Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 10. kapitola


Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 10. kapitolaTak a máme tady další kapitolu. Thomas se nám trochu vybarvil. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Vaše Stregoni

10. kapitola

 

Pohled Edwarda:

Přitáhl jsem si ji k sobě a objal ji. Bella neprotestovala a zabořila mi hlavu do hrudi.

„Prohledám klidně celý svět, abych ji našel,“ šeptal jsem zoufale. Bella zesílila objetí, ale nic neřekla.

Vdechovala jsem její vůní a díky ní se cítil klidnější. Nechtělo se mi z její náruče. Nejraději bych takhle zůstal navěky. Byl to pro mě bezpečný prostor, kde nic jiného než my dva nebylo. Tahle chvíle, ale musela jednou skončit. Pomalu jsem se od ní odtáhl a zvedl jí rukou obličej, tak abych jí viděl do očí.

„Bello,“ vydechl. Položila mi ruku na tvář. Tak moc jsem chtěl vědět, co se jí honí hlavou.

„Měl bys jít na lov,“ řekla potichu. Jen jsem přikývl. I její oči už byly temné.

„Půjdeš se mnou?“ zeptal jsem se opatrně. Chvíli to zvažovala. Nakonec se ode mě odtáhla. Asi se chtěla zeptat ostatních, zda půjdou s námi. Ti ale odešli již před hodnou chvíli.

„Chtěli nám nechat soukromí,“ řekl jsem potichu a chytil ji za ruku. Palcem jsem jí dělal uklidňující kroužky.

„Půjdeš se mnou, prosím?“ zeptal jsem se znovu. Jen přikývla a nechala se vést z domu. Neběželi jsme dlouho. Po pár minutách jsme zavětřili, Bella se mě pustila a běžela lovit.

Já jsem byl s lovem hotov rychle a běžel hledat Bellu. Zrovna byla hotová s medvědem a začala se upravovat. Potichu jsem ji sledoval.

Je tak nádherná…. Blesklo mi hlavou. Bella byla při lovu tak elegantní, tak dokonalá. Tak moc se soustředila na lov, že ani nepostřehla, že ji celou dobu pozoruji. Přišel jsem k ní a pohladil ji po tváři. V očích se jí odrážel smutek a hněv. Přesto se nechala. Měl jsem takovou chuť ji políbit.

„Už nestudíš,“ zašeptala a opřela svůj obličej do mé dlaně.

„Teď už jsme stejní,“ pousmál jsem se. Bella jen přivřela očí. Najednou se jí tvář zhroutila do bolestné grimasy.

„Co když jí ublíží,“ vzlykla. „Kvůli mně tohle musí prožívat.“ Rychle jsem jí vzal obličej do dlaní a donutil ji podívat se mi do očí.

„Bello,“ odhodlaně jsem se jí podíval do očí. „Bude v pořádku. Není to tvoje vina, rozumíš?“ Vážně jsem se jí díval do očí. Bella jen zavrtěla hlavou.

„Není to tvoje vina, rozumíš mi?“ řekl jsem naléhavě. Ještě chvíli jsme si hleděli do očí, až nakonec přikývla. Úlevou jsem si povzdechl a pevně ji objal. Chvíli jsme tak stáli, a pak jsme šli pomalou chůzí zpátky domů.

 

Pohled Marcuse:

Sledoval jsem své rodiče z okna, jak se vrací spolu domů. Máma byla vedle táty úplně jiná. Najednou jsem chápal, jak to Victorie myslela. Viděl jsem mámu vedle táty a viděl ten rozdíl. Pořád dokola jsem přemýšlel, na co Viki myslela, než zmizela. Doufal jsem, že uvidím něco, co mi uniklo. Z mých myšlenek mě ale vytrhl zvuk zvonícího telefonu. Byl to mámin telefon.

Rychle jsme všichni seběhli do obýváku. Máma zvedla telefon a na displeji se objevila Thomasova tvář. Zabiju ho!

„Víš, od našeho hovoru jsem přemýšlel,“ začal, ale zmlkl a poodstoupil od kamery. Naskytl se nám výhled na Victorii.

„Pane bože,“ zakryla si máma ústa rukou. Victorie byla celá potlučená. Hlavu měla sklopenou, ale i přes to bylo vidět, jak se jí na tváři rýsují modřiny.

„Víš, Isabello, možná si s tvojí holčičkou ještě chvíli pohraji,“ usmál se do kamery.

„Thomasi, prosím!“ Máma byla strachy bez sebe. Viděl jsem, jak ji táta přidržuje kolem pasu.

„Mám návrh,“ promluvil najednou Thomas. „Uděláme výměnu. Tebe za tvoji dceru.“

„Ano!“ vykřikla máma. Viděl jsem nesouhlasné pohledy od cele rodiny. Thomas se jen zasmál.

„Dobře. V tom případě ti pošlu instrukce, kdy a kde proběhne výměna. A Bello?...“ podíval se s vážným výrazem do kamery. „Přijdeš sama.“ Videohovor se přerušil.

Zůstali jsme jako opaření. Jako první se z transu probral táta.

„Nemůžeš se mu vydat,“ díval se na mámu a v očích měl strach.

 

Pohled Belly:

Edward mě pevně držel za ramena. Byl to opravdu silný stisk.

„Slyšíš mě, Belo?!“ V jeho hlase byla slyšet panika. „Nemůžeš se mu vydat! Ne teď, když-“ zarazil se. Jako by přemýšlel, jestli chce vůbec pokračovat.

„Teď když co?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Nemůžu tě ztratit, teď když jsem tě znovu našel,“ zašeptal zlomeně. Vpíjel se mi do očí.

„Musím ji zachránit!“ řekla jsem rozhodně. „A nikdo mě nezastaví.“

Edward vypadal jako by nad něčím usilovně přemýšlel. Chytil mi obličej do dlaní. Naše obličeje se téměř dotýkaly.

„Bello, prosím,“ šeptal naléhavě. „Prosím tě, nedělej to. Udělám, cokoliv budeš chtít. Jen mě neopouštěj.“ Naléhavě se mi díval do očí. Zavrtěla jsem hlavou. Udělám pro své děti cokoliv.

„Půjdu s tebou,“ řekl nekompromisně a pořád držel můj obličej v dlaních. Znovu jsem zavrtěla hlavou. Edward si mě zamračeně změřil.

„Já s tebou o tom nediskutuji,“ řekl teď již naštvaně. „Je to i moje dcera a rozhodně tě tam nenechám jít samotnou.“

„Pojedeme všichni,“ ozvala se Alice. Chtěla jsem něco namítnout, ale předběhla mě.

„Bello, já jsem to viděla,“ poklepala si prstem na spánek. Vůbec jsem jí nevěřila.

 Už jsem se s ní chtěla začít hádat, když v tom mi zapípal mobil.

 

Čekám tě tam, kde jsi mi slíbila, že budeš navždy jen moje…

 

Ten hajzl!

„Co to znamená?“ zeptal se Edward a tím mě vytrhl z transu.

„Ten hajzl!“ zavrčela jsem naštvaně. Samozřejmě mě mohlo napadnout, že bude chtít být teatrální.

„Drží ji v kostele, kde jsme se vzali,“ zavrčela jsem. Až se mi dostane do rukou…

„Tak na co čekáme?“ Edward se napřímil. Podíval se mi hluboce do očí.

„Jdeme se pro naši dceru.“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 10. kapitola:

 1
2. Selena18
05.03.2022 [15:37]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. Babča.S.
24.01.2022 [10:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!