Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já píši vám - co mohu více? 11. kapitola

03.03.2010 (13:00) • 4dd4 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5763×

Postupem času jsme se začali odcizovat, Edwardovy pohledy byly najednou ten nejmenší problém. Byly to maličkosti, činnosti, které jsme spolu kdysi dělávali, a najednou nám nepřišly důležité, nebo jsme na ně neměli čas, chuť. Začalo to hrou na klavír, dřív jsme hráli pořád, přehrávali si naše oblíbené skladby, jenom tak pro radost, pro pocit souznění.

Taky jsme přestali trénovat. Edward mi pomáhal s ovládáním mého štítu, to díky němu jsem začínala chápat a používat tu druhou vrstvu, která mě obalovala. Držela se mě jako přišitá, byla mou součástí, těsně obepínala mé tělo, byla druhou kůží. Edward mi pomáhal v tom ji pochopit a roztahovat, dokázala jsem jí vytlačit od sebe do prostoru, právě díky těm pár centimetrům jsem přišla na to, že je fyzickou částí mého štítu. Když jsem ji dokázala roztáhnout, nikdo přes ni neproniknul, zastavila je neviditelná stěna. Ale to bylo ještě předtím, než mě požádal o ruku, od té doby mi pomáhal výhradně Jasper s Carlislem. Vlastně jsme spolu nepodnikali už nic. Žádné romantické procházky, společné čtení, učení, nic. Jediné co v našem vztahu klapalo, byl sex, v tom jediném jsme si opravdu rozuměli.

Možná z toho důvodu jsme se rozhodli vzít se. Tajně jsem doufala, že svatba všechno zpraví a my budeme jako dřív, šťastní zamilovaní blázni.

„Můžu? Prosím, prosím, prosím?“ Alice nás vyhlížela před domem, jakmile nás spatřila, začala kolem nás poskakovat jako střelená. S Edwardem jsme se vrátili z lovu, na kterém jsme stanovili datum svatby. Oba jsme doufali, že svatbou se to všechno spraví a bude to jako dřív.

‚Co myslíš?‘ oslovila jsem Edwarda v myšlenkách. Edward přikývl.

„Dobrá, ale bude to podle nás, ne podle tebe,“ upozornila jsem ji.

„Děkuju, děkuju, a slibuju, bude to nádherná svatba, slibuju…“ Objímala nás a šťastně se smála.

„Alice, pochybuju, že Bella bude chtít holubice!“ reagoval můj snoubenec na myšlenky mé sestry.

„Já vím,“ povzdechla si, „to byla jenom zatoulaná myšlenka. Honem, pojďte to říct ostatním!“ Tahala nás dovnitř a vlastně to oznámila celé rodině sama. My s Edwardem jsem tam jenom tak stáli, a sledovali, jak Alice nedočkavě oznamuje datum svatby, která se bude konat v za dva měsíce, na konci února. Všichni nám pogratulovali, vypadalo to, že si Esme viditelně oddychla, našeho odcizení si museli všimnout všichni, nejenom já s Edwardem.

Alice se změnila v dračici. Neustále mě nutila přemýšlet o svatbě, o tom jak má vypadat, co tam chci. Když jsem jí oznámila, že tam budou jenom oni, jako má, naše rodina, zatvářila se, jako bych jí vzala hračku. Ale koho jsme měli pozvat, Edwardovy milenky? Jediní další upíři, které jsem znala, byli Denaliiští, a Tanyu jsem na svatbě rozhodně nechtěla. Ale Alice měla jiné plány a pozvala je dřív, než jsem jí to stihla zatrhnout. Jakmile to zjistil Edward, měla jsem strach, že Alici roztrhá tak, že už nikdy nepůjde složit. Od té doby Jasper ostražitě sledoval Edwarda. Ale ani tohle nezabránilo naší sestře ve svatebních přípravách, když už jsme nepotřebovali jídlo, bylo tady spousta jiných věcí, se kterými mě otravovala. Hudba, výzdoba, šaty, všechno muselo být perfektní, a taky bylo.

„Bello, pospěš si, vypadáš, jako by ses netěšila na svojí svatbu!“ hudrovala Alice a tahala mě do domu. Zvláštní, to ona Rose a Esme mě vytáhly na rozlučku se svobodou, byl to sice jenom dámský lov, ale i tak jsme se nasmály víc než dost.

„Vždyť už jsem tady,“ zamručela jsem na ni a zapadla do sprchy. Bylo to podivné, čím více se blížila hodina našeho ano, tím horší pocit jsem měla, jako bych dělala velkou chybu. Ale přesvědčovala jsem samu sebe, že jsou to jenom nervy a nic se neděje, všechno je v pořádku, snad se mi to i podařilo. Jenom co jsem vystrčila nos z koupelny, už mě Alice s Rose česaly, líčily a pokračovaly v udělování rad ohledně manželství, s kterými začaly na rozlučce. Dozvěděla jsem se, že Emmetta nejvíc rozpaluje červené sexy prádélko, Carlisle neodolá černé a Jasper Alici ze všeho nejraději svléká, tyhle informace jsem vědět opravdu nepotřebovala.

Když se mnou mé sestry skončily, Esme mi podala mé nádherné svatební šaty. Alice se semnou kvůli nim hádala, ale já jsem neustoupila, byla to moje svatba a chtěla jsem na sobě mít tuhle nádheru, nakonec souhlasila a musela uznat, že se spletla, to bylo poprvé. Esme mi zapnula poslední knoflíček a já se otočila k zrcadlu.

Dívala jsem se na tu dívku, vlastně ženu před sebou a usmívala se. Vlasy jsem měla stočené do velkého drdolu, který držel pomocí neviditelných sponek a zdobil ho červený květ čínské růže. Měla jsem jenom lehký růžový make-up, který dokonale ladil s mými nádhernými šaty (pozn. nejsou to úplně ty pravé, ale pro představu snad postačí). Byly naprosto dokonalé, bílý podkladový satén těsně obepínal mou postavu od prsou až k zemi, sukně se rozšiřovala pod koleny, vrchní část šatů tvořila krajka barvy šampaňského, která obepínala můj krk od stojáčku, přes výstřih, kde navazovala na sněhobílý satén a překrývala ho až k zemi. Díky krajce, která překrývala výstřih, jsem nepotřebovala doplňky, jenom náušnice a snubní prstýnek.

„Jsi nádherná nevěsta,“ pochválila mě Rose.

„Děkuju,“ pousmála jsem se a otočila se na ně. „Za všechno, moc děkuju.“

„Nemáš zač, holčičko.“ Esme mě opatrně ale pevně objala, mít slzy, tak jsou mé šaty mokré, tak jako můj make-up rozmazaný.

„Esme, pojď, musíme se obléknout, a ty Bello tady zůstaň a ani se nehni,“ přikázala mi Alice a hned zmizela z pokoje se sestrou a matkou. Podle pokynů jsem stála na místě jako socha a dívala se z okna na zasněžené vrcholky hor v povzdálí a údolí, ve kterém tvořil ustupující sníh ostrůvky podzimní stále zelené trávy. Sledovala jsem dva ptáčky, kteří dováděli v poryvu vánku, bylo zábavné je sledovat. Ale vyrušilo mě otevření dveří, otočila jsem se a uviděla Carlislea v dokonale padnoucím černém obleku s oranžovou vázankou a růží v klopě, to bylo dílo Alice, každý z manželů měl vázanku a růži dle barvy partnerčiných šatů.

„Bello, je čas,“ usmál se, „moc ti to sluší.“ Udělal těch pár kroků ke mně a chytil mě za ruce. „Víš, že jsi pro mě vždycky byla dcerou a já tě tak miluji. Doufám, že budeš Edwardem šťastná.“

„Děkuju Carlisle, pro mě jsi byl od prvního okamžiku otec,“ pevně jsem ho objala.

„Bello, pojď, nebo nás Alice uškrtí, že jí kazíme plány,“ zašeptal mi pohnutým hlasem do ucha.

„Tak jdeme,“ souhlasila jsem a my se vydali dolů ze schodu. Před poslední otočkou jsem se na chvíli zastavila a zhluboka jsem se nadechla. Do nosu mě udeřila jemná vůně pomerančů, frézií a růží, celým domem se linul tradiční svatební pochod. Carlisle mi povzbudivě stisknul ruku, otočila na něj hlavu a usmála se.

Pomalu jsem scházela po schodech a rozhlížela kolem sebe. Obývák se změnil v nádhernou místnost plnou květin a taftu, Rose seděla za piánem a hrála svatební pochod. Kráčela jsem po koberci pokrytém růžovými lístky, které tam rozházela Alice, má družička a rozhlížela se. Na pravé straně stali všichni Denalijští kromě Tanyi, ta naštěstí zůstala doma, na levé straně byli Cullenovi, má rodina. Všichni vypadali dokonale, jako. Podívala jsem se přímo před sebe, koutkem oka jsem zahlédla oddávajícího, ale většinu své mysli jsem soustředila na Edwarda. Stál před oltářem, na sobě měl perfektně padnoucí lesklý černý oblek s bílou košilí a vázankou a růží v barvě šampaňského. Pomalu jsem klouzala pohledem nahoru, dokud jsem se nedostala k jeho usmívajícím se rtům a zlatým očím, které na mě hleděly s něhou a láskou. V tu chvíli, když jsem se podívala do těch jiskřících očí, mě opustily všechny bláhové představy, kterými jsem se zabývala, všechno bylo tak, jak má.

Carlisle předal Edwardovi mou ruku a oddávající začal. Snažila jsem se vnímat jeho slova a dokonce je i vnímala, ale hlavní pro mě byl Edward. Vyslovil pevným, rozhodným a láskyplným tónem své Ano a já ho v zápětí následovala. Poté jsme si navlékli prstýnky a poprvé jsme se políbili. Ten polibek byl vášnivý, láskyplný a hlavně doufající, oba jsme doufali, že to bude jako dřív.

Slyšela jsem veselá uchychtnutí a pár diskrétních odkašlání, chtě nechtě jsme přerušili náš první manželský polibek a otočili se na svou rodinu, Edward mě přitom pevně objímal. Hned se na nás všichni vrhli a začali nám gratulovat.

Jenom co odjel oddávající, mohla začít pravá upíří svatba. Edward mi zuby stáhnul modrý podvazek, já jsem hodila kyticí, kterou chytila Kate, Emmett s Jasperem mě chtěli unést, ale to jim Edward nedovolil. Absolvovali jsme první manželský tanec a postupně jsem tančila se všemi. Po třech hodinách mě Alice odtáhla nahoru, kde ze mě svlékla svatební šaty a oblékla šaty na cestu. Edward mě už čekal u auta, rozloučila jsem se s rodinou a skočila mu do náruče. Edward mě políbil, usadil v autě a my se vydali na svatební cestu.

„Edwarde, kam jedeme?“ loudila jsem ze svého manžela informace. Celou dobu v letadle zarytě mlčel a jenom se potutelně usmíval a užíval si mé snahy o získání odpovědí. Nepodlehl ani jednomu z mých společensky přijatelných novomanželských nátlaků. Ať jsem se snažila sebevíc, nic nepomohlo. Právě jsme kráčeli po molu v Rio de Janeiru a já netušila, co se děje.

„Náš dopravní prostředek,“ mrknul Edward k jedné z jachet a nastoupil. Nejistě jsem jej následovala a přemýšlela, jestli se hodlá nadcházející týdny plavit po moři, ale to se mi moc nezdálo. Jenom co jsme vypluli z přístavu, se Edward rozjel tou největší možnou rychlostí. Postavila jsem se těsně za něj a svůdně mu zašeptala do ucha. „Edwarde, kam jedeme?“ Svůj dotaz jsem doplnila polibkem na jeho ušní lalůček a dále na krk.

„Bello…“ vydechl mé jméno.

„Edwarde,“ mezi polibky jsem z něj páčila cíl cesty. „Kam jedeme?“

„Jedeme na Esmin ostrov…“ vydechl.

„Esme má ostrov?“ zeptala jsem se překvapeně a přestala se věnovat Edwardovu tělu.

Edward něco zamručel, ale poskytnul mi odpověď. „Carlisle jí ho dal k výročí, je to nádherné místo, uvidíš.“ Přitáhnul si mě k sobě a políbil mě do vlasů. „Měla by si ho vidět támhle,“ pokynul před sebe.

Sledovala jsem obzor, kde se rýsoval nevelký ostrov třpytící se v záři měsíčního měsíce. Čím blíže jsme byli, tím více jsem propadala kouzlu toho dokonalého místa.

Edward zastavil u malého mola, vzal naše kufry a ruku v ruce jsme se vydali k nedaleké vile.

„Počkej tady,“ pošeptal mi Edward do ucha a nechal mě stát před domem. Nic jsem nenamítala a dobrovolně se kochala přírodou. Za půl minuty stál u mě a bral mě do náruče.

„Vítejte paní Cullenová.“ Bylo to poprvé, co mi tahle řekl, dřív jsem byla slečna Cullenová, ale teď už jsem na věky patřila k Edwardovi.

„Děkuju, pane Cullene,“ odvětila jsem s úsměvem a Edward mě přenesl přes práh domu. Ani jsem se nestihla rozhlédnout, Edward si přivlastnil mé rty a zuřivě je líbal, mé celodenní škádlení na něm zanechalo výrazné stopy neukojené touhy. Nic jsem nenamítala a polibky mu stejně žhavě oplácela. Edward semnou v náručí doběhl do modré místnosti a okamžitě nás položil na postel. Užívala jsem si jeho polibky a přitahovala si jeho rty ještě blíže těm svým. Edward nic nenamítal, ale přitom vyhrnoval mé krátké tmavě fialové šaty. Než jsem se nadála, ležela jsem pod ním jenom ve spodním prádle. Vypletla jsem své ruce z Edwardových vlasů a začala mu rozepínat knoflíčky košile. Nakonec jsem je urvala a košili z něj strhla, povalila jsem ho pod sebe a začala se věnovat jeho hrudi. Polibky jsem si razila cestičku přes jeho prsa níž a důkladně se věnovala každému jeho svalu. Edward potichu sténal mé jméno, a tím mě přiváděl téměř k šílenství. Pomalu jsem se propracovala k jeho podbříšku a prsty rozepínala jeho kalhoty. Rychle jsem je z něj sundala a polibky zasypávala jeho břišní svaly. Když se mé prsty i rty přiblížili k okraji Edwardových trenek vytáhl si mě na sebe a začal mě líbat. Než jsem se nadála, ležela jsem pod Edwardem a jeho zuby se otíraly o můj ušní lalůček a dráždily mě.

„Tak nedočkavá, paní Cullenová,“ zašeptal mi do ucha a dál se věnoval mému krku. Jeho rty bloudily po mém těle stále níž a má touha byla stále větší a větší, toužila jsem po svém manželovi, každá má buňka křičela jeho jméno. Edwardovi nenechavé prsty roztrhly mou podprsenku a jeho rty se přisály na má prsa. Svým jazykem a zuby se jemně otíral o mou bradavku a já zadržovala toužebné vzdechy, které mi unikly z úst, když ji začal sát. Zasténala jsem Edwardovo jméno a vyklenula se proti jeho tělu. Užívala jsem si Edwardovo mučení a přitom ho proklínala, za to prodlužování. Jeho rty se sunuly stále níže a prsty baly nenechavější. Než jsem se nadála, ležela jsem pod ním úplně nahá a on se svými rty přisál na můj klín. Mým tělem procházely vlny touhy, čím blíže jsem byla vrcholu, tím více se mé tělo napínalo a toužilo po slastném uvolnění. Cítila jsem i Edwardovo vzrušení a tiché vrčení, které dávalo znát o jeho napjatosti a touze po uvolnění, to mě rozpalovalo ještě více.

„Edwarde, prosím…“ vzdychla jsem hlasem přeplněným touhou. Edward zvedl hlavu a zadíval se mi do očí, musel v nich vidět jenom lásku a touhou podbarvené emoce, jeho tmavé duhovky svědčily o stejných pocitech, které jsem právě zažívala já. Okamžitě se zbavil posledního kousku oblečení a vnikl do mě ve stejnou chvíli, kdy jsem spojila naše rty.

„Dobré ráno, paní Cullenová,“ zašeptal mi o dva dny, naplněné jen naší vzájemnou láskou a touhou, později.

„Dobré ráno, pane Cullene,“ usmála jsem se na něj a něžně jej políbila na rty

„Co chceš dneska dělat?“ zeptal se šibalsky a jeho ruka začala bloudit po mých zádech k zadečku.

„Myslím, že bychom si mohli konečně prohlédnout ostrov,“ téměř jsem žadonila, chtěla jsem vidět tu nádheru kolem sebe.

„Dobrá,“ usmál se mým oblíbeným pokřiveným způsobem a posadil se semnou. Děkovně jsem ho políbila na rty a utíkala do šatny, kde na zemi ležely naše stále nevybalené kufry. Vytáhla jsem první šaty a plavky, které mi přišly pod ruku a rychle si je oblékla, Edward si na sebe vzal jenom šortky.

„Opravdu jsou ty plavky nutné?“ ptal se s nevinným kukučem.

„Ne,“ líbla jsem ho na tvář a ruku v ruce jsme se vydali na prohlídku ostrova.

Najednou bylo všechno jako dřív. Společně jsme si užívali líbánky a byli zase ti mladí zamilovaní blázni, všechny problémy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Prozkoumávali jsme celý ostrov, skákaly z útesů, lezli na stromy, plavali s rybami a snažili se je přimět, aby nám neutíkali, trávili romantické večery při měsíčku, chodili spolu lovit a milovali se na každém místě, které nám přišlo vhodné.

„Edwarde, co kdybychom ještě zůstali?“ dívala jsem se na něj s nadějí v očích. Už jsme tady byli přes měsíc a chtě nechtě jsme se museli vrátit do školy a za rodinou, ale vůbec se nám nechtělo.

„Taky bych tady rád zůstal, ale Alice nám píše výhružné SMSky,“ povzdechl si a přitáhnul si mě ještě více do náruče.

„Čert vzal Alici,“ zamručela jsem. O dvě vteřiny zapípl Edwardův mobil, se zprávou:

Já to viděla, to si vypiješ!!!

„Čert vzal její vize,“ zamručel Edward, o pár vteřin později opět zapípal mobil:

To jsem viděla taky!!!

„Ach jo, fakt je to k vzteku,“ povzdechl si Edward. „Budeme se muset vrátit.“

„A co kdybychom poslaly kufry napřed a my bychom mohli běžet,“ můj hlas překypoval nadšením a touhou.

„To by myslím šlo,“ pousmál se Edward a okamžitě mě políbil. Oplácela jsem mu polibky a povalila ho na postel a obkročmo si na něj sedla.

„Pojedeme na pevninu,“ líčila jsem mu svůj plán a líbala jeho nahou hruď. „Kufry posadíme do letadla,“ vtiskla jsem mu další polibek a přitom postupovala stále níž. „A poběžíme domu,“ rty jsem dostala se k okraji jeho šortek. „Poběžíme přes prales,“ šortky už měl dole a já se věnovala jeho údu. „Mexiko, Texas, Oklahoma, Missuri…“

„Bells, prosím,“ Edward zasténal mé jméno, ale nijak se nebránil. Věděla jsem přesně, jak se cítí, vnímala jsem jeho tělo, které se napínalo pod mým laskáním a touha, která se v něm hromadila, byla téměř hmatatelná.

Lehce jsem se pousmála a pokračovala ve výčtu státu, které navštívíme a Edwardově dráždění. „Indiana, Ohio, Pensylvanie, New York.“ To byl poslední stát, který se na naší cestě nacházel, dál už jsem jen laskala jeho tělo. Po pár okamžicích už to Edward nevydržel, zavrčel mé jméno a přetočil mě pod sebe.

„A kdo je tady nedočkaví,“ smála jsem se mu, když vyhrnoval mé šaty, ale ochotně jsem roztáhla nohy a začala svou pánví přirážet proti němu. Pravdou je, že jeho steny a rekce těla ve mně vyvolávaly stejnou touhu. Poslední noc na ostrově jsme strávili milováním.

„Vyzvednou ty kufry? Ujišťovala jsem se, když jsme s Edwardem mizeli následující noc z letiště.

„Určitě, Emmett si nenechá ujít dárky,“ usmál se a my se společně rozběhli k Amazonskému pralesu. Probíhali jsme městy, městečky, vesnicemi i pustou krajinou a užívali si svou společnost. Honili jsme se, nebo běželi jenom tak vedle sebe, občas jsem Edwardovi skočila na záda, nebo mě chytil do náruče a hodně často jsme dělali přestávky, během kterých jsme se věnovali jenom sami sobě.

Po dvou dnech jsme se dostali do amazonského pralesa, nikdy jsem v něm nebyla, takže mě fascinovalo úplně všechno. Edward mi ochotně poskytoval informace o každé maličkosti, na kterou jsem se ho zeptala. Taky jsem poprvé ochutnala jaguára a musím uznat, že jeho krev byla lahodná, snad dokonce lepší, než krev pumy. Chtěla jsem si to tady pořádně prohlédnout a Edward nic nenamítal, takže jsme postupovali šnečím, tempem, ale vůbec nám to nevadilo, užívali jsme si přírodu a vzájemnou blízkost. Možná to bylo dané i tím podvědomým strachem, který jsme bezpochyby cítili oba dva. Děsili jsme se toho, že by náš vztah mohl po návratu domů zaběhnout do starých kolejí.

„Edwarde, dívej.“ Vzala jsem do ruky kámen a hodila ho proti nedalekému stromu, okamžitě se z něj vzneslo hejno pestrobarevných motýlů a zaplavilo tak smrákající se prostor kolem nás.

„Nádherné,“ hlesl a políbil mě do vlasů. „Co chceš dělat teď?“

„Co tak strávit noc pozorováním hvězd?“

„Jestli chceš,“ pokřiveně se usmál, políbil mě a vzal do náruče. Líbali jsme se, dokud Edward nezastavil a nepoložil nás na zem, poté jsem s obdivem hleděla na černou oblohu posetou miliony zářivých hvězd a užívala si manželovou blízkost.

„Nádhera,“ šeptla jsem, nepřipadalo mi přístojné mluvit v tuhle chvíli nahlas. Cítila jsem se tak malinkatá oproti tomu obrovskému vesmíru nade mnou.

„Ty jsi moje romantická dušička,“ pošeptal mi do ucha a políbil mě na něj. Leželi jsme na mýtině dlouho, chvíli před svítáním se zvednul vítr a donesl k nám známou nasládlou vůní. Okamžitě jsme vyskočili na nohy a ostražitě se rozhlíželi kolem sebe.

< shrnutí >

Doufám, že se Vám kapitola líbila a zanecháte komentáře, protože bez nich nebude 12. kapitola a to by opravdu byla škoda. Nechci vás do psaní komentářů nijak nutit, ale oni jsou to jediné, kvůli čemu jsou tady další kapitoly.

Autor: 4dd4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já píši vám - co mohu více? 11. kapitola: