Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 25

30.12.2009 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3796×

Když skončila škola, tak jsme nasedli do jeho auta a odjeli k němu domů. V hlavě jsem se pořád musela pousmívat nad jeho plánem. Bylo to dobrý a mně se to líbilo, protože jsem věděla, že budu s ním. Když jsme přijeli, tak jsme vešli dovnitř a usmála jsem se na Esme.

„Esme, když přijede nějaký kluk a bude se ptát po mně, tak ho pusť dovnitř, a pošli ho k mému pokoji,“ řekl Edward a Esme jen přikývla a dál se věnovala nějakému nákresu. Edward mě chytl za ruku a táhl mě do svého pokoje. Ano, táhl, tak že jsem se málem rozsekala na schodech. Když jsme vešli do jeho pokoje, tak se na mě hned vrhl a přisál se mi na rty. Zavřel za mnou dveře, opřel mě o ně a pořádně se na mě přitiskl, až jsem nemohla dýchat.

„Edwarde…“ Vypravila jsem ze sebe a on pochopil a trochu se stáhnul.

„Promiň,“ šeptl a začal se věnovat mému krku, abych se mohla pořádně nadechnout, když jsem se pořádně nadechla, tak jsem mírně zatlačila za jeho bradu, aby se zas věnoval mým rtům. Když tak udělal, tak jsem začala rozepínat knoflíky na jeho košili. Když jsem ji rozepnula, tak jsem ji z něj sundala. Jemně jsem přejela rukama po svalech na jeho břiše. On mi rozepnul mikinu a rychle ji ze mě sundal, když už jsem měla zas volné ruce, tak jsem přejela rukama svaly na jeho zádech. Nevím proč, ale měla jsem náladu na to přejíždět po těch svalech a zapamatovat si každý sval, který najdu.

„Bello… Nemuč mě,“ šeptl a začal ze mě sundávat tričko a já slyšela trhání látky.

„O – ou,“ řekla jsem a on se jen tiše zasmál.

„Promiň, pak něco najdeme,“ šeptl a rozepnul mi podprsenku, a když mi ji sundal, tak lehce přejel po mých ňadrech. Tiše jsem zasténala, protože to bylo jako kdybychom byly dva magnety, který se k sobě přitahují, chtěla jsem ho teď hned. Rukama jsem hned začala štrachat u jeho kalhot a rychle jsem je začala rozepínat, jelikož jsem s tím měla problém, tak mi s nimi pomohl a rozepnul je a sundal si je. Chytnul mě za stehna, zvedl mě a rychle mě položil na postel. Rychlostí blesku mi vysvlékl kalhoty i s kalhotkami a usmál se na mě.

„Nezapomeň, že máme málo času,“ šeptla jsem a v tu chvíli byl u mě a spojil naše těla v jedno. Začala neskutečná souhra našich těl a já se tomu jen oddávala. Slyšela jsem jen naše vzdechy a cítila jsem se v sedmém nebi. Dosáhli jsme vrcholu ve stejnou chvíli, že bylo až neuvěřitelné, že jsme tak sehraní. Políbil mě a usmál se na mě, když se ozvalo zaťukání na dveře.

„Přesně na čas,“ šeptla jsem a on se tiše zasmál.

„Vydrž chvíli,“ vykřikl směrem ke dveřím a rychle vstal, protože se začaly pootvírat dveře, hodil po mě deku, která mě jednoduše přikryla, a Edward se schoval tělem za dveře.

„Řekl jsem, ať chvíli vydržíš, tak vydrž,“ řekl a zavřel Mikeovi dveře před nosem, který jen chvilkově vyvalil oči na mě a pak na Edwarda.

„Myslím, že to vyšlo,“ šeptla jsem a slyšela Edwardův tichý smích, během toho co se oblíkal, když se vrátil zpátky ke mně, tak mi podával hromádku mého oblečení.

„Vyšlo to, kdyby si jen slyšela jeho myšlenky,“ šeptl a zase se zasmál.

„Tak mi je řekni,“ šeptla jsem a začala se oblékat.

„Zrovna teď uvažuje o tom, co mi má říct, jestli má dělat, že nic neviděl anebo jestli o tom má říct nějakou vtipnou poznámku, která rozhodně vtipnou nebude,“ šeptal mezi tím, co jsem si oblékala kalhoty v posteli, tak abych ho nevyrušovala při tom, co se soustředil na Mikeovi myšlenky.

„Co dál?“ zeptala jsem se tiše.

„No teď slyší jen náš tichý šepot, které mu vůbec nerozumí a uvažuje o tom, jestli nám to přišlo aspoň trochu trapné, nebo jestli se tady nad tím tiše smějeme,“ šeptl a uchechtl se, sama jsem se musela držet, abych se nezačala smát. Rychle jsem si zapnula podprsenku a vylezla jsem z postele, když jsem v tu chvíli zjistila menší problém.

„Nemám žádný tričko,“ šeptla jsem směrem k němu a on se hned začal přehrabovat u sebe ve skříni.

„Tohle je nejmenší tričko co tu mám,“ šeptl mi a podal mi ho, vzala jsem si ho na sebe, bylo světle modré, ale i tak mi bylo velké, tak jsem musela trochu improvizovat, aby na mě tak nevyselo. Na konci jsem si udělala uzel, aby bylo trochu upnutější a abych ho neměla moc dlouhý.

„Sluší ti,“ šeptl a přitáhl si mě k sobě, aby mě políbil, v tu chvíli se ale ozvalo nedočkavé klepání na dveře.

„Ještě chvilku,“ řekl Edward a tiše zavrčel, pohladila jsem ho po tváři, aby se zklidnil a on se usmál a políbil mě, pak jsem sebrala ze země svou mikinu a oblékla si jí.

„Na, tady máš klíčky a večer za tebou přiběhnu,“ šeptnul, podal mi klíčky a políbil mě. Vzala jsem si je od něj a pak jsem vyšla z jeho pokoje.

„Ahoj Mikeu,“ pozdravila jsem ho, prošla kolem něj a odešla do garáže, kde jsem nasedla do Edwardova Volva a s úsměvem jsem vyjela domů.

Přijela jsem domů a za necelých deset minut přijela Angela, se zájmem si prohlížela Edwardovo auto, když jsem za ní přišla do naší garáže, kde parkovala.

„Edward je tady?“ zeptala se a já se na ní usmála.

„Ne, není. Byla jsem u něj, a když přijel Mike, tak jsem nejela, jak jet domů, tak mi půjčil auto,“ řekla jsem a ona se na mě usmála.

„Můžeme teda začít?“ zeptala se mě a já přikývla, zavedla jsem jí do obýváku a tam ji nechala chvilku čekat, protože jsem vyběhla do pokoje pro nějaké věci a pak jsme začali pracovat na naší práci. Angela byla hodně výtvarně nadaná, takže veškeré obrázky a vlastně skoro všechno dělala ona. Já jsem, jen sháněla informace. Když už jsme začínali mít hlad, tak jsem objednala pizzu.

Když ji přivezli, tak už jsme jen pojídali pizzu a bavili se o jiných věcech.

„Co si dělala u Edwarda?“ zeptala se a já se musela pousmát.

„Aha, takže je mi to jasný,“ řekla a já se začervenala.

„A jak vám to spolu vůbec klape?“ zeptala se a já se musela usmát.

„Je to skvělý. Máme se fajn. Nikoho lepšího jsem si nikdy ani nemohla přát,“ řekla jsem a ona se na mě usmála.

„Je skvělý, když vidím, jak jseš šťastná. A musím říct, že jsem nikdy neviděla Edwarda, takhle šťastnýho,“ řekla a já se na ní se zájmem podívala, nikdy mě to předtím nenapadlo.

„Jaký byl Edward předtím, než jsme se tu objevili?“ zeptala jsem se a ona se na mě obezřetně podívala.

„No, víš Edward před tím, no…“ Začala a já se zhrozila toho, co řekne.

„Prostě, nejdřív když se sem přistěhovali, tak si jich nikdo moc nevšímal. Prostě to jen byli zvláštní Cullenovi děti. Nikdo s nimi moc nemluvil a všichni se od nich drželi dál. Pak byla oslava něčích narozenin u Joshe a oni tam přišli. Všichni z toho byli celkem vyvalení, ale oni se prostě bavili jako všichni ostatní,“ říkala a já jí napnutá poslouchala.

„No a prostě pak už mezi všechny zapadli jako všichni ostatní, prostě s nimi byla zábava i párkrát uspořádali večírek, ale vždycky byli jediní, kteří se neopili, a to bylo zvláštní, ale nikdo to neřešil. Edward chodil s pár holkama ze školy. Byla mezi nimi i Jessica a ta se mu nejspíš dostala pod kůži nejvíc. Ale on se s ní rozešel a bylo na něm vidět, že je rád že se jí zbavil, protože ona byla fakt hodně vlezlá. Pronásledovala ho všude, až když začali uvažovat o tom, že by se odstěhovali, tak mu konečně dala pokoj,“ řekla a já cítila, jak mám pusu otevřenou dokořán, tak jsem ji rychle zase zavřela a dál poslouchala, protože Angela začala pokračovat.

„No a od tý doby byl Edward stáhnutej do sebe a už skoro nikam nechodil a bavil se jen se svou rodinou. Jessica spadla do spárů Mikeovi a stala se jeho častým povyražením, když Mike nemá nikoho, s kým by zrovna spal. A pak si se tu objevila ty a Edward se objevil na večírku zakončujícím prázdniny. Bylo to jako kdyby tě, tam prostě chtěl potkat. Od tý doby co je s tebou, je zas jako vyměněnej. Věnuje se jen tobě a je na něm vidět, že tě opravdu miluje,“ řekla a mě to v hlavě šrotovalo o sto šest. Edward s Jessicou s tou nánou, která tvrdila, že po Mikeovi vyjel bezdůvodně, teď už to možná vysvětlovalo, proč to tvrdila, ale stejně. On s ní, vždyť to přece není možný. Jak by mohl s někým takovým vydržet. A ví Jessica jeho tajemství? Ví, že je to, čím je? Ví o tom, že Cullenovi jsou upíři? Začala jsem nad tím uvažovat a věděla jsem, že se ho na to budu muset zeptat.

„Asi jsem ti dala hodně podnětů k přemýšlení co?“ zeptala se mě Angela asi po patnácti minutách ticha, kdy jsem pořád přemýšlela o Edwardovi a tak jsem jen přikývla.

„No, už je osm. Řekla bych, že je na čase vyrazit domů,“ řekla a vstala. Omluvně jsem se na ní podívala.

„Promiň, asi jsem tě teď musela pořádně nudit co?“ řekla jsem a ona jen zavrtěla hlavou.

„Náhodou bylo celkem zajímavý vidět tě něčím překvapenou. Vždycky jseš celkem sebejistá, hlavně když jseš v Edwardově přítomnosti. Nevím, jak to dělá, ale vypadá to, že prostě k sobě patříte a on tě prostě jen doplňuje,“ řekla a usmála se na mě, když vstala ze sedačky. Také jsem vstala a rozhodla se jí aspoň doprovodit.

„No, tak já zítra tu práci donesu do školy na matiku a bylo skvělý, že jsem byla s tebou ve dvojici,“ řekla jsem, když jsme došli k jejímu autu v garáži. Rozloučili jsme se a já už jí pak mávala, než mi zmizela z dohledu.

Pak jsem se vrátila do obýváku, který jsem musela poklidit. Když v tom přišel Emmett. Byla jsem zrovna v kuchyni a myla jsem nádobí.

„Čau ségra, to tu byl nějaký večírek?“ zeptal se mě Emmett a šel k lednici, ze který hned vytahoval něco k jídlu.

„Ne, byla tu jen Angela a dělali jsme práci pro Greena na matiku,“ řekla jsem a začala jsem nádobí utírat.

„Jo, aha a kde je Edoušek? Tě tu s ní nechal samotnou?“ zeptal se a pozoroval mě jak jím.

„Sám taky dělá tu práci, takže ano, nechal mě tu samotnou s Angelou,“ řekla jsem a uklízela jsem zrovna talíř do skříně.

„No, já si tak říkám proč vás asi Green nedal spolu do dvojice, s kým skončil Éďa?“ zeptal se mě a já se k němu otočila čelem a opřela se o linku.

„S Mikem Newtonem,“ řekla jsem a Emmett dostal ohromný záchvat smíchu.

„Emmette, to stačilo!“ zakřičela jsem na něj, ale to už se tam objevil Jasper.

„Co se děje?“ zeptal se a já se na ně zamračila.

„Víš, Green je rozdělil do dvojic na nějakou práci a Éďa je s Mikem Newtonem,“ řekl Emmett a dál se smál a Jasper se pustil taky do smíchu.

„Já vůbec nevím, co je na tom, tak k smíchu,“ řekla jsem a Jasper došel ke mně, ještě se u toho pořád pochechtával.

„Víš, Bello, jenom ta představa, jak Mike bude potom vypadat,“ řekl Jasper a smál se dál.

„No myslím, že potom co jsme vymysleli my, mu ani nic neudělá, a duse jen užírat v jeho myšlenkách,“ řekla jsem a Emmett náhle vyskočil a byl u mě.

„Co jste vymysleli?“ ptal se a oči mu úplně zářily.

„No prostě že, když Mike přišel, tak nás nachytal zrovna při…“ Řekla jsem a začervenala jsem se a Emmett s Jasperem dostali ještě větší záchvat smíchu, tak jsem se od nich otočila a dala se do uklízení zbytku toho nádobí. Když už se konečně přestali smát a jen tak se pochechtávali, tak jsem měla už nádobí uklizené.

„No musím říct, že to bych do Edíka neřekl, ale tohle je fakt dobrý,“ řekl Emmett.

„Škoda, že jsem tam nebyl jenom trochu cítit jejich pocity, hlavně ty Mikeovi,“ řekl Jasper a Emmett ke mně přiskočil a chytl mě za rameno.

„Bello, jak si to mohla chudákovi Mikeovi udělat, vždyť on teď na tebe bude žárlit, to je hrozný. Chudák Mikey, takhle ho trápit,“ řekl a pak se ode mě otočil a rozeběhl se do svého pokoje, podívala jsem se na Jaspera.

„No, já už půjdu za Alicí, takže čau,“ řekl a zmizel pryč, nevěděla jsem proč tak rychle utekl, tak jsem se otočila a chtěla se dát do uklízení, ale když jsem se otočila, tak jsem málem vyletěla z kůže.

„Ježíši Kriste, já jsem se tě lekla,“ vykřikla jsem a slyšela Emmettův a Jasperův smích, už mi bylo jasné, proč tak rychle utekli.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 25: