Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 52

26.01.2010 (07:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3536×

„Nezabije, Bello,“ řekl a nastartoval.

„Ale zabije, to je jasný. Vždyť se na to podívej, nejspíš nás bude vyšetřovat policie, mám rozcákaný auto a nejvtipnější na tom je, že nesmím opustit Washington, když mě táta zabije, tak mi to nejspíš bude úplně jedno,“ řekla jsem a ani jsem si neuvědomovala, kam jedeme. Otočila jsem se směrem k němu.

„Bello, kdyby tě chtěl zabít, tak by se k tobě nepřiblížil ani na vzdálenost pěti metrů,“ řekl a přitom si poklepal jednou rukou na čela a mě došlo, jak to myslel.

„Třeba to nestihneš ani zaregistrovat,“ řekla jsem, ale on zavrtěl hlavou.

„Jako člověk je moc pomalý. Nedovolil bych, aby se ti něco stalo. Znovu už ne,“ řekl tiše a já viděla, jak pevně sevřel volant.

„Za to co se předtím stalo, nemůžeš. Prostě se to stalo,“ řekla jsem, ale on volant stiskl ještě pevněji.

„To není pravda, Bello. Kdybych tě nenechal jet do školy samotnou a nechal si tě doma, tak by se to nestalo,“ řekl, ale tohle jsem už prostě nevydržela.

„Zastav,“ řekla jsem a on se na mě otočil.

„Cože?“ Zeptal se, ale zpomalil auto.

„Zastav,“ zopakovala jsem znovu a on mě poslechl, zajel ke krajnici a zastavil. Rychle jsem vystoupila z auta a šla do lesa, který tu byl.

„Bello, co se děje?“ Zakřičel na mě a rychle šel za mnou, ale já se prostě nezastavovala a pokračovala dál do lesa. Nezastavil mě, jen prostě šel za mnou. Asi po půl hodině jsem se konečně zastavila a zůstala jsme stát na místě. Nevěděla jsem, co mě to tak náhle napadlo. Nevím, proč jsem po něm chtěla, aby zastavil. Zhluboka jsem se nadechla a pak mi došlo, proč jsem chtěla, aby zastavil. Pomalu jsem se otočila směrem k němu a všimla jsem si bolesti v jeho tváři, která mě šíleně bolela. Pohled na jeho bolest mě ubíjel, ale teď jsem to prostě musela říct.

„Nic si nevyčítej! Jestli si budeš ještě chvíli něco vyčítat, tak z tebe bude přidušený poloupír,“ řekla jsem zvýšeným hlasem a on ke mně rychle přiběhl a položil mi ruce na tváře.

„Bells,“ šeptl a dlouze se mi zadíval do očí, ale já v těch jeho stále viděla bolest.

„Edwarde, prosím,“ šeptla jsem a náhle mi začali téct slzy. Rychle je setřel a přitiskl si mě k sobě. Cítila jsem šílený strach z toho všeho, co ještě přijde. Bála jsem se toho, co bude dál. Bála jsem se, šíleně jsem se bála. Díky jeho náruči, ten strach byl o něco menší, ale pořád ve mně hlodal. Pevně jsem se k němu přitiskla a mé slzy smáčely jeho tričko.

Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale přišlo mi to skoro jako věčnost. Lehce se ode mě vzdálil, ale jen trochu, aby mi mohl pozvednout hlavu. Podíval se mi do očí a otřel mi slzy. Poté se ke mně sehnul a něžně mě políbil, ale já chtěla víc. Chtěla jsem aspoň na chvíli nemyslet na to všechno. Na ten strach, na to co mě čeká. Prostě jsem chtěla myslet na něco příjemnějšího, něco co mi pomůže na všechno zapomenout, tak jsem si ho přitáhla k sobě blíž a hladově ho políbila. Vložila jsem do toho všechen ten strach a tu náhlou touhu po něm.

Lehce mě zvedl do vzduchu, obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a pevně se k němu přitiskla. Nechtěla jsem, aby se ode mě vzdálil. Věděla jsem, že s ním mi bude vždycky líp a že bez něj nechci být. Hlavně ne v tuhle chvíli. Bylo mi jasné, že to pozná, že jde jen o to, abych na nic nemyslela, ale nic neříkal, ani nenamítal. Hladově jsme se líbali a on si mě k sobě pevně tiskl. Náhle si mě přehoupl do náruče a pomalu mě pokládal na zem do sedu.

„Bello,“ šeptl tiše, když si sedl vedle mě a přetáhl si mě na klín tak, že jsem seděla obkročmo na něm. Jen jsem zavřela oči a přitiskla se k němu. Po chvíli jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Viděla jsem v nich strach, nejspíš se bál, co se to se mnou děje.

„Bello, jsi v pořádku?“ Zeptal se mě tiše potom, co jsme se dlouho dívali navzájem do očí, a já přikývla.

„Promiň,“ šeptla jsem, ale on se usmál a lehce zakroutil hlavou.

„Nemáš se za co omlouvat. Všechno je to tak lidské,“ řekl a pousmál se nad tím. Ale já jsem s tím nesouhlasila.

„Promiň,“ šeptla jsem znovu a lehce ho políbila. On si mě automaticky přitáhl k sobě a náš polibek se začal víc a víc prohlubovat. Na nepatrnou chvilku jsem se odtáhla, abych se nadechla a všimla jsem si jeho temně černých očí a musela jsem se nad tím pousmát, jenže to odtáhnutí se mu evidentně nelíbilo, protože si mě hned přitáhl zpátky a hladově mě políbil.

Jedním plynulým pohybem mi rozepnul mikinu a hned na to mi ji stáhl. Za mikinou po chvíli následovala tričko a já se trochu odtáhla. Toužebně se na mě podíval a já ho pohladila po tváři a provokativně jsem se trochu zavrtěla v pánvi.

„Bello,“ zasténal moje jméno a hned na to mě lehce, silně, ale přitom i něžně svalil na zem na záda a hladově mě líbal. Polibky jsem mu oplácala a začala mu rychle stahovat tričko. Zvedl se do kleku a stáhl si tričko, které potom někam odhodil. Hned na to se zase sehnul ke mně a začal mě líbat. Rukama jsem bloudila po jeho zádech, a když jsem přešla k hrudi, tak jsem objížděla svaly na jeho břiše, které jsem si už pamatovala. Pak jsem přešla k jeho kalhotám, které jsem lehce rozepnula, překvapivě, a začala jsem mu je stahovat i s boxerkami, ale on mě po chvíli chytl za ruce a nad hlavou mi je jemně přirazil k zemi. Pevně mi je držel jednou rukou a druhou pomalu jel od mé tváře, až k mému boku.

„Edwarde, prosím,“ šeptla jsem tiše a on se na mě lehce usmál a začal mě lehce líbat po čelisti, krku a pak pokračoval níž.

„Prosím,“ šeptla jsem znovu a on ke mně zvedl pohled.

„Chtěla by jsi něco?“ Zeptal se mě a lehce se na mě pousmál a já si všimla, jak se mu v očích lehce zablesklo.

„Tebe,“ odpověděla jsem tiše a on mi ty ruce pustil a okamžitě mě políbil. Rychle se přesunul k mým kalhotám a jednoduše mi je rozepnul a stáhl i s kalhotkami, ani nevím, jak rychle to udělal, ale náhle byl bez kalhot i on. Rychle spojil naše těla a políbil mě. Prohnula jsem se jak luk, a když jsem se zas narovnala, tak se spustila souhra našich těl. Bylo to prostě automatické, nad ničím jsem nepřemýšlela a jen si užívala jeho blízkost.

Když jsem dosáhla vrcholu, tak jsem jen vykřikla jeho jméno a on si mě k sobě přitiskl. Když se naše dechy zase srovnaly do normálu, tak mě lehce položil zpátky na zem a usmál se na mě.

„Příště chci radši do hotelu,“ řekla jsem a zajela rukou do vlasů a cítila jsem, jak je mám zacuchané s trochou jehličí.

„Promiň, ale budu si to pamatovat,“ řekl a políbil mě. Po chvilce jsme oba vstali a než jsem se stihla pořádně podívat po svém oblečení, tak on už své měl na sobě a podával mi moje. Rychle jsem se oblékla a on ke mně rychle přiskočil a políbil mě.

„Ještě jsem ti slíbil ten oběd,“ šeptl a já se na něj zamračila.

„To se mám takhle ukazovat někde na veřejnosti?“ Zeptala jsem se ho a prstem jsem ukázala na svou hlavu.

„Vždyť si nádherná,“ šeptl a políbil mě, nějak jsem se nebránila, přeci jen líbal úžasně.

„Tak nemám zavolat Esme, jestli by nám neuvařila něco dobrého?“ Zeptal se a já nad tím uvažovala. Když někam půjdeme, tak na něj zase nějaká holka bude dělat oči, a i když se mi to nelíbí, tak je fajn jí dokázat, že on je prostě můj. Jenže takhle prostě nikam nemůžu. Tak jsem radši přikývla.

„Pod jednou podmínkou,“ řekla jsem. Nechápavě se na mě podíval a vteřinu nad tím uvažoval.

„Jakou?“ Zeptal se a já se na něj usmála.

„Vynahradíš mi to večeří?“ Navrhla jsem v otázce a on hned přikývl.

„Určitě,“ řekl a políbil mě. Pomalu jsme spolu zamířili zpátky k autu.

„Ještě musím vymyslet, jak tě tajně propašuju do domu, aby nikdo neviděl, jak vypadáš,“ řekl a já na něj trochu vyvalila oči.

„Je to opravdu, tak hrozný?“ Zeptala jsem se a on po chvilce váhání přikývl a pak poukázal na natrhnuté tričko.

„Kruci, ale já u tebe nic nemám,“ řekla jsem a on se usmál.

„Rosalie něco nakoupila,“ řekl a já při představě, co to bude za kousky, zčervenala. Zase se na mě usmál a políbil mě na tvář.

„Nemáš ani tušení, jak ti to sluší, když se červenáš,“ šeptl mi do ucha a pak se zastavil.

„Takhle půjdeme k autu hodně dlouho,“ řekl a omluvně se na mě podíval. Hned na to mě vzal do náruče a jemu přirozenou rychlostí mě k autu donesl. Nastoupili jsme dovnitř a pak jsme vyjeli k jeho domu a on cestou u Esme objednával oběd pro dva.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 52: