Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jako obraz v zrcadle - 10. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jako obraz v zrcadle - 10. kapitolaOmlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. Já vím, trvalo mi to dlouho, ale opravdu nestíhám. Doufám, že se vám dnešní kapitolka bude líbit a že jste na tuto povídku ještě nezapomněli :( Konečně jsem napsala kapitolu z pohledu Belly, trošku se podíváme, jak to vlastně Jacob všechno snáší. Jeremy a Bella jsou z něj už opravdu nešťastní, změna v jeho chování je rapidní. Prosím o komentáře :)

21.01.2010 (09:30) • Nikol16 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2048×

Bella:

 

Sledovala jsem krajinu, která se míhala za okýnkem auta. Zelená, zelená, zelená, hnědá a zase zelená. Jiná barva se tu snad ani nevyskytovala. Vlastně ano – bílá, to když napadne sníh. Všechno zakryje svým pláštěm a zelená nemá téměř šanci. Je to příjemná změna. Změna…

 

Nemohla jsem si pomoct, ale stále jsem myslela na tu hodinu s Edwardem. S kluky jsem se nikdy moc nebavila – tedy ne že by o to nestáli, spíš jsem to byla já, kdo veškerou konverzaci pohřbil nějakou dobře mířenou hláškou. Nestála jsem o žádného poblouzněného kluka, který mě bude v myšlenkách svlékat a přitom slintat na lavici. A tak jediné mužské pohlaví, se kterým jsem si dokázala povídat, byl Jeremy. Vzájemně jsme se doplňovali a téměř dokázali jeden druhému číst myšlenky.

 

A dneska? Celou hodinu jsem prokecala s klukem, kterého sotva znám. Dokonce i Jeremy si všiml té změny. Naštěstí to však nijak nekomentoval, za což jsem mu byla vděčná. Trochu jsem se začervenala, když jsem si uvědomila, kolik jsem mu toho o nás vyžvanila. Dokázala bych s ním mluvit hodiny. A byla jsem si jistá, že mě skutečně poslouchá a nepředstavuje si mne nahou. I když co já vím… no, alespoň při pohledu na mě neslintá na lavici, jako většina ostatních.

 

Když jsme projeli kolem padlého stromu u silnice, odtrhla jsem oči od krajiny a koukla na Jeremyho za volantem. „Ták, výměna.“ Usmála jsem se škodolibě. Od té doby, co Jeremy naboural do školy, mu táta zakázal řídit. Nebo teda spíše doporučil. Slíbil totiž strážníkovi, že Jeremyho nějak potrestá sám, hlavně když mu nechají řidičák. Já však ten jeho zničený výraz nemohla snést a tak jsem navrhla tohle vyměňování. Jeremy řídil celou cestu ze školy, akorát asi sto metrů před domem jsme se vyměnili a já to dořídila před dům, aby táta nic nepoznal.

 

Jeremy si povzdychl, zabrzdil, ještě jednou smutně pohladil volant a vyskočil z auta. Musela jsem se usmát. Auta, auta a zase auta. Bez nich by asi nepřežil. Přelezla jsem za volant, počkala, až Jeremy dosedne vedle mě a zabočila k příjezdové cestě.

 

 

„Ahoj tati!“ houkli jsme sborově směrem k obýváku, kde si taťka nabíral plné hrstu brambůrků. Hodila jsem bundu na věšák a odkopla boty. Jeremy mě napodobil. Nikdo z nás příliš nedbal na pořádek a nikomu to ani nevadilo.

„Nazdar.“ Zahuhlal táta. To je teda přivítání.

 

Zkoumavě si nás prohlížel a nakrčil nos, jako kdybych s sebou přinesla zkažené vejce. S Jeremym jsem si vyměnila zoufalý pohled. Co se to s ním sakra děje?!

 

„Stalo se něco? Koukáš na nás, jako kdybychom měli za zády schovanou bombu a hodlali ji dát do ledničky.“ Zašklebil se brácha a protočil oči. Uchechtla jsem se. Na jídlo byl táta obzvlášť háklivý.

„Nic, nic se nestalo…“ Zamumlal ne zrovna přesvědčivě. „Něco nového ve škole?“

„Nic, nic se nestalo.“ Napodobil ho Jeremy. Rychle jsem ho šťouchla do žeber, jelikož táta začínal rudnout. Posledních pár dní jsem si opravdu nebyla jistá, jak bude reagovat. Raději jsem rychle změnila téma.

 

„V sobotu jedeme nakupovat, potřebuješ něco ve městě, když už tam budem?“

„Nakupovat? S kým?!“ Zpozorněl a jeho hlas se zvýšil.

„No… se spolužáky.“ Tahle otázka mě zaskočila. Odkdy se zajímá o to, s kým jsem?

„S kým konkrétně?“ V obličeji byl už úplně rudý a z očí mu sršely blesky. Bezradně jsem se podívala na Jeremyho, ten však pouze pokrčil rameny. Byl stejně zmatený z tátovy reakce, jako já.

„No… Jeremy prohrál sázku a tak…“

„S kým?!!“ Tentokrát už opravdu křičel.

 

Vyděšeně jsem na něj zírala. Nikdy na nás nekřičel. Teď však před námi stál rudý vzteky a ruce zatínal v pěst.

 

„S Alicí a Edwardem.“ Odpověděl za mě Jeremy a vyzývavě se na tátu podíval.

 

Ten se roztřásl po celém těle, ustoupil o krok dozadu a křečovitě se chytil sedačky.

„Nikam nepojedete.“ Zašeptal zlověstně. „Nechci, abyste se s nimi scházeli! A máte oba domácí vězení. Do pokoje!“

 

Poslední slova se jako ozvěna nesla celým domem a kolem táty poletovaly kusy potahů z křesla. Třes s ním doslova lomcoval. Nedokázala jsem od něj odtrhnou oči a cítila, jak se mi do nich pomalu derou slzy. Co se stalo? Proč je takovej? Proč nám všechno zakazuje? Provedli jsme snad něco? Jeremy mě vzal za ruku a s pohrdavý pohledem upřeným na tátu, mě odvlekl nahoru do pokoje.

 

 

 

 

Seděli jsme naproti sobě mlčky na posteli, každý ponořený do svých myšlenek. Oči jsem měla ještě trochu podrážděné z návalu slz bezmoci a hlavně zoufalství. Teď však ve mně zůstala pouze zloba. Zloba a odhodlanost. Nemůže mi rozkazovat s kým se mám stýkat a s kým ne. Zvedla jsem oči z vzoru na peřině a podívala se na Jeremyho. Naše oči se setkali a on přikývl.

„Nezkazím tobě a Alici tu radost tahat mě po krámech.“ Mrkl na mě a stiskl mi ruku. Vděčně jsem se na něj usmála. „Jenže jak?“

„Vymyslíme strategii.“ Bráchovi už opět jiskřily oči. Jakmile mohl provést něco zakázaného, byl v sedmém nebi.

„Táta nám nikdy nic nezakazoval, takže nebude čekat, že bychom my jeho zákaz porušili.“ Uličnicky mu cukaly koutky.

 

Jeho další plány však přerušily kroky na schodech. Otočili jsme se ke dveřím, ve kterých se po krátkém zaklepání objevil táta. Loupnul očima po našich stále propletených rukách, mých rudých očích a na tváři se mu objevila lítost. Jeremy pozvedl obočí a vyčkával, co z něj vypadne.

„Omlouvám se, že jsem tak vyjel. To jsem nechtěl. Ale Cullenovi nejsou pro vás dva vhodná společnost. Nechci, abyste se s nimi stýkali.“ Jeremy si odfrkl.

„A Edward rozhodně není… kluk pro tebe Bello. Je nebezpečný. Nechci, abys s ním něco měla. Cokoliv.“ Upřel na mě varovný pohled, který jsem mu s klidem opětovala.

„Tak teď mi dokonce zakazuješ i kluky?“ snažila jsem se o klidný tón.

„Bells, máma by nechtěla abys…“

„Máma? Proč jí do toho zatahuješ? Nemůžeš vědět, co by chtěla, nebo nechtěla, není tady a ty za ní nerozhoduješ!“ Už jsem toho vážně měla plný zuby.

 

Táta pouze napnul čelist a opět zaťal ruce v pěst. Čekala jsem, že ještě něco řekne, ale on se náhle otočil, vyběhl z pokoje a prásknul za sebou dveřmi.

 

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a pak jsem se otočila na Jeremyho. „Takže, jakej je ten plán?“

 

9. kapitola * Shrnutí * 11. kapitola

Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako obraz v zrcadle - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře