Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako obraz v zrcadle - 3. kapitola

gggggggggggg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jako obraz v zrcadle - 3. kapitolaU předchozí kapitoly se objevila kupa komentářů, takže s radostí přidávám další díl :)
Edward se celý špatný z toho, že nenašel Bellu. Začíná si myslet, že se pomátl, jelikož několikrát za den vidí mezi studenty její obličej. Ponořil se do "mlžného oparu" a nic nevnímá, takže 3. kapitola je psána z pohledu Emmetta, který je stále vytočený z hodiny dějepisu. Doufám, že se vám bude líbit. Tentokrát se s "frajírkem z dějepisu" setká hned celá rodina Cullenů a všichni z něj budou doslova na větvi xD

22.12.2009 (06:30) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3639×

3. kapitola

 

Emmett:

 

Ten kluk mi zkazil celej den. Nedokázal jsem na něj přestat myslet. Jeho pokřivený úsměv mě provázel na každém kroku, jako osina v zadní části těla. Naštěstí jsme už žádnou společnou hodinu neměli, nicméně do jídelny jsem přišel značně rozladěný.

 

„Ty jsi zdemoloval půlku učebny?!“ vyhrkla Alice, jakmile mě spatřila.

„Skoro. Nemůže unést konkurenci.“ usmála se Rose, Alice protočila oči a já zavrčel.

„A co jste udělali s ním?“ pokynula k Edwardovi. Ten nás očividně vůbec nevnímal.

„Možná usnul.“ pokrčil jsem rameny.

 

Alice jím zatřásla a Edward se rozhlédl kolem.

 

„Jsi v pořádku?“ zašeptala starostlivě.

„Jo, jsem v pohodě.“ odpověděl bez jakéhokoliv výrazu.

 

Alice si povzdechla. „No dobře. Jdeme si pro jídlo.“ ještě jednou mu věnovala ustaraný pohled, vzala ho za ruku a táhla ho směrem k tácům. Znechuceně jsem ji následoval.

 

 

Sedli jsme si k našemu starému stolu. Měli jsme opravdu štěstí, že byl prázdný. Jídelna doslova praskala ve švech a spousta studentů posedávala na zemi. A všichni nás samozřejmě „nenápadně“ pozorovali. Hodil jsem tác na desku stolu a zhroutil se na židli. Pak jsem vzal vidličku a šťouchal do toho, co leželo přede mnou. Alice mě znechuceně pozorovala. Tohle hraní na lidi byla opravdu otrava. Nejraději bych si zaběhl do lesa a pohrál si s nějakým medvídkem. Místo toho jsem však trčel tady a nimral se v tom, co nazývali pizzou. Všichni mlčeli. Dokonce i já.

 

Najednou se kolem nás něco mihlo a v zápětí před námi stál jeden studen. Zvedl jsem oči od rozpíchané pizzy a podíval se na něj. Jakmile jsem ho poznal, sevřel jsem vidličku tak pevně, až jsem ucítil, jak se mi v ruce formuje podle mé dlaně. Byl to ten frajírek z dějepisu. V ruce držel tác a ve tváři měl poťouchlý úsměv.

 

„Copak? Nechutná ti?“ pokynul hlavou k tomu, co jsem měl na talíři a zašklebil se. Měl jsem sto chutí ho roztrhat na maličký kousíčky. Alice mě pod stolem bolestivě nakopla a já zatnul čelist. Dobře, tak až příště, nebo někde, kde nebude tolik lidí.

 

„Potřebuješ něco?“ zanotovala Alice a usmála se na něj.

„Jo. To je náš stůl.“ oplatil jí zářivý úsměv. Teď musela Alice nakopnout Jaspera, který se nebezpečně naklonil přes stůl.

„Vašeho veličenstva? Dej si odchod!“ vyjel jsem na něj a hodil zdeformovanou vidličku pod stůl.

„Copak si nemůžu přisednout ke spolužákům a krásným spolužačkám?“ Tentokrát laškovně mrkl na Rose. „Mimochodem, já jsem Jeremy.“ Já ho opravdu zabiju!

„Okamžitě otoč ten svůj zadek a vypadni!“ sykla Rose a oči jí ztmavly.

„Mám rád blondýnky. Krásně se o nich vyprávějí vtipy. Mám jich pár v zásobě, jestli je chceš slyšet.“

 

Pak se stalo pár věcí najednou. Rose ztuhla a moje židle odletěla. Ve vteřině jsem stál na nohou a tyčil se asi půl metru nad ním. Byl docela prcek. Zatínal jsem ruce v pěst, abych ho na místě neuškrtil. On se ale nepřestával usmívat. Přesně o tohle mu šlo. Vyprovokovat mě. Teď nás sledovala celá jídelna. Super.

„Varuju tě. Vypadni!“

„Koukám, že dneska nemáš nejlepší náladu.“ ušklíbl se. „Tak možná příště.“ Ještě jednou mrkl na Rose, otočil se a odešel.

 

Sedl jsem si zpátky na židli a naštvaně ho sledoval. Došel k tmavovlasé dívce, která seděla zády k nám u stolu, na druhém konci jídelny. Sedl si naproti ní a já zřetelně viděl jeho široký úsměv. „Počkej, až to jednou někdo nevydrží a rozmlátí ti ten tvůj ciferník.“ zasmála se dívka a oba se pustili do jídla.

 

 

Ještě dlouho jsme seděli a dusili v sobě vztek. Pak konečně promluvila Alice. „Takže.“ zhluboka se nadechla. „Od teď ho budeme prostě ignorovat. Je to pouze člověk. Nechápu, jak nás mohl všechny takhle vytočit. Jsme o dost starší než on a budeme se takhle i chovat. Když nás bude provokovat…“

 

„Tak ho zabiju.“ doplnil jsem.

„Ne, nezabiješ. Prostě to rozdejcháš a půjdeš dál.“ vyprskla naštvaně.

„To neslibuju.“

 

Alice mě probodla pohledem a pak koukla na hodinky. Tak jo. Jdeme na další hodinu. Všichni jsme se zvedli, šli odnést tác a vyhodit zbytky jídla. Když jsme se vrátili ke stolu, Edward tam stále seděl, s nedotčeným jídlem a tácem před sebou. Oči upíral kamsi za nás a nikoho nevnímal. Vyměnil jsem si s Alicí zoufalý pohled. Jestli ho takhle přivedeme domů, Carlisle ho ihned pošle do blázince. A nebo udělá blázinec doma.

 

„Edwarde! Vrať se na zem sakra! Tvojí rodinu ohrožuje debil a ty sis toho ani nevšiml.“ obořil jsem se na něj.

 

Zamrkal a upřel na mě pohled. „Promiň, zamyslel jsem se.“ vzal tác a šel ho odnést. Zavrtěl jsem hlavou. Stal se z něj blázen.

 

Už jsem chtěl odejít z jídelny, ale zarazil mne Aličin výkřik. „Edwarde!“ Rychle jsem se otočil a uviděl ho, jak běží ke dveřím na parkoviště. Vůbec se nesnažil běžet lidskou rychlostí. Doslova proletěl jídelnou. Ihned jsme se vydali za ním, tím nesnesitelně pomalým lidským během a modlili se, aby nikdo ze stovky studentů neviděl, jak běžel on. Našli jsme ho, jak chodí dokolečka po parkovišti a něco si mumlá.

 

„Ty ses úplně pomátl! Chceš nás prozradit!“ sykl jsem mu do obličeje a zastavil ho na místě.

„Byla tady. Já ji viděl. Viděl jsem ji.“ upíral na mě zoufalý pohled.

„Koho jsi viděl?!“

„Bellu. Byla tady.“

 

Alice těkala očima mezi mnou a Edwardem. Pak sáhla do batohu, vytáhla mobil a hodila mi ho. „Zavolej Carlislea, ať okamžitě jede domů. Já jdu zařídit, aby nás omluvili na odpoledku.“ otočila se na patě a utíkala ke škole. Ihned jsem z paměti vymačkal číslo na Aličině telefonu. Zvedl to téměř okamžitě.

 

„Carlisle? Můžeš ihned přijet domů?“

„Samozřejmě. Hned jsem tam.“

 

Carlisle se nikdy na nic neptal. A já mu za to byl vděčný. Co jsem mu měl říct? Přijeď, Edward se zbláznil?

 

Dovedl jsem Edwarda do auta a posadil ho na sedačku. Neustále opakoval její jméno a já se začínal o brášku bát. Co když opravdu není v pořádku? Rozhlédl jsem se po parkovišti. Tak rád bych ji teď spatřil, jak tu někde v povzdálí stojí. Dokázal bych tak, že měl pravdu. Na parkovišti byl však pouze jeden člověk. Frajírek z dějepisu. Jeremy. Právě nastupoval do svého černého, ojetého jeapu. Když spatřil, že se dívám jeho směrem, zamával mi. V tu chvíli naštěstí přiběhla Alice a já se rychle rozjel domů.

 

2. kapitola * Shrnutí * 4. kapitola

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 3. kapitola:

 1
3. Esther
13.08.2011 [11:47]

Esther Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. kikuska
11.06.2011 [19:44]

no z toho chlapca som zmätená niečo mi tu nehrá dúfam že sa to čoskoro vysvetlí Emoticon Emoticon Emoticon

1. MatikEsmeCullen
31.05.2011 [13:46]

MatikEsmeCullenNo tak a´to je kraaasne. Som veľmi zvedavá, čo bude ten Jerremy... A čo Edward a Bella ???? No idem rýchlo ďalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře