Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 29

03.01.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3980×

Ani jsem nějak moc nevnímala, kam jedeme a bylo mi to i celkem jedno. Hlavně že jsem byla s Edwardem a že mu to udělá radost. Pořád jsem, tak nějak přemýšlela o tom, co se stalo s Mikem. Snad už konečně pochopí, že mi má dát pokoj. Vždyť jsem mu přece nikdy nenaznačila, že bych s ním chtěla něco mít. A nikdy jsem ho ničím neurazila. Vždyť ani nejsem, tak nějak výrazný typ na to, aby si mě všimnul. No dobrá, ten příjezd první den do školy byl zajímavej, vím že jsem jela ve svém miláčkovi, když si to teď tak uvědomuju. Už dlouho jsem se jím neprojela. Možná by mi to mohlo teď zvednout náladu, ale radši budu s Edwardem.

„Nad, čím přemýšlíš?“ zeptal se mě náhle a já si uvědomila, že už jsem asi pěkně dlouho potichu, tak jsem se na něj podívala a usmála se.

„Jen jsem, tak uvažovala, že jsem dlouho nejela svým autíčkem. Pořád mi půjčuješ svoje anebo mě vždycky někam vezeš ty,“ řekla jsem a on se na mě zamyšleně podíval.

„No, víš Bello, já se cítím v autě líp, když řídím a nemusím se dívat na to, jak někdo řídí. Částečně to zaměstnává mou mysl,“ řekl a já se nad tím zamyslela.

„Anebo tě spíš baví dělat řidiče slečny Daisy?“ zeptala jsem se a on se na mě zamračil.

„Tak to rozhodně není. Prostě se jen cítím uvolněnější a hlavně s tebou je to bezpečnější. Myslím, že by si to v tom svém Ferrari mohla napařit hned do prvního stromu, který uvidíš,“ řekl a tentokrát jsem se na něj zamračila já.

„V tom autě, už jsem si odřídila hodně. A tak krásnýmu autu bych nikdy v životě nemohla ublížit. Chudáček, malinkatej víš, jak by mu bylo? Něčemu tak krásnýmu se prostě nedá ublížit, to by si snad mohl vědět,“ řekla jsem a on se zasmál.

„Když o tom tak mluvíš, tak bych si málem myslel, že je to miminko,“ řekl a já se zasmála.

„Kam to vůbec jedeme?“ zeptala jsem se, když jsme vjížděli do Seattlu.

„Vezmu tě na oběd,“ řekl a v tu chvíli mi zakručelo v břiše. Začal se smát a já se na něj naštvaně zamračila, založila jsem si ruce na prsou a začala jsem se dívat ze svýho okýnka.

„Snad si se nenaštvala ne?“ zeptal se a já mu neodpověděla. Zbytek naší cesty tedy proběhl už v tichu, byl už slyšet jen Debussy, který nám hrál z rádia. Zastavil před nějakou restaurací, vypnul motor a vytáhl klíčky ze zapalování, v tu chvíli se vypnulo i rádio a já prostě jen mlčela a dívala se z okýnka. Vydržel to asi pět minut.

„Bello, tohle je hrozný. Já neslyším tvoje myšlenky, pochop to,“ řekl a něžně mě pohladil po ruce.

„Vítej mezi námi nenadanými,“ šeptla jsem, ale moc dobře jsem věděla, že mě uslyší.

„Bello, no tak,“ šeptl a přejel rukou pod mou bradu a lehce mi otočil hlavu, tak abych se na něj podívala. Když to udělal, tak jsem rychle rozpojila ruce, objala ho a políbila jsem ho. Cítila jsem jak se mu podzvedly koutky a pohladil mě po tváři. Odtáhla jsem se od něj a on se na mě usmál.

„Můžeme teda jít?“zeptal se a kývnul hlavou směrem k restauraci a já přikývla. Oba jsme vystoupili. Došla jsem k němu, chytla jsem ho za ruku a přešli jsme silnici k restauraci, do které jsme vešli. Ani jsem si nevšimla, jak se jmenuje.

Vevnitř to vypadalo úžasně. Bylo to tu útulné a ani tu nebylo moc lidí, na to že už byl čas obědů, mi to přišlo zvláštní.

„Dobrý den stůl pro dva?“ zeptala se nás hosteska a Edward přikývnul.

„Pojďte za mnou,“ řekla a mně se vůbec nelíbilo, jak vyzývavě se na něj dívala. Vedla do nějakého koutu restaurace, kam nebylo moc vidět. Usadila nás a řekla, že servírka přijde za moment.

„Tak co myslíš, že to byl špatný nápad?“ zeptal se a já se na něj usmála.

„Jak jsi věděl, že budu mít hlad?“ zeptala jsem se a on se na mě usmál.

„No, uvažoval jsem nad tím, že k snídani si měla jen džus, takže nejspíš dřív nebo později budeš mít hlad,“ řekl a usmál se.

„Dobrá, tentokrát si měl pravdu,“ řekla jsem a usmála se na něj. Přišla k nám servírka a já si objednala kuřecí řízek s hranolky a Edward taky, když odešla, aby zařídila naší objednávku, tak jsem se na něj zamračila.

„Nemusíš jíst,“ řekla jsem, ale on se na mě usmál.

„Musím, protože ty mi uděláš svědka před Carlislem a už do mě nebude nic tlačit doma,“ řekl a já se zasmála.

„Představ si kolek dětí v Africe by dalo všechno, co mají, za to aby si to s tebou vyměnily,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„Klidně si to s nimi vyměním, teda pokud mi budeš stále dělat společnost,“ řekl a zazubil se na mě.

„Na to zapomeň, já jsem ráda za to, co mám. A krví bych se nejspíš moc neuživila,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„S tím by se taky dalo něco udělat,“ řekl velice tiše a mírně se na mě zamračil.

„Počkej, takže to znamená, že o tom uvažuješ?“ zeptala jsem se a trochu se k němu přes stůl nahnula.

„Nic takovýho jsem neřekl,“ šeptl, zvedl se za židle a políbil mě. Když si sedal, tak se posunul, abychom nemuseli sedět od sebe přes celý stůl.

„Ty si zlý a ošklivý upír,“ šeptla jsem směrem k němu a on se začal smát.

„Hele to není k smíchu,“ řekla jsem a vytřeštila na něj oči.

„Ale jo, je, protože tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl,“ řekl a pořád se smál, ale když k nám zamířila servírka s naším jídlem. Dala ho před nás a pak odešla.

„Dobrou chuť,“ popřál mi Edward a pustili jsme se do jídla. Když jsme dojedli, tak jsme zaplatili a vyšli ruku v ruce ven z restaurace.

„Tak co budeme dělat teď?“ zeptala jsme se, když jsme došli k autu a on mě o něj opřel a rukama se opřel o auto po stranách mé hlavy.

„Nevím, máš teď nějaký nápad ty?“ zeptal se a v tu chvíli mi zazvonil telefon v kapse. Omluvně jsem se na něj podívala a rychle jsem ho vytáhla z kapsy.

„Prosím?“ zeptala jsem se do telefonu a pohledem jsem se utápěla v jeho očích.

„Ahoj Bello, tady máma, kde jseš? Chtěli jsme tě překvapit doma, až přijedeš ze školy, ale ty si nepřijela,“ řekla a já vyvalila oči a Edward se tiše zasmál.

„Mami, já vůbec nevěděla, že přijedete, tak jsem si jela něco zařídit do Seattlu,“ řekla jsem a Edward se pořád tiše smál.

„To by mě zajímalo, jak sis zajela něco zařídit do Seattlu a nechala si auto,“ řekla máma do telefonu a Edward to už nevydržel a začal se smát hlasitě.

„Mami, prosím, nechceš o tom mluvit, až přijedu domů?“ zeptala jsem se do telefonu a ona se tiše zasmála.

„No, takže mi ho představíš, až sem přijedete,“ řekla nesmlouvavě a Edward se uklidnil a usmál se na mě.

„No, tak dobrá. Tak za hoďku jsem tam,“ řekla jsem a položila jsem to. Telefon jsem schovala do kapsy a Edward si ke mně zase stoupnul a políbil mě.

„Takže se poznám s tvými rodiči?“ zeptal se a já přikývla.

„Jů, no doufám, že na ně udělám dobrý dojem,“ řekl a já se tiše zasmála.

„Co je?“ zeptal se.

„Uvědom si, že mým bratrem je Emmett, takže si myslím, že si tě stoprocentně zamilujou,“ řekla jsem a on mě políbil.

„Ale jestli tu jejich malou holčičku neodvezeš domů v čas, tak tě asi nebudou mít rádi,“ šeptla jsem a on se usmál.

„Tak nastup,“ řekl a otevřel mi dveře u spolujezdce a já nastoupila. Rychle obešel auto, nasedl, nastartoval a vyjeli jsme zpátky do Forks.

„Jaký jsou tvý rodiče?“ zeptal se, když jsme vyjeli ze Seattlu.

„No, mám ti popsat každýho zvlášť, nebo ti mám říct něco o jejich nefungujícím manželství?“ zeptala jsem se.

„Promiň, to jsem nevěděl,“ řekl a omluvně se na mě podíval.

„To je v pohodě, ty za to přece nemůžeš,“ řekla jsem a zasmála se.

„Tak jaká je tvoje máma?“ zeptal se a já se teda pustila do mluvení.

„Moje máma? Ta je ráda za to jaký má život. I když jí vůbec nechápu. Můj otec ji podvádí už minimálně pět let, ale ona to prostě přechází. Je jen ráda, že když jde do společnosti, tak on je tam vždycky s ní. Už se ani tolik nehádají. Je ráda, když svoje děti vidí šťastné i za cenu toho, že její manželství se úplně rozpadá. Poslední dobou uvažuju o tom, že nejspíš už taky někoho má,“ řekla jsem a viděla ho, jak se na mě soucitně dívá.

„Hlavně žádný soucitný pohledy,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„A co teda táta?“ zeptal se.

„Táta je majitel počítačové firmy. Takže často jezdí na služební cesty po státech a do Číny. Měl do teďka spoustu milenek. Spal snad s každou ženou ze své firmy. Myslím si, že už mámu nemiluje, ale nechce se s ní rozvést, protože by přišel o většinu majetku a všechno by připadlo mámě. Takže se toho určitě nehodlá vzdát. Ale na nás mu aspoň trochu záleží, teda aspoň si to myslím,“ řekla jsem a zadívala jsem se z okýnka a všimla jsem si, že už vjíždíme do Forks.

„Bells,“ řekl a já se otočila čelem k němu.

„Já tě miluju a nikdy bych neudělal, to co udělal tvůj otec tvé matce. Nikdy, prostě nikdy,“ řekl a upřeně se mi zadíval do očí. Natáhla jsem se k němu a políbila ho a pak jsem se rychle odtrhla, protože jsem si uvědomila, že pořád řídí.

Když jsme zaparkovali na příjezdové cestě mého domu, tak se na mě ještě otočil a usmál se. Pak rychle vystoupil a otevřel mi dveře, abych taky vystoupila. Tak jsem se zhluboka nadechla a vystoupila jsem.

„Neboj, strašně se na tebe těší a budou se snažit nedávat najevo, jakékoliv problémy,“ řekl, objal mě kolem pasu a políbil na tvář, ale to jsem já nevydržela a otočila se čelem k němu, abych ho mohla pořádně políbit. Pevně mě k sobě přitiskl, přesně tak jak jsem to potřebovala.

„Můžeme?“ zeptal se, když už jsme se choulila u něj v objetí. Zvedla jsem hlavu a přikývla, ještě jednou mě lehce políbil a pak už jsme šli do domu. Když jsme vešli, tak máma s tátou už na nás čekali. Bylo mi jasný, že nás nejspíš pozorovali oknem.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je a oni se na mě usmáli.

„Ahoj, mami, tati tohle je Edward Cullen, Edwarde tohle je má matka René Swanová,“ řekla jsem a pokynula rukou směrem k mámě.

„Edward, těší mě paní Swanová,“ řekl Edward a podal si s ní ruku.

„Říkej mi René, moc ráda tě poznávám, Edwarde,“ řekla máma a mrkla na něj. To mi přišlo divný, ale Edward se jen usmíval.

„No a já jsem Charlie,“ řekl táta a taky si s ním podal rukou.

„Edward, taky mě moc těší,“ řekl Edward a pak se vrátil zpátky ke mně.

„No, myslel jsem, že když jsme žádali tvé rodiče, aby se nám o ty tři rošťáky postarali, že na ně jen někdy dohlídnou, ale jak to tak vypadá, tak je mají na očích skoro pořád co?“ zeptal se táta a vedl nás k sedačce. Všichni jsme šli poslušně za ním a Edward mi zas položil ruku kolem pasu.

„No, řeknu Vám Charlie, že takhle to opravdu nikdo nezamýšlel, ale když jsem Bellu uviděl, tak jsem prostě od ní nedokázal odtrhnout oči,“ řekl Edward a všichni jsme se posadili do obýváku. áta si sedl do křesla a já s mámou a Edwardem jsme si sedli na sedačku, kde jsem seděla uprostřed mezi mámou a Edwardem.

„No už jsem se potkal i s tvými sourozenci a musím říct, že naše rodiny se zajímavě prolnuli, už se těším, až se na tý zítřejší oslavě znovu potkám s tvými rodiči. Možná budeme mít i čas se mnohem lépe poznat,“ řekl táta a já se toho mírně zhrozila, přeci jen nemusí vědět všechno o Edwardově rodině.

„Edwarde, pověz mi prosím tě, vy jste doopravdy všichni adoptovaní?“ zeptala se ho máma.

„Ano, jsme adoptovaní, ale Rosalie s Jasperem jsou pokrevní dvojčata,“ řekl a máma se na něj usmála.

„A jak dlouho tu vlastně žijete, Edwarde?“ zeptala se ho a já se na ni zamračila.

„Už tři roky,“ odpověděl a já se pořád mračila na mámu.

„No, já už vás radši propustím, takže se běžte nějak bavit, my stejně ještě pojedeme do města zařídit pro Bellu dárek,“ řekla a s tátou vstali, rozloučili se s námi a odešli. Edward vstal ze sedačky, stoupl si přede mě a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem se a vstala jsem.

„Kdo vůbec všechno přijde na tu oslavu?“ zeptala jsem se ho a on se na mě usmál.

„Přece jsem ti říkal, že jsem návštěvnost nejspíš tím dnešním dopolednem ve škole zvýšil,“ řekl a já se na něj zamračila.

„To snad ne, já tu nechci mít moc lidí, když tu budou rodiče,“ řekla jsem a on mě objal.

„Neboj, uchráním tě před vším špatným,“ řekl. Prožili jsme spolu celkem zábavný zbytek odpoledne, dívali jsme se spolu na notebooku na nějakou komedii. Když už jsme se loučili, tak jsem si na něco vzpomněla.

„Co to mělo znamenat, jak na tebe moje máma mrkla?“ zeptala jsem se ho, když jsme stáli večer před domem.

„Myslíš to, když jsme přijeli?“ zeptal se a zabalil mě do jeho mikiny, protože mi byla zima.

„Jo, přesně to myslím,“ řekla jsem.

„No proběhlo jí v tu chvíli, že jsem dost dobrý a že máš úžasný vkus,“ řekl a já jen otevřela pusu dokořán. Políbil mě na čelo.

„Neboj, nejsem na starší,“ řekl a já se jen tiše zasmála a podívala se na něj.

„No, řekněme, že moje matka je přeci jen pořád mladší, než ty,“ řekla jsem a on se tiše zasmál.

„No dobře, uznávám, že je mladší, ale i tak,“ řekl a trochu zakroutil hlavou.

„Kolik by ti vlastně, tak mělo být?“ zeptala jsem se a on se na mě usmál.

„Můj vývoj se zastavil ve věku osmnácti let,“ řekl a já se na něj usmála.

„Takže to znamená, že mýma zítřejšíma narozeninami budu stejně stará jako ty,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Ne, to znamená, že tvýma zítřejšíma narozeninami budeš a o nějakých sedmdesát let mladší, než já,“ řekl a usmál se na mě.

„Kolik ti vlastně je?“ zeptala jsem se ho a on se na mě zamračil.

„Opravdu to chceš vědět?“ zeptal se a já přikývla.

„Je mi přesně 98 let,“ řekl a já se na něj usmála.

„Takže ještě dva roky a oslavíš jubileum,“ řekla jsem a on zavrtěl hlavou.

„My tohle neslavíme,“ řekl a já se na něj usmála.

„Ale s Alicí tohle teď začnete slavit,“ řekla jsem a políbila ho.

„Už by si měl nejspíš jet,“ řekla jsem a kývla hlavou směrem k oknu, kde za záclonou stála máma a nenápadně nás pozorovala.

„Jo, asi bych měl. Přemýšlí nad tím, jestli spolu spíme a hodlá se tě na to někdy zeptat,“ řekl a vášnivě mě políbil, pevně jsem se k němu přitiskla.

„Radši už pojedu, Charlie přemýšlí, že už vyjde a řekne ti, ať jdeš domů,“ řekl a ještě jednou mě políbil.

„Stav se za mnou večer, jinak mi bude smutná,“ řekla jsem a on se usmál a políbil mě na čelo.

„Promiň, ale bude lepší, když se dneska večer nezastavím. Tvý rodiče tě chtějí nechat dlouho vzhůru, aby si jim vyprávěla o škole, a budou u toho i Emmett a Alice,“ řekl a pořádně mě objal a pak zas políbil.

„Tak ahoj, uvidíme se teda zítra,“ řekla jsem a on nastoupil do auta a odjel.

Měl pravdu, celý večer jsme strávili s rodiči, vyptávali se na školu a na Cullenovi. Bylo to na dlouho, když jsem šla ve dvě hodiny ráno spát, tak jsem byla úplně grogy. Ale když jsem si lehla do postele, tak jsem se cítila šíleně sama, za tu doby co jsem byla s Edwardem, tak jsem si zvykla, že se mnou vždycky spí v posteli. Dlouho jsem se převalovala, než jsem vůbec usnula. Opravdu jsem se tam cítila šíleně sama.

Ráno jsem se probrala do svého narozeninového dne.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 29: