V Marcusově tváři bylo vidět odpuštění. A v tom se stalo něco, co nikdo nečekal. Marcus Edwarda objal. Byl to tak kouzelný okamžik. Jen kdyby to bylo za jiných okolností.

Tuto chvíli přerušilo zvonění telefonu.

„Je to videohovor.“ Dívala jsem se na svůj mobil zmateně. Kdo by to tak mohl být?

Zmačkla jsem zelené tlačítko.

„Mami?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 8. kapitola:

 1
3. Monika
15.01.2022 [14:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Čakáme na ďalšiu kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Selena18
14.01.2022 [22:59]

Emoticon Emoticon

1. Babča.S.
13.01.2022 [11:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!