Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 14. kapitola

Robsten - photoshot


Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 14. kapitolaV minulé kapitole nastal nečekaný zvrat. Tak snad už se pro naše hrdiny vše obrací k lepšímu. Vaše Stregoni.

EDIT: Článok bez opravy administrátorom

 

14. kapitola

 

Pohled Edwarda:

 

„Ty jsi tady autem?“ zeptal jsem se zmateně a už chtěl jít na místo řidiče.

„Ne, ne, ne“ vyvedla mě Bella z omylu. „Řídím já.“ Sedl jsem si tedy neochotně na místo spolujezdce. Když jsme vyjeli, zazvonil Belle mobil.

„Bello!“ zakřičela Alice do telefonu. „Snažíme se ti dovolat už tři dny!“

Tři dny? Strávili jsme milováním skoro tři dny? Páni!

„Neměla jsem u sebe mobil?“ uchechtla se Bella. Usmál jsem se na ni. Vypadala tak jinak, než jsme přijeli.

„Bello, ty to nechápeš. Stalo se něco hrozného!“ Alice se bolestí zlomil hlas. Oba jsme ztuhli.

„Co se stalo?“ zeptala se Bella naléhavě.

„Já-“ vzlykla. „Edward zmizel. A já… Já nevidím jeho budoucnost.“ Oba jsme si viditelně oddechli.

Bella se rozesmála. Slyšel jsem zavrčení v telefonu.

„Jak se tomu můžeš smát?“ zeptala se nevěřícně Alice.

„Jsem si jistá, že je v pořádku,“ řekla se smíchem Bella.

„To přece nemůžeš vědět!“ vyštěkla Alice a položila telefon. Bella se znovu zasmála.

„Jsem více než v pořádku,“ zašeptal jsem ji do ucha a políbil ji na krk. Bella se zachvěla.

 

 

„Jestli toho nenecháš…“ ani to nedořekla. Od chvíle, co jsme vyjeli jsem Bellu škádlil. Zrovna teď jsem ji hladil po stehně. Ale po chvíli mi to přestalo stačí a tak moje ruka zamířila víš.

„Tak co?“ zeptal jsem se škádlivě a při tom ji líbal na krku. Chutná tak skvěle…

„Tak nedojedeme domů,“ z hrdla se jí vydral sten, když jsem jí začal dráždit přes kalhoty. Cítil jsem jak je vlhká a nesmírně mě to vzrušovalo.

Měl jsem v plánu ji takhle dráždit ještě dlouho, ale Bella to zřejmě nevydržela a zajela ke krajnici. Zmateně jsem se na ni díval, ale ona mě začala vášnivě líbat. Rychle jsem jí začal sundávat oblečení. Oba jsme přerývavě dýchali. Dívala se mi do očí, a když jsem si na mě obkročmo nasedla, hrdelně jsme zasténali.

Bella se rychle pohybovala, zatím co já si ji přidržoval za zadeček. Zatínala mi nehty do ramenou. Bylo to vzrušující. Její nádherná prsa jsem měl přímo u obličeje. Naše pohyby nabíraly na intenzitě, a v momentě, kdy vzal jsem vzal do úst její bradavku, Bella hlasitě zakřičela. Ještě párkrát jsem přirazil a i já docílil svého potěšení.

Hlasitě jsme oddechovali, čela opřená o sebe. Uchechtl jsem se.

„Budeme to doma mít těžké,“ znovu jsem se zasmál. Byl jsem na ni pořád nadržený. „Už teď bych tě chtěl znova.“

Dívala se do mých roztoužených očí. „Neopouštěj mě,“ zašeptala. Najednou mi přestalo být do smíchu. Ach Bello…

„Já nikam nepůjdu. Ne, pokud to sama nebudeš chtít.“ Pohladil jsem ji po tváři.

„Miluji tě, Bello. Už tě nikdy neopustím.“ Dívali jsme se do očí. Snažil jsem se ji přesvědčit, ale bylo ji na očích vidět, že nevěří. Proč tak snadno uvěřila lžím, které jsem ji říkal, ale pravdě nevěří? Vzpomněl jsem si na den, kdy jsem ji opustil, den, kdy uvěřila, že ji nemiluji. Ten den mě už bude navždy pronásledovat.

„Budu ti to dokazovat klidně po zbytek věčnosti, rozumíš?“ Přikývla. Usmál jsem se tím pokřiveným úsměvem, který tady byl jen pro ni.

Oblékly jsme se a znovu vyrazily domů. Do hodiny jsme doma.

 

Pohled Alice:

„Sakra!“ zavrčela jsem naštvaně. Jasper se na mě povzbudivě usmál a už jsem cítila, jak se ke mně dostává vlna klidu.

„Řekla ti Bella něco?“ zeptala se potichu Esme. Jen jsem hněvivě vydechla.

„Přišlo jí to vtipné,“ znovu jsem zavrčela. „Prý je určitě v pohodě.“

Marcus si jen povzdechl. A přešel k oknu.

„Něco se určitě stalo,“ řekla zamyšleně. Najednou mě něco napadlo.

„Nemohla by se Viki podívat do minulosti?“ zeptala jsem se s nadějí. Marcus zavrtěl hlavou.

„Nevím proč, ale Viki se vypnula. Už dva dny s námi v myšlenkách nemluví.“ Lili jen přikývla.

Přistoupila jsem k Markovi a sledovala společně s ním jeho sestru, jak sedí na zahradě a čte si. Zvedla hlavu a vesele na nás zamávala. Už jsem vůbec nic nechápala.

Rozešli jsme se všichni do svých pokojů. Pořád jsem se snažila podívat se do budoucnosti, ale nic jsem neviděla.

Najednou jsem slyšela přijíždět auto. To určitě bude Bella.

Rychle jsme všichni běželi před dům, ale to už Bella vystupovala z auta, ale nebyla sama.

Edward nás přejel očima a začal se nahlas smát. Bella se smála společně s ním. Asi naše výrazy stály za to.

„Co?“ vypadlo ze mě. Všichni z rodiny koukali na ten výjev a nemohli uvěřit svým očím.

Edward se smíchem přešel k Belle a chytil ji kolem pasu. Ta se k němu více přitiskla a spokojeně se usmála.

Probrala jsem se z transu a vypískla. Rychle jsem je běžela obejmout. Šlo to trochu hůře, jelikož Edward Bellu nepustil a vypadalo, že nemá v plánu ji jen tak pustit.

Seběhla se k nim celá rodina. Všichni jsme z toho měli ohromnou radost. Nejednou mi něco došlo.

„Viki? Ty jsi to věděla, že?“ zeptala jsem se jí. Victorie se jen zazubila.

„Přece jsem vám nemohla zkazit překvapení.“

 

 

Pohled Edwarda:

Ležel jsem na posteli a rukou objímal Bellu. Hlavu měla položenou na mé hrudi a prsty mě šimrala po břiše.

Je to už několik týdnů, co jsme se dali dohromady. Ale pořád jsem cítil z Belly tu opatrnost. Ztratil jsem to nejcennější v našem vztahu. Její důvěru.

„Na co myslíš,“ zeptal jsem se potichu. Bella si jen povzdechla.

„Budu muset odjet,“ řekla zklíčeně. Jistě, před týdnem volal Aro, jestli by jej nemohla navštívit. Že s ní potřebuje něco probrat.

 „Chceš, abych jel s tebou?“ zeptal jsem se nepřítomně. Věděl jsem, že bude chtít jet se sestrami. A představa, že bych se setkal s Arem mi taky zrovna příjemná nebyla.

„Ne, jen-“ zmlkla a více se ke mně přitiskla. Věděl jsem o co jde. Bála se, že tady nebudu až se vrátí.

„Lásko,“ posadil jsem se a vzal její obličej do dlaní.

„Já tě nikdy neopustím,“ zašeptal jsem a jemně ji políbil. Tak moc bych jí chtěl dokázat, že mi může věřit.

Bella se smutně pousmála a přikývla. Najednou se ji v očích objevili takové rošťácké plamínky.

„Copak?“ zeptal jsem se podezřele. Bella si zkousla ret a zamrkala. Něco určitě chystá.  

„Chci ti něco ukázat.“ Sedla si na paty a zavřela oči. Zalapal jsem po dechu.

V hlavě se mi začaly objevovat obrazy. Bella vzpomínala na naše první milování. Na to, jak se cítila. Jak jsem se jí dotýkal, jak jsem ji líbal. Jaké to pro ni bylo, když byla člověk.

Otevřel jsem prudce oči a už se ji chystal políbit, když v tom se obrazy změnily. Myslela na dům ve Forks. Na tu intenzivní touhu, která nás pohltila. Na to, jak se naše roztoužená těla setkala po takové době. Tak takhle ne!

Se zavrčením jsem se na ni vrhl a povalil ji na postel. Bella se zasmála.

„Líbilo?“ zeptala se zadýchaně. Líbilo velmi slabé slovo. Byl jsem šílený touhou po ní.

Strhl jsem ze sebe všechno oblečení a chystal se i na to její. Když mi chytla ruku.

„Ne tohle mám opravdu ráda,“ řekla pobaveně.

„Na to jsi měla myslet dřív,“ zavrčel jsem netrpělivě a vše jedním pohybem ztrhal. Bella jen vzdychla a přitáhla si mě k polibku.

 

„No to bylo zajímavé,“ řekla Bella zadýchaně. Oba jsme leželi na zádech.

„Neměla si mě provokovat,“ řekl jsem pobaveně. Rozhlédl jsem se po pokoji. Postel dostala hodně zabrat. Stůl byl zlomený a skoro všechny knihy z knihovny byly na zemi. Uchechtl jsem se.

„Asi budeme potřebovat nový nábytek.“ Bella se jen nevěřícně rozhlédla.  

„Bello už budeme muset jet,“ ozvala se Lucy z poza dveří. Bella si jen povzdechla a smutně se na mě podívala.

Chytil jsem ji obličej do dlaní a políbil ji.

„Miluji tě a nikam neodejdu, ano?“ zašeptal jsem. Bella přikývla.

 

 

Loučení bylo dlouhé a smutné. Věděl jsem, že bud za pár dní zpátky, ale i tak mi bude chybět. Na Belle bylo vidět, že se bojí odjet.

Musím ji nějak dokázat, že už ji nikdy neopustím.

Pomalu jsem se loudal do domu. V obýváku seděla celá rodina. Esme se spokojeně opírala o Carlislea. Emmet se s Rose dohadoval o autech a Jasper se Alice dívali do očí, ti dva nepotřebovali slova.

Najednou mě to napadlo. Už vím, jak ji dokážu, že ji miluji.

Alice se na mě otočila se širokým úsměvem.

„Samozřejmě, že ti pomůžu,“ mrkla na mě ještě dřív, než jsem se stihl zeptat.

 

 

Pohled Belly:

Tak moc se mi nechtělo. Nechtělo se mi od dětí a ani od Edwarda. Konečně jsem se cítila celá. Bez té ohromné díry, co byla v mém nitru po celou tu dobu.

„Drahoušku,“ vítal mě Aro posmutněle. V sále byl i Caius a Marcus.

„Co se stalo tati?“ zeptala se Lucy. Všichni tři vypadali ustaraně.

„Byla tady za námi Laura,“ řekl opatrně Aro. Zmateně jsem se na něj podívala. Kvůli tomu nás sem volal?

„Říkala, že chce spravedlnost pro svého bratra.“ Caius přešel ke mně a chytil mě za ramena.

„Bello ona chtěla, abychom tě zabili, jinak to prý udělá sama.“ Lucy s Jane zalapaly po dechu.

„A to mě má vyděsit?“ zeptala jsem se pobaveně. „Lauru zvládnu i s rukama za zády a zavázanýma očima.“

Aro si povzdech.

„Jen jsme vás chtěli varovat, ať se máte na pozoru. Nevíš, čeho je schopná.“ Jen jsem nad tím mávla rukou. Měla jsem daleko větší starosti, než je sestra mého bývalého manžela.

„On si to zasloužil!“ řekla jsem lhostejně. Už jsem se k tomu nechtěla vracet. Byla jsem ráda, že to bylo za mnou. Aro pochopil, že tahle diskuse je uzavřena.

Dále už jsme se bavili o jiných věcech.

„Jsem rád, že si konečně šťastná,“ loučil se semnou Aro. Pousmála jsem se.

„Zase brzy přijedeme,“ objala jsem ho.

Nasedly jsme do letadla a letěly domů. Zamyšleně jsem se dívala z okna.

Co když se vrátím a on už tam nebude? Co když jsem se mu už omrzela? Co když-

„Bello posloucháš mě?!“ zavrčela naštvaně Lucy. Provinile jsem se na ni podívala.

Lucy hněvivě vyslechla. „Edward tě miluje. A určitě na tebe už netrpělivě čeká.“

Povzdechla jsem si. „Asi máš pravdu.“ Lucy jen zakroutila hlavou. Domů doletíme a už bude tma, pomyslela jsem si.

 

Když jsme vystoupily z letadla, čekala na nás Rosalie.

„Klid Bello. Edward je doma, jen je poněkud zaneprázdněn,“ řekla tajemně a mrkla na Jane a Lucy. Nic jsem nechápala. Ty dvě, ale vůbec nevypadalo překvapeně.

Rosalie nás odvezla domů, ale nikdo z nich nevystoupil.

„Děje se něco? Začínáte mě děsit,“ řekla jsem přiškrceně. Rose se jen zasmála.

„Běž rovnou na zahradu,“ mrkla na mě a odjela pryč. Pomalým krokem jsem se tedy vydala za dům na zahradu. Nikde nikdo nebyl, jen jako bych slyšela odněkud hudbu.

Když jsem došla až za dům, zatajil se mi dech. Celá zahrada byla poseta svíčkami, vypadalo to jako hvězdné nebe. Musely jich být stovky. Mezi nimi vedla cestička posetá drobnými kvítky. Vedla až k altánku, kde místo laviček stálo piano, za kterým seděl můj anděl a překrásně se na mě usmíval. V melodii, kterou hrál, jsem poznala svou ukolébavku. Přemohlo mě tolik emocí. Všechno tady bylo tak kouzelné. Jen jsem nechápala proč.

Edward se na mě usmál a přešel ke mně. Políbil mě.

„Miluji tě, Bello,“ vzal mě za ruku. Najednou udělal něco, co by mě ani ve snu nenapadlo.  Kleknul si na koleno a v ruce třímal černou krabičku.

„Isabello Volturiová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?“

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 14. kapitola:

 1
3. Babča.S.
09.08.2022 [13:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Selena18
23.07.2022 [23:35]

Emoticon

1. Babča.S.
16.07.2022 [19:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!